Obsah
-
Jeden z významných snímků tzv. nové české vlny 60.let, který byl zařazen mezi desítku nejlepších domácích filmů všech dob. Celovečerní debut scénáristy a režiséra Ivana Passera je současně jeho jediným dlouhometrážním filmem, který natočil v tehdejším Československu. V této osobité smutné komedii se na malém městě po deseti letech setkávají dva spolužáci - hudebníci: jeden je členem oblastního symfonického orchestru, druhý to dotáhl na ředitele městské hudební školy, staví rodinnou vilku a hraje na pohřbech...
Na námětu a scénáři s Passerem spolupracovali Jaroslav Papoušek a Václav Šašek. Hlavní role zde vytvořili Karel Blažek a Zdeněk Bezušek, dále hrají mj. Věra Křesadlová a Jan Vostrčil (Černý Petr, Hoří,má panenko, Svatba jako řemen). V 70. a 80.letech musel tento snímek "odpočívat" v trezoru... Tento příběh obyčejných českých lidiček se odehrává na malém městě, kam přijíždí jako sólista na koncert amatérského symfonického orchestru bývalý spolužák ředitele místní hudební školy Karla Bambase. Na příhodách několika hodin jsou konfrontovány osudy těchto dvou konzervatoristů, kteří se setkávají po deseti letech. Jeden z nich má kariéru a krásnou přítelkyni, druhý hraje na pohřbech, staví dům, pěstuje angrešt a vychovává děti. Řeklo by se o ničem, že? Nicméně je to biják s velkým B, který představuje jediný český snímek Ivana Passera, který později natočil mnoho velkých filmů v zahraničí. (oficiální text distributora)
Jeden z významných snímků tzv. nové české vlny 60.let, který byl zařazen mezi desítku nejlepších domácích filmů všech dob. Celovečerní debut scénáristy a režiséra Ivana Passera je současně jeho jediným dlouhometrážním filmem, který natočil v tehdejším Československu. V této osobité smutné komedii se na malém městě po deseti letech setkávají dva spolužáci - hudebníci: jeden je členem oblastního symfonického orchestru, druhý to dotáhl na ředitele městské hudební školy, staví rodinnou vilku a hraje na pohřbech...
Komentáře uživatelů k filmu (136)
-
Matty
„To jsem jednou v Takovýmhle žitě viděl Takovouhle holku!“ Tak se sobě zasmějeme. Obyčejní lidé, lidičky, kteří si žijí své obyčejné životy. Žádný příběh, nic takového. Jenom dostatečně zajímavé postavy a chytrý scénář plný situací, které možná říkají pouze to, co ukazují a možná i spoustu jiných věcí. Převážně neherecké obsazení (Věra Křesadlová mezi ostatní hladce zapadla, což v žádném případě není důkaz její neschopnosti) a hlášky, které by mohly zlidovět, kdyby film dávali v televizi častěji. Tím by však byl degradován na další „troškovskou“ komedii pro celou vesnici. K ní má přitom tak daleko jako Hoří, má panenko k hřejivému lidskému filmu. Třeba hláška „Já si tady sedím, poslouchám a žeru“ vypovídá o celé podstatě lidského bytí. Je vtipná, je mrazivá a takový je celý film. Tragikomedie o tom, jak těžké je někdy sladit čtyři housle, o tom, že někdy musíme dozadu, když chceme dopředu, i o tom, jak to chodí mezi muži a ženami (apaticky přijata „přehlídka“ koťat). Passer ovšem nezůstal u autenticity prostředí a trpce úsměvných momentů, stejnou pečlivost lze sledovat na jeho způsobu filmové montáže. Typickým příkladem dvojznačného humoru může být scéna: mrtvá slepice – střih – pohřební průvod. Závěr filmu s vaječným koňakem jako symbolem času, který se zastavil, patří k těm nejpovedenějším z celé české nové vlny a nejen on povyšuje Intimní osvětlení nad Formanovy „skoro jenom“ komedie. 90% Zajímavé komentáře: RAiken, sportovec(21.5.2008)
-
Renton
Scénář: Jaroslav Papoušek, Ivan Passer, Václav Šašek .. Trpký český film s povedenou venkovskou atmosférou. Dosti zábavná je například scéna v níž si všichni přehazují kuřecí stehýnka..(30.3.2005)
-
Radek99
Passerův celovečerní debut, Intimní osvětlení, tvoří spolu s Formanovými filmy specifickou řadu v proudu české nové vlny - přesun zájmu k všednímu, obyčejnému, zakonzervování všednodennosti, pokus o oproštění se od stylizace a maximální příklon k autentičnosti, poetika trapnosti, pokus uchopit médium filmu jinak, než to bylo dosud běžné, práce s neherci, je tu slyšet ozvěna neorealistické vlny v jinde v Evropě... Co reflektuje sám Passer? Tendence urbanizovat kolektivizovaný venkov jsou liché stejně jako pokus vybudovat sociálně spravedlivou společnost, šedesátá léta jsou dobou vystřízlivění... Setkání dvou světů, přičemž není jasné, který z nich je kvalitativně hodnotnější - dva stárnoucí a bilancující přátelé, z nichž jeden dokázal z vesnice odejít a vybudovat kariéru ve městě, je zdánlivě úspěšný, má krásnou mladou přítelkyni, druhý zůstal a oženil se, má děti, nato pak vybudoval vícegenerační rodinný dům s plnou spíží a materiálním dostatkem vykoupeným věčnými půtkami a rozepřemi s rodiči... Oba jsou zdánlivě úspěšní a spokojení (,,Maruš sice není žádná intelektuálka, ale čuchni si..."), oba si však navzájem dost věcí závidí...oba zažívají pocit nenaplnění, intelektuálního zmaru... To je Intimní osvětlení, podobenství o duchovním stavu českého člověka té doby, pokud by tvůrci nasměrovali svůj reflektor do intimity kohokoliv, nenašli by tam tentýž obraz vnitřního smutku? Podobenství o tom, že na některých místech Evropy, zvláště v její východnější polovině, se díky politické konstelaci čas zastavil a na dlouhé desítky let zakonzervoval - nádherná symbolická scéna s přípitkem vaječným koňakem... Proto je tenhle film dokonalý. Podobné filmy: Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko, Žert, Ecce homo Homolka, Hogo fogo Homolka(25.4.2007)
-
DaViD´82
"Ženská a vona ráda plzeňský..." Nemusíte o Intimním osvětlení vědět zhola nic a přesto ho z prvních momentů ihned identifikujete jako typické dílo Nové vlny. Passer zřejmě natočil to co chtěl a jak chtěl. Jenže se to nějak minulo účinkem. Je zde několik scén, které jsou takřka dokonalé a o to více zamrzí, že takový není i zbytek. Ten sice není vůbec zlý, ale u "novovlných kolegů" lze najít nejeden lepší snímek, který nabízí v zásadě to samé, jen poněkud záživnější cestou.(30.8.2007)
-
hirnlego
Chvílemi velmi vtipné, chvílemi méně výrazné. Milý snímek, který neurazí, avšak díky své "zdánlivé" (ono v něm totiž "cosi" je, jenže to "cosi" tentokrát nějak nestačí) jednoduchosti a nenáročnosti ani nijak neoslní. Film mnou proplul lehce a nenápadně a moc stop věru nezanechal...(9.2.2007)
-
movie
"Z takový vejšky jsem skočil dolů, ale tam žádná bavlna. Beton. Nohy sem měl celý krvavý." - "Co ste to měl za boty, prosim vás." Dva dny z českého venkova, ale zachyceny úplně parádně. Skvělí herci. A velmi suchý a neskutečně vtipný scénář.(1.11.2008)
-
Karlos80
Údajně jeden z našich nejlepších filmů (různé české filmové ankety, kde se pravidelně umísťuje v TOP 30) a také příchozí "Nové vlny", pro mě osobně však doslova nezáživný film, do kterého jsem se nedokázal vžít úplně naplno, i když se na něm podílelo veleúspěšné trio Passer (světoznámý režisér), Papoušek (námět a scénář) a Ondříček (autentická kamera), a zaobíral se vlastně víceméně životem a obyčeji obyčejných lidí, jejich špatných stránek, nezakrýval v sobě různé slabosti, omezenosti a nedostatečnosti druhých, ba naopak zdůraznil je zde s typicky ironickým a úsměvavným pochopením. "NEJ" z rolí byl jednoznačně děda představovaný zde hercem Vostrčilem, a mladičká Věra Křesadlová bez těch dvou by snad tento film dopadl ještě hůře, nějak mě zde vesměs všichni Ti neherci a sled jednotlivých komických scén nechytl. Snímek který není ani nebyl určen pro širokou veřejnost, a pak vzpomeňte si že nejvýznamnější domácí (a nejen ty) snímky a jsou kolikrát leckdy o ničem-nezáživné-těžko stravitelné i silně nadhodnocené všemi těmi domácími filmovými kritiky a publicisty.(2.9.2007)
-
Kulmon
60. léta minulého století přinesla v československém filmu tzv. film o ničem. Jsou filmy o ničem, které nás dokáží neskutečně pobavit jako např. Hoří má panenko, Lásky jedné plavovlásky či Ecce Homo Homolka. A pak jsou filmy "o ničem", které jsou o ničem a navíc ještě o hovně. A to je příklad právě filmu Intimní osvětlení.(2.9.2007)
-
CheGuevara
Ta autenticita byla opravdu dokonalá, žel více snímek již nedokázal nabídnout.(31.8.2007)
-
dobytek
O čem to bylo? Já to fakt netušim. Neobjevil jsem tam sebemenší náznak nějakýho děje nebo nějakou zápletku. Prostě vůbec nic. Z filmu jsem si odnes akorát to, že Věra Křesadlová měla takový mrdavý voči.(6.11.2011)
-
TheRaven
Až neuvěřitělné, že jsem tento klenot české filmografie objevil až tak pozdě. O to ale bylo větší mé nadšení z perfektní filmařské práce a výborné komedie. S osobním okomentováním Ivana Passera byl zážitek ještě výrazně umocněn. (FNR Písek 2009)(9.8.2009)
-
sud
Já mám ajrkoňak docela ráda. - Takovej blivajz. Delikátní filmeček České nové vlny. Děj: jeden kamarád přijede navštívit druhého. To je celý. Ovšem všechno je tak přirozené, příjemné a lidské, že mě až přecházel zrak. Ve filmu se objeví velké množství hlášek, které mají grády, z úst výtečně přesvědčivých neherců. Ať jsou to kamarádi Karel Blažek a Zdeněk Bezušek, krásná Věra Křesadlová či mudrlantský děda Jan Vostčil či ten co hrál Jarouše, všichni jsou do jednoho úžasní. Malý velký a jediný český celovečerní film Ivana Passera by se nechal shrnout rovněž jednou replikou: Je to starý, jednoduchý, ale má to koule. 90%.(31.8.2007)
-
gr8 escape
Je to hrozně fajn ale je to strašně rozplizlé a absolutně o ničem...(10.7.2008)
-
sportovec
OSVĚTLENÍ v mnoha ohledech připomíná italský, později natočený ZVLÁŠTNÍ DEN. Pomalu, jak líný proud dolního toku řeky plynoucí děj dost přesně zrcadlí skutečnou atmosféru své doby - konce vyhasínajícího, kdysi nezištného budování venkova. Avšak víc než těch, kteří stavěli, a dřeli se na díle (či dílech té doby dopravními stavbami počínaje) bylo rutinérů, hlupáků, lenochů, karikatur známých z jiných filmů té doby (BÍLÁ PANÍ). "Tempo těch dob z nás nadělalo šrot" míní jedna z postav jedné z povídek slavné Mňačkovy knihy ONESKORENÉ REPORTÁŽE, vydané ve stejné době. Zdánlivě líně plynoucí čas díla, jakoby ignorujícího základní zásady hraného filmu, ve skutečnosti postihuje vlastní, všednodenní tvář systému, spějícího k velké krizi Pražského jara, k zmaru těch, kteří kdysi vzali vážně velkohubé fráze politiky milionářských daní a ožebračení schopných a talentovaných na základě absurdních, z ciziny importovaných zásad nomenklatur všeho druhu a zločinů všech představitelných forem. "Protosocialismus", jak tuto dobu začíná poněkud pokrytecky označovat programatika zrezivělé strany z ulice Politických vězňů, je tu zachycen ve svém vzmachu, který předchází volnopádu normalizace a osvobozujícího přistání listopadového převratu. Důvěrné svědectví-výpověď OSVĚTLENÍ se nemusí líbit, ale neztrácí tím nic na své ceně. Ceně autentické výpovědi o skutečných příčinách historického ztroskotání jednoho iluzionistického snu. Ztroskotání, které s sebou vzalo až příliš mnoho nevinných obětí. Nejen těch z popravišť a věznic, ale i těch, které neměli šanci vymanit se z klece nenávratně, ale také nepostřehnutelně odumírajícího všedního dne té doby.(2.1.2008)
-
kinej
Intimní osvětelní jsou další výtečným příspěvekm do zlaté éry českého filmu. Zatímco Papoušek si bral v Homolcích na mušku měšťáky, Passer natočil film o zkostnatělém životě na venkově. A myslím, že český venkov 60. let, je zde vystižen reálně. Ač je film prodchnutý humorem, nedokážu se ubránit určitému depresivnímu podtextu, který vysílá. Je zde patrné jakou prázdnotu musí cítit někdo zvyklý žít naplno, když přijede do vesnice kde čas neběží, ale vleče se. Záběr kdy V. Křesadlovou míjejí babičky s hráběma je citlivě vtipný a pochmurný zároveň. A takovýchto vícesmyslných pasáží obsahuje snímek mnoho.(29.10.2008)
-
Ony
Je tu moc pravdivého a vtipného, ale jeden dialog asi napsali přímo pro mě: "Na co?" "Dyť to máš jedno." "Na to jsem ještě nepil. Tak na to."(30.8.2007)
-
Aluska88
Film, jehož první půlka mě nepatrně nudila, ale jeho závěr a alkoholická zábava to vynahradily. Potěšila mě 'Cecilka' ze Slunce, seno.(31.10.2007)
-
hippyman
neustálé cukání koutků prokládané výbuchy smíchu - lepší dojem z filmu si lze jen těžko odnést. 90% [Festival nad řekou, 2009](7.8.2009)
-
Lavran
O životě se toho dá namluvit hodně, ale v symbolické větě "To chce trochu trpělivosti, ale zato je dobrej." se skrývá celé jádro pudla. Anebo neskrývá? Podobně od lesa na to totiž jde celý film. Je o ničem i o všem, je prázdný i plný, je všední i nevšední, je intimní i nebývale otevřený. Jinými slovy je (jako život samotný) jen takový, jaký ho chceme mít, jak ho chceme vidět - dává nám na výběr. A to je zřejmě důvod, proč se jej čas ani trochu nedotknul.(17.8.2009)
-
NinadeL
Prassera ve snu viděti, ráno se vyblíti.(4.3.2009)
