voidindigo

Komentáře zde film moc nepopisují, takže bych řekl o tomto filmu něco podstatnější. Není to tak špatný, jak spoustu lidi tvrdí, ale taky to není nějak zvlášť dobrý. Původní zápletka je celkem silná. Dva mladý lidi, kteří jsou celkem silný osobnosti, se potkají v uzamčeném obchodním středisku, ze kterého se nemohou dostat ven. I když se už znají z vidění, tak se různě baví a poznávají, baví se o svých problémech, přirovnávají své rozdílné pohledy na život a vzomínky, a (jak se dá čekat) zamilovávaj se do toho druhého. Jak předtím ukázal třeba v "Pretty in Pink" nebo "Breakfast Club", scénárista (a občasný režisér) John Hughes takové téma celkem zvládal, ale zde se přece jen něco zvrtlo. Prvních zhruba 45 minut se mi líbily, připomínalo mi to zmíněný "Breakfast Club" (ty, kdo znaj BC by tu podobnost jistě taky viděli) a každým zvratem se děj nějak stupňoval. Ale potom přišla dějová linka s lupičema, která děj uzavřela a dala hlavní mužské postavě možnost konečně dokázat sobě, že je silnej, mužnej a schopnej, ale v podstatě dala rozjetému filmu odflinknutý a laciný konec. Evidentně zase došlo ke klasické situaci, kde scénárista začne s dobrou zápletkou, rozvíjí jí, ale pak neví, jak dál, tak to musí rychle nějak přivést ke konci. Ale to je škoda. Celkem nedoceněný Frank Whaley zde hraje roli, co je jakoby stvořená právě pro něho (umí hrát prdlý, lehce ekcentrický frajírky), a Jennifer Connelly dokáže být hodně sexy bez vyloženě erotických scén, a zároveň je osobitá a trochu tajemná. A komentář dr.horrible je celkem trefný (energický soundtrack je plus, i když film mnohdy působí, jako že chce dělat reklamu svému soundtracku). Jen bych dodal, že vzhledem k tomu, že film je hodně konverzační, odflinknutej českej dabing by ho mohl hodit úplně do žumpy (ale sám jsem viděl verzi s původním zněním).

Mělo se to spíš jmenovat T.N.A.

Ty nízké hodnocení moc nechápu. Je pochopitelné, že tento seriál už může působit zastarale (např. žádné CGI, a v 80. letech se tak často nepoužívalo zaschlé semeno jako důkaz), ale připadá mi, že byl lepší než všechny ty Kriminálky Miami a Zákon a pořádek z prostého důvodu, že se zaměřoval na osobnosti a osobní životy hlavních postav, a ne jen na případy, a na svou dobu byl většinou dost inteligentně napsaný. Cagney and Lacey a Homicide (Zločin v ulicích) jsou asi jediné policejní seriály, které mě vyloženě bavily (pokud nepočítám Dextera, který ovšem možná ani není čistokrevný policejní seriál).

V jednom rozhovoru řekl Terry Zwigoff, že sám vnímá skutečnost jako Enid a Seymour, a tak jí vnímám i já. Hodně myslící člověk často vnímá nablýskanou populární kulturu a tupě veselé chování, které hraničí s afektovaností, jako trapnosti nade vše, a sám nachází hodnoty spíš v obskurních a často autentičtějších jevech, jako například v té indické nebo bluesové hudbě, kterou má Enid tak ráda. Ale sám pak si s většinovým světem moc nerozumí a stane se tak trochu vyděděnec, a ta absurdita je nakonec završená tím, že ten "superinteligentní" jedinec stejně tropí blbosti, protože sám není dokonalej. P.S. Je také zajímavé, že i když autor scénáře Daniel Clowes byl autorem původního komiksu Ghost World, děj filmu je hodně odlišný od děje komiksu. Zatímco komiks byl především o měnícím se vztahu mezi Enid a Rebeccou a zároveň jejich spíš nenaplněnému vztahu k Joshovi (a Seymour se tam vůbec nevyskytoval), film je především o vztahu mezi Enid a Seymourem, a přátelství mezi Enid a Rebeccou je mnohem víc jednoduše vykreslené (a Josh se tam jen tak mihne na pár minut).

Sedmikrásky jsou jeden z mých nejoblíbenějších filmů především kvůli tomu šílenému smyslu pro humor, který mě mnohokrát donutil smát se nahlas ("Haló, rehabilitační klinika. Umři! Umři! Umři!"), a výtvarná stránka a kamera mi přišli opravdu hodně zajímavé. Nevím, o čem to přesně mělo být, ale nabízí se vysvětlení, že aspoň jedno z hlavních témat je že lidi se často chovaj nevinně a používaj rádoby milé ale otřepané fráze, zatímco páchaj kdejaké zlo, i když to zlo stejně mnohokrát působí celkem triviálně (zvlášť když se vyskytuje ve světě bez hlubšího smyslu). A zdá se mi, že v české kultuře se vyskytuje specificky ženské vydění absurdity každodenního života, které hraničí s halucinacemi. Objevuje se ve filmech Věry Chytilové, ale také třeba v textech kapel Dybbuk / Zuby Nehty a Čokovoko.

"Základ rodiny" je celkem hodně konvenční film, který se hodně snaží být vtipný, líbivý a dojemný zároveň, ale nějak se mu to moc nedaří (aspoň ne většinou a aspoň ne s diváky, který nemaj rádi klišé) - a to i přes herecké obsazení snů. Ale pokud se vám líbí filmy jako "Druhá nebo první" nebo "Španglicky snadno a rychle", tak se vám asi bude líbit i tohle. Ovšem co se mi líbilo nejvíc byl pohled na Rachel McAdams v tričku skupiny Dinosaur Jr. :-)

Moc nechápu, co ostatní na tom vidí. To, co je na "Četě" dobrý, je že je to hodně drsný válečný film, který (prý) věrohodně ukazuje jaká vietnamská válka skutečně byla. Ponurá atmosféra, téměř šokující scény zabíjení a mnoho detailů o hrozném životě vojáků opravdu přesvědčivě vytváří dojem, že válka je peklo. Ovšem "Četa" skoro nic jiného nenabízí. Pro mě je především problém v tom, že všechny postavy jsou jen nezajímavé standardní typy bez jakékoliv hloubky. Dialogy a Sheenova narace polopaticky dodávají divákovi informace, které Stone evidentně nemůže nijak ukázat vizuálně a často působí jako politické kázání nebo jako pokusy polopaticky říct divákovi co si má myslet. A celkově je film kompetentně natočený, ale ne nijak zvlášť zajímavě. Opravdu si myslím, že "Četa" je nejvíc přeceňovaný film všech dob od nejvíce přeceňovaného režiséra všech dob.

Já tento film prostě miluju, a žádná záporná recenze mě nepřesvědčí, abych si to rozmyslel. Asi problém s "Chci domů" je, že je to takový bizarní křízenec postmoderního "art filmu" a crazy komedie. Mně tato kombinace vyhovuje dokonale, protože nakonec je výsledek komedie, u které se směju každou chvilku a zároveň je tam nad čím se zamyslet. Především tu jde o otázku, jak se máme stavět k animákům a komiksům. Na jednu stranu mají různé silné klady, které Gauthier a jeho intelektuální přátelé vychvalují, ale zároveň jsou lehkovážné a spíš pro děti, což dává těmto intelektuálům záminku, aby sami byli dětinský a hráli si jako děti. A k tomu Joey se částečně oprávněně potom kouká na ně jako na blázny a "chce jít domů", i když je přece jen vidět, že jeho problémy spočívají především v jeho neúspěšném životě v USA. Potom je tu též řešený problém toho, jak si mají američani a francouzi a zároveň "intelektuálové" a "obyčejný lidi" k sobě hledat cestu. Nakonec se zdá, že řešení se nabízí v toleranci a hravosti a v ignorování intelektuálního snobismu, i když se také nakonec nabízí i odkaz na Willa Eisnera, který je velmi uznávaný tvůrce inteligentnějších komiksů. A tato interpretace ani zdaleka nevyčerpává další možné interpretace. Také bych mohl dodat, že Depardieu zde hraje mimořádně výborně, i když v jeho dalších filmech mi byl spíš lhostejný.

Když jsem viděl "Shawshank Redemption" již potřetí, myslím, že je to dost přeceňovaný. Je to dobrý film v tom smyslu, že je to dobře zahrané a vůbec řemeslně dobře udělané. Také to má poutavý příběh a většina diváků se během téměř tří hodin snad ani jednou nebudou nudit. Ovšem jak Amarcord 1 vystižně píše, "SR" je v podstatě hollywoodský film, který ničím výrazně nevybočuje. To znamená především, že je šíleně sentimentální. Je přímo nadupaný scénama, ve kterých vězňi dostávají malé doušky toho, co by si mohli užívat na svobodě, anebo jak si za smutných podmínek projevují přátelství - a film přitom hodně polopaticky divákům dává najevo jak je to krásné (a dokonce k tomu pouští patřičně rádoby dojemnou orchestrální hudbu). Vrchol toho je když všichni (ale opravdu všichni) vězni jsou tak dojatý poslechem opery, že se vším přestanou a dívají se do nebes. Při tom všem jsem spíš identifikoval pocity, který by tvůrci chtěli abych cítil, spíš než že bych je skutečně cítil sám. Ovšem české publikum jistě slyší na scénu, která vysvětluje, jak je to krásné, že vězni si konečně můžou dát pivo (a to dokonce "Bohemian style lager").

Toto je snad nejblíž, co se Miyazaki dostal ke konvencím Hollywoodských akčních filmů - dokonce tak, že hlavní zloduch mluví o tom, že bude vládnout světu a ještě se přitom afektovaně směje. Je také dost předvídatelné, jak se děj bude vyvíjet dál. Tyto důvody způsobují, že "Laputa" je mým nejméně oblíbeným filmem od Miyazakiho. Ale samozřejmě má to špičkovou animaci a pravděpodobně zde Miyazaki (nebo jeho kolegové) vytvořil(i) mnoho z toho, co bylo lépe využito v jeho pozdějších filmech (např. jeho zvláštně mystický pohled na přírodu nebo to, že Sheeta vypadá hodně jako Kiki).