Chilly00

Viděno na festivalu v Benátkách. Chytlavý a líbivý muzikál, jehož písničky si jen tak nevymažete z hlavy, zpívala jsem si je ještě další čtyři dny. Soundtrack boží. Gosling i Stone zahráli naprosto přesvědčivě dva začínající umělce, velmi mě překvapil i jejich zpěv. Ačkoliv se děj odehrává v současném L. A., působí film hodně retro a vzdává holt minulosti, starým filmům, klasickým muzikálům, jazzové hudbě... I pokud nemáte rádi muzikály, věřte, že tohle bude výjimka. Okouzlující příběh o cestě za štěstím, o tom, že se vyplatí jít si za svými sny a neuhnout, a taky o té jedné životní lásce, na kterou se nezapomíná, i když už je dávno pryč. Finální snová sekvence je TOP. Režisér Chazelle je pro mě velkým objevem, protože už Whiplash byl naprosto dokonalý. Doufám, že se vyplní predikce a film nějaké nominace na Oskara získá, zasloužil by si to. Nejen pro to, že podobný muzikál se skvělou hudbou tu nebyl už dlouho.

Supe retro podívaná, která mě přenesla zpátky do minulosti a připomněla filmy mého dětství. Od hudby po scénu, všechno je do detailu vychytané. Jednoduchá oddechovka, avšak skvěle odvyprávěná a držící své tempo až do konce série. Velmi dobře vybraní dětští herci! Nevěřila jsem, že by mě tento typ seriálu mohl bavit, ale jo! Režisér ví, jak udržet pozornost diváků od začátku až do konce. Pro mě velké překvapení.

Pardon, ale tento film opravdu nedává moc smysl. Prvních deset minut - OK. Představení pár hlavních hrdinů (Deadshot, Harley Quinn, ostatní velmi zkratkovitě a někteří bohužel vůbec) celkem jde, ale pak se příběh začne bortit jako domek z karet. Děj obsahuje příliš mnoho různých příběhů našroubovaných na sebe, které ale nedrží příliš pohromadě. Například romance mezi Harley Quinn a Jokerem je fajn, ale samotný děj nikterak neposouvá. Největší problém však vidím v samotném smyslu filmu, proč by někdo posílal na boj s nepřemožitelným zloduchem zrovna tuhle partičku? Harley Quinn s baseballovou pálkou? Odstřelovače Deadshota, když jsou nepřátelé neprůstřelní? Nemluvě o Boomerangovi. Jediným silným jedincem je Diablo, který ale paradoxně nic dělat nechce. Film se pak ve finále smrskne na obyčejnou akční scénku proti nestvůře, kde vyhraje ten, kdo nahází víc bomb a všechno pak tak nějak vybuchne. Jeden velký zmatek a mně bylo vlastně úplně jedno kdo vyhraje. Hudba je nejvíc otravná, asi se snaží zamaskovat prázdnotu děje, ale je to spíš naopak. Škoda, protože námět by to byl skvělý.

Příběh o šedesátileté Claře, žijí v Brazílii a odmítající opustit svůj byt navzdory nátlakům investorů, kteří chtějí dům zbourat, byl fajn! Stopáž trvající 140 minut byla už o něco méně příjemná, přesto díky sympatické představitelce hlavní role, přijatelná. Nasála jsem ze snímku atmosféru přístavního města Recife a zjistila, jak jsou termiti ošklivý hmyz.

Zábavná i trpká studie vztahů mezi dvěma rodinami dočasně sdílejícími prostor jednoho bytu. Szabolcs Hajdu, režisér snímku, si současně zahrál i hlavní roli (za kterou získal na KVIFF také ocenění) a já jsem velmi ráda, že jsem měla na festivalu v KV šanci film vidět. Hajdu se ukázal jako talentovaný a sympatický tvůrce, od kterého ráda ještě něco v budoucnu uvidím.

Belgický snímek, v jehož hlavní roli je bar. I tak by se dal charakterizovat skvělou hudbou našlápnutý poslední film, který jsem ve Varech tento rok viděla. Unavená a vykoukaná jsem se v sobotu večer bála, že v kinosále zaspím, ale Belgica mi to nedovolila. Dějová linka hudebního dramatu připomíná tu nejlepší party, jakou jste kdy zažily, po které však následuje velmi bolestivá kocovina. Publikum si při projekci podupávalo do rytmu a nejen já jsem asi dostala chuť do podobného klubu vyrazit. Soundtrack od formace Soulwax je nedílnou součástí celkového skvělého zážitku.

Nový film Xaviera Dolana mě zklamal. Pro mě to byla užvaněná nuda doplněná přehnanými, nic nesdělujícími, hysterickými výstupy hlavních představitelů. Na Gasparda Ulliela v hlavní roli se hezky koukalo, ale to byl asi jediný pozitiv trochu zbytečného snímku. Opravdu jsem se snažila nalézt v ději poetiku, o které se mluví, ale vyjma docela působivého konce, jsem viděla jen hezky stylizovanou nudu.

Pro mě asi nejlepší snímek letošních Varů (z toho co jsem stihla vidět). Vtipné a emocionálně silné drama pro mě bylo mezi "artově" zaměřenými filmy tak trochu zjevením. Ani stopáž blížící se třem hodinám mi nevadila. Natolik je děj zajímavý a dojemný.

Tenhle bizarní americký snímek není pro každého, ale pro mě to navždy už bude TEN film, co jsem viděla ve Varech a na který se nezapomíná. Režisérské duo Daniels (Daniel Scheinert a Dan Kwan) Švýcarák ve Varech osobně uvedlo a nastolilo v kinosále atmosféru, jakou jsem tam tento rok jinak nezažila. Film se mě osobně VELMI dotkl i na emocionální rovině, a přestože se může jevit jako prvoplánová komedie, tak to tak není. Daniela Radcliffea jsem doposud příliš nevnímala, ale za tuhle roli by si zasloužil přinejmenším velkou pochvalu.

Hezký, příjemný, feel good movie o čtyřech sestrách, které společně žijí pod jednou střechou. Nemá to vyloženě žádný stěžejní příběh, který by se nějakým způsobem rozvíjel. Je to spíš o pocitech, které ve vás má film probouzet a díky sympatickým představitelkám čtyř sester se to docela i daří. Jen ta stopáž mi přišla přehnaná a já bych to osobně videla na 90min max.