Pavel_Pan

Lze-li film přirovnat k jídlu, lze pak Sedm samurajů pouze připodobnit. Protože pokaždé má jídlo o kousek jinou chuť a záleží, při jaké příležitosti se servíruje. Každopádně kuchař je mistr nad mistry. Navazuje na tradici té nejlepší alžbětinské kuchyně, aingredience jsou patřičné a autentické. ************************* Upozornění: chodíte-li rádi do levných jídelen na 180 seriálových dílů, dejte si raději čínské instantní kung-pao z honkongské produkce.

Shakespearovská verze v pojetí Kurosawy je klasická až dost ; nenechejme se zmást reáliemi a stylem oblékání. Paní Washizu je skutku odporná, Washiziu sám samozahubitel a rozpolcená oběť své vlastní ženy. Dílo celé, prošpikováno mlhou, je emocionálně výživné a ponuré; a Jakubovská reminiscence osudové duchařiny takťka depresivní. Nepouštějte si film po těžkém dni jako nějaké dietní jídlo: Buď se Vám zhorší nálada nebo film prospíte.

Naprosto svěže plynoucí záležitost, jdoucí po linii surrealistické logiky a invence, doprovázena skvělými hereckými výkony většiny zúčastněných. Pokud má někdo rád poetismus všedních věcí, určitě si přijde na své. Protože nerozumný účetní - Harold, neracionálně ujíždí na kultovních kytarách, jeho kolega lační ve světě třicátníků po dětském kosmickém táboru, doktor literatury soudcuje vodní sporty a režisér touží udělat kvalitní i komerční snímek zároveň. I pro zarputilé odpůrce happyendů, je příjemné sledovat, jak se to na konci filmu všem, docela magickým způsobem podaří. :)

Jedno si Miloš Forman nezapomněl přibalit do svého amerického kufru: autenticitu pohledu kamery a autenticitu vlastních herců. To se pak tlumočí nejedna filosofická metafora jedna radost, o lidském příběhu nemluvě.

Moře skvělých hereckých výkonů. Tenhle film má i svá slabší místa. Ovšem závěrečná sekvence hudby "malého génia" a formanovské filmařiny je antimanický šrapnel.

Film je dokonalý a ani nejde o jednotlivé řemesla souvisejícího kumštu a jejich kvalitu. Zde se totiž sešel jeden z největších prozaických talentů Ameriky, který dokáže vidět obyčejné neobyčejně a uvěřitelné typy. Je to jako na návštěvě, seznámíte se a už nikdy ve skutečnosti neodejdete. Už Vám ty vyprávěné osudy nejsou cizí. Jen je pro mne záhadou, copak to udělali Wangovi, v které sklence utopili jeho talent. Ne, že od té doby režisérsky nezazářil, ale on snad ani neblikl.

Působí tak a proto si zaslouží přívlastek skutečný. Skutečný příběh, kde jeden z hlavních protagonistů, pan učitel na LŠU Blažek, hraje sám sebe. Nedožil se premiéry svého jediného a logicky nejlepšího filmu. A přesto se stal legendou a prototypem geniálního herce neherce let šedesátých.