Bohové a monstra je film hodně neobvyklý a místy balancuje na hraně umění a lehké perverzity, alespoň z mého osobního pohledu. Nejde o žádnou otevřenou hru, ale komplikované náznaky, které by asi většinu "komerčních" diváků brzy odradily. Nicméně tato primárně two-man show je ukázkou toho, že lze film postavit i na umírajícím homosexuálovi, který velmi silně kontrastuje s kalokagátií Brendana Frasera coby zahradníka. Ovšem budu opakovat prakticky všechny již zde komentující - výkon Iana McKellena byl opravdu vynikající a ke konci filmu ještě eskaloval. Závěrečných 5 minut mě ale k pláči nedohnalo, protože... mi emocionální stránka filmu přišla lehce nedotažená. Na jednu stranu je film postaven na "flashbacích" do minulosti Jimmyho Whala, ale na druhou stranu tyto záblesky nepodávaly žádný ucelený obraz, který by dokresloval příběh odehrávající se na sklonku jeho života. Spousta tematicky odlišných obrazů sice účinek má, ale chybí jakási pomyslná nit, která by slátala život tohoto režiséra dohromady. Přiznávám ale, že druhé shlédnutí by mi mohlo několik věcí ujasnit. Ještě poznámka - takovým zpestřením byla role služky, která na první pohled nevýrazná byla velmi působivá.
První třetina Ostrova je prakticky perfektní a nemám jí co vytknout. Je totiž poměrně originální a nepřípomněla mi žádný jiný film, který jsem doposud viděl. Jedná se o takové sympatické sci-fi, ve kterém hraje hlavní roli neznámo a očekávání odjezdu na ostrov. Ovšem poté se film láme a najednou přechází do zcela jiného tónu. A bohužel musím říct, že od té chvíle se film z mého pohledu až do konce jen zhoršuje, protože se z něj stává dějem klasický běčkový "utíkací" thriller, ve kterém by hlavní hrdinové přežili i výbuch neutronové bomby ve dvanáctníku. Je to jednodušše řečeno až příliš naivní a pro diváka, který už má něco za sebou, úplně transparentní. Abych ale jen nehaněl, tak díky technické stránce musím i druhou polovinu hodnotit slušnými ***, protože je to akce sice předvídatelná, ale obrazově uchvacující a poutavá. V jistých částech, které se týkaly tajného programu mi přišlo, že se Bay inspiroval v Konci Civilizace od Aldouse Huxleyho, což je rozhodně kladné, protože se jedná o jedno z klasických post-utopických sci-fi a ne žádný kýč. Co se týče hlavních rolí, tak Ewan McGregor mi docela sedl, krásná herečka, v tomto případě Scarlett Johansson, je povinností, ale Seana Beana mám tak neodmyslitelně spjatého se Společenstvem prstenu, že bych na jeho místo obsadil radši někoho jiného. Celkově vzato se jedná o velmi slušné sci-fi, při kterém se v klidu relaxuje a není nijak náročné.
Šest epizod ze světa Stainboye je asi to nejdivnější, co jsem od Tima Burtona viděl, a to už u tohoto režiséra něco znamená (kdo viděl Beetlejuice nebo Nightmare Before Christmas tak ví, o čem mluvím). Kombinace absurdity, černého humoru a prazvláštního "scénáře" je provedena v naprosto neobvyklé flashové formě a pokud by na konci nebyl Burton podepsán, asi bych nevěřil, že je to právě jeho dílo. Rozhodně doporučuji.
Opravdu bych nikdy nevěřil, že se dá natočit kvalitní a hlavně poutavý celovečerní film o tučňácích. Je skoro neuvěřitelné, jak příroda dokázala přizpůsobit tyto tvory ledovým bouřím a teplotám desítky stupňů pod nulou... a toto všechno se podařilo detailně zaznamenat, sestříhat a přinést v jednom z nejlepších "dokumentárních" filmů, které jsem kdy viděl. Putování tučňáků je lepší než Mikrokosmos, a to i díky excelentnímu soundtracku od Emilie Simon. Hudba, která je sama o sobě trochu "psycho", je do filmu zakomponovaná tak, že umocňuje zážitek z jednotlivých částí a je přesně naroubovaná na aktuální děj. A ještě k tomu je to celé takové roztomilééé :-)
The Butterfly Effect je postaven na perfektním námětu a skvělém scénáři, který z tématu těží maximum. Ačkoliv je zápletka z oblasti sci-fi, je film zpracován tak "pozemsky" a lidsky, že mě prakticky nedonutil ke kroucení hlavou s poznámkou typu, co je to za blbost. Evan, který je perfektně ztvárněný Ashtonem Kutcherem, se postupně zamotává do své schopnosti měnit svůj vlastní život od základů, ale postupně poznává, že akce a reakce platí stále. Každá jeho proměna přináší na scénu něco nového, neočekávaného, ale přesto poměrně nelogicky lpí na charakterech, které znal Evan již z dětství. Přijde mi např. lehce postavené na hlavu, že Lenny se vyskytuje ve více alternativních liniích a i když hraje pokaždé jinou roli, je si stále velmi podobný. To je ale jen malá chyba na jinak velmi komplexně natočeném filmu. Butterfly Effect celých svých 113 minut velmi dynamicky odsýpá a hluchých chvil moc není. Někomu by možná poslední čtvrtina filmu přišla zdlouhavá, ale pořád jsem v ní viděl ono očekávání zvratu... který nepřišel. Ale umíte si u takového snímku představit happy end?
Rekviem za sen jsem se rozhodl shlédnout poté, co mě zaujalo Aronofského Pi a původně jsem nic silnějšího nečekal. Ovšem tento film je tak neuvěřitelně emocionálně vygradovaný, že mě přesvědčil o opaku. Děj mě naprosto přikoval do křesla a pustil až tak 5 minut po skončení závěrečných titulků. Ač Rekviem za sen začíná poněkud poněkud zmateně, postupně neuvěřitelným způsobem proměňuje hlavní postavy a nachází paralely i tam, kde bychom je v první polovině nehledaly. Dva oddělené světy, svět Sary Goldfarbové a jejího syna Harryho postupně splývají... Aronofsky dosáhl působivosti a depresivní atmosféry filmu díky mnoha detailům. Scény s drogami jsou útržkovité a doprovázené zvukovými efekty tak, že vidíte detaily a celek si dotváříte již sami. Podobně šílené jsou i scény s lednicí u Sary. Co musím na tomto snímku ale obzvlášť vyzdvihnout, je soundtrack s ústředním tématem od Clinta Mansella. Tuto melodii jsem znal ještě před tím, než jsem Rekviem za sen viděl, a nenapadlo by mě ji spojovat s depresivní náladou. Ovšem naroubováno do filmu dotváří atmosféru a nahrazuje tak to, co kamera sama o sobě nedokáže.
Nejslabší díl hannibalovské trilogie, postrádá vše, čím předchozí dva vynikaly. Červený drak ve mně ani na chvíli nevyvolal napětí, které bylo hlavně v Mlčení jehňátek tak působivé. Nejen že je děj poměrně nudný, ale je i předvídatelný, takže závěr jsem odhadl prakticky do puntíku. Ale kde se stala chyba? Scénař byl slabší už u Hannibala, ale tam se přeci jen vyskytoval hodně často skvělý Anthony Hopkins, který toho hodně zachránil. Jeho absence v Červeném drakovi je hodně znát a psychologie masového vraha v podání Ralpha Fiennese je i přes jeho herecký výkon poměrně slabým odvarem. Na druhou stranu, kdyby měl hrát Hannibal Lecter v tomto filmu stejnou roli jako v Mlčení, byl by asi režisér obviněn z plagiátorství. Roli mladé vyšetřovatelky zde nahradil mladý vyšetřovatel v podání Edwarda Nortona, který se mi ale velmi líbil. Přesto je to typ policisty, kterého jsme viděli v x jiných filmech hollywoodské produkce, a proto Norton naráží na scénář, který ho v nějakých větších eskapádách dost brzdí. Danny Elfman, autor soundtracku, by měl pro jistotu zůstat u burtonovské produkce, protože podkres byl poměrně nezáživný. Ostatně jako celý film.
Na Monty Pythonovskou sérii Žvahlav rozhodně nemá. Za celý film se najde jen pár povedených sketchů (např. králův "hlasatel", některé scény z turnaje), ale jinak je to šedý průměr a těžký zmatek. Nicméně námět je to zajímavý a už za ten model žvahlava musím dát hvězdičku.
Další Kubrickova skládačka, ve které do sebe vše perfektně zapadá. Atmosféra, kterou se mu podařilo vytvořit v Mechanickém pomeranči, má velmi blízko dokonalosti, ale zároveň se jedná o hodně ujetou záležitost. Kombinace ultranásilí, moloko baru, divoček a Beethovena je natolik namožná, až funguje takřka perfektně. Lví podíl na tom má také jazyk, který Alex používá a vynikající volba herce (Malcolm McDowell), jehož hlas nás celým filmem provází. Mechanický pomeranč je absurdní parafrází nástupu anglické pseudo-totality, která ale nakonec padá na pokrytectví vlivných lidí. Je také sondou do psychiky mladého inteligentního násilníka, v čemž se Kubrick vyžívá asi nejvíce. Opět mi přijde, že ve filmu není žádný přestřel, který by celý snímek degradoval, a tak dávám plný počet.
Brrr, tak tohle je horor, který člověk jen tak nezapomene. Stanleymu Kubrickovi se podařilo natočit tak sugestivně děsivý snímek, že tuhne krev v žilách. Tentokrát ale není hlavním strůjcem kamera, ale hlavně hudba, která je vygradovaná až na pokraj zešílení. Naroubování soundtracku do jednotlivých scén pak působí přesně tak, jak by mělo - strach s neočekávaného je všudypřítomný. Přesto je kamera hned na druhém místě - záběry jedoucího synka po hotelu působí až deptavě a celkově vzato je Kubrickova práce s interiéry jednoduše skvostná. Některé scény jsou opravdu drsné, např. vize dvojčat, ženy ve vaně apod., ale i absurdní (většina fiktivních částí). Částečně bych filmu vytknul účast nadpřirozena. Chlapcovo "osvícení" beru, fiktivní scény z hotelu by se daly považovat za přeludy, ale ve chvíli, kdy pouští Gary Jacka ze spižírny padá veškerá naděje na polo-racionální vysvětlení. A co se týče herců, tak Jack Nicholson si s rolí šílence poradil skvěle, překvapením pro mě byl výkon Dannyho Lloyda coby malého chlapce. Naopak Shelley Duvall mi vůbec neseděla, možná korespondovala s rolí rozpačité submisivní manželky, ale její výkon byl na pováženou.
Po druhém shlédnutí musím zvýšit hodnocení, protože teprve nyní jsem film pořádně prožil. Darren Aronofsky vytvořil zdánlivě velmi roztříštěný thriller s matematikou v hlavní roli, které je opravdu podívanou pro silnější povahy. Pi je jedna velká skládačka, kde do sebe všechny dílky zapadají, ale přitom po jejich složení nevznikne žádná romantická krajina, ale povrch Měsíce posetý mnoha krátery. Hlavním dílkem v tomto puzzle je psychologie Maxe Cohena, drsný stav jeho mysli, který vyhání adrenalin do žil a způsobuje těžké stavy i divákovi. Dále samozřejmě matematika a čísla - a to hodnotím film jako člověk, který je v matematice a počítačích jako doma. Je pravda, že pár věcí bych mohl v této oblasti Aronofskému vytknout (proto hvězdička dolů), ale přesto zastávám názor, že čísla zde hrají roli uměleckou a nemají být prostředkem k ohromení neznalého diváka. Velký kus práce odvedl i vynikající soundtrack Clinta Mansela, ve kterém najdete zvučná jména jako Massive Attack, Orbital či Aphex Twin. A pak samozřejmě kamera, která dokončuje depresivní atmosféru tohoto filmu - je černobílá s těžkým kontrastem a velmi dynamická. Tyto základní kameny jsou ještě vyplněny maltou detailů, bez kterých by byl zážitek poloviční. Musím zatleskat Darrenovi Aronofskému za vynikající math-thriller. "Everything around us can be represented and understood through numbers."
Kdybych měl Hannibala hodnotit bezprostředně po shlédnutí, dal bych asi 5 hvězdiček, protože závěr je hodně silný a asi málokoho nechá klidného. Bohužel první dvě třetiny jsou slabým odvarem toho, co lze z tématu dostat. Knižní předlohu jsem nečetl, ale jestli nemá na víc, než co bylo předvedeno v první části, není to chyba Ridleyho Scotta. Děj se převaluje mezi dilematem agentky Starlingové v FBI a občasnými scénami z italského pronásledování Hannibala Lectera. Dá se říct, že jedině scény s Hannibalem za něco stojí, podobně jako u Mlčení jehňátek (omlouvám se těm, kteří tímto pokračováním opovrhují). Naopak místa filmu zabývající se Vergerem se možná snaží imitovat atmosféru filmu, ale spíše ve mně vyvolávala pocit záporného charakteru oproti hodnému Hannibalovi... a tak, nezlobte se na mě, to určitě nemá být. Možná že převedení Lectera do pseudokladné postavy je největší chybou filmu a ani jeho chladnokrevné brutální scény nedonutí diváka změnit názor. K tomu ještě přispívá vztah k agentce Starlingové, který na konci filmu získává v neočekávané vyústění. Ale aby mé hodnocení nevyznělo negativně, tak scény s Anthony Hopkinsem coby intelektuálem ve Florencii a závěr se jen tak nezapomínají. Obrovský podíl na tom měla hudba, a to nejen hudba vážná, která se v některých místech objevuje, ale také soundtrack Hanse Zimmera. Hannibal Ridleyho Scotta určitě stojí za shlédnutí.
Tvrdé svědectví, ve kterém se iluze hodné armády za 1. světové války rozplývá jako cukr na jazyku. Kubrick ve Stezkách slávy vykreslil francouzské velení pořádně negativně a jen dokázal, že pro ušlechtilé cíle se nebojuje - válčí se o čest, prestiž a postavení a nejvíce to odnese pěšák uprostřed zákopu na frontě. Jasně daná dějová linie se možná dá v některých místech očekávat, ale v podání "mistra tesaře" se i tak dočkáte emocí a jednoznačného vyjádření nespravedlnosti, která ve válce vládla. Herecký výkon Kirka Douglase je perfektní, ale rozhodně ne ojedinělý.
V úvodních titulkách stojí "Early Pixar Computer Animation", což je na animáku jasně vidět a zdaleka nedosahuje kvalit dalších snímků. Minipříběh, ve kterém je nějaký podivný hmyz pronásledován včelou... Bohužel vcelku nudný a bez nápadu. Na druhou stranu jde o jeden z prvních počítačových filmů, který byl natočen.
Tak to je bomba :-) Nevim jak, ale Pixaru se vždycky podaří nacpat všechen vtip z celého původního filmu do bonusové animace (viz Gone Nutty se Scratem z Ice Age). A navíc se na tom můžou grafici vyřádit, takže je animace perfektní.
Nejzábavnější minianimák, který jsem kdy viděl! Některé pasáže jsem si musel pustit znovu, protože jsem je v záchvatu smíchu přehlédnul... Skvělé, geniální a šííílené vtipné :-) A když k tomu přičtu Mistra Yodu a Darth Vadera hrající páku a Vetřelce popíjejícího koktejl svými druhými ústy, nemůžu dát jinak než 100%. Dodatek: ROFL!
No, Geriho hra podle mě na novější krátkometrážní kousky od Pixaru nemá, ale... je přesto skvělá! Šílený stařík, který sám se sebou prohrává v šachu, a proto simuluje infarkt, to je prostě hodně ujetý nápad. A animace je samozřejmě perfektní, moc pěkná.
Futuristický akční závod, který vypadá z 90% jako animace z počítačové hry, čili nic nového nepřináší a graficky také není nijak dechberoucí (nadprůměrný ale ano). Místy trochu vykradený Matrix... celkově nuda.
I když je to nejhorší dílko, které jsem osobně od Johna Lassetera viděl, musím dát čtyři hvězdičky, protože má prostě svoje kouzlo. Jednokolka ležící za deště v opuštěném obchodě, která sní o cirkusu... depresivní, ale prostřední část se docela povedla.
Na svoji dobu graficky moc dobré, ale hlavně - Pixar, konkrétně John Lasseter, dokáže vyjádřit emoce i u "přiblblé" lampičky, což je asi dodnes největší devizou počítačových grafiků. Lampička,která vesele poskakuje, vrtí sebou nebo smutní, to se jen tak nevidí. A celé je to hezky roztomilé :-)
O malinký chloupeček horší než Pro ptáčky, ale zato asi o minutu delší vynikající zábava. Scrat pro mě byl jedničkou už v Ice Age a tenhle spot jenom potvrzuje jeho genialitu. Koncentrovaná zábava v 280 vteřinách dokonalé animace s bezchybnou pointou. Ja tu veverku prostě miluju!
Naprosto skvělá animačka od Pixaru, s krátkometrážních možná úplně nejlepší, co ve studiu vzniklo. Ptáčkům se povedlo vdechnout duši a každý musí tušit, co jim běhá hlavou. A na konci se stejně ukáže, kdo má navrch :-)
Olověná vesta mi přijde jako trochu rozporuplný film. První polovina a úplný závěr jsou excelentním dílem Stanleyho Kubricka, zatímco dvě třetiny "vietnamské" části jsou trochu nezvládnuté a v podstatě nudné. Ve srovnání s Apokalypsou tedy vychází boje trochu naprázdno, ale Kubrick uplatňuje své umění jinde, a to především v psychologii postav a v kameře. Výcviková část je drsným svědectvím zelené mentality s ještě drsnějším zakončením. Kamera je pro změnu až magická ve Vietnamu, kde si režisér hraje se světlem, barvami a krajinou a nechává tak válku působit podobně monumentálně jako některé scény z Apokalypsy. Suma sumárum dávám čtyři hvězdičky, ovšem na některé pasáže by mi asi stupnice ani nestačila.
Stanley Kubrick nás v Zabíjení zapletl do velké pavučiny připravované loupeže, ve které velmi zajímavým způsobem pracoval s časovými rovinami a přichystal poněkud překvapivé rozuzlení (v kontrastu s novějšími filmy rozhodně neobvyklému). Trochu se bojím nazvat tento film gangsterkou, ale přesto se některé společné rysy najdou. Námět sám o sobě by v rukou jiného režiséra vyzněl jako klasické krimi, ale Kubrick z něj vytvořil geniální noir, jehož rysy předznamenávají další filmy od tohoto režiséra.
Musím konstatovat, že Madagaskar je pro mě nejhorší animák za poslední dva, tři roky a taky hodně velké zklamání. Námět sliboval hodně, ale už asi došly nápady a ve filmu mi nepřišla vtipná snad jediná scéna. Zatímco u Úžasňákových se člověk může kochat nad originalitou a parodováním, Madagaskar jen omílá to, co jsme několikrát viděli. Zajímalo by mě, jaký úspěch slaví tento film u dětí.
Oko je děsivé až na kost... a to díky vizuální působivosti a hlavně mrazivému hudebnímu podkresu. Přiznám se, že první shlédnutí jsem kvůli šokové terapii přerušil asi po 40 minutách filmu, ale napodruhé se mi podařilo se do tohoto hororu vžít a bál jsem se opravdu dost. Myšlenkově měl film také něco do sebe, ač lze něco tušit již předem, postupně do sebe věci zapadají jako jednoduché asijské puzzle. Konec byl možná trochu přitažený za vlasy, ale přesto dávám plný počet hvězdiček.
Nejsilnější válečný film, který jsem viděl. Moment, je vůbec válečný? Tak dokonale vykreslená depresivní atmosféra... Hra světla a stínu, hrůzné prostředí džungle jihozápadní Asie, Coppola vsadil i na věci zdánlivě bezvýznamné, ale plně dokreslující atmosféru, jako jsou např. noční scény, barevné dýmovnice. Co se týče psychické stránky, tak jde jen o napětí a hrůzu. Šílené jsou i vložky s dívkami z Playboye. Svým způsobem mi film připomněl Killing fields, ale se zážitkem několikanásobně umocněným.
Moje komentáře
Bohové a monstra (1998)
Bohové a monstra je film hodně neobvyklý a místy balancuje na hraně umění a lehké perverzity, alespoň z mého osobního pohledu. Nejde o žádnou otevřenou hru, ale komplikované náznaky, které by asi většinu "komerčních" diváků brzy odradily. Nicméně tato primárně two-man show je ukázkou toho, že lze film postavit i na umírajícím homosexuálovi, který velmi silně kontrastuje s kalokagátií Brendana Frasera coby zahradníka. Ovšem budu opakovat prakticky všechny již zde komentující - výkon Iana McKellena byl opravdu vynikající a ke konci filmu ještě eskaloval. Závěrečných 5 minut mě ale k pláči nedohnalo, protože... mi emocionální stránka filmu přišla lehce nedotažená. Na jednu stranu je film postaven na "flashbacích" do minulosti Jimmyho Whala, ale na druhou stranu tyto záblesky nepodávaly žádný ucelený obraz, který by dokresloval příběh odehrávající se na sklonku jeho života. Spousta tematicky odlišných obrazů sice účinek má, ale chybí jakási pomyslná nit, která by slátala život tohoto režiséra dohromady. Přiznávám ale, že druhé shlédnutí by mi mohlo několik věcí ujasnit. Ještě poznámka - takovým zpestřením byla role služky, která na první pohled nevýrazná byla velmi působivá.
Ostrov (2005)
První třetina Ostrova je prakticky perfektní a nemám jí co vytknout. Je totiž poměrně originální a nepřípomněla mi žádný jiný film, který jsem doposud viděl. Jedná se o takové sympatické sci-fi, ve kterém hraje hlavní roli neznámo a očekávání odjezdu na ostrov. Ovšem poté se film láme a najednou přechází do zcela jiného tónu. A bohužel musím říct, že od té chvíle se film z mého pohledu až do konce jen zhoršuje, protože se z něj stává dějem klasický běčkový "utíkací" thriller, ve kterém by hlavní hrdinové přežili i výbuch neutronové bomby ve dvanáctníku. Je to jednodušše řečeno až příliš naivní a pro diváka, který už má něco za sebou, úplně transparentní. Abych ale jen nehaněl, tak díky technické stránce musím i druhou polovinu hodnotit slušnými ***, protože je to akce sice předvídatelná, ale obrazově uchvacující a poutavá. V jistých částech, které se týkaly tajného programu mi přišlo, že se Bay inspiroval v Konci Civilizace od Aldouse Huxleyho, což je rozhodně kladné, protože se jedná o jedno z klasických post-utopických sci-fi a ne žádný kýč. Co se týče hlavních rolí, tak Ewan McGregor mi docela sedl, krásná herečka, v tomto případě Scarlett Johansson, je povinností, ale Seana Beana mám tak neodmyslitelně spjatého se Společenstvem prstenu, že bych na jeho místo obsadil radši někoho jiného. Celkově vzato se jedná o velmi slušné sci-fi, při kterém se v klidu relaxuje a není nijak náročné.
World of Stainboy, The (TV seriál) (2000)
Šest epizod ze světa Stainboye je asi to nejdivnější, co jsem od Tima Burtona viděl, a to už u tohoto režiséra něco znamená (kdo viděl Beetlejuice nebo Nightmare Before Christmas tak ví, o čem mluvím). Kombinace absurdity, černého humoru a prazvláštního "scénáře" je provedena v naprosto neobvyklé flashové formě a pokud by na konci nebyl Burton podepsán, asi bych nevěřil, že je to právě jeho dílo. Rozhodně doporučuji.
Putování tučňáků (2005)
Opravdu bych nikdy nevěřil, že se dá natočit kvalitní a hlavně poutavý celovečerní film o tučňácích. Je skoro neuvěřitelné, jak příroda dokázala přizpůsobit tyto tvory ledovým bouřím a teplotám desítky stupňů pod nulou... a toto všechno se podařilo detailně zaznamenat, sestříhat a přinést v jednom z nejlepších "dokumentárních" filmů, které jsem kdy viděl. Putování tučňáků je lepší než Mikrokosmos, a to i díky excelentnímu soundtracku od Emilie Simon. Hudba, která je sama o sobě trochu "psycho", je do filmu zakomponovaná tak, že umocňuje zážitek z jednotlivých částí a je přesně naroubovaná na aktuální děj. A ještě k tomu je to celé takové roztomilééé :-)
Osudový dotek (2004)
The Butterfly Effect je postaven na perfektním námětu a skvělém scénáři, který z tématu těží maximum. Ačkoliv je zápletka z oblasti sci-fi, je film zpracován tak "pozemsky" a lidsky, že mě prakticky nedonutil ke kroucení hlavou s poznámkou typu, co je to za blbost. Evan, který je perfektně ztvárněný Ashtonem Kutcherem, se postupně zamotává do své schopnosti měnit svůj vlastní život od základů, ale postupně poznává, že akce a reakce platí stále. Každá jeho proměna přináší na scénu něco nového, neočekávaného, ale přesto poměrně nelogicky lpí na charakterech, které znal Evan již z dětství. Přijde mi např. lehce postavené na hlavu, že Lenny se vyskytuje ve více alternativních liniích a i když hraje pokaždé jinou roli, je si stále velmi podobný. To je ale jen malá chyba na jinak velmi komplexně natočeném filmu. Butterfly Effect celých svých 113 minut velmi dynamicky odsýpá a hluchých chvil moc není. Někomu by možná poslední čtvrtina filmu přišla zdlouhavá, ale pořád jsem v ní viděl ono očekávání zvratu... který nepřišel. Ale umíte si u takového snímku představit happy end?
Requiem za sen (2000)
Rekviem za sen jsem se rozhodl shlédnout poté, co mě zaujalo Aronofského Pi a původně jsem nic silnějšího nečekal. Ovšem tento film je tak neuvěřitelně emocionálně vygradovaný, že mě přesvědčil o opaku. Děj mě naprosto přikoval do křesla a pustil až tak 5 minut po skončení závěrečných titulků. Ač Rekviem za sen začíná poněkud poněkud zmateně, postupně neuvěřitelným způsobem proměňuje hlavní postavy a nachází paralely i tam, kde bychom je v první polovině nehledaly. Dva oddělené světy, svět Sary Goldfarbové a jejího syna Harryho postupně splývají... Aronofsky dosáhl působivosti a depresivní atmosféry filmu díky mnoha detailům. Scény s drogami jsou útržkovité a doprovázené zvukovými efekty tak, že vidíte detaily a celek si dotváříte již sami. Podobně šílené jsou i scény s lednicí u Sary. Co musím na tomto snímku ale obzvlášť vyzdvihnout, je soundtrack s ústředním tématem od Clinta Mansella. Tuto melodii jsem znal ještě před tím, než jsem Rekviem za sen viděl, a nenapadlo by mě ji spojovat s depresivní náladou. Ovšem naroubováno do filmu dotváří atmosféru a nahrazuje tak to, co kamera sama o sobě nedokáže.
Červený drak (2002)
Nejslabší díl hannibalovské trilogie, postrádá vše, čím předchozí dva vynikaly. Červený drak ve mně ani na chvíli nevyvolal napětí, které bylo hlavně v Mlčení jehňátek tak působivé. Nejen že je děj poměrně nudný, ale je i předvídatelný, takže závěr jsem odhadl prakticky do puntíku. Ale kde se stala chyba? Scénař byl slabší už u Hannibala, ale tam se přeci jen vyskytoval hodně často skvělý Anthony Hopkins, který toho hodně zachránil. Jeho absence v Červeném drakovi je hodně znát a psychologie masového vraha v podání Ralpha Fiennese je i přes jeho herecký výkon poměrně slabým odvarem. Na druhou stranu, kdyby měl hrát Hannibal Lecter v tomto filmu stejnou roli jako v Mlčení, byl by asi režisér obviněn z plagiátorství. Roli mladé vyšetřovatelky zde nahradil mladý vyšetřovatel v podání Edwarda Nortona, který se mi ale velmi líbil. Přesto je to typ policisty, kterého jsme viděli v x jiných filmech hollywoodské produkce, a proto Norton naráží na scénář, který ho v nějakých větších eskapádách dost brzdí. Danny Elfman, autor soundtracku, by měl pro jistotu zůstat u burtonovské produkce, protože podkres byl poměrně nezáživný. Ostatně jako celý film.
Žvahlav (1977)
Na Monty Pythonovskou sérii Žvahlav rozhodně nemá. Za celý film se najde jen pár povedených sketchů (např. králův "hlasatel", některé scény z turnaje), ale jinak je to šedý průměr a těžký zmatek. Nicméně námět je to zajímavý a už za ten model žvahlava musím dát hvězdičku.
Mechanický pomeranč (1971)
Další Kubrickova skládačka, ve které do sebe vše perfektně zapadá. Atmosféra, kterou se mu podařilo vytvořit v Mechanickém pomeranči, má velmi blízko dokonalosti, ale zároveň se jedná o hodně ujetou záležitost. Kombinace ultranásilí, moloko baru, divoček a Beethovena je natolik namožná, až funguje takřka perfektně. Lví podíl na tom má také jazyk, který Alex používá a vynikající volba herce (Malcolm McDowell), jehož hlas nás celým filmem provází. Mechanický pomeranč je absurdní parafrází nástupu anglické pseudo-totality, která ale nakonec padá na pokrytectví vlivných lidí. Je také sondou do psychiky mladého inteligentního násilníka, v čemž se Kubrick vyžívá asi nejvíce. Opět mi přijde, že ve filmu není žádný přestřel, který by celý snímek degradoval, a tak dávám plný počet.
Osvícení (1980)
Brrr, tak tohle je horor, který člověk jen tak nezapomene. Stanleymu Kubrickovi se podařilo natočit tak sugestivně děsivý snímek, že tuhne krev v žilách. Tentokrát ale není hlavním strůjcem kamera, ale hlavně hudba, která je vygradovaná až na pokraj zešílení. Naroubování soundtracku do jednotlivých scén pak působí přesně tak, jak by mělo - strach s neočekávaného je všudypřítomný. Přesto je kamera hned na druhém místě - záběry jedoucího synka po hotelu působí až deptavě a celkově vzato je Kubrickova práce s interiéry jednoduše skvostná. Některé scény jsou opravdu drsné, např. vize dvojčat, ženy ve vaně apod., ale i absurdní (většina fiktivních částí). Částečně bych filmu vytknul účast nadpřirozena. Chlapcovo "osvícení" beru, fiktivní scény z hotelu by se daly považovat za přeludy, ale ve chvíli, kdy pouští Gary Jacka ze spižírny padá veškerá naděje na polo-racionální vysvětlení. A co se týče herců, tak Jack Nicholson si s rolí šílence poradil skvěle, překvapením pro mě byl výkon Dannyho Lloyda coby malého chlapce. Naopak Shelley Duvall mi vůbec neseděla, možná korespondovala s rolí rozpačité submisivní manželky, ale její výkon byl na pováženou.
Pí (1998)
Po druhém shlédnutí musím zvýšit hodnocení, protože teprve nyní jsem film pořádně prožil. Darren Aronofsky vytvořil zdánlivě velmi roztříštěný thriller s matematikou v hlavní roli, které je opravdu podívanou pro silnější povahy. Pi je jedna velká skládačka, kde do sebe všechny dílky zapadají, ale přitom po jejich složení nevznikne žádná romantická krajina, ale povrch Měsíce posetý mnoha krátery. Hlavním dílkem v tomto puzzle je psychologie Maxe Cohena, drsný stav jeho mysli, který vyhání adrenalin do žil a způsobuje těžké stavy i divákovi. Dále samozřejmě matematika a čísla - a to hodnotím film jako člověk, který je v matematice a počítačích jako doma. Je pravda, že pár věcí bych mohl v této oblasti Aronofskému vytknout (proto hvězdička dolů), ale přesto zastávám názor, že čísla zde hrají roli uměleckou a nemají být prostředkem k ohromení neznalého diváka. Velký kus práce odvedl i vynikající soundtrack Clinta Mansela, ve kterém najdete zvučná jména jako Massive Attack, Orbital či Aphex Twin. A pak samozřejmě kamera, která dokončuje depresivní atmosféru tohoto filmu - je černobílá s těžkým kontrastem a velmi dynamická. Tyto základní kameny jsou ještě vyplněny maltou detailů, bez kterých by byl zážitek poloviční. Musím zatleskat Darrenovi Aronofskému za vynikající math-thriller. "Everything around us can be represented and understood through numbers."
Hannibal (2001)
Kdybych měl Hannibala hodnotit bezprostředně po shlédnutí, dal bych asi 5 hvězdiček, protože závěr je hodně silný a asi málokoho nechá klidného. Bohužel první dvě třetiny jsou slabým odvarem toho, co lze z tématu dostat. Knižní předlohu jsem nečetl, ale jestli nemá na víc, než co bylo předvedeno v první části, není to chyba Ridleyho Scotta. Děj se převaluje mezi dilematem agentky Starlingové v FBI a občasnými scénami z italského pronásledování Hannibala Lectera. Dá se říct, že jedině scény s Hannibalem za něco stojí, podobně jako u Mlčení jehňátek (omlouvám se těm, kteří tímto pokračováním opovrhují). Naopak místa filmu zabývající se Vergerem se možná snaží imitovat atmosféru filmu, ale spíše ve mně vyvolávala pocit záporného charakteru oproti hodnému Hannibalovi... a tak, nezlobte se na mě, to určitě nemá být. Možná že převedení Lectera do pseudokladné postavy je největší chybou filmu a ani jeho chladnokrevné brutální scény nedonutí diváka změnit názor. K tomu ještě přispívá vztah k agentce Starlingové, který na konci filmu získává v neočekávané vyústění. Ale aby mé hodnocení nevyznělo negativně, tak scény s Anthony Hopkinsem coby intelektuálem ve Florencii a závěr se jen tak nezapomínají. Obrovský podíl na tom měla hudba, a to nejen hudba vážná, která se v některých místech objevuje, ale také soundtrack Hanse Zimmera. Hannibal Ridleyho Scotta určitě stojí za shlédnutí.
Stezky slávy (1957)
Tvrdé svědectví, ve kterém se iluze hodné armády za 1. světové války rozplývá jako cukr na jazyku. Kubrick ve Stezkách slávy vykreslil francouzské velení pořádně negativně a jen dokázal, že pro ušlechtilé cíle se nebojuje - válčí se o čest, prestiž a postavení a nejvíce to odnese pěšák uprostřed zákopu na frontě. Jasně daná dějová linie se možná dá v některých místech očekávat, ale v podání "mistra tesaře" se i tak dočkáte emocí a jednoznačného vyjádření nespravedlnosti, která ve válce vládla. Herecký výkon Kirka Douglase je perfektní, ale rozhodně ne ojedinělý.
André a včela (1984)
V úvodních titulkách stojí "Early Pixar Computer Animation", což je na animáku jasně vidět a zdaleka nedosahuje kvalit dalších snímků. Minipříběh, ve kterém je nějaký podivný hmyz pronásledován včelou... Bohužel vcelku nudný a bez nápadu. Na druhou stranu jde o jeden z prvních počítačových filmů, který byl natočen.
Mikeovo nové auto (video film) (2002)
Tak to je bomba :-) Nevim jak, ale Pixaru se vždycky podaří nacpat všechen vtip z celého původního filmu do bonusové animace (viz Gone Nutty se Scratem z Ice Age). A navíc se na tom můžou grafici vyřádit, takže je animace perfektní.
Chubbchubbs!, The (2002)
Nejzábavnější minianimák, který jsem kdy viděl! Některé pasáže jsem si musel pustit znovu, protože jsem je v záchvatu smíchu přehlédnul... Skvělé, geniální a šííílené vtipné :-) A když k tomu přičtu Mistra Yodu a Darth Vadera hrající páku a Vetřelce popíjejícího koktejl svými druhými ústy, nemůžu dát jinak než 100%. Dodatek: ROFL!
Geriho hra (1997)
No, Geriho hra podle mě na novější krátkometrážní kousky od Pixaru nemá, ale... je přesto skvělá! Šílený stařík, který sám se sebou prohrává v šachu, a proto simuluje infarkt, to je prostě hodně ujetý nápad. A animace je samozřejmě perfektní, moc pěkná.
Ray Tracey in Full Tilt (2000)
Futuristický akční závod, který vypadá z 90% jako animace z počítačové hry, čili nic nového nepřináší a graficky také není nijak dechberoucí (nadprůměrný ale ano). Místy trochu vykradený Matrix... celkově nuda.
Something Fishy (2002)
Garnát si pochutnává na chlauhách, fialová ryba má zálusk na garnáta, žralokovi chutná fialová ryba... Jak to všechno dopadne?
Sen o klaunovi (1987)
I když je to nejhorší dílko, které jsem osobně od Johna Lassetera viděl, musím dát čtyři hvězdičky, protože má prostě svoje kouzlo. Jednokolka ležící za deště v opuštěném obchodě, která sní o cirkusu... depresivní, ale prostřední část se docela povedla.
Luxo junior (1986)
Na svoji dobu graficky moc dobré, ale hlavně - Pixar, konkrétně John Lasseter, dokáže vyjádřit emoce i u "přiblblé" lampičky, což je asi dodnes největší devizou počítačových grafiků. Lampička,která vesele poskakuje, vrtí sebou nebo smutní, to se jen tak nevidí. A celé je to hezky roztomilé :-)
Gone Nutty (video film) (2002)
O malinký chloupeček horší než Pro ptáčky, ale zato asi o minutu delší vynikající zábava. Scrat pro mě byl jedničkou už v Ice Age a tenhle spot jenom potvrzuje jeho genialitu. Koncentrovaná zábava v 280 vteřinách dokonalé animace s bezchybnou pointou. Ja tu veverku prostě miluju!
Pro ptáčky (2000)
Naprosto skvělá animačka od Pixaru, s krátkometrážních možná úplně nejlepší, co ve studiu vzniklo. Ptáčkům se povedlo vdechnout duši a každý musí tušit, co jim běhá hlavou. A na konci se stejně ukáže, kdo má navrch :-)
Suvenýry (1989)
Perfektní :-) Animace je na rok 89 vážně super a hudba je šíleně návyková... A dalo by se říct, že to má myšlenku.
Olověná vesta (1987)
Olověná vesta mi přijde jako trochu rozporuplný film. První polovina a úplný závěr jsou excelentním dílem Stanleyho Kubricka, zatímco dvě třetiny "vietnamské" části jsou trochu nezvládnuté a v podstatě nudné. Ve srovnání s Apokalypsou tedy vychází boje trochu naprázdno, ale Kubrick uplatňuje své umění jinde, a to především v psychologii postav a v kameře. Výcviková část je drsným svědectvím zelené mentality s ještě drsnějším zakončením. Kamera je pro změnu až magická ve Vietnamu, kde si režisér hraje se světlem, barvami a krajinou a nechává tak válku působit podobně monumentálně jako některé scény z Apokalypsy. Suma sumárum dávám čtyři hvězdičky, ovšem na některé pasáže by mi asi stupnice ani nestačila.
Zabíjení (1956)
Stanley Kubrick nás v Zabíjení zapletl do velké pavučiny připravované loupeže, ve které velmi zajímavým způsobem pracoval s časovými rovinami a přichystal poněkud překvapivé rozuzlení (v kontrastu s novějšími filmy rozhodně neobvyklému). Trochu se bojím nazvat tento film gangsterkou, ale přesto se některé společné rysy najdou. Námět sám o sobě by v rukou jiného režiséra vyzněl jako klasické krimi, ale Kubrick z něj vytvořil geniální noir, jehož rysy předznamenávají další filmy od tohoto režiséra.
Madagaskar (2005)
Musím konstatovat, že Madagaskar je pro mě nejhorší animák za poslední dva, tři roky a taky hodně velké zklamání. Námět sliboval hodně, ale už asi došly nápady a ve filmu mi nepřišla vtipná snad jediná scéna. Zatímco u Úžasňákových se člověk může kochat nad originalitou a parodováním, Madagaskar jen omílá to, co jsme několikrát viděli. Zajímalo by mě, jaký úspěch slaví tento film u dětí.
Oko (2002)
Oko je děsivé až na kost... a to díky vizuální působivosti a hlavně mrazivému hudebnímu podkresu. Přiznám se, že první shlédnutí jsem kvůli šokové terapii přerušil asi po 40 minutách filmu, ale napodruhé se mi podařilo se do tohoto hororu vžít a bál jsem se opravdu dost. Myšlenkově měl film také něco do sebe, ač lze něco tušit již předem, postupně do sebe věci zapadají jako jednoduché asijské puzzle. Konec byl možná trochu přitažený za vlasy, ale přesto dávám plný počet hvězdiček.
Apokalypsa (1979)
Nejsilnější válečný film, který jsem viděl. Moment, je vůbec válečný? Tak dokonale vykreslená depresivní atmosféra... Hra světla a stínu, hrůzné prostředí džungle jihozápadní Asie, Coppola vsadil i na věci zdánlivě bezvýznamné, ale plně dokreslující atmosféru, jako jsou např. noční scény, barevné dýmovnice. Co se týče psychické stránky, tak jde jen o napětí a hrůzu. Šílené jsou i vložky s dívkami z Playboye. Svým způsobem mi film připomněl Killing fields, ale se zážitkem několikanásobně umocněným.
Hospoda Na mýtince (divadlo) (1997)
"Pánové, pánové... Vemte si příklad třeba ze mě."