Osudová sázka

To jsou věci. Buffalo '66 v lecčem naplňuje pejorativní obsah pojmu "filmový art", a to zejména tím, jak si podpírá příběh na základě naprosto nesmyslných, atypických a neuvěřitelných situací a motivací, jen aby byl. Nad vodou to ale drží hlavně kamera, jistá poťouchlost a naprosto bravurní, geniální konec, který mě pobavil, potěšil a stimuloval jak v poslední době máloco. Možná tomu i dopomáhá fakt, že Vincent Gallo hrál fakt sám sebe. No považte, po dokončení filmu řekl o kameramanovi Lance Acordovi, že jenom mačkal tlačítka, je to člověk bez nápadů, jakékoli estetické vize a v zásadě všechna uznání ke kameře by měla směřovat k režisérovi. Kameraman se ostatně měnil ještě předtím, za kameru se chtěl postavit sám Gallo, ale studio bylo proti. O Christině Ricci prohlásil, že je bezduchá loutka a hubu si otevřel i na Angelicu Huston, kterou vinil z neúspěchu filmu na Cannes. Zároveň během natáčení trval na využití 35 mm poloprůhledného filmu (jaké byly například diapozitivy), ačkoli si nezjistil, zdali ještě jsou někde schopný tento film vyvolat. V neposlední řadě využíval filmový rozpočet asi jako Tommy Wiseau - z 1,5 milionového celkového budgetu vyhodil 20 táců jen za paruku pro Angelicu Huston a 100 litrů musel přinést v hotovosti v papírovém sáčku Mickeymu Rourkovi (jež byl tehdy na naprostém dně) za jeho minutu a půl dlouhé posezení před kamerou. Gallovi se nakonec podařilo naplnit svou uměleckou míru svým dalším kusem Brown Bunny, kde přesvědčil svou tehdejší přítelkyni (a úžasnou herečku) Chloe Sevigny k nepředstírané on-shoot felaci, kterou zařadil do filmu a tím ji na dlouhá léta úplně odepsal z herecké asociace, což znamená téměř ze světa filmu. V jeho komplikované filmařské historii se tak alespoň ona stala jediným členem štábu, se kterým kdy byl spokojen. (30.07.2018)

Na tento můví jsem se chtěl kouknout znovu, protože když ho dávali kdysi v TV, tak jsem u něho usnul. Tak jsem se na něho díval na PC a přibližně ve stejnou dobu jsem u něho usnul taky. To už nemůže být náhoda! Což ale neznamená, že se mi to nelíbilo. Zvláštností bylo to, že nevím, jestli to Vincent Gallo jenom hrál, nebo je takovej psycho normálně, ale pořád všechno opakoval a opakoval a pořád dokola (nedovedu si to představit dabovaný!). A ten jeho ksicht - ten by s ním mohl krájet maso na řízky nebo aspoň brambory na hranolky. Zpívání jeho otce, step-tanec té jeho holky, návštěva strip baru, povaha jeho rodičů, vztah mezi ním a tou unesenou holkou, vztah mezi ním a zpomaleným Goonem a to, jak se vlastně dostal do vězení - to všechno bylo tak prapodivný. Taky bylo dobrý, jak se vždy pomalu objevil obraz z minulosti uprostřed obrazovky. Co z toho všeho plyne? Je to zajímavej kousek, kterej ale není pro každýho. Láme se ve mě napůl divák nezávislýho filmovýho klubu ČT a napůl milovník podivnejch filmů. Nevím, co v tomhle převažuje víc. Asi posuďte sami... PS: líbí se mi komenřát Slarqueho: "Po seznámení s jeho rodiči začne vypadat jako docela normální člověk." (24.10.2007)

Barokní andělíček v podání Christiny Ricci zachraňuje téměř zahozený život pichlavého Vincenta Galla. Ona je vážně: "Něžná i proradná, krutá i bezradná..."Jenom nechce mít jeho hlavu na míse, ale ve své posteli. Miluji způsob, jakým ho poddajně manipuluje tam, kde ho chce mít a on si to ani neuvědomuje. (13.12.2015)

Nějak mě to nebralo.Určitě skvělí, trhlá Anjelica Huston a její muž,Vincent Gallo určitě, ale tím, jak byla tahle postava hrozně moc nevyzpytatelná a rozkolísaná, tím jsem asi chvílemi ztrácela pozornost.Zamilovaná Christina Ricci nevypadala špatně, ale kdo normální se zamiluje za jeden den do takhle nevyrovnanýho chlapa?Zkrátím to a dám rovnou za tři hvězdy, ani špatný, ani dobrý.-) (05.06.2012)

"Bufallo '66" je výborně napsaný film, který má (navzdory stížnostem zdejších uživatelů na svou pomalost) poměrně dost hravou stylistickou stránku. Kromě dominantních statických frontálních záběrů je obohacen o kabaretně laděné výstupy, "zpomalovačky" či oříznutý obraz. Ve scéně rodinné večere dokonce série frontálních záběrů vytváří pocit dezorientace v prostoru (a času), přičemž je docela zábavné odhalit princip toho, jak to funguje...Nikterak hluboko pod tím vším pak tkví zamyšlení nad tím, jak moc nás ovlivňují osudové okamžiky a dny našich životů nebo spíš právě to, jak se k jejich výsledkům umíme postavit. A konec filmu je krásný a přesto nepůsobí otravně přesládle, i když v něm sladkost jako chuť hraje důležitou roli. (07.07.2011)