EdaS

Zenové dny. Wenders zpátky na vrcholu.

Nadčasová dokonalost s geniálním soundtrackem.

Naprosto jedinečná magicky poetická záležitost, které jsem se léta nevím proč vyhýbal. Musím dohnat další weirovské resty.

Zimní doják, ke kterému se rád někdy vrátím. Hraje sice na jistotu, ale hraje krásně.

6 = 5 > 1 > 7 > 4 > 3 > 2

Vidět Vetřelce po letech a obou Avatarech v kině (navíc v rámci vetřelčího maratonu v Aeru) názorně dokazuje, že Cameron je poslední léta kreativně za zenitem. Kinosestřih má pořád neskutečné tempo a koule a spolehlivě funguje, jako když ho člověk viděl poprvé. Adrenalinová a neuvěřitelně nápaditá akce, ikonické scény, nezapomenutelné postavy, odlehčující hlášky, to všechno propojeno do brilantního celku. Na tom několik scén s dnes už lehce slabšími triky nemůže nic změnit.

Vrchol. I při skoro tříhodinové stopáži Kapitola 4 skvěle baví, čemuž pomáhá větší nadhled, pestřejší akce v zajímavějším prostředí (Vítězný oblouk, schody) a nové postavy (buddy/padouch Donnie Yen, frackovitý Bill Skarsgård nebo k nepoznání namaskovaný Scott Adkins). S dalším dílem už bych byl opatrný - mělo by se skončit v nejlepším. Tohle si rád v kině zopakuju.

Ano, australské giallo a neskutečná pecka se zajímavou hrdinkou, parádní atmosférou a velmi zručnou a vizuálně nápaditou režií.

Romantická komedie, kterou se nebojí doporučit ani Quentin Tarantino, musí být trochu jiná. Nevím, kdy mě něco poslední dobou něco takhle dojalo (v dobrém). Grant naprosto skvělej a s Barrymore mají moc pěknou chemii. Soundtrack je rozkošný, stejně jako zpívající Hugh.

Je to pořád ohromně fajn a svěží, ale pětka se šestkou jsou díky dokonalé chemii dvojice Cruise - McQuarrie ještě o level výš. 90%