cheyene

Nebylo to vůbec špatné... Kronerová, Nový i Neužil ml. hrají parádně a uvěřitelně, příběh je sám o sobě zajímavý a brzy diváka vtáhne.

Škoda, že jsem neměl možnost vidět tento dokument v nějaké lepší kvalitě (existuje-li vůbec). I po letech se však jedná o přínosný počin, který divákům ukazuje kraje, do nichž se tehdy mohl dostat málokdo a i dnes se tam celá řada lidí nepodívá. V současnosti už má navíc počin Zikmunda a Hanzelky punc historičnosti, neboť svět se v mnohém za ta léta výrazně změnil.

Bruce Lee byl prostě jen jeden. Jeho snímky mají dodnes co říct, byť styl, kterým se tehdy souboje točily, může na dnešní poměry působit v lecčem zastarale. Dokument je zajímavý, doplňuje fanouškům tohoto legendárního herce-bojovníka informace, které třeba ještě neslyšeli a přináší i řadu neokoukaných záběrů. Co mi však přišlo smutné, že v souvislosti s pohřbem Bruce Lee nebyl zmíněn Chuck Norris, jenž se obřadu také účastnil a dle mého názoru je to informace podstatnější, než komentovaný záběr na George Lazenbyho u rakve, který s ním (na rozdíl od Norrise) nehrál v jednom z nejkultovnější kung-fu snímků. Za tohle tedy určitě hvězdička dolů.

Dvě hvězdičky za děj a zpracování, jedna Van Dammeovi za snahu stále točit akční filmy, které nesklouzávají do těžkého podprůměru. V případě Temných hlubin je navíc hlavním tahákem jeho opětovná spolupráce s Dolphem Lundgrenem.

Na snímek ze šuplíku Dudikoffa to nebylo vůbec marné. Děj sám o sobě skutečně lehce připomene Smrtonosnou past, ovšem pouze tím, že policista a nyní údržbář Jack čelí teroristům v mrakodrapu, postupně je přivádí k šílenství a pokouší se hláškovat v duchu McClanea. Domnívám se, že pochválit je nutné Briona Jamese, jenž psychopatickou roli zahrál bravurně, ale také Dudikoffa, který tu podle mého názoru předvedl obstojný výkon.

Pobavily zejména dvě zajímavosti: 1) Máchova matka sleduje Nemocnici na kraji města. 2) V čase 46:40-46:53 můžeme vidět na televizní obrazovce, kolem které prochází Slepičková, scénu ze seriálu Cirkus Bukowsky.

Už Psí poslání se mi hodně líbilo, takže i od tohoto počinu jsem očekával, že bude zdařilým příspěvkem mezi snímky o psech. Psí domov je sice prvoplánovitě doják, ale nevyčítám mu to. Zvířecí filmy, resp. jejich čtyřnozí představitelé často dokáží v divákovi probudit takové emoce, jakých nejsou schopni ani ti nejlepší herci světa. Svým námětem je tento počin velice blízký kultovní Neuvěřitelné cestě. Není tu nouze o dobrodružství, humorné scény (zejména některé myšlenkové pochody Belly stojí za to), nějakou tu akci, ale i smutné pasáže. Samotný závěr je sice v duchu pravého amerického klišé, ale co - funguje to. Můj zážitek je umocněn projekcí v kině a jak tu již někdo zmínil, film zapůsobí asi na každého, kdo někdy měl psa.

Je jasné, že tento pořad bude mít své příznivce i odpůrce, přičemž já se řadím do první skupiny. Kočičí případy mě příliš neoslovují, ale paní Klára je velmi sympatická a vždy milá i na kočičí majitele, co jsou vyloženými ignoranty. Protipólem je Rudolf Desenský, který dokáže dát jasně najevo, co si o mnohých páníčcích myslí. Patrně i díky tomu, že pana Desenského znám osobně a již jsem u něj se psem byl několikrát na konzultaci, resp. free sobotě, respektuji jeho metody a vidím z vlastní zkušenosti, že při správném aplikování fungují. Každý díl tohoto pořadu je sice více či méně podobný některému z předchozích, rady a tipy chovatelům se neustále opakují a málokdy se dozvíte něco nového, ale máte-li problém se svým mazlíčkem a podíváte se na všechny či téměř všechny epizody, dozajista najdete případ, který se tomu vašemu bude blížit, přičemž se dozvíte i návrh na řešení. A ono neustálé opakování, např. že psovi se má pořídit široký kožený obojek a ne žádná strunka, vodítko bez zbytečných kovových prvků, zrušení anarchie a nastolení diktátu,... není vůbec na škodu, neboť již staří latiníci říkali "Repetitio est mater studiorum". Každá rada se tedy cení, ale přesto není nad osobní konzultaci. Koncept pořadu mi zprvu lehce vadil, protože jsem chtěl sledovat pouze "psí problémy", ale postupem času jsem si zvykl. A dnes, když pořad sleduji, tak dost často již vidím chyby, kterých se páníčci dopouštějí a mnohdy už sám vím, co Ruda či Klára poradí.

Humor se sice může jevit jako plytký, ale ke sportovnímu prostředí dle mého názoru skvěle padne. Hokej je mým nejoblíbenějším sportem, takže Lajna si můj zájem získala prakticky okamžitě. První čtyři epizody jsou našlapané vtipem i nějakou tou emocí a přestože celý počin stojí více či méně jen na Jiřím Langmajerovi, dokáže udržet pozornost po celou svoji dobu. Vždy jsem se těšil, až se na scéně objeví Luboš Hrouzek a zaperlí nějakou bryskní hláškou.

Sylvester Stallone a jeho režijní debut vlastního scénáře. Film velice dobře funguje, ústřední postavy jsou sympatické, Sly hraje způsobem typickým pro svoje počátky (jeho grimasy a pohyby jsou jak vystřižené z prvních dvou dílů Rockyho), což mě velmi bavilo. Netvrdím, že Stallone je herecká extratřída, ale v celé řadě svých počinů předvedl, že hrát dokáže, a to je případ i Cesty k ráji. Hudba Billa Contiho si v některých pasážích vyloženě pohrává s motivy z Rockyho, takže občas si může divák pocitově odběhnout ke Slyově ikonické postavě.