_Berunka_

Vyprávění o hlubokém citu, jaký jen může mezi matkou a dcerou vzniknout. Ovšem nic není dokonalé, tedy i dívčina opatrovatelka není bez úhony. Problémová žena, která krade oblečení, vizitky, zkrátka vše, co jí příjde pod ruku. Je za své činy stíhána a vězněna. Pro tak malé dítě musí být stresující pozorovat její odjezdy a návraty z vězení. Náprava však nepřichází, a proto má být znovu zatčena. Matka je svobodný člověk, nedodržující žádná pravidla, který lže všem, ale především sama sobě. Věčně tápe a hledá, není spokojená se svým životem, v podstatě jen raněná osoba, která se nevyrovnala s minulostí. Svou sobeckostí ubližuje dceři víc, než by si mohla myslet. Avšak Hailey svou matku miluje natolik, že je ochotná vzdát se své rodiny a utéct s ní. Netuší, co všechno ale tento výsostný čin obnáší… Změna jména, ztráta přátel i blízké rodiny. Je ale ochotna podstoupit i takovou oběť. Utíkají před spravedlností, jsou jako tuláci…Prožívají malý trip skrze USA, na němž se ještě prohlubuje citové pouto mezi nimi. Hailey ale udeří tvrdá rána v podobě matčiny zrady. Krásná žena se vdá, aniž by tuto důležitou skutečnost probrala s dcerkou a od té doby se věci vyvíjí špatným směrem. Stane se spousta zlého a děj začíná nabírat obrátek. Film inspirovaný podle skutečné události plný zvratů, intrik a manipulace, přesto však přespříliš chladný na to, aby vážně zaujal. Sice dobře natočený a herci podávají dobré výkony, scénář řekla bych, pokulhává.

Vynikající snímek na poli animovaných děl nás zavádí do prostředí íránské metropole a představuje nám historii této země od rozkvětu až k pádu. Seznamuje nás s Marjane Satrapi, dívka vyrůstající v pokrokové rodině, která byla zapojená do komunistického a socialistického hnutí. Sonduje osud zoufalé ženy, vzpomínající na raná léta jejího života. Navštěvovala francouzské lyceum, kde byla jako dítě svědkem vzrůstajícího potlačování občanských svobod a dopadu íránské politiky na každodenní život. Příběh je zakreslován očima dítěte, a proto zachycuje pohled na svět s veškerou její nevinností, fantazií a nadšenou rozkošností. Sledujeme, jak tamější režim působí na obyvatelstvo. Způsob, jakým musí čelit vyčerpávajícím a nekončícím bojům o svá práva, rovnocennost a svobodu. Za projevy svých názorů jsou tvrdě trestáni, stávají se oběťmi zvěrstev a mučení ve vězení. Děj zde nastiňuje osudy lidí, kterých se nejvíce týká místní dění, jsou vzniklou situací nejvíce biti. Ukazuje obyvatele plné nadějí, že konečně příjde změna, jenže jsou znovu a znovu klamáni. Už dávno skončila vyhlídka na lepší zítřky. Naopak se Írán propadá do hlubší propasti… Dostaví se změna oblékání, bída, nedostatek jídla. Poslední zbytky svobody jsou ty tam. Ženy jsou znevýhodňovány, ze země vzniklo vězení, atmosféra dusivá a plná nespravedlnosti. To vše v 2D animaci s převládajcí černou a bílou barvou, přičemž zajímavé jsou pasáže, kdy Bůh promlouvá s Marjene. Věrně ztvárněné až mrazivé. Vždyť kdo by mohl nejlépe popsat danou situaci než ten, kdo ji zažil? Marjene Satrapi dnes žije v Paříži, kam utekla ze strachu před íránským režimem.

Také se Vám stává, že nemůžete v noci spát? Stejný problém má i Elizabeth, před kterou ční obrovská kopice nevyřešených odpovědí, na něž neustále klade otázky. Dosud se nevyrovnala z rozpadu dlouhotrvajícího milostného vztahu a její nitro prožívá ochromení. Jak jen se s nastalým chaosem vypořádat? Odcestovat a nechat vše za sebou? Zapomenout? Cesty je svedly, když byli na dně. Nejdřív prohodili pár slov, potom vět a nakonec celá souvětí… Nabalují se, až tvoří dokonalou pavučinku, která jim proplete osudy. Oba zhrzení, oba osamělí, smutní, jen těšící se na další návštěvu, kdy se zase posunou o kousek dál v roli objevování svých srdcí. Tón udáván vůní sladkého borůvkového koláče se zmrzlinou, který obměkčí nejednoho. Jsou si tolik podobní, hledají, tápou, chtěli by milovat a být milováni, ale jak dlouho ještě budou čekat, než přebolí zklamání, které utrpěli? Noc změní se v den, Elizabeth utíká. Na své cestě poznává tolik odlišných charakterů, skrze ně se učí poznávat samu sebe. Je jen němý pozorovatel lidských osudů, je svědkem nenávisti, hlouposti a zjišťuje, jak si lidé neváží bytostí, které milují. Berou je jako samozřejmost, ale když je ztratí, je pozdě a oni zjistí, že jim ani nevyjádřili své pocity, naposledy jim nevěnovali slůvka útěchy a porozumění. Procestuje celou zemi, aby zjistila, pro koho její srdce bije… Krásný příběh lásky, plný něhy, nádherných záběrů jak už zpomalenýcch (které mi zpočátku vadily, ale u nichž jsem ráda zjišťovala, kterým směrem nás chce režisér ubírat), nemluvě o snímání prostředí kavárny zpoza prosklených výloh. Pozadí prokresluje jemná, ničím nerušící hudba unášena v rytmu folku, na níž se podílela sama Norah Jones, Cat Power nebo Ry Cooder. Nechte se unést a zabředněte do světa symboliky…

Co napsat o tomto vynikajícím díle, když vše již bylo řečeno? Snad bych mohla jen znovu podotknout, že není třeba disponovat obrovským finančních rozpočtem, aby se dal natočit výborný snímek. Chce to dobrý nápad, charismatického hlavního hrdinu, ale hlavně pořádný scénář. Stejně jako je manipulováno se Stuem, režisér zahýbá i s našimi svědomími a nervy. Za každou chybu se musí pykat, ať už tak či tak, Stuovi se nevěra a lži nevyplatily... Na začátku to byl jen nanicovatý, egoistický mizera, který se snažil ukojit své touhy. Na konci se vyvinul v beránka… Došel k nutné sebereflexi, prošel si peklem a v malém okamžiku se ze dna vyhrabal na povrch, aby si uvědomil, co je důležité. Někdo není schopen, si uvědomit tento fakt za několik let, on projde obrovským vývojem za den. Vyděrač, který si hraje na Boha, má svůj plán dokonale propracovaný a hraje si s hlavním aktérem jako kočka s myší. Je vidět precizní práce scénaristy a spousta dalších faktorů, které tento film dělají jedinečným a originálním. A teď fakt nelžu, když říkám, že se vyhýbám telefonním budkám na sto honů

Dvougenerační drama, vtipná komedie a lehce romantický snímek, který vypráví osudy lidí tak věrně, že spolu s hrdiny prožíváte pády a vzestupy v tom, či onom pořadí. Co s Vámi udělá třináctiletý manželský vztah a jste muž na mateřské dovolené? Již delší dobu Jonny cítí, že jejich citové pouto pomalu vyhořívá. Takřka dokonalý muž se smyslem pro ohleduplnost, obětavost a dávku nadšení, snažící se být vždy vzorem… Jenže něco není v pořádku, něco ho nutí tápat a pochybovat. Je Sára ta pravá? Nebyl by šťastný s někým jiným? Odpověď se dozví mnohem dříve, než by se zdálo…do cesty mu vstoupí žena. On je mladý, sympatický muž, ona krásná a přitažlivá žena. Již při prvním rozhovoru přeskočí jiskra a do příběhu tak vnese napětí, překvapení a momenty úpadku. Setkání s Rebeccou mu rázem převrátí život naruby. Asi aby si uvědomil své priority, aby bojoval se svým druhým já, se svým svědomím. Vědí, že nemají být spolu, ale nitky osudu je neustále spojují dohromady. Nic není dokonalé a stejně jako nitky, zamotává se i vztah mezi Rebeccou a Jonnym. Vypjaté scény, chvíle ticha a nedorozumění jen podtrhují jakousi bezradnost v počínání obou jedinců. Jsou pokoušeni vášní a touhou, vědí, co je správné, jenže jen těžko se brání… Jonny se musí rozhodnout, srdce rozdělené na dvě půlky zase slepit v celek. Sára nebo Rebecca? Autentická kamera, výborné herecké výkony, dobře padnoucí hudba ruku v ruce se skvělou vyprávěcí linií = Pojďme si hrát.

Napínavé, strhující, mysteriózní, geniální, šokující, depresivní a celá řada dalších přívlastků by se dala přiřknout tomuto téměř bezchybnému dílu… To, jak vás děj strhne a vy si koušete nehty s pomyšlením, ať už toho parchanta najdou, neboť potřebujete na WC, je úžasné. Co následuje potom a jak vám vývoj příběhu drtí kůstky zbytečné vůbec zmiňovat. Jeden ze snímků, které prostě musíte zhlédnout a určitě budete všechno možné, jen ne litovat. Ani já nelitovala, ba naopak mé ruce směřovaly k Bohu a vděčně děkovaly za přínosné dílo, které se ocitlo v mé filmografii. Temné a zkažené prostředí, všudepřítomné zvěrstvo a napětí, zlo a odpor, uvidíte, uslyšíte, ucítíte. Sedm?

Jestliže není spravedlnosti učiněno zadost, rozhodne se Phillippa vzít ji do svých rukou. Souhra náhod ale způsobí neštěstí, za které musí pykat. Je zatčena a obviněna z vraždy čtyř nevinných lidí, přičemž se tuto strašlivou skutečnost dozvídá až ve vězení. Zjištění, že se dopustila tak hrůzného činu je pro ni šokující. Sledujeme, jak se s tím vyrovnává a pozorujeme vnitřní souboj svědomí. Ve chvíli totálního zmatku se do ní zamiluje mladý muž, který jí pomůže utéci z vězení, děj nabírá obrátky. Horoucí láska jí pomáhá překonat tu strašlivou vinu, která jí byla naložena na bedra… Váží si každé chvíle, kdy jsou spolu, protože může být poslední. Prožívají je naplno, pohlcuje je síla okamžiku. Oba vědí, že nemohou být spolu, a to je spoutává pevným poutem, které jen tak nerozetne ani nepřízeň osudu. Brání se času, dnu i noci. Jen lehké, minimalistické tóny piána propojují bezradnost, chvíle porozumění, souznění a hluboké lásky, jaká jen může mezi mužem a ženou vzniknout. Fakt, že se máte na koho spolehnout, máte komu věřit, nejste v tom sami… Svou bolest svěříte druhému a hle, je z ní poloviční. Pronikavé pohledy, co říkají vše. To je to, co pomáhá překonat i ty nejhorší momenty života. Jak to dopadne? Asi tak, jak má, jen jedno je jisté. Stali jste se svědky vynikající podívané, špičkového scénáře a hereckého umění, jak ho máte rádi.

Již dlouhou dobu jsem se s očekáváním vyhlížela tento film. S přibývajícím časem narůstalo i moje napětí a když jsem měla možnost film zhlédnout, má zklamání nebrala konce. Zpočátku se film slibně rozjížděl, ale postupem času mi pomalé plynutí začalo vadit, až jsem dospěla k momentu, kdy jsem se začala nudit, přičemž nemusím připomínat, že má víčka neudržela nápor a na jistou dobu se zavřela…:-) Film vyprávějící o lásce, avšak já v něm nanašla kousek citu?! Ano, tolik byl příběh chladný, ba dokonce ve mně nevyvolal jedinou emoci. Čekala jsem, jak budu po skončení ždímat kapesníček a kde nic, tu nic. Přesto jsem se s dávkou optimismu přesouvala směrem ke konci a doufala, že se stane něco zlomového, co děj nakopne a já nakonec nebudu tolik rozladěná. Ničeho takového jsem se ale nedočkala. Musím však pochválit vizuální stránku, nad kterou se opravdu zatajoval dech, já se mohla alespoň trochu rozplývat a připadat si jako kdesi v horách. Dokonalá práce kamery, která vykreslovala tamější krajinu s nejmenšími detaily byla spolu s hudbou to jediné, co mi rozzařovalo mráčky na čele...A právě hudba tvořila krásné podkreslení pohádkové krajiny a udávala jemné tóny této milostné romance. Ani v hereckém obsazení mne nečekalo žádné překvapení. Michael Pitt zde představoval mrtvého brouka a má oblíbená Keira zde také příliš nezazářila. Pomalu se dostávám k názoru, že se u ní nedočkám jiného výrazu… Co říci závěrem? Silk nepotěší, ani nezklame. Ovšem zařazuji ho do filmů, které už si nikdy nepustím.

Jako odraz v zrcadle se nám zde zobrazuje lehce dojemný příběh na první pohled normálně fungující rodiny, jejíž hlavní síly se upínají na nadějného zástupce rodu. Ne vše je jak se zdá a i v tom nejdokonalejším rodinném kruhu se vyskytnou problémy. Chlapec se nešťastně zamiluje a tropí hlouposti, nechodí do školy, bojkotuje přemíru péče, kterou mu rodiče vynakládají. Jeho pocity a dojmy jsou v neustálém zmatku, je ve stádiu dospívání, hormony se bouří. Láska je láska, on neunese rozchod s Monikou a zavraždí ji. V momentě se rozjede nekonečné kolo problémů, potyček a výčitek. Ideje se bortí a ve hře je pevnost rodinných pout, které musí odolat náporu médií a hlavně společnosti, která je tak krutá a my můžeme sledovat, jak se k nim otáčí zády. Musí čelit neustálým útokům ze strany sousedů, přecházet pozorování skrz prsty. V éteru je spousta nevyřčených otázek, na které se oba rodiče snaží najít odpovědi.. Jak selhali v roli rodičovské? Snad nedostatečná komunikace, snad nadbytečná péče... Další televizní film, díky němuž jsem nelitovala jeho zhlédnutí. Abych se však přiznala, nevyvolal ve mně nějaké hlubší emoce, ale za příjemný filmový zážitek ho rozhodně považuji. Dobré herecké obsazení, udělal na mne dobrý dojem a jako dobrý ho i hodnotím.

Přiznám se, že jsem si onen filmový výtvor pouštěla s úmyslem odpočinout si od těžkých témat a hrůz světa, jež jsou nám tak často servírovány. Chtěla jsem zhlédnout snímek, u něhož bych si mohla veskrze dobře odpočinout. Ve filmu se neobjevovalo nic, nad čím bych musela přemýšlet, a proto jsem si počala libovat, jak jsem dobře vybrala. Ovšem děj filmu, mnou označován za silně nezáživný, splnil mé požadavky a já si skutečně odpočinula, ba dokonce jsem si i pospala… Asi hodinku jsem bloudila mezi sněním a bděním, když v tom mne vzbudil až jeden z výstřelů, přičemž jsem byla nucena vrátit se na scénu před spánkovým úpadkem a opět byla přesvědčena, že snímek už nic nespasí. Co mi ve sledování přitěžovalo byl fakt, že podobný druh filmů není zrovna můj šálek čaje, avšak snažila jsem se „stůj co stůj“ vydržet až do konce. Dílo od samého začátku postavené na špatném scénáři, klopýtalo až do finálních titulků. Příběh mne nenadchl, nepřekvapil, ale ani nezklamal, neočekávala jsem totiž žádné zázraky. Věčný záporák William Defoe převlékl kabát a ve filmu předvedl docela snušný výkon.