RadushM

Doba, kdy talk-show a podobné výstřednosti měli úspěch, jsou dávno pryč. Ano, po revoluci byl pracující lid dělnického původu hladový po historkách z podsvětí. Pokud se člověku během prvních porevolučních let nepovedlo nastřádat-nakrást tolik, aby si mohl dovolit sám exotickou dovolenou, rád si poslechl vyprávění Amfóry, kde a s kým si zahráli a jaký to bylo v NDR. Ve chvíli, kdy jsme ale jednu a tu samou historku začali slýchat od více pseudoherců, začalo to býti nějaké podezřelé... Tento poslední záchvat Bolkovýho pokusu o záchranu sama sebe hodnotím jako velmi nezdařilou tryznu na pohřbu jeho samého...

Když na televizních obrazovkách neustále vidíte dokonale upravené rodinky s vyhřebelcovaným retrívrem, uklizenou domácností a spokojeným životem... Každý je přeci schopný vstát ráno v pět, jít si zaběhat v nových tretrách, dát si sprchu v koupelně z Bau.. s mangovo-třezalkovým sprchovým gelem, uspokojit muže, odestlat modrýmu králíkovi který neustále po týdnu voní, připravit snídani jak pro regiment vojáků a pak koukat na svoje děti, jak do toho dvakrát klobnou a mažou na žlutej autobus. A Vy jste stále klidná, protože Vás čeká den v té nejúžasnější práci, kde si dáte to nejpěnivější kafe z kapslového kávovaru, kterej kafe viděl naposledy na cestě z Thaiwanu. Pak potěší, že existuje rodina, kde pomalu nikdo neví, kdo má jakou funkci, dům je někde pod hordou odpadků, děti mají IQ dosahující sotva výše dnešního data, návštěva ortodoncie je na denním pořádku a neustále máte pocit, že máte už několik let rozestláno v nejbližší psychiatrické léčebně. To prostě člověka pohladí na duši :-D

Hello Kitty a její kamaráčovt BadteMaru, ChinnaMaroll a MajMelody se neustále perou o sušenky. Plus dávám tomuhle seroši proto, že si můžu dojít v klidu na cigáro, dítě u toho vydrží sedět :-D

Když pominu to, že tvůrci i samostatné postavičky jedou snad na tripu, tak to děti baví. Úvodní song je dosti chytlavý.

Klasicky emericky pritazeny za vlasy, ale za ten masový hrob si to zaslouží přinejmenším klobouk nebožtíka dolů. A další plus dostává zájezd československého komparsu.

Při vzpomínce na tuhle horor-pohádku mě běhá mráz po zádech. Nic krom toho, jak potřeštěná Vondráčková, kterou jsem v tý době znala pouze z klipu Marmeláda, jezdí na plastovém tácku mezi neskutečně obrovskýma kytkama a mezi tím neustále útočící giga-hmyz... Krom toho, že to bylo hnusný, tak to bylo ještě nudný.

Kdyby zde existovala ještě možnost hodnocení " A.S.A. pro odpad" , dala bych to.

Jako ze života vystřižený. Baví mě snímky, kde se natáčí v reálným prostředí, žádný načančaný kulisy. Záběry z obecní hospody, no fakt reál. Nejvíc ty židle naházený na hromadě v rohu :-D Tady by sedělo říct, že Díra u Hanušovic je po čtrnácti letech volným pokračováním. Dost dobrým pokračováním. Dejchá z toho pravá lidská bezmoc a zoufalost vlastního bytí. Dost dobrý. Tyhle hořký tragikomedie mě baví.

Konečně jeden z povedených KMENŮ, i když toto také otázka... U ostatních dílů člověk alespoň trochu věděl, o čem kult je, a většinou to bohužel bylo tak, "že lidi ale říkali, že tohle punk není". K tomu, jestli to mělo vypovídající hodnotu, by se mohla vyjádřit pouze skalní cospay persona. No každopádně jsem se fakt pobavila, spíš takhle dlouho nezasmála. Panoptikum s takovouhle koncentrací exotů, to bylo pokoukáníčko. Plus dávám faktu, že většina záběrů byla z festivalu cosplay. Co o tomto kousku povědět víc- nic. Dívka na začátku dokumentu to popsala přesně. "... momentálně dělám v zoologické zahradě..." (a asi ani netušila, jakou to bude mít vypovídající hodnotu) :-D :-D

Ne, ne a ještě jednou ne !! Proboha, jak to může mít tak obrovský procento. Věřím tomu, že v 97. roce by mě to mírně dostalo do sentimentální nálady, ale dnes ne. Klišé bylo v devadesátých letech stejně trapným klišé jako je dnes. Proč každé sci-fi musí mít romantickou zápletku? Film začíná tím, že vysokoškolsky vzdělaná vědkyně žebrá u firem o finanční podporu na svůj projekt. Tím, že výsostně zjebu člověka, který může a nebo nemusí finance pustit... Jasně, přesně takhle se dělá fundraising. No a konec taky rozsekal, x bilionů dolarů v háji zeleným, hlavně že v delýriu viděla taťku. Film dlouhej jak tejden, jednu třetinu času si mohli odpustit. Dvě stár věnuji jen nápadu a hezkým efektům, nic víc, nic míň.