Jaxx84

Life těží popularitu hlavně ze sympatických herců. Damina Lewise zbožňuji už od Band of Brothers. V roli vězením a karmou proměněného policajta hraje výborně, originálně, sympaticky. Avšak to v čem seriál ztrácí jsou jednodílné zápletky. Někdy zajímavé, jindy méně, ale to napětí z pokračování zde naprosto chybí. Ano, je zde "případ Crews" proplétající se skrze obě série, ale i ten postupně ztrácí na dramatičnosti. To ovšem nic nemění na tom, že Crews je tak odlišný a jeho myšlení tak originálně praštěný, že nás přilepí k obrazovkám. Do konce mi chybí 4 díly, třeba se příjemně překvapím. 8/10.

Extáze se nekonala. Buď už jsem natolik odolný proti jakékoliv počítačově vyumělkované "akci" nebo prostě Dieselovi a Johnsonovi ty jejich tvrdé pohledy nežeru. Střih mi nenechal vychutnat si našlapaná auta, akční scény mají zase zběsilou kameru a upřímně řečeno jich ve filmu zase tolik není a jejich propracovanost také nic moc. Tři hvězdy zachraňují herci, Paula Walkera a Dieslem mám prostě rád a tu jejich rádoby rodinu taky. 6/10.

Dlouho předlouho mě žádný seriál tak nechytil, jako dvě série Spartaka. Režisér naprosto přesně vystihl, co dnešní divák chce vidět - nadupané bojové akce, chlapy se svaly vybroušenými jako z mramoru, krásné ženy, napětí, historii ve své syrové a živočišné kráse, krátkou sérii a pořádně odporné zápletky. Erotické scény sice na můj vkus braly příliš mnoho času, který mohl být věnován aréně, ale jak se říká: "proti gustu...". Oceňuji výběr herců, mladé talenty a příliš neotřelé tváře. A ty které přeci jenom známe jsme málem nepoznali =) tak schválně, kdy jste si uvědomili, že Batiatusova žena je Xena? =) Myslím, že vznikl celkem slušný kult a snad jen absence pořádně našlapané metalové úvodní znělky mě zabrání k euforii podobné epileptickému záchvatu. Druhá část Vengeance v posledních třech dílech lehce ztrácela dech, ale finále opět epické se vším čím nás seriál oblažoval. Škoda jen nepřítomnosti Batiata, Glaber se jeho proradnosti nemůže rovnat. V posledních dílech zřejmě režisér i scénárista propadl prohnilosti Říma a syrovosti tehdejší doby a z krvavého seriálu udělal masakr, když nasadil ještě více drastické scény a detailní záběry řezaných partií těl... ovšem na úkor uvěřitelnosti a plynulosti příběhu. Za Spartaca, Gannica, Crixe a Doctoreho 5*****.

Dlouho předlouho mě žádný seriál tak nechytil, jako dvě série Spartaka. Režisér naprosto přesně vystihl, co dnešní divák chce vidět - nadupané bojové akce, chlapy se svaly vybroušenými jako z mramoru, krásné ženy, napětí, historii ve své syrové a živočišné kráse, krátkou sérii a pořádně odporné zápletky. Erotické scény sice na můj vkus braly příliš mnoho času, který mohl být věnován aréně, ale jak se říká: "proti gustu...". Oceňuji výběr herců, mladé talenty a příliš neotřelé tváře. A ty které přeci jenom známe jsme málem nepoznali =) tak schválně, kdy jste si uvědomili, že Batiatusova žena je Xena? =) Myslím, že vznikl celkem slušný kult a snad jen absence pořádně našlapané metalové úvodní znělky mě zabrání k euforii podobné epileptickému záchvatu. 10/10. Etc: Kam se hrabe Spartacus i s Crixem na Gannica, to je řízek =)

Není nad to si po dlouhé době dopřát uhlazené gentlemany s hlasem jako zvon, decentní dámy krásné svou jemností a nikoliv podílem odhaleného těla, exotickou zemi, bar oplývající vůní Bourbonu, kouřem doutníků a melancholickým hlasem klavíru a do toho všeho jednoduchý, za to však s neochvějnou jistotou se staletími opakující příběh milostného trojúhelníku, sebeobětování a hrdosti. Inteligentní dialogy, které upoutají už jen svým jazykem a v kterých opravdu poznáte rozdíl mezi americkou angličtinu Humpreyho Bogarta a evropskou Paula Henreida. Vivat Casablanca. 9/10.

Když se jednou za čas dostanu k asijskému snímku, vždy si z jistou dávkou rozčarovanosti připomenu, jak odlišná je to kultura a jak odlišné je myšlení lidí z východu od toho našeho evropského. Ten důraz na poetické ztvárnění a vystižení historie je i v Malém Velkém Bojovníkovi tak specifický, že zaujme, i když zpočátku mate. Natolik jsem Jackieho Chana spojoval jen s akčními snímky, že jsem téměř celý film zarputile očekával, kdy už se dostaví jeho akrobatické bojové umění...a ono nic. Příjemný film, který si ovšem za cíl vyprávění nevzal velké bitvy a bitevní scény, ale národní hrdost a mír. 8/10.

Poetický film s naprosto jednoduchým, ale výstižným příběhem a posláním. Připomenout lidem, že pes je opravdu nejlepší přítel člověka a že mezi všemi těmito psi byl i jeden, který byl natolik věrný, že stojí za to si připomenout jeho památku. Dojemné a smutné zároveň. 7/10.

Člověk je na pochybách, je-li Cosmova strojenost a jednoduchost způsobená hereckou neschopností Priestleyho nebo dokonalým ztvárněním mladíka, který přijal svoje nové povolání a vnitřně se s ním vyrovnal. Chvílemi jsem váhal, ale většinou mě přeci jenom Priestley přesvědčil, že to je jeho herecký um =) Se sympatickou Kimberly zahraje velmi jednoduchý, ale příjemný film, na který ač jsem narazil zcela náhodou v noci v TV, tak mě zaujal a vydržel jsem u něj do půlnoci. Cosmův chladný výraz při popravách svých cílů by záviděli i leckteří Bondové. Navíc, Brandon pro mě bude navždy frajer jak má být =) 7/10.

Smutné 107 minut dlouhé čekání na 5 minut štěstí. Smith mě opět nezklamal a svůj charakter i duševní sílu promítl na 100% do postavy Chrise Gardnera. Abych pravdu řekl, tak mě film děsil a děsí. Co vše se může člověku stát, jak hluboko může klesnout bez jakéhokoliv východiska na obrat. Brrr. Výborně natočené Štěstí na dosah mě vtáhlo do svého děje, počítal jsem s Chrisem dolary v peněžence, modlil se aby našel místo na přespání, doufal že konečně prodá ten zpropadený denzitometr. Jestli se tohle opravdu stalo, tak klobouk dolů před tak cílevědomým člověkem a tak odhodlaným a věrným synem. Jediné co mi brání dát 5 hvězd je ta nekonečná trpkost, která mě na můj vkus až příliš dlouho filmem doprovázela. Některé filmy prostě musí mít happy-end, protože kdyby Štěstí na dosah nemělo, tak z něj zbude jen sadisticko-pesimistický cajdák. Ano, i ty se v životě stávají, všichni to víme, ale dvě hodiny se na to dívat nemusíme. 9/10.

Nebýt Owena Wilsona, tak už tak jednoduchý příběh vyzní ještě slaběji a patetičtěji. Rachel "Aniston" byla ve filmu jen do počtu, tahle herečka si hraje pořád to své a je jedno v jakém je zrovna seriálu nebo filmu. Pro mě příliš bez chuti, obyčejné. Ale kolikrát je večer lepší vidět slabší příběh, který neurazí, než silný co naštve. 5/10