Mytologie

Není to ani moc vtipný, furt ty samí herci, prostředí bez nápadu, děj se někde vytratil... je to spíš porno než film.

Brutální smršť filozofie, interpretací a filmových výkladů. Ve všem spektáklu klasické kinematografie je vášeň, sex, touha, superego, id a temnota lidské duše. Žižek chrlí jednu odvážnou myšlenku za druhou. Ukazuje nám filmové zdání reality a fikce z různých úhlů. Podbízivě servíruje dráždivě šokující scény, inspiruje a rozplétá, jako psychanalytik, naše touhy a přání. Film představuje zrcadlo, odrážející skutečnost v pokřivené, nereálné podobě skrz naše chtění, přání, sny, nevědomí, to temné uvnitř nás ("touha je zranění skutečnosti"). Přesto že má film vyvolat emoce, vtáhnout do děje nebo vylekat, je stále jakoby mimo nás. My sedíme pohodlně v kině a toužíme být klamáni, obelháni...

Chaotické, zbytečně krvavé, nudné, efekty na úrovni padesátých let, bezútěšné herecké výkony. Celou dobu sem čekal, jak využijí nápad naroubovaný na pohádkový motivy, kdy to začne být zábavný, zajímavý... a ono nic. Jedna hvězda za šikovnou Mařku.

… už jen ta skutečnost, že jsme něčí přátelé, může změnit chemické pochody v mozku a může zlepšit jeho funkci. Zajímavý pohled na přátelství poznamenané nemocí, talentem, psaním, bezdomovectvím, vášní a Beethovenem...

Takové rodiče bych nikomu nepřál...

Dva zloději, kteří najdou smysl ve výchově dítěte. Tvůrcům se zadařilo spojit zdánlivě protikladné filmové pohledy. Na jedný straně sychravě vykreslený příběh do podoby smutně disfunkčního vztahu, zoufalá matka, zanedbaný syn, stále se opakující neúspěšný pohovory o práci, smrt. Na druhý rádoby komediální stránky (místa jako když Rebecca Hall pošle... ;-)) spolu s vyumělkovanýma (slabší dojemný závěr), střídají dialogy, úžasný scény, které se vám zahryznou do paměti (neustále putujíci dvojce s tabulí nebo replika na zahradě: "Vypadáš velice podmanivě. Podmanivě? Má kaledář se slovníkem."). (:I

Depresivní film o holce, která se chová jak magor. Na konci bere prozac.

Středoškoláci vtěstnaní do jednotlivých rolí (okolím, sami sebou, režisérkou?) si hrají svůj život. Žádná z postav (až na princezničku) nebyla úplně černobílá. Myslím, že se podařilo zachytit mnohovrstevnaté charaktery aktérů. Díky tomu vznikl autenticky vypadající dokument o důležité (možná i přelomové [době], kdy se po maturitě rozhodují kam půjdou na školu, jaký si najdou job, zahrnujíc rozchody a partnerské zvraty, plány, sny a nutné kompromisy, hledání způsobů jak do světa vykřičet své já...) části jejich životní etapy.

Nenáročná komedie (parodie) o proměně (vnitřní a vnější:-)), antipedagogice (proč se furt díváme na filmy) a trapným americkým konci z pohledu jedný učitelky. Zachránili to situace k popukání jako opravování písemek, zadávání úkolů, nebo hra na pravdu.

Tož to sem tak trochu šlápl vedle. První díl stačil...