KeskarM

Ze začátku opravdu zajímavý nápad přenést "moderního" Sherlocka zpět do jeho doby, ale konec s neustálým přeskakováním mezi časovými rovinami postrádal onu "sherlockovskou" atmosféru. Nejspíš to mělo navnadit na následující sérii, ale pro mne zklamání.

Ta roztřesená kamera mne bude strašit ve snech! Nějak mám vždycky pocit, že když už ji filmaři použijí, je tomu proto, že je nutné zakrýt neschopnost herců se realisticky porvat. Když to bylo ve vlaku, dejme tomu, ale pokaždé? A ta počáteční Craigova snaha zabít pilota helikoptéry byl tedy Bondův nevydařený pokus o sebevraždu, že jo? Větší hloupost jsem neviděla. Hodnocení zvedá jen bondovská nostalgie.

Takže westernová Jarmuschova road movie.... Je skvělé vidět Johnyho po všech těch "burtonovinách" v trochu jiné poloze. Westernové prostředí snímku mne utvrzuje v tom, že k vytvoření ikonografie provinčního městečka opravdu stačí jen železnice, saloon, trocha pistolníků, děvky a pálenka. Tragikomedie o muži, který zabíjet vlastně nechtěl a pak prostě musel. Krásně vypointovaná linie tří "lovců hlav" s kanibalským komentářem v závěru. William Blake se vrací do světa na druhé straně zrcadla, snad tam potká i svého jmenovce, básníka. "Do you know my poetry?" Krásný magický realismus snímku, jehož hrdina je mrtvým už v první čtvrtině příběhu samotného. "Did you kill the white man who killed you?" - "I'm not dead. Am I?" Pro hudbu Neila Younga skoro uvažuji o 5 hvězdách, jak dokonale dotváří náladu i psychologický přesah.

Kouzelně komorní...a vesmírné, nemám slov.

Komediální kořeny Vince Vaughna, Owen Wilson dosud nehrající si na Woodyho Allena v komedii, která mne donutila přehodnotit doktorku Quinnovou :D, Jane Seymour.

Retro pátečního večera, díl Nagano mi nostalgicky připoměl, kterak jsme s bráchou měli většinu olympiády nastavený budík na 2:30, abychom nezmeškali jediný zápas... jo, připadám si stará, když to sleduju... 1998 :D

5* za kostýmy, Chucka a Blair, pařížské epizody. Celek podstatně snižují v druhé polovině seriálu vážně nesnesitelní Serena a Dan, ač začínali jako mé nejoblíbenější postavy... Leighton Meester si Super drbnu postupně ukradla pro sebe, a jsem za to ráda. 4*

Pro mne, jakožto neznalkyně poměrů mezi New Yorkem a jihem USA, velmi zajímavý náhled na téma městské slečínky snažící se najít své místo na jižanském maloměstě, obdobně asi jako když se Pražák přestěhuje do Hrubé Vrbky.... První řada super, rezonuje zde hlavní téma, je nejvtipnější, Zoe ještě není středobodem veškerého milostného dění a snaží se zapadnout. Druhá řada rozehrává vztahová klišé a zapojuje více postav, neb si už se základními co do zápletek nevystačí, už není tak vtipná a končí vyloženě špatně. Třetí řada s novou postavou spisovatele Joela je o něco lepší, Zoe je konzistentní a celou řadu se věnuje jednomu ústřednímu tématu, což mi v druhé řadě chybělo, a to dost! Joel zde sehrává obdobnou úlohu jako Zoe v první řadě, tedy etuda "Newyorčan a maloměsto". Čtvrtá řada je zkrácená a i scénáristicky přepsaná vzhledem k těhotenství Rachel Bilson. Zpětně jsem vlastně ráda, že má ona a Anakin Skywalker malou Briar Rose, seriál tak dostal plnohodnoté - ač na můj vkus šíleně nadsazené - zakončení alá "a žili šťastně až do smrti" (o čemž ovšem zrovna u dvojice Zoe/Wade dost pochybuji). *ironic smiley*

Jsem ostuda, ale tenhle seriál byl vůbec mým prvním seznámením se s konceptem jménem Superman...Clark Kent, Lana Lang a Lex Luthor. Místy to hodně připomíná Dawsonův svět (1998) a Roswell (1999). Zhlédnuto do cca poloviny 4. řady.

První třetina úžasná, je až děsivé, jak se můžou původně snad i morální úmysly změnit ve spasitelský syndrom. Druhá třetina lehce zaostává, poslední část se změnou většiny hlavních postav mne tak zklamala, že jsem Death Note skoro nedokoukala. Poslední díl o něco lepší, přesto je pro mne první třetina suverénně nejlepší, konkrétně souboj mezi Lightem a "L" na stejné intelektuální úrovni. ///// Ad. vážně jsem nepochopila tu příšernou změnu úvodní a závěrečné znělky, nutila mne vypínat zvuk, asi ze mne nikdy nebude fanda japonského metalu.