ledzepfan

Tohle musí být produkt AI z dob stávky scénáristů. Je sakra fakt tak těžké najít jednoho, možná dva trošku kreativní lidi co tenhle scénář vezmou do ruky a řeknou si: OK, je to na hovno, ale pojďme to chápat jako základní platformu se kterou si můžeme libovolně pohrát (protože trapnější to už nebude) a vytvořit něco u čeho divák nejenže nechcípne nudou, ale třeba se i pobaví.. co? Tady si tvůrci mohli hrát se žánry, představit ujeté charaktery, napěchovat to popkulturními odkazy a humorem. Tahle břečka v sobě nemá nic. Postavy jsou jedna jako druhá. Není to ani realistický survival ani výživně přestřelené dobrodrůžo. Pokusy o vtipy jsou extrémně cringe. Dějově je to prázdné. Celé bez barvy, chuti, nápadu.. 1 za to, že silueta žraloka ve vodní hlubině je prostě vždycky prdelsvírající a za to, že si člověk mohl představovat jaký by ten film mohl být kdyby nebyl úplně debilní (protože potenciál to v sobě má).

OuKej.. tohle byl tak divně sympatickej bizár, že to lehce nadhodnotím. Chvílema je to fakt zajímavý film ve kterém věci docela dávají smysl, háže to do placu fajn místopisné reálie a atmosféru má to zajímavě vykreslené charaktery + to má vpoho soundtrack a Karima Hussaina za kamerou.. A chvílema je to zase jako nějaká bollywoodská podivnost, kde se žánry mísí tak svérázně, že divák vlastně netuší jestli jsou ti filmaři takoví mimoidi, nebo jde o nějakou vytříbenou poetiku nějakého nepochopeného génia.. Mě tahle rozvolněná neuchopitelnost překvapivě bavila ..Škoda jen, že je z toho film a ne nějaká televizní minisérie, protože, kdyby se ty postavy a nadhozené motivy rozvíjely a vrstvily delší dobu, divák by to lépe vstřebal.

Silná, syrová a kousavě naturalistická studie vzniku a zániku jednoho obyčejného vztahu.

Atmosféru a nohy Dietrichové to umí prodat báječně. Problém je v příběhu, který je klasickou povídačkou o tom jak ženská dokáže zruinovat chlapa a dnes to působí už poněkud banálně. Navíc, ta druhá, rozkladná polovina filmu je značně zkratkovitá a psychologicky nepřesvědčivá. Řekl bych, že tohle je vlastně ideální materiál na remake, kdy to udělat jako vrstevnaté noirově expresionisticko- psychologické, dobové drama s nějakou tou Taylor-Joy dneška a patřičně údernějším finále, by nemuselo být vůbec špatné.

Absolutně pitomý dokument ve kterém o Toyen promlouvají osoby povětšinou nekompetentní. Dobru třetinu tvoří sběratelé obrazů a galeristi, kteří plácají totální banality a voloviny. Další třetinu tvoří tzv."přátelé", kteří si svůj status zasloužili evidentně tak, že ve svém raném mládí (mnohdy jako mladičcí ocásci surrealistické skupiny) párkrát potkali starou Toyen, která v jejich přítomnosti řekla nějakou tu historku ze života a ze kterých padají imbecilní moudra typu: Toyen na rozdíl od ostatních surrealistů, nemalovala monstra ale démony. A poslední třetinu tvoří nesourodá směska kunsthistoriků, restaurátorů a malířů kteří povídají o tom jak tenkrát barvy byly pigmentové, jak to pečlivě malovala a snaží se zoufale interpretovat ten či onen obraz... Celé to pak ve finále působí jako projekt aukčních domů pro zpopularizovaní a tím pádem navýšení hodnoty obrazů Toyen.. Je pravda, že čeští surrealisté, kteří mohli do filmu vnést skutečně zasvěcený a relevantní pohled na dílo a život Toyen, výzvu Sedláčkové ke spolupráci vyignorovali (na základě její evidentní neznalosti problematiky) a té tak nezbylo nic jiného než uplést z hovna bič.. Je taky pravda, že po tomto fiasku se poučila, pro svou knihu zvolila zcela jiný přístup a ta je už, podle všeho, v rámci popularizace, o poznání smysluplnější výpovědí.

Nápadité, hravé, chytré, provokativní, imaginativní, vtipné, vrstevnaté, parádně zahrané, řemeslně s přehledem zvládnuté.. A pak, že to už dnes nejde.

První série byla parádní až do posledních cca dvou dílů, ve kterých, už tak za uši přitaženej, děj vyústil do příliš absurdní a zbytečně osobní patálie jednoho záletníka.. Natočený je to zručně. Místopisná atmosféra na výbornou. Chemie mezi ústřední dvojkou funguje výborně a utáhla by ten seriál klidně jen sama o sobě.. Druhá série funguje o malinko lépe než parádní první. Jednak proto, že nadále prohlubuje a prokresluje vztah mezi Sagou a Martinem.. a druhak proto, že samotná zápletka je uvěřitelnější. Třetí série je zase dějově poutavá, ale bohužel trpí odchodem Martina. Nový parťák Sagy je sice dobře napsaný a ve výsledku k ní sedí, ale ta kulervoucí chemie už tam prostě není. Čtvrtá série nejslabší, ale pořád dobře koukatelná.

Celý díl jsem si nevšimnul, že je to "jednozáběrovka". A to je jedna z největších pochval, protože to napovídá, že tady forma není lacinou technologickou onanií, ale prvkem co nakopává intenzitu obsahu.

Ale jo. Čtvrtá série už zdaleka není tak plná toho svěžího nadšení pro vesmírné dobrodrůžo posouvající lidské hranice, a rozhodně je i méně dějově semknutá a režijně (potažmo dramaturgicky) zvládnutá. Pořád ale dokáže před diváka házet zajímavé motivy a ideové perspektivy. Žádný z těchto motivů se sice nepodaří uchopit a přednést v celém potenciálu, ale divák co je schopen si všechny důsledky, možnosti a zákoutí té či oné myšlenky domyslet (tozn. nepotřebuje vše doslovně dovysvětlit a dohrát), ten v tom pořád bude vidět tu nápaditou "coby, kdyby" hru... Poslední díl byl dokonce i napínavý a svým způsobem uspokojující... Nejslabší, ale pořád velmi zajímavá série.

Jo, má to sice snad všechny do očí bijící klišé žánru posbírané do jednoho paklu jako pokemony, ale je to zároveň i tak krásně přímočaré, svižné a krátké, že to člověka prostě nestihne nasrat. Podruhé si to asi už nikdy nepustím, ale oddychová jednohubka to byla povedená.