Jeoffrey

Chtěl bych dát 5*, protože závěr poslední série Amphibie si je zaslouží, posledních pár týdnů jsem si neskutečně užíval každý nový díl a přemýšlel, jestli se každou neděli víc těším na tohle, nebo na další díl Sovího Domu, ale bohužel nemůžu nezapočítat do celkového zhodnocení celou první polovinu série, odehrávající se ve světě lidí, která je za mě „jen“ nějakých 6/10. První půlka je dobrá, má pár zajímavých nápadů, pro diváka opět nové prostředí a některé povedené díly, které se věnují dalšímu rozvoji postav a jejich vztahů. Ale na poměry tohoto kouzelného seriálu mi tahle pasáž přišla prostě taková až moc obyčejná, zkrátka jí u mě chyběla velká část toho kouzla, co na mě v rámci této série často působilo. Oproti tomu druhá polovina dle mého nemá chybu, přípravy na finále, a i to samotné, jsou zábavné, skvěle zpracované, epické, plné nových a nečekaných překvapení, ale i spousty emocí a napětí. Druhé půlce nemám moc co vytknout a minimálně poslední dva díly jsou za mě jasných 10/10. No jo, ale statistika je neúprosná, výpočty jsou jednoznačné a (10+6) / 2 = 8/10

Co lidi na tom LoLku vidí, vždyť je to jenom barevnější DOTA? Ale něco přeci za tím obrovským úspěchem hry musí stát a čím víc jsem nad tím kdysi přemýšlel, tím víc jsem nabyl dojmu, že společnost Riot Games to prostě všechno podstatně líp zvládá. Dali hře lepší a barevnější vizuál, zajímavější hratelnost, neustále tu hru rozvíjí a něco do ní přidávají, starají se o marketingovou stránku věci, prostě nedá se jim upřít, že do toho opravdu hodně investují. A teď tu máme seriál, který mi tak nějak moje přesvědčení o vizi ohledně Riotu potvrzuje, protože i do tohohle bylo dáno hodně, ať už financí, marketingové podpory, ale i snahy a vášně samotných autorů. Je tu spousta výborných rozhodnutí, počínaje výběrem animačního studia, které tomu dalo originální a pro mě nádherný a působivý vizuál, až po práci scénáristů, kteří dokázali vytvořit zajímavý a napínavý příběh s postavami, na kterých mi během chvíle začalo záležet a které mi krásně prokreslili. Ano, je tu pro mě slabší hudební stránka, protože většina písní od Imagine Dragons je pro mě taková zvláštně utahaná a do mnohých scén se mi často nehodila stejně jako ostatní hudba, která jen málokdy dobře a působivě trefila atmosféru. Ale já na to kašlu, protože i tak se mi tohle hodně líbilo! Užil jsem si temnou atmosféru, překvapení a nečekané linky, kterými se příběh ubíral, výbornou, dynamickou a strhující akci, ale i fakt, že každá postava tu je hodně komplexní, dobře předvedená, tohle nejsou šablony, ale reálné charaktery s vadami i silnými stránkami, jejichž rozhodnutí mi většinou dávají smysl a na jejichž další cestě mi záleží. Arcane se mi jednoznačně trefil do vkusu a rád se podívám na další (již potvrzené) pokračování, ale i něco dalšího, co mi ze světa LoLka příště předhodí. Ke hraní LoLka mě to sice nedostane, protože mi chybí skill, trpělivost (jsem moc greedy) a pevné nervy, ale seriál mě nadchl a animačně mě takhle zaujal naposledy asi jen kreslený Spiderman. 9,5/10

Pro mě zatím asi nejsilnější dovětek k seriálu Aria (the Origination), který jsem si užil víc než všechny předchozí. Může to být způsobené mým současným špatným rozpoložením, že mě to zasáhlo a zahřálo u srdíčka víc, než Avvenire nebo Crepuscolo, protože jsem evidentně něco takhle příjemného dneska prostě potřeboval, ale nebude to jediný důvod, který mi nakonec leze na mysl. Kromě všech silných atributů, které série Aria má už od první seriálové části (Aria the Animation), mezi které počítám nádherné prostředí, úžasnou relaxační a atmosférickou hudbu, které dominují klavír, kytara a občas flétna, tu totiž byly tentokrát v centru dění ty postavy, které mám z celého seriálu asi nejradši, nebo minimálně patří Akira a Aika do mé Top 3. Tedy mě jejich příběh zajímal víc než story kolem Alice, Atheny a Anjy z Crepuscola a dokázal jsem si ho emocionálně daleko silněji prožít. Také vše bylo hezky ucelené, procítěné, zkrátka mám radši tento hodinový formát než tři dvacetiminutová OVA, kterými byla Avvenire. Sice to bylo zase jednou hodně silné slzavé údolí, ale prohřáté krásnými lidskými emocemi, nostalgií, symbolismem... Byly tu i chvíle, kdy jsem se pobaveně usmál, Kozue Amano pořád ví jak na mě a co pro pobavení potřebuji, stejně jako zná způsob, jak u mě navodit dobrou náladu i zájem, a to i v momentech, kdy mnozí z vás budou jen zírat a přemýšlet o tom, že se tu až příliš často vlastně nic moc neděje. Nenudil jsem se ani vteřinu a užil si to výborně, i když mi přišlo, že se tu tentokrát tak nějak šetří s těmi zábavnými signifikantními výrazy postav (asi poučení autorů z Amanchu, kde to s nimi bylo naopak občas přehnané). 9/10

Je to už  skoro pět let, co jsem se naposledy podíval do Neo-Venezie a užil si tu nádhernou atmosféru a uvolnění, co umí tahle série člověku přinést a tak jsem málem zapomněl... Ovšem rychle se mi to vše vrátilo, protože i tenhle nový film má pořád ty staré známé atributy, díky kterým mě baví se na cokoli o těchto gondoliérkách dívat. Dobře to vypadá, má to nádherné a kouzelné prostředí z části zatopeného města a některé zdejší scény jsou jedním slovem úchvatné. Zkrátka s vizuální stránkou si tu někdo místy docela vyhrál. Hudba je excelentní, navozuje strašně příjemný dojem, uklidňuje, skoro bych řekl že až léčí duši. Příběh má své zajímavé pointy, i když mi připadá, že jde v podstatě pořád o to samé a že minimálně jedno téma celá tahle "Aria série" možná už trochu nadužívá, ale zatím jim to pořád ještě docela žeru a emocionálně to na mě funguje. Takže ve výsledku sympatická podívaná, příjemný zážitek - prostě něco, díky čemu se mi bude teď asi dobře spát, což chválím. 8/10

Ale jo, přidám se k obecné spokojenosti, Jirka se v tomhle konceptu vážně našel, pochopil že jeho hlavní síla je kromě vaření i v komedii, recesi a mírné sebeparodii a tak všem podává ryzí energii a nadšení, což se zákonitě přenese i na diváka, který to v dnešní nesnadné době ocení. Už v době první karantény ukázal cestu ostatním celebritám a nejen jeho tanec z Pulp Fiction s manželkou byl legendární a tady to své komediální umění ještě víc rozvádí a dává zapomenout na všechny své rádoby seriózní výkony z Babicových dobrot a pořadu se Sapíkem. Nebo spíš tady udělal i ze svých nedostatků přednosti a to je známka velkého muže! Zbytek jsou rychlé a snadné recepty a spousta dalších šílených nápadů. Je to frajer! A samozřejmě - Ich bin auch ein Gamer!

Nový film Mamoru Hosody je podle mě zajímavý. Má to hodně povedenou audiovizuální stránku, která je barevná, okouzlující a zvláštní. Střídá se tu 3D a 2D animace, kdy online svět vypadá prostě jinak jak ten normální a celé to působí sice podivně, ale zároveň poměrně originálně. Pokud jste dočetli až sem, pak věřte, že vám doporučuji se na něj podívat a dál nečtěte, protože je dost možné, že v dalších větách budou SPOILERY!  Ale co ten prý plytký příběh? Musím říct, že mě oslovil. Není to jen nějaká romance ve stylu Krásky a zvířete, jak jsem si původně myslel, jde tu o některá mnohem hlubší a závažnější sociální témata, která jsou dle mého podávána docela srozumitelně, a tak aby diváka oslovila. Ano, možná to v některých okamžicích skřípe a měl jsem chvíle, kdy jsem některým věcem trošku nevěřil, ale líbilo se mi celkové poselství toho všeho, které mě chytlo a získalo si mě. Je to příběh o pochopení toho, proč někdy někteří lidé prostě musí něco udělat, proč je to správné a proč bychom neměli být lhostejní. Je to ukázka toho, že hrdinové jsou ti, kteří se rozhodnou riskovat i když vědí, že jim to nemusí vyjít. Okrajově se to dotýká i dalších témat a problémů, jako je virtuální realita, kde se opět ukazuje, že lidé v reálu nebývají tím, jak se na anonymním prostředí na internetu prezentují. Je to také ukázka toho, jak různě může člověka zasáhnout smutek ze ztráty a v určitém případě i předvedení, jak špatně to může dopadnout, i když za všechno zlé tady vlastně dle mého může jen obyčejný a docela pochopitelný strach. Je zde však i poukázáno na to, kde se dá brát síla v těžkých situacích a co to ta síla lidského ducha vlastně je. Zajímavá byla i postava zdejšího rádoby strážce zákona, nebo rivalky hlavní hrdinky v on-line světě, která tu sice má minimum prostoru, ale i v její lince se dá ledacos najít. Zkrátka pro mě to byl film, který mi opět hodně říkal, jehož hlavní témata jsem, myslím si, pochopil, a i když byl dlouhý a občas se vlekl, tak jsem si ho užil a někdy se na něj klidně podívám znova, protože mě v určitých okamžicích dokázal nalít zdravým optimismem. Zkrátka podle mě je ten příběh dobře napsaný a má co říct, ale jako vždy zmíním, že se možná pletu, protože někdy vidím i to, co tam prý dle ostatních není. 8,1/10

Pro nějaké adekvátní zhodnocení tohoto seriálu se mi nabízí spousta otázek, nad kterými se potřebuji zamyslet. Bylo to dobré? No jak kdy. Některé momenty mě zaujali, ale celkově jsem se spíš nudil + 8.díl je vysloveně ztráta času. Podařilo se vystihnout atmosféru Blade Runnera? Některými záběry na exteriéry docela jo, ale celkově to působilo tak nějak nevýrazně, občas až prázdně. A co příběh? Takový docela jednoduchý, přímočarý, ale zároveň zbytečně roztahaný, předvídatelný a mělký. Občas bylo vše dost zkratkovité, přesuny mezi pár scénami nepřirozeně skokové, bez nějakého pozvolnějšího dějového napojení. Postavy? Příliš nezaujali, chybělo mi nějaké zajímavější prokreslení, abych je dokázal líp pochopit, a hlavně si je oblíbit. Takhle mi byly většinou ukradené a jejich vzájemné interakce jsem jim moc nevěřil a nijak na mě emocionálně nepůsobili. A po stránce animace? V soubojích to vypadalo docela dobře, líbil se mi pohyb a nasnímání, ale nebraly mě neustále rádoby dramatické zpomalovačky, které pro mě fungovaly v méně jak polovině případů. Exteriéry, jak jsem už psal, měli něco do sebe, hlavně záběry na město. Motion capture je spíš takový průměr, celkový pohyb postav je někdy docela plynulý a přirozený, jindy působí trošku divně. Co mě moc neoslovilo byly obličeje a emoce, které se snažili skrze ně postavy vyjádřit. Když si to porovnám s některými moderními hrami a jejich nasnímání obličejů, pak je tohle docela slabota. Co hudba? Dalo se to, sice to nebyl můj šálek čaje, ale do některých momentů docela seděla. Chtěl bych se na to podívat někdy znovu? Nevidím důvod proč. Přineslo to podle mě do příběhu Blade Runnera něco nového? Spíš to jen vyplnilo nějaké to hluché místo v celkovém příběhu a přidalo pár informací, které mě ale zase až tak nezaujali. No a v té hlavní myšlence "o podstatě lidskosti", nebo spíš "o robotech a lidech" to celé jen nudně a povrchně omílalo vše, co už jsem viděl a slyšel. Doporučil bych to někomu? Maximálně skalním fandům BR, kteří tam třeba najdou něco zajímavého (odkazy, souvislosti…), co mě uteklo a možná i někomu, kdo se chce podívat na pár docela obstojných 3D soubojů. Celkový dojem? Nevýrazných 4,5/10

Tahle sezóna byla minimálně ze začátku spíš docela zklamáním. Vážně mě nezajímá béčko superhrdinské akademie a po pravdě už ani teď si nepamatuji většinu osazenstva té druhé třídy. Ono je to logické, z vlastní školní docházky si také pamatuji většinu spolužáků ze své třídy, ale z těch vedlejších se mi maximálně vybaví tak jedno, dvě jména. A stejně tady, nějak nechápu, proč by mě měli zajímat členové vedlejší třídy, s kterými jsem nestrávil skoro žádný čas a kteří se mi do paměti akorát zapsali občas až trapnou rádoby rivalitou s naším áčkem. A tak mi jejich soutěžení bylo putna a celá první polovina na mě působila jako neskutečně roztahaný training arc, kde měl každý, včetně hlavního hrdiny, dostat zase nějaké ty nové skills. Jako dobrý, chápu, ale nuda... A z jednoho training arcu jsme se hned přesunuli do druhého. Praxe byla tentokrát kratší a nudnější než v předchozí sezóně (se prakticky nic extra nestalo...) a celé to bylo na můj vkus až moc o Todoroki family, která mi ale nepřijde zase až tak zajímavá, jak mi jí chce anime vystavět. Jediný zvláštní fakt, který mě tu zaujal, je přítomnost dalšího tajemného sourozence z kterého mám dojem, že se objeví někde a někdy v budoucnu, protože jinak by jeho existenci autoři vůbec nezmiňovali a dle pravidel filmu - neviděl jsem mrtvé tělo... Závěr je pak ale jako vždy hodně povedený. Sice je to opět jen worldbuilding, jako celá tahle sezóna, ale ukázka toho, jak se z nesourodé partičky průměrných záporáků stala nejmocnější zločinecká organizace schopná zničit celý zdejší svět, byla povedená a hlavně potřebná. Z All for One šel respekt a trochu strach, ale Šigaraki a jeho partička mě nikdy pořádně neděsila a ani neoslnila. To se teď změnilo, zlo je nyní mocnější než kdy předtím a já s napětím čekám na den X. Takže i když tahle sezóna je spíš takový ten klid před bouří, který milovník akce příliš neocení a proto se dostává z celkovým dojmem z jejího sledování na takových 7/10 (a to hlavně díky finále), přesto s napětím čekám na sezónu další, protože alespoň tu atmosféru kolem epické konfrontace dobra se zlem se jim tady podařilo vystavět dle mého hodně dobře...

Tenhle film mě naplno dostal až během posledních 30 minut, kdy servíroval ty nejlepší bojové scény, hrdinové byli cool, situace napjatá, sázky vysoké. Během samotného závěru jsem si film opravdu užíval a kdyby to bylo celé v takovém tempu a kvalitě, tak by bylo 5* jasných, ale po pravdě tu byly pasáže, kdy jsem si to zase až tak neužíval. Úvodní představení nepřítele a o co mu jde bylo ještě super a navodilo tu správnou atmosféru, ale pak to celé nějak nebylo ono. A to se tvůrci celou dobu hodně snažili, vždyť už během první naháněčky pracovali zajímavě s kamerou a snažili se nám ukázat co nejzajímavější záběry a navodit dojem rychlosti a dynamiky v každém pohybu. Ale mě během toho zaujalo, jak prázdná a někdy málo prokreslená jsou pozadí, kterými se postavy pohybují, hlavně během té pasáže na střeše. Obdobný pocit se opakoval i o něco později během souboje v horách u hranic, kdy jsem zase místo sledování každého pohybu bojujících hrdinů a jejich nepřátel nemohl svoji pozornost odtrhnout od toho, jak divně vypadá v určitých momentech led, nebo jak nepřirozeně na mě působí sesuv půdy na pozadí, skoro jak když se sypou kostičky. Takže dva akční momenty, které mě měly bavit jsem jsem si moc neužil. Co mě nijak extra nestrhlo byl i příběh. Sice byl docela jednoduchý a přímočarý, ale někdy až příliš předvídatelný. Nějak jsem necítil žádné velké napětí, emocionálně mě to také nechávalo dost dlouho v klidu a ani hudba dokreslující jednotlivé scény u mě nefungovala tak, jak bych si představoval. Jak už jsem psal, opravdu mě to chytlo až v druhé polovině (od cesty letadlem), kdy šlo do tuhého, autoři konečně vybalili důležité myšlenky, které chtěli sdělit, vše nabralo na emocích, souboje byly najednou naprosto bezchybné a minimálně dva ze tří i náležitě intenzivní. Dokonce i na Roddym, který mi byl velkou část filmu ukradený, mi tu konečně začalo záležet. Nevím, jak to tvůrci dokázali, ale nakonec zvládli zúročit všechno to, co během první poloviny dosti průměrně a pro mě ne zrovna extra záživně budovali a vyždímali z toho cool a bezchybné finále, které jsem si užil. 7,5/10

Bokutači no remake je docela fajn anime, které se zabývá zajímavými tématy jako je kreativita, závislost a snaží se stejně jako hlavní hrdina přijít na co o čem nám v životě vlastně jde. Ale nějak z něj nic moc extra necítím a příběh neprožívám ani z poloviny tak jak bych si přál. Trochu mi připadá, že se tu víc o problémech mluví, než aby mi je doopravdy ukazovali a zatím tu ani nebylo nic tak zásadního, aby mě to přišpendlilo k obrazovce, nebo abych byl zvědavý, co bude dál. Je to asi škoda a nejspíš to bude asi hlavně můj vlastní problém a věřím, že se najde dost lidí, co si to užijí, ale já jsem prostě jen v situaci, kdy si říkám, že to bylo OK a na případné pokračování možná kouknu, když bude čas, ale to je tak všechno. 6/10