Formanka

Krásně intimní příběh o hledání a objevování sebe. O tom, jak je těžký najít lásku, když člověk nezapadá do standardů a doby; o pochybách, že ji vůbec kdy najde. Ale..věř mi, že najdu tě, věř mi, že najdu těéé :)

Otravná Susan mě štvala od první věty a tak to i zůstalo. Ale možná chyba nebyla ve filmu, spíš v mym rostoucím pocitu přesycení filmy obecně. Neměli jste někdy aspoň na chvíli pocit, že už vás filmy prostě nebaví?

O tom, jak se pan starosta rozhodl, že lidé by neměli žít podle svého uvážení, ale raději podle jeho představ a jal se svůj cíl velmi diletantsky a hloupě realizovat (možná by stálo za to se poradit, jak takové akce pořádat a organizovat). Scéna z hřiště už je jen třešničkou.

Ano, Greta Garbo byla kočka, ale s touhle rolí si herecky zoufale nesedla.

Ondra Vetchý je king! Šup do mýho top 10.

Dawkins se nesnaží zjišťovat a odhalovat, Dawkins si prostě udělal dobře a natočil dokument o tom, o čem je bigotně přesvědčen, tak aby přesvědčil o své pravdě i nás. Občas mi jeho komentáře způsobem podání připomínaly dokumenty z komunistických časů, kdy se nás soudruzi snažili poštvat proti disidentům, emigrantům a lidem s názorem. Nemám zkušenosti s proutkaři ani médii, nicméně mám pár zážitku, nad kterými by Dawkins jen znechuceně zakroutil hlavou. Věda je na cestě, není u svého cíle, pokud zažíváme její vrchol, tak pouze dosavadní, co je pravda dnes, už za pár let může být nesmyslem, proto by člověk tak moc adorující rozum měl volit slova uvážlivěji. Naši předkové byli primitivní a jediná medicína, která funguje, je ta klasická, podložená pokusy? Všechno se to dalo přeci podat líp, s nadhledem a hlavně tou proklamovanou otevřeností.

Další z důvodů, proč mám ráda a obdivuju Václava Havla a nemám ráda a nevážim si Václava Klause.

Dá se takovej film hodnotit? Z filmařskýho hlediska jistě, ale mě zajímaj pocity. Už zase slyšim o tom, že OSN je k ničemu. Kdysi ho někdo nazval bezzubým, čim dál víc chápu. Být vyslancem OSN je možná dobrej způsob, jak se zviditelnit, ale v žádnym případě nic, na co být hrdej.

Když já ten film miluju. Tolik lásky, pozitivity, krásy a zároveň smutku. Miluju miluju miluju, protože v konečnym důsledku stejně all you need is love.

Pořád jsem čekala, kdy se vysvětlí, proč ten chlap děti zabíjel. Evidentně nebyl v pořádku psychicky a můžu si domýšlet, ale to je málo. Nechápu jeho motivaci a vysvětlení mi hodně chybělo. (Pomohla wikipedie. Northcott je sexuálně zneužíval /stejně jako svýho synovce/ a následně vrátil zpátky domů, ale jednou se u něj objevila jeho matka a lekla se, že by syna kluk mohl identifikovat a tak ho zabili.)