Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Dokumentární

Recenze (54)

plakát

Jan Palach (2018) 

Stokrát lepší než Hořící keř

plakát

30 dní paranormální aktivity s ďáblem v těle ženy, která nenávidí muže (2013) 

Když se podle hodnocení připravíte na to, že to bude sra*ka nevídaná, tak to zas tak hrozný není. Věc druhá je, že čekáte, že se smíchy počůráte a ono tomu tak není. Ale zase si připomenete některý filmy, stejně jako ve ScaryMovie. Začátek vypadá dost slibně, Válka skladů atd., ale to je tak vše. Rozhodně jsem viděla větší hovadiny a tohle si alespoň nehraje na nic honosnýho a strojenýho.

plakát

Den po zítřku (2004) (TV film) odpad!

Tragédie ve všech ohledech. Něco tak trapně připomínající Den poté, což teda byla taky krávovina jak vyšitá, ale tohle je ještě 125 krát tragičtější a to jak ve zpracování, tak v obšlehnutým scénáři. O logičnosti některých scén snad ani nemluvit, leda že by diváci byli po lobotomii a přišlo by jim celé dílo alespoň trochu v normě. Jinak zpracování po grafické stránce, hmmm, těžká konkurence tetrisu z roku 1982.

plakát

Všiváci (2014) 

Je zvláštní, jak slabá může být hranice mezi tím, aby člověk přemýšlel nad tím, "že jo, fakt jako dobrý" a nebo "to po*rali..." a tohle je jeden z důkazů. Upřímně s rukou na srdci, v čem jsou například Kobry a užovky lepší než je tohle? Na druhou stranu do tohohle filmu taky naflákali všechno, co jim přišlo pod ruku. V překladu Pejsek a kočička vařili dort. Když to shrnu- špatný to není, určitý témata jsou dost dobrý, viz zhrzená láska, která se prolíná generacemi a sourozeneckým vztahem, z toho dál vyplývající nenávist a láska k jednotlivým členům. Herecký výkon Mádla a Langoše jako dost dobrý, tahounů tam bylo víc než dost. Na stranu druhou, kdyby ubrali polovinu témat, který tam museli nutně nacpat, bylo by to tak akorát. To s tou přestřelkou v bance fakt přehnali a díky těmhle pasážím o ničem a na nic zkazili ty hluboký pocity ze scén, který se jim zase na druhou stranu povedli. Takže budu rebel a dám domu čtyři stár, ať rozhodím průměr, protože jedničkou a odpadem se hodnotí Prasovřesky :-)

plakát

Český žurnál - Ubytovny (2015) (epizoda) 

Ubytovny? Ne všechno lze ale nazvat ubytovny... Tenhle díl dokumentu je trochu zavádějící, protože na konci pořadu pomalu jediné oko nezůstane suché, ale problém je někde jinde. Než ukázat "finální produkt", kterým je povětšinou matka samoživitelka obklopená čtyřmi kusy potomstva různé minoritní a smíšeně majoritní většiny, mají se v dokumentu zaměřit mimo jiné také OBJEKTIVNĚ, proč tomu tak je. Jasně, že výše zmiňovaná skupina zřejmě žádným extra bohatstvím nikdy oplývat nebude, ale ne proto, že by neměla dostatek financí (je spousta způsobů, jak legálně podojit stát a to se daří), ale proto, že není důvod začít vést hospodárný styl života. Český systém dávek je postavený opačně, než jak by měl být a činnost státu je v tomto ohledu kontraproduktivní. Dokument se jmenuje ubytovny, ale ve skutečnosti jen promile z ukázkových domů jsou registrovány jako skutečné ubytovny. Většina těchto "do očí bijících hrůz" jsou domy soukromníků, které nad sebou nemají žádný kontrolní systém a proto si mohou stanovit podmínky, jaké chtějí, a to jak platební, tak v mezích možností hygienické ne-normy... Neustále se poukazuje na město, které nedokáže zajistit síť bydlení pro sociálně slabé. Dokáže. Většina měst má vytvořen fungující systém bytů pro své občany, ale za určitých podmínek. Pojďme si říct nahlas, že většina těch, kteří žijí u soukromníků za nehorázné peníze měli možnost využití sociálního bydlení od města, většina z nich v nich dokonce bydlela, ale nesplnili podmínky. Jaké podmínky? Nemít u města dluh. Z čeho dluhy? Jezdíte MHD na černo a nezaplatili jste pokutu? Bingo!! Nezaplatili jste popelnice? Přestěhovali jste se a nenahlásili jste změnu bydliště a dluh za popelničky Vám narůstá? Ale věděli jste o tom, ne že ne. S prvním dítětem jste dostali městský byt, ale neplatili jste. Na výzvy jste nereagovali. Protože jste měli v domácnosti nezletilé dítě, chodili k Vám z prevence, z OSPODu, že jste nespolupracovali, smůla... Nabízeli Vám sestavení platebních kalendářů, ale Vám to přišlo směšné. Při vystěhování jste pobrali a zničili všechno, co se dalo. Ústřední topení, vodovodní baterie, parkety. Mohli jste jít do azylového domu, jo, ale smůla, tam je nulová tolerance alkoholu. Ano, v tuhle chvíli opravdu nemáte nárok na městský byt. Byla to jenom Vaše volba, nikoho jiného. Věc druhá, že tihle obyvatelé nijak finančně nestrádají (pokud nejsou vyřazeni z evidence na UP, ale ruku na srdce, je opravdu takový problém přijít jednou za měsíc na pracák včas?) Systém funguje tak, že majitel vydá potvrzení, kolik "oficiálně" měsíční nájem stojí (samozřejmě, že každý, jak majitel, tak nájemník na tom vydělají), s tímhle cupitají na pracák pro žádost o výplatu doplatku na bydlení, příspěvek na živobytí... Nemyslím si, že příjmem přes 30 je chudoba...

plakát

Dařbuján a Pandrhola (1959) 

Aneb nahlédnutí do toku myšlenek pravého čecháčka. Odraz myšlení společnosti. Snímek je díky tomu nadčasový. Tradiční dělení společenských vrstev: Dařbuján zastupující dělnickou vrstvu (dnes sorta zastupující klientelu na UP). Znaky: Dříve myslí, než dělá, počet dětí 11 plus další gravidita. Jistota stálého zaměstnání je v dané politické době více než nejistá, i přes to dál plodí potomky. Partnerka začíná být nespokojena (poukazuje na nemožnost jasného náboženského přiřazení nezletilého - křest). Domácnost hlavního propagonisty je skromně zařízena, je zde vidět, že by se zde uplatnila ruka odboru sociálně- právní ochrany dítěte- nácvik hospodaření s finanční hotovostí, hygienické návyky, tolerance těchto nešvarů. Nezletilci pobíhající bezprizórně na návsi vyvolávají sexuální podtext, je zde třeba poukázat na možné pedofilní smýšlení, kterému zákonní zástupci nijak nebrání (kladu si otázku, zda-li se tím pádem nejedná o dětskou prostituci??). Genderové rozdělení je jasné, tradiční. Patologické chování hlavního hrdiny ovlivňuje celou rodinu- je zde patrná závislost na alkoholu. Když se objeví možnost přivýdělku ve formě přání, darů, patologie vítězí na plné čáře. Zde je třeba poukázat na výhodu oproti dnešní době- u darů a přání se neodváděla procentuelní daňová sazba státu. Stejně jako dnes je normou půjčka (piju na sekeru). Díky stoupající tendenci tohoto fenoménu se dnes tak daří Cetelemu, Homecreditu, Proficreditu a podobným. Zodpovědný jedinec by si zajisté přál zajištění, vzdělání pro své potomky, prostornější byt, sociální a zdravotní zajištění či úspory, které použije ve starobním důchodu, ale Dařbuján ne, on raději pozve celou vesnici na chlastačku. U výběru pokrmu už byl trochu rozumnější, z toho se nezletilí alespoň najedí, což se o pivu říct nedá, ale opět musím poukázat na jeho nezodpovědnost- jitrnice a jelita, ostatně jako další uzeniny- jejich trvanlivost je jasně určena zákonem vydaným Ministerstvem zemědělství a podléhá kontrole Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Mohl tudíž zvolit jiný výrobek, který bude mít dobu trvanlivosti delší a nebo mohl zvolit výrobek, který si sám zakonzervuje. Bohužel, nestalo se tak. Na závěr pár slov k Pandrholovi- zástupce buržoázní menšiny, který se zaměřil v podnikání na hospodaření s drobným dobytkem, výrobu krajových pochutin, pivovarnictví. Se svojí bezdětnou družkou se snaží zastávat funkci zodpovědně, bohužel však naráží na nevoli svých řadových zaměstnanců. Zde je na místě domnívat se, že jejich daňové odvody státu se pohybují v mezích zákonného minima. Můžeme se tak přesvědčit ve chvíli, kdy dojde k nemoci- je dost pravděpodobné, že díky nízkým odvodům na zdravotní pojištění si pacient nyní nemůže dopřát špičkovou péči. Ocitáme se tak v začarovaném kruhu, kdy zaměstnavatel využívá vedlejších zdravotnických služeb svých poddaných. Zákon zřejmě umožňuje provozovat tuto živnost bez splnění a definování minimálního vzdělání poskytovatele.

plakát

Vlčí bouda (1986) 

Hej tak to bylo hustý jako. Teda ty mimozemšťani byli teda jako mimo mísu, mohli to bejt alespoň nějaký zmutovaní masoví vrazi, ale dejme tomu. Celkově to bylo tak kostrbatě zpracovaný, že to nahánělo hrůzu. Další plus pro to, aby to působilo děsně byl fakt, v jaký době se to natáčelo, kde se to natáčelo, prostředí, vybavení.. Prostě hrůza hrůzoucí. A co tomu vážně dodávalo nádech, byli záběry na ty příšerný injekční stříkačky... Neohrabanost a příšerný vískání pubertálních neherců, paráda. To, že se ukáže na cikánku, že krade, to v dnešní době taky už neuvidíme :-) No a jako naprostý bonus bylo překvápko ve sněhulákovi. Konec tomu jen dodal na surovosti. Takže jako fááákt dobrý.

plakát

Fotograf (2015) 

Nevím, jestli tomu dát dvě stár, že to stálo za nic a nebo čtyři, jako že to bylo dobrý :-) Takže hodnotím to pomocí katarze- a je to dobrý :-) Možná to třeba není nijak excelentně umělecky zpracované, ale jako hraný dokument je to vážně poutavé (i přes to, že díky bulváru asi tak tušíte, co bude následovat za scény). Další plus je, že Roden je opravdu pan herec. Dokonale dokáže zachytit Saudkovo vyjadřování, nesmyslné skákání z tématu do tématu, jeho spontálnost. Další plus jsou živočišné scény, kdy nevíte, jestli je Vám z toho pomalu špatně a nebo na to koukáte s otevřenou hubou, jestli je tohle vůbec ještě možný. A věc poslední- když se blíží konec filmu a vy si říkáte, co by na to asi Saudek říkal.... Ale nebudeme předbíhat a nastavíme si zrcadlo :-)

plakát

Nadílka (2015) (studentský film) 

Noc filmových nadějí- Zajímalo by mě, pro koho je primárně tento snímek určen. Zprvu jsem si myslela, že pro malé děti, ale druhá minuta a pátá sekunda mi tento názor nepotvrdila, ba naopak vyvrátila :-D Marně přemýšlím nad tím, který film mě (přesně ve své polovině) dokázal tak vyrazit dech :-D

plakát

Zelená vdova (2014) (studentský film) 

Noc filmových nadějí- čím dál víc se mi zdá, že studentské filmy jsou nedoceněné. Třeba tenhle film když porovnám s kterýmkoliv mediálně propagovaným filmem z kin, tak to je prostě hrůza. Zelená vdova- příběh sice trošku o ničem, ale za to popisuje reálný situace, který se prostě stávají. A právě díky tomu, že ve snímku není naplácáno 325 neuvěřitelných příběhů, ale jen jeden, dostává to ten pravý šmrnc. Mám ráda nestrojený scény, mám ráda, když je ve filmu vidět přímá konfrontace s lidskou tragédií. Každodenní zoufalost a naprostá rezignovanost "zelené vdovy", to je prostě přesný. A další plus, že to nekončí happy endem :-)