Bajislaw

Docela zábavná zběsilost pro děti i mladé dospělé energicky przní slavnou literární předlohu a ani trochu se za to nestydí. Režisér – pošuk – Paul W. S. Anderson posílá kladné i záporné hrdiny z jedné za vlasy přitažené akční scény do druhé. Až na výjimky fantastický casting (Matthew MacFadyen, Mads Mikkelsen, Christoph Waltz a další) by si jistě hravě poradil i s vážnější či spíše důstojnější adaptací nesmrtelného Dumasova románu. Jaká škoda!

Po svěžím a stylovém třetím dílu nastal prudký zlom, který poslal sérii do hlubin, ze kterých se už nevyhrabala. Po dobře přiznaně praštěných, ale zábavných filmech prostě přišly filmy, které už byly jen blbé. Resident Evil: Afterlife je nestřídmá akční slátanina bez příběhu. Rozvleklé technologické demo, nic víc.

Resident Evil: Extinction je pro filmovou ságu Resident Evil tím, čím je impérium vrací úder pro Hvězdné války. Duchovního otce Paula W. S. Andersona vystřídal v režisérském křesle ostřílený Russel McCulhy, který se nebál přitlačit na pilu. Po unylé a zmatené dvojce tak vznikl tak nečekaně brutální postapokalyptický horor. Zombie jsou opět hrozivé a Milla Jovovich opět sexy. Problémů má film nepočítaně, ale přesto dokáže překvapovat znepokojivými hororovými scénami a bavit těmi akčními.

Druhý Resident Evil neuctivě cituje herní předlohu mnohokrát, aniž by se byť jen trochu blížil něčemu, co by se dalo nazvat adaptací. Zároveň nestřídmě a nešikovně cituje všechno ostatní, co bylo v posledních dvaceti letech alespoň cool, Matrixem počínaje a Jurským parkem konče. Dílo zkázy dovršuje epileptický střih. Lepší film by svedli natočit i Pejsek a Kočička.

Resident Evil rozhodně není, stejně jako naprostá většina herních adaptací, věrný své předloze. Společnými znaky jsou pouze oživlé mrtvoly, místopis a pohříchu slabé dialogy. Herní a filmová série nicméně začali s časem konvergovat, takže jsou si dnes mnohem podobnější než před dvanácti lety. První díl ságy Resident Evil je akční sci-fi horor jako řemen, ve kterém se mezi spoustou nudných, ošklivých trapných scén najde několik skvělých momentů (není jich vyloženě málo), které by mohly sloužit, co by manifest samotného žánru.

Buranská komedie plná urážlivě blbého humoru, které vévodí vynikající Helena Růžičková, je pro mě tím nejlepším film Zdeňka Trošky. Pohoršení intelektuálové mohou ocenit, že film vypovídá mnohé o stavu českého venkova na sklonku normalizace, aniž by si to přitom kladl za cíl.

Laskavá karikatura současné českého venkova, která pozoruhodně věrně zachycuje atmosféru Vysočiny. Viděno objektivně je Cesta do lesa nejspíš průměrný film s lehce přetaženou stopáží, který často není tak vtipný, jak by si přál být. Nezpochybnitelný um se v něm snoubí s neumětelstvím a příběhu je v něm skutečně poskrovnu, přesto jako celek funguje skvěle. Snímek, kterému bych přál spoustu diváků!

V roce 1999 vstoupily do kin dvě budoucí klasiky hororového žánru – Záhada Blair Witch a Šestý smysl – filmy, které mají společné to, že docilují maximálního efektu minimálními prostředky, ale kromě toho se snad nemohou lišit víc. Vedle ušmudlané Blair Witch, kterou nikdo nerežíruje a nikdo v ní nic nehraje, působí Šestý smysl jako drahokam. Dokonale promyšlený, precizně nasnímaný snímek plný profesionálních hereckých výkonů (Oscar pro Toni Collette), ve kterém není nic ponecháno náhodě. Mistrovské dílo!

Sucker Punch je za velké peníze natočená klukovská masturbační fantazie, která se snaží hrát si na postmodernu. Problém je, že tady vlastně není nad čím masturbovat. Filmu zoufale chybí R-kový rating. Další věc, která chybí, je uspokojivý závěr (ne nezbytně happyend), což se o Sucker Punch obecně ví. Jeden z nejzpackanějších scénářů všech dob!

Že je Emily Browning ochotná se pro film svléknout je skvělá zpráva pro milovníky kvalitní i pokleslé kinematografie. Proč ale propůjčila svůj půvab zrovna tomuhle filmu je mi záhadou. Nahé scény v Šípkové růžence patří do Sucker Punch, všechny ostatní do koše.