Bajislaw

Bublina splaskla. Suicide Squad je inkoherentní slepenec scén, které působí jako by byly z několika různých filmů. Je naprosto zjevné, že pánové z WB a DC to s těmi dotáčkami přehnali. Po většinu času není vůbec jasné, co se na plátně děje a proč. Trailery slibovaly stylovou, emocionální akční jízdu. Místo toho se nám dostalo jenom zmatečného filmu s tuctem postav, z nichž naprostá většina nemá ve filmu co na práci, čelících armádě anonymních monster v ulicích města, vedeným generickým záporákem s nejasnými úmysly. Těch pár dobrých hereckých výkonů (Will Smith, Margot Robbie) si film nezaslouží. Akční scény jsou dost o ničem, všechny se odehrávají ve tmě, případně ve tmě a v dešti a jsou velmi špatně sestříhané. Digitální efekty jsou na úrovni devadesátých let. Ve své rozpočtové kategorii jeden z nejhorších filmů všech dob!

Hobit (jako triologie) se k Pánu prstenů má jako nové prequely k původní triologii Star Wars. Ale prequely, jakkoli jsou špatné a poškodily odkaz Hvězdných válek jako celku, mají alespoň relativně povedené závěrečné dějství (Pomsta Sithů je lepší než Skrytá hrozba i Klony útočí). Naproti tomu Jacksonovy nové filmy jsou horší a horší. Neočekávaná cesta je přespříliš dlouhá a přespříliš vážná, ale mimořádné věrná a poctivá adaptace knihy (a má gluma). Šmakova dračí (s)pouť je dočista o ničem, ale několik pár povedených akčních scén (a má draka). Bitva je jen pěti armád těžkopádný, patetický a nudný film, který v lepších momentech připomene videosekvence z počítačových her od Blizzardu, ale s původní prstenovou triologií nemá společného vůbec nic.

Hlavními devizami nového animáku z dílny věhlasného studia Ghibli jsou mistrně komponované záběry, nápadité akční scény a podmanivá atmosféra světa malých lidí. Expozice je nesmírně slibná, ale po ní následuje už jen krotká a ničím nepřekvapující, i když pěkná, pohádka.

Skvělé obsazení a herecké výkony, vynikající kamera a hudba a jedinečná atmosféra. Mimo to nečekaně povedené vykreslení českého venkova (když vezmu v potaz, že Polednice je čistě žánrový film a žádné sociální drama). Navíc malé bezvýznamné plus za chytře uchopený motiv z balady K. J. Erbena. Sečteno a podtrženo působivý horor, který lze jen těžko srovnávat s čímkoli, co u nás v posledních letech vzniklo, jedině se zahraniční produkcí. A Polednice takové srovnání bez problémů ustojí.

Svatební cesta se velmi liší od dnešních konvenčních hororů, které velmi jasně popisují „zlo“, kterému hrdinové čelí a v rámci předvídatelného děje děsí diváky přívalem „lekaček“. Současné horory jsou často spíš filmové ekvivalenty kulometné salvy do srdce, než opravdové horory (filmy, které si uchovávají své tajemství). Svatební cesta není nijak zvlášť děsivý, ale zato hluboce znepokojivý a nesmírně smutný film. Není to horor, ale balada. Tohle je příběh, jaký by napsal Karel Jaromír Erben, kdyby žil v tomto století, ve volném čase sledoval Akta X a při psaní Kytice nevycházel z lidové tradice, ale z mýtů hnutí New Age. Svatební cesta nejspíš zklame většinové obecenstvo, otupělé sledováním brutálních hororů jako Lesní duch a Plivu na váš hrob, ale je lepší, než všechny tyhle filmy. Velkou zásluhu na tom mají Rose Leslie a Harry Treadaway, kteří ztvárnili ústřední pár velmi sympatickým a uvěřitelným způsobem.

Jediná romantická komedie, která má bullet-time! Ať už si Wimbledon hodláte vychutnat jako originální příspěvek k žánru sportovního dramatu nebo jen jako (velmi) příjemnou romantickou podívanou, budete spokojeni.

Jestliže první Ladíme! je jako jízda na tobogánu, dvojka je jako „to byla ale legrace, pojďme se projet ještě jednou“. Příběh má (naprosto) stejnou strukturu, jako jednička, je ale o poznání sentimentálnější a vine se jí jako zlatá nit ústřední myšlenka, že A cappella je sice pěkná věc, ale jeden toho musí umět včas nechat (ano, ano). Dvojka má taky o poznání více postav, což je spíš na škodu, řada bardenských krásek nedostane patřičný prostor. Nechci být hnidopich, komu se líbil první díl, si dvojku užije. Je to příjemná, docela vtipná podívaná, hudební čísla jsou povedená, jen originalita a tolik potřebný moment překvapení, které první Ladíme! pozvedly nad průměr, tu chybějí.

10 000 př. n. l. je, podobně jako například John Carter, k vzteku (John Carter víc, protože je adaptací kultovní klasiky). Filmů odehrávajících se v době kamenné se netočí mnoho. Rolland Emerich měl k dispozici velký rozpočet a jako zkušený fimář-řemeslník měl předpoklady k tomu natočit epickou guilty pleasure, ke které se budou diváci rádi vracet (už se mu to jednou podařilo, když natočil Den nezávislosti). Od příběhu jeskynního muže, který stíhá únosce své milované a čelí nástrahám posledního glaciálu doby lze totiž čekat kdeco (a lze čekat, že to bude velká pitomost), ale ne unylý film bez srdce, bez duše, bez jiskry a bez špetky sexappealu. Trestuhodně nevyužitý potenciál netradičního prostředí, rozpočtu a krás Camilly Belle, která by si zasloužila mnohem lepší filmy, než v jakých se obvykle objevuje. O důvod víc, proč tenhle film nemít rád je to, že když se z něj stal po zásluze propadák, nikdo se o podobné téma dlouho nepokusí. Čekají nás jen další a další komixové adaptace, akční sci-fi a historické velkofilmy. A to je škoda.

Zdaleka ne všechno na tomhle filmu je špatně. Originální vizuální stylizace a na hollywoodské poměry překvapivá brutalita filmovému zpracování starořecké legendy sluší. Je zde patrná snaha natočit v dobrém smyslu výjimečný film. Bohužel, tupost a emocionální sterilita posílá tohle výstřední dítko vizionářského indického režiséra nemilosrdně do podprůměru.

Česká nelaskavá nekomedie. Poupata jsou skrznaskrz ponurý, depresivní film plný postav, které by zasloužily pořádný průplesk. V kontextu tuzemské tvorby poměrně výjimečný počin, který si zaslouží pozornost a uznání. V hlavní roli exceluje Vladimír Javorský.