Rastman

Hlavní filosofická myšlenka filmu, totiž žít věčně skrze činy, lásku atd., je dostatečně profláklá jak ve světě filmu, tak hudby, literatury atd. atd. Pomineme tedy fakt, že by se nám snažil film něco říct. Co zůstane? Překvapivě hodně. Hodně hodně. Od první minuty do závěrečných titulků je film jakýmsi meziřádkovým příběhem, sledujete hlavní linku, ale většina příběhu se odehrává v náznacích, domýšlíte si a nutí vás to uvažovat. Pro někoho šance sžít se s filmem, pro jiného naopak. Hlavním tahákem tedy není až tak příběh, jako celá atmosféra filmu. Tu pomáhá (občas celkově utváří) dotvářet barevná sladěnost a výborná hudba. Clint Mansell se opět předvedl, dokázal složit natolik impozantní hudbu, že budete sedět a poslouchat až do konce titulků. Vizuální efekt tomu jen dopomáhají a scéna kdy ožívá strom života je prostě nádherná. Celkově bych dal asi 4 *, ale dlouhou dobu po tom, co jsem vypnul film, jsem v sobě cítil jakýsi zvláštní pocit. Těžko to popsat, ale nestává se to často a tak volím nejvyšší hodnocení.