Jeoffrey

Docela dobré anime, které pro mě nejlíp funguje ve chvílích, kdy hlavní dvojice řeší svojí, minulost a přítomnost, zkrátka když se snaží rozebrat situaci, v které jsou a nějak se někam posunout. V tu chvíli to má emoce a je to kvalitní podívaná, která mě i vcelku baví a jsem ochotný překousnout, že se tu řeší romance mezi nevlastními sourozenci, což není zrovna mé oblíbené téma. Ono je to totiž docela dobře vyobrazené, ten rozpor mezi rodinnými hodnotami a romantickým zápalem, který se dá špatně uhasit, obzvlášť když rozchod byl takový, no řekněme nedotažený a bez řádného uzavření pro obě postavy (to by jim dopřál asi až čas, ale protože jsou teď zase nuceni být spolu, tak smůla). Docela obstojně funguje i celková chemie mezi hlavní dvojicí, a to i v momentech, kdy si jen jeden druhého dobírá. Co mě ale už moc nebavilo bylo všechno okolo, ať už to byly pro mě ne zrovna zajímavé vedlejší postavy, kde mě akorát zaujala minulost dvojice Kogure x Akacuki a občasné vtipné chování Isany, ale zbytek včetně většiny příbuzných z rodiny Iridových mi nějak k srdci nepřirostl. A i když to bylo v těch důležitých momentech zajímavé, bylo jich tam v rámci celého anime docela málo a vůbec té silné romantiky a výrazného dramatu tam bylo jako šafránu, a tak to pro mě bylo většinou celé spíš takové mdlé. Na druhou stranu bylo celých dvanáct dílů My Stepmom's Daughter Is My Ex dle mého pořád o něco silnější a záživnější, než třeba většina epizod u A Couple of Cuckoos, ale o tom až příště. Na čtyři to však nevidím, takže dávám silné tři – 6,4/10

Tak takhle kvalitně mě už dlouho nikdo nevypekl! Měl bych se cítit naštvaný, zhrzený a otrávený, protože jsem celou dobu na něco čekal a seriál moc dobře znal moje očekávání, navíc je díky těm nejjednodušším náznakům sám vybudoval, a to celé jen proto, aby to byl ve výsledku totálně povedený troll, kterým si z vás budou dělat legraci až do posledních minut. Připadám si jak kluci ze South Parku, když si je vodil za nos sám velký G.R.R. Martin, ale protože se dokážu bavit dobrým vtipem, i když je na účet mě, jakožto diváka, tak to ocením a připočítám si nějaký ten bodík k dobru u celkového hodnocení seriálu. No a jaké tedy bylo Smile of the Arsnotoria the Animation? Po pravdě průměrný slice of life ze zajímavého prostředí, které mi ale seriál tak nějak nedokázal náležitě prodat, a tak magická akademie nepůsobila ani z poloviny tak kouzelně a zajímavě, jak jsem si od ní sliboval, zkrátka kdybych chtěl být očarovaný magickým světem, tak si radši znovu pustím třeba takovou Little Witch Academii, protože tady je to spíš jen kulisa. A tak, místo abych se dozvěděl něco o kouzlech a pravidlech zdejšího světa, jsem dostal časté čajové dýchánky, dívčí blbnutí, ne moc zajímavé zápletky, zkrátka tu jen roztomilé dívky dělají roztomilé věci v prostředí magické školy... No a k tomu se venku sbírají lovci čarodějnic, kteří si pro dívky jednou dojdou, což bylo zajímavé téma, s kterým se pracovalo na jednu stranu hodně okatě (Warning!), ale pořád to budovalo alespoň nějaké napětí, a hlavně to všechno mělo svůj důvod. Co se charakterů týká, tak musím uznat, že jejich koncept art (jak vypadají) se opravdu povedl a dívky byly náležitě roztomilé, samozřejmě v čela s Tori. Na druhou stranu ale nebyly charakterově až tak zajímavé, originální, nebo výrazné (i když složení bylo docela rozmanité), abych si je dokázal nějak silně oblíbit a zapamatovat, takže počítám, že za měsíc si vybavím akorát tak jednu, maximálně dvě dívčiny z hlavní pětice a za rok už asi jen samotnou Arsnotorii. Normálně by to byl obyčejný průměr, ale protože mě seriál tak šikovně podvedl, čímž způsobil, že na tuhle jeho část nejspíš jen tak nezapomenu, tak dám 5,5/10, ale doporučuji ho jen hardcore fanouškům CGDCT, pro zbytek by to mohlo být velké zklamání a nemuseli by ten hlavní vtip tak dobře pobrat.

Seriál Džudžucu Kaisen mě hodně bavil a když vyšel, tak jsem z něj byl docela unesený, na druhou stranu už je to nějaká doba od jeho vysílání a časem se objevily další seriály, s kterými ho lze lépe srovnávat, a tak najednou už to tak úžasný a neobyčejný zážitek není, protože i to nejlepší co nabídl, nádherné a po technické, choreografické, dynamické i estetické stránce vynikající souboje, dokázal překonat třeba takový Demon Slayer (a proto jsem dnes po zralé úvaze o bod snížil jeho hodnocení). Ale na tento prequelový film jsem se i tak těšil a opět nejsem vůbec zklamaný. Má to jednoduchý a přímočarý děj, kterému by sice prospěl nějaký ten čas navíc, protože proměna Júta na neskutečně silnou postavu tu působí hodně urychleně a chybí tomu trochu víc nějakého budování charakteru a tréninku, abych jí dokázal úplně uvěřit. Ale ono by tím možná zase utrpělo tempo, které takhle bylo příjemně svižné. Zase, stejně jako u seriálu, bych tu dokázal najít spoustu klišé a věcí, které působí, jako by byly okopírované ze všeho možného a populárního, ale koho to zajímá, když to funguje, a navíc mi film přidá ve své poslední třetině neskutečně nadupanou pasáž plnou skvělých a úderných soubojů, na které je radost se dívat a opět mají všechny již výše zmíněné kvality. A tak je mi jedno, že Rika vypadá jak okopírovaná z Vetřelce a Predátora, že vztah mezi Satorem a Sugurem mi připomíná Brumbála s Grindenwaldem, tedy kdyby byli opravdu jen kamarádi a že Suguru tu má tentokrát naprosto stejnou agendu a motivaci jako ten zmíněný Grindenwald. Je to dobře vykreslené, funguje to, baví mě to... Dokonce se našel čas i na nějaké uvěřitelné budování vztahů mezi Jútem a jeho spolužáky, takže mi i ta věta ve stylu "nevím, jestli je to o co ti jde dobré nebo špatné, ale chci tě zabít - protože si mi sáhl na kamarády" docela dává smysl. Jestli je to lepší než seriál, jak tu někteří tvrdí, si nejsem úplně jistý, protože pro mě mají dobrou dějovou linku, v které se snadno orientuji, obě díla. Stejně tak je to animačně úchvatné, hudebně obstojné – zkrátka pro mě je Džudžucu Kaisen 0 na stejné úrovni, jako seriál a těším se, kdy a jak se Júta v seriálu objeví, snad to bude už příští rok v jeho druhé řadě. 8/10

Ani třetí série nezměnila můj celkový dojem ze seriálu, i když začátek byl docela slibný a já se smál mnohem častěji než u předchozích sérií. Líbily se mi i nově představené postavy (Lierre a Persephone I) včetně kamea Hacune Miku. Bylo to bláznivě pitomé, čtvrtá stěna se tu prolamovala častěji něž obvykle, popkulturních odkazů tu také bylo hodně a celý ten guláš známých i nových postav fungoval dobře a ukazoval další zajímavé interakce a vztahy mezi jednotlivými charaktery. Pak ale od šestého dílu přišla pasáž, kterou bych si pracovně nazval „Džašin-čan cestuje po Japonsku“ a ta mi už tak zábavná nepřišla. Bylo to na můj vkus moc cestopisné, některé vtipy byly provázané s místním folklórem, a tak jsem je asi moc nedocenil, zkrátka už jsem se tak často nesmál a ani jsem si nepřišel nějak extra kulturně obohacen. Přitom úvodní pointa o tom, proč hlavní hrdinka musí utéct, byla docela dobrá, škoda že i vyústění celého příběhu nebylo dle mého takhle nápadité. Posledních pár dílů už se pak neslo v obvyklém duchu, což pro mě bylo příjemnější, přibyly další dvě nové postavy (Arte a Ecute), které ale nedostaly dost prostoru na to, abych si je dokázal dostatečně oblíbit a než jsem se rozkoukal, tak byl konec. Navíc poslední díl, finále celé série, kde by si měli dát autoři co nejvíc záležet, mi přišlo opravdu hodně slabé a v rámci seriálu bych ho považoval za jeden z horších dílů. Ale, i když můj dojem během série poskakoval nahoru a dolů, v průměru si Džašin-čan těch standartních 6/10 jako celek stejně udržela a další série by mi opět nevadila…

Je to tak dva, tři roky zpátky co mi bylo původní RWBY hojně doporučováno a já si pamatuji, že jsem se zkusil podívat na první dva díly a vůbec mě to nechytlo. Prý to má super charaktery, výbornou choreografii soubojů, obstojný příběh a skvělou hudbu – slyšel jsem. Taky to má styl animace, který se mi vůbec nelíbí a který mě dokázal po dvou krátkých dílech otrávit, plus nic z toho, co by mě zaháčkovalo a co tam prý mělo být, jsem tam v úvodu nějak nenašel. Možná to chtělo víc času, animace se prý v dalších sériích zlepší, ale já na to tehdy neměl moc náladu a ani ten čas, a tak jsem další pokus s RWBY odložil na neurčito. Stejně tak jsem původně neměl v plánu se dívat na tenhle reebot / spin off, přeci jen když u mě neobstál originál… Pak ale vyšli hned tři díly najednou, byl teprve začátek letní anime sezóny, takže jsem vlastně ještě neměl pořádně na co koukat, a tak jsem si řekl, že to aspoň zkusím. A první tři díly byly vážně slušné. Představení postav a prostředí mělo něco do sebe a úvodní souboj Ruby ve městě v prvním díle vypadal vážně solidně. Takže se mi to vlastně docela líbilo, a i když další boj, v kterém se měli formovat budoucí týmy, už mi tak zajímavý a povedený nepřišel, pořád jsem byl zvědavý, co z toho tedy vlastně nakonec bude a jestli mě to tentokrát bude bavit, začátek tomu nasvědčoval. Pak přišla hlavní část příběhu a můj dojem šel dolů, protože to nebylo ani z poloviny tak nápadité, jak jsem si po úvodu maloval a ani to nesplňovalo má očekávání ohledně zajímavého snového světa anebo třeba jen něčeho, co animuje studio Shaft. Pokud tu podle názvu animačního studia očekáváte kreativní práci se střihem, barvami, kamerou a skladbou jednotlivých záběrů, pak máte smůlu, nic se nekoná, tohle hledejte jinde. A přitom prostředí, v kterém se příběh odehrává, tomu přímo nahrával, tady se dalo v některých pasážích solidně vyblbnout. Místo toho je to po stránce animace a použitých výrazových prostředků (barva, hudba, pohyb…) vlastně jen průměrné anime, jakých vidíte mraky a kvalitativně vybočují akorát tak první díl a poslední dva díly. Zbytek je šeď, nejen animační, ale i příběhová s pár dobrými nápady v rámci celého toho snu a vyobrazením různých aspektů a úskalí lidské mysli. Sice mě u toho pořád držely postavy, jejichž motivace, vztahy a minulost byly zajímavé, ale na druhou stranu jsem měl trošku problém uvěřit, že si jsou až takhle blízké, a tak celé to klasické „síla přátelství zvítězí nad vším“ tu pro mě moc nefungovalo. Možná kdyby tahle pasáž byla někde dál v příběhu, kdy už se dívky o trošku lépe znají, pak by to působilo o něco lépe. Co pro mě nakonec trochu zachraňovalo výsledný dojem a bouralo tu celkovou šeď a průměrný dojem, který jsem z toho všeho postupně nabyl, byl samotný konec. Přišlo mi, že v posledních dvou dílech se autoři už zase trošku snažily, a tak souboje v předposledním díle byly docela povedené a závěrečná přátelská bitva v jídelně pro mě byla asi nejpovedenějšími pár minutami celého seriálu. Jenže to už bylo všechno too little too late a proto stejně víc jak 5,5/10 nedám. Na závěr akorát ještě doplním, že jsem zvědavý, co o seriálu budou psát fanoušci původního RWBY, jaké to bylo pro ně, když můžou srovnávat a připojím slib, že zkusím dát originálu aspoň ještě jednu šanci…

Tak si tu tak sedím a v hlavě si rovnám dojmy z Domu na vlnách a přemýšlím, co o něm napsat. Není to jednoduché, protože první věc, co se mi neustále dere na mozek, je dojem, že to bylo na můj vkus až příliš dlouhé. Nemyslím tím, že bych se nudil, ale když si proberu, co mi chtěl film říct, tak mi připadá, že by se to dalo zvládnout o dost rychleji a intenzivněji, zkrátka tak, abych z toho měl nějaký silnější dojem. Takhle jsem si užil vlastně jen posledních zhruba dvacet minut, kdy se vše začínalo opravdu vysvětlovat, docházelo na důležitá poznání a přiznání, navíc i animačně tam byly některé pasáže, na které se hezky koukalo. Další věc, nad kterou se chci pozastavit byly postavy. Filmu se podařilo docela věrně zachytit reálné dětské chování, takže charaktery působily na jednu straně poměrně dobře uvěřitelně, ale jak už to tak u dětí bývá, někdy jsou roztomilé, občas z nich padají nečekaná moudra a upřímné bomby, ale většinu času jsou se svými nápady a stylem uvažování prostě na zabití… Takže jsem docela často chápal, co se honí v hlavě Nacume a za mě byla asi nejlépe prokreslená, u Kósukeho jsem měl chvíle, kdy mi jeho chování dělalo radost a zhruba stejně momentů, kdy mě neskutečně štval, no a třeba Reina, ta mě lezla krkem skoro celý film. Na druhou stranu film s postavami v druhé polovině docela obstojně pracoval, nechával je prozřít, trošku se někam posunout, někdy jim nastavil zrcadlo atp. No a celkový příběh? Taková dlouhá rozlučka s jedním domem, rozklíčování, jaký byl jeho význam, k tomu se celým filmem (vlastně už od úvodních minut) neslo poselství, že všechno se pořád mění, a ne každý se tomu dokáže snadno přizpůsobit, dál menší zamýšlení nad významem rodiny a kdo do ní vlastně patří, a to je tak nějak všechno, snad jsem na nic nezapomněl. Vážně si pořád myslím, že by se tohle dalo zvládnout třeba o půl hodiny rychleji a s větší intenzitou a možná i mnohem kouzelněji. Takže ve výsledku pro mě lehce nadprůměrný film, maximálně nějakých 6/10 a hlavně „Neopouštěj staré věci pro nové…“

Ale jo, užil jsem si to a dostal jsem vlastně přesně to, co jsem očekával. Podařilo se tu prezentovat a udržet hodně z důležitých myšlenek, které byly už ve hře Cyberpunk 2077 a kterými celé universum vytvořené Mikem Pondsmithem oplývá. Povedlo se převést krásu i zrádnost prostředí Night City i to, o co v něm jeho obyvatelům většinou jde. Jakožto hráč hry s dvěma dohráními a nějakými 200+ hodinami jsem poznával spoustu lokací, gangů i některé známé postavy (i když trošku zamrzí, že tu nebylo, nebo jsem ho nepostřehl, aspoň nějaké malé cameo, nebo narážka na Johnyho Silverhanda, ale tak dostal jsem Adama Smashera, Wakako…). Kromě toho, že je to povedené nahlédnutí do světa Cyberpunku je to i super reklama na hru, minimálně u mě se během sledování opět projevovalo svrbění si Cyberpunk 2077 znova nainstalovat a zahrát. No a taky je strašně znát, že je to další dílo animačního studia Trigger, které se tu v posledních dvou dílech opět hodně vyřádilo, všechno bylo neskutečně přehnané, šíleně zběsilé a pro nenáročného Jeoffreyho děsně cool. Animace byla povedená, souboje zvládnuté perfektně dynamicky a epicky. Hudba taky výborně vybraná, nejen že se mi líbila a bylo jí hodně slyšet, ale fungovala i jako součást jednotlivých scén. Asi jediný větší problém, který jsem tak měl, bylo tempo. Občas jsem si přál, aby nebylo tak zběsilé a dostalo se trošku víc času na větší prokreslení některých (hlavně vedlejších) postav anebo zajištění trošku plynulejších přechodů mezi jednotlivými zvraty, ale tenhle problém mám u Triggeru docela často, prostě tohle studio neví, jak sundat nohu z plynu a jako nejlepší řešení vidí prostě ještě víc přidat plyn až do naprosto neuvěřitelných finálních obrátek, kdy se často nestačím divit, co všechno (a jak šíleně) se tu děje. Navíc pro mě fungoval seriál minimálně v druhé polovině (s tou první půlkou to bylo o něco slabší) i po emocionální stránce a samotný konec mě prostě dostal i když mi bylo jasné, že to takhle nějak dopadne. Fajn návrat do Night City a super seriál, který si ode mě minimálně těch 8/10 zaslouží.

Naprosto průměrný isekai, který mě ale moc nebavil a který má několik nedostatků, které mě i docela štvaly. Už od začátku jsem byl otrávený tím, jak hlavní hrdina získal své první monstrum a své OP schopnosti, protože stát se mocným proto, že o věci doslova zakopávám a scénář mi vše servíruje na zlatém podnose úplně trapně až pod nos, je totální nuda. Stejně tak mě absolutně nezaujal hlavní hrdina, připadalo mi, že nemá skoro žádnou osobnost, většinu věcí řešil bez emocí, sem tam hodil jen nějaké to suché konstatování. Nepředvedl vlastně nic, pro co bych si ho měl nějak oblíbit, třeba s ním i soucítit, prostě tam jen celou dobu tak nějak byl a dělal jakože cool věci… Příběh mě bavil tak napůl, protože z části to byla jen taková nudná variace na písničku Dlouhán Franky, kde si hlavní hrdina jen chodí od místa k místu a „tam ruce k dílu hnedle přiloží a zase jede dál“ a pak se autoři snažili o zapojení rozsáhlého spiknutí, ovšem ani s tím si nedokázali moc zdařile vyhrát a i když plány zdejší temné organizace působily občas velkolepě a měli vytvářet opravdu velká rizika pro zdejší svět, stejně jsem po celou dobu necítil žádné napětí. Ono by to ani nešlo, když hlavní hrdina všechny plány hned odhalí, nebo o nebezpečí opět doslova zakopne. Seriál mi ani moc nedokázal prodat své prostředí – zkrátka svět ve kterém se vše odehrává. Spoustu tajemství buď hned nudně odhalil, nebo jen mizivě naznačil, aniž by s nimi dál nějak pracoval, možná si odpovědi nechává na další řadu, ale s tím, jaká nuda byla tahle, silně pochybuji, že pokud vyjde, tak se k ní dokopu. A přitom je to škoda, podle jistých náznaků jde o kombinaci fantasy a tajemných futuristických technologií, ale proč to tak je a jaký tedy ten svět vlastně je, se nejspíš nedozvíme, prostě to tu zase jen tak nějak je… Dokonce i ten poslední souboj, který měl být vyvrcholením téhle série fungoval stěží napůl a v určitých pasážích, kdy po sobě soupeři minutu metali naprosto identická kouzla a já tak viděl jen výbuchy a neustále opakování jednoho zaklínadla, jsem jen kroutil hlavou, na co že to koukám. I u samotného finále a nosných momentů, kdy seriál chce vyzdvihnout nějaké ty hlubší myšlenky a dát celému tomu putování od místa k místu nějaký ten smysl, stejně jako se snaží nechat hrdinu částečně prozřít, jsem se docela nudil, protože to celé nemělo žádnou sílu a váhu. Což bude z části asi i tím, že jsem většinu vedlejších postav zapomněl hned v momentě, kdy hlavní hrdina opustil jejich město. A když se u sledování nakonec vlastně bavíte akorát tak rozpustilostí všech těch hrdinových slizů, tak je to sakra málo. 3,7/10

Na tento film jsem se opravdu hodně těšil, protože jsem očekával, že mi přinese nějaké uspokojivé rozhřešení finální scény ze seriálu. Měl jsem od toho, jak to autoři nakonec rozseknou, velká očekávání, předpokládal jsem, že to bude napínavé, dramatické a že tam bude nějaký intenzivní a zajímavý dialog mezi naším taxikářem a jeho poslední seriálovou cestující. No a jsem hodně zklamaný, protože na to nedošlo. Samotné finále, na které jsem se třásl, je nakonec jen cca dvouminutová nejednoznačná scéna, jejíž konečné vyústění přinese až jeden záběr v závěrečných titulcích. A tak jsem si během dvou hodin znovu prošel příběh původního seriálu, který mi sice byl podávaný docela zajímavou formou, ale trpěl jsem tím, že jde vlastně jen o výcuc ze seriálu, a tak všechno co se stane vlastně znám a rozšíření příběhu a motivací postav je opravdu jen minimální. Tím, že jde o převyprávění v menším formátu je také spousta věcí osekaná a chybí mnohé skvělé dialogy a scény, které na mě v seriálu tak zapůsobili. Takže ve výsledku je Odd Taxi: In the Woods jen takovou obyčejnou průměrnou kompilací z pro mě skvělého seriálu, která ale nepřináší nic moc nového, což vzhledem k očekáváním spíš zamrzí a celkový dojem, i když je základem pro mě tak kvalitní látka je díky samotnému finále jen nevýrazné „meh“. 5/10

Pro mě asi nejrozporuplnější dílko zimní sezóny 2015, kdy ani dnes pořádně nevím co si o tom mám myslet a na koncept děvčátek, které vlastně nejsou děvčátka, ale válečné lodě jsem si musel docela dlouho zvykat. A tak se u mě střídali různé stavy, kdy jsem to chtěl po prvním díle dropnout, po druhém se mi to začalo docela líbit a po třetím jsem byl opět na vážkách co od toho dál čekat. Někdy mi to zkrátka přišlo hodně divné, jindy zase roztomilé, občas mě to dokázalo překvapit a hlavně mě to stále zamotávalo hlavu v tom jak se na ta děvčátka dívat. Jednou řeší prakticky obyčejné starosti mladých dívek a jindy zase bojují jako válečné lodě. Navíc neumírají, ony se potápějí, nezraňují se, ony se poškozují a neléčí se, ony se opravují, což zabírá nějaký ten čas, pokud není k dispozici "opravářský kyblík", který funguje jako zdroj automatické opravy. Také se mají rády a já byl zvědavý, jak a kam se bude koncept této vzájemné lásky vyvíjet, protože někdy to malinko vypadá na cosi ve směru yuri a jindy je to prostě zabité suchým konstatováním o sesterských lodích... Zkrátka je to divné a dokonce mě to přinutilo se podívat na pár gameplayů z původní hry, kde jsem doufal že ledacos pochopím a na pár věcí jsem přišel, například je mi jasné, že pro někoho kdo tu hru hrál by to mohlo být super anime, už jenom z toho principu, že postava admirála (hráče ve hře) je v anime sice pravidelně uváděna, ale její vizuální podoba je skryta a tak dává hráči hry lepší možnost se do anime vžít, navíc je tam i spousta narážek a propojení, které bych bez toho aniž bych hru viděl příliš nemusel pochopit, viz. třeba ten "opravářský kyblík". Každopádně mě to jakožto člověka co hru nehrál neodradilo, spíš to naopak probudilo můj zájem a když k tomu ještě přidám dle mého hodně povedenou animaci, poměrně slušnou hudbu a docela zajímavé charaktery, tak jsem opravdu neměl problém toto dílo sledovat. Když to shrnu, bylo to docela zajímavé a hodně zvláštní - 6/10.