teba

O inkluzivních školách jsem tu slyšela poprvé, ale dost mě to zaujalo - zvlášť díky dětem jako je třeba David. Hezky zpracované, občas mi tam nějaká informace chyběla (nebo utekla?), ale jako prvotní informace rozhodně postačí, dál už je to spíš na diskuzi. (Btw. bavilo by mě to jako časosběrný dokument - co za deset, dvacet let...;o)

Tolik by chtěl být novým Moulin Rouge a tolik jím není :o( Dala jsem tomu šanci, ale... nuda, nuda, šeď, šeď (i přes tu bombastickou výpravu).

Dobrá myšlenka (lék na Alzheimera), která zcela opodstatňuje zápletku (zvýšení inteligence primátů). Nejvíc se mi líbila pasáž, kdy byl Caesar ještě u Willa - nádherně ukázaný přerod z "domácího mazlíčka" na "syna", neskutečně dojemné scény (loučení, kreslení "okna" v zajetí). Závěrečná akce mě zklamala (klasika - kulomet z deseti metrů netrefí vůbec nikoho, policajty nenapadne, že opice uměj' šplhat apod.), ale celkově to bylo fajn, vůbec mě to nenudilo... těším se na pokračování!

Terapie II. aneb Drsný a drsnější... Ale opět výborné herecké výkony a zvědavost, kam se to za týden posune.

Tak co k tomu napsat... zkusím to bez spoilerů, uvidíme... Je to napínavý, to každopádně, zamotaný, člověk neví, čemu věřit, jednou má něco za ložený, ale za chvíli se ukáže, že je to úplně jinak - což se mi na detektivkách líbí. Ale je to i vtipný! Narozdíl od Klubu rváčů, kde si Fincher nechával velkou pointu až na závěr, tady se (první) odhalení odehraje už v polovině filmu. Pak je do filmu vložena nová epizoda z Jak jsem potkal vaši matku pod názvem "Poslední zářez Barneyho Stinsona". Je to na jednu stranu takové zvláštní zjevení: vzhledem k obsazení Neila Patricka Harrise jsem se jednu chvíli nějak nemohla zbavit dojmu, že se dívám na výše zmíněný seriál, ale situaci zachránil neskutečně drsnej hudební podklad, výborná záležitost (doma puštěnej soundtrack už mi tu atmosféru bohužel nenavodil, kino je kino...). A pak už jsem čekala v podstatě konec, ale ještě se rozehrálo něco na hranici absurdity a grotesky... a přitom to bylo fakt drama... Když už jsem to zvládla bez spoilování až sem, tak už si to nepokazim, ale ta situace nastolená v samém závěru filmu, to by jeden nevymyslel, spíš by z toho zcvoknul :o) Suma sumárum, Klub rváčů mi přišel o něco lepší, ale hlavně asi kvůli tomu, že si schoval všechny trumfy na konec. Zmizelá 80 %.

Bylo to dobrý! Hltala jsem to, byla zvědavá na každej další tejden, jak se kdo posune dál... Někdo mi byl sympatickej, jinej míň, ale o to víc mě zase fascinoval jeho příběh nebo charakter. Líbilo se mi, jak je vystavenej příběh jednoho psychologa, ač se o něm dozvídáme v podstatě jen skrze jeho pacienty, v jeho ordinaci. Skvělý výkony všech zúčastněných. Snad jen ten hepáč jsem čekala (rozuměj přála si), ale co se dá dělat... snad jen potrestat čtyřmi hvězdami :o)

Na Svěráky zkrátka trpím, takže i přes některé mouchy hodnotím velice pozitivně. Nejslabší část filmu vidím v rozvleklém úvodu a první pohádce (Šípková Růženka s Klusem). Jakmile se ale příběh začal točit kolem zbylých dvou bratrů, dostal film rychlejší spád a byl podle mě i vtipnější (holub dabovaný Liškou, Piškulovy "uvažuju takhle" hlášky, Dyk sám o sobě...). Moc se mi líbil i typicky svěrákovský nápad s dětmi hlásícími se "před plátnem"... Někdy se na to zase ráda mrknu :o)

Vzhledem k pořadí, ve kterém jsem filmy viděla, pro mě není Babel internacionální Amores perros, nýbrž Amores perros mexickým Babel ;o) Každopádně jeho prvotinu beru jako odrazový můstek - není to špatné, ale podruhé už se na to asi nepodívám. Možná jen na pár scén (El Chivo nechává doma nevědomky psa-zabijáka aj.)...

Jak to jen napsat - člověk musí bejt zkrátka na takovej film naladěnej. Myslím si, že to někdo musí považovat za děsnou kravinu, ale mně to přišlo hrozně vtipný. Jen se mi to zezačátku trochu vleklo, ale zase jsem se kochala nádhernýma obrázkama - ten ostrov byl jak z pohádky... Trochu slabší čtyři hvězdy.

Film se mi moc líbil, ač nejsem Američan s prvotním hříchem otroctví na krku. (Nálepka "true story" funguje, ale i pravdivý příběh by se dal zkazit.) Začíná poklidně, houslovými variacemi hlavního hrdiny... ale brzy jsou housle nahrazeny temnými zvuky jakoby vyrvanými z nějakého sci-fi hororu, ale sem skvěle pasují a naznačují, že nás nečeká nic pěkného. Hajzl-předskokan Dano je vystřídán hlavním hajzlem Fassbenderem - oba ve svých rolích výborní, až je člověku ouzko. Žádná procházka růžovou zahradou, ale rozhodně stojí za vidění!