Flyer

Z formálního hlediska není filmu co vytknout, atmosféra 70. let je opravdu výborně vykreslena a to včetně depresivního rozměru. Násilí je zde zobrazováno bez nějakých servítek, až bych řekl, že to v tomto směru Spielberg trochu přehnal. Ovšem pod pěkně udělaným zevnějškem se skrývá ne moc zajímavý děj, který je sice inspirován skutečnou událostí, přesto na mě působil hrozně odtažitě, chladně a hlavně bez nějakého spádu či změny. Největší část filmu totiž zobrazuje atentáty, které páchá partička zabijáků na údajné osoby zodpovědně za masakr v Mnichově. Pokud by snímek trval, řekněme 90 minut, mohlo by to vyznít vcelku působivě, potíž je však v tom, že film má skoro tři hodiny. Po uplynutí cca 2 hodin jsem si už opravdu přál, aby byl konec, protože sledovat neustálé chladnokrevné vraždy mi začalo lézt na nervy. Spielberg mě prostě zklamal a sám za sebe se divím, jak mohl Mnichov získat nominaci na Oscara. Ten film nemá hlubší myšlenku, emoce, zkrátka nic, co by ve mně zanechalo nějaký větší dojem.

Kubrick je žánrově nejvšestrannějším režisérém, kterého znám, což Berry Lyndon jedině dokazuje. Stačí se podívat na nádhernou výpravu, kameru, kterou považuji za jednu z nejlepších, co mé oko kdy spatřilo, poutavý příběh či překrásný hudební doprovod. Snad jen to vše mohlo být o něco delší, jelikož mi už dlouho nebylo po skončení filmu tak smutno, jako v případě tohoto snímku.

Zajímalo by mě, jestli Kaufman napsal scénář v opravdovém období tvůrčí krize, či to je "pouze" jeden z jeho ulítlých, přesto geniálních nápadů. Tak či onak, film je to každopádně podařený, originalitou sršící a herecky skvěle zahraný, i když si myslím, že každému se zřejmě nebude líbit. Styl vyprávění je totiž docela komplikovaný a proto je zapotřebí divákova trpělivost a bedlivá pozornost.

Realistické ztvárnění, hlubokomyslné dialogy, které nutí člověka přemýšlet i týden po zhlédnutí a celá řada poselství. Tak tyto vlastnosti snímek Killer režiséra Johna Woo opravdu nemá. Jedná se vlastně o učebnicový příklad "old school" akčního filmu, kde hlavní hrdina (později i s policejním parťákem) bez nějakého vážnějšího zranění odešle na onen svět 1000 a jednoho záporáka. K tomu samozřejmě nemůže chybět maximálně odporný hlavní zlosyn, ukázkové vyobrazení "přátelství až za hrob" a nějaká ta romance. Dialogy zde působí trochu úsměvně, přesto upřímně a s takovou roztomilou naivní čistotou. Musím však uznat, že oproti jiným akčňákům má Killer přece jen něco navíc. Zejména originální pojetí akce, ze které je jasně znát režisérův fantastický rukopis, nádhernou atmosféru a na akční film poměrně dobrý příběh a opravdové EMOCE. Zmíním ještě závěr snímku, který je sice trochu předvídatelný, ovšem i tak má v sobě neskutečnou sílu, které nelze nepodlehnout.

Bergman je skutečným mistrem na abstraktní témata týkající se lidské osobnosti, duše a smrti. Tento snímek se zabývá rozpolceností ženské identity a i tato problematika je zpracována na výbornou. Díky fantastické černobílé kameře využívající kontrastů světla a stínu, famózních výkonů hlavních představitelek a zvláštní atmosféře je Bergmanova Persona filmem, který v člověku zanechá silnou depresivní pachuť.

Tento Bergmanův snímek mě zaujmul zejména díky lidskému a velice citlivému pohledu na stáří, se kterým se hlavní hrdina tak nějak nemůže vyrovnat. Díky symbolům vyjádřeným ve snech hlavního hrdiny má divák možnost vydat se na jakousi výpravu do nitra lidské duše, kde může nalézt obavy, nesplněná přání a v neposlední řadě se zde odkrývá i hrdinův opravdový charakter. Překvapilo mě, že film je doprovázen příjemným humorem a sympatickým hereckým obsazením, dále bych zmínil závěr filmu, který mě lehce dojal a zároveň ve mně rozprostřel klid a pohodu. Prostě a jednoduše - krásný a nezapomenutelný zážitek.

S filmy Lasseho Hallströma mám trochu potíž. Všechny snímky tohoto režiséra, které jsem doposud viděl (nepočítám polodokument o skupině ABBA), byly vskutku nádherné, s osobitým pojetím a zvláštní atmosférou dýchající čistotou a citem. Přesto jsem z žádného jeho filmu neměl takový ten "pětihvězdičkový" pocit. Nedokáži přesně definovat proč, zkrátka mě filmy od tohoto režiséra nikdy až tak moc nezasáhly. Snímek Co žere Gilberta Grapea má taktéž jasně čitelný Hallströmův rukopis, ovšem oproti Čokoládě nebo Moštárně mi přijde o něco dramatičtější. Samotnou zmínku si zaslouží herecké výkony. Johny Depp je tradičně excelentní a Leonardo DiCaprio mě opět přesvědčil, že je velice talentovaným hercem a předsudky vůči němu mi přijdou celkem nefér. Jak je vidět z mého hodnocení, tak ani tento film se nevymanil ze 4* "prokletí." I když musím uznat, že k maximálnímu ohodnocení měl zatím z mnou zhlédnutých Hallströmových snímků nejblíže.

Tim Burton mě svojí Ospalou dírou docela zklamal. Přišlo mi, že jeho nádherně stylizovaná atmosféra je zde spíše zastoupena přehnanou morbidností a rádoby cool efekty. Ne, tohle opravdu není ten starý dobrý Tim, který mě vždycky vtáhnul do děje a nepustil až do závěrečných titulků. Otázkou je, proč tedy dávám 3 hvědičky? Jednak musím pochválit herecké výkony, kameru, hudbu a svým způsobem také Tima, že se poučil, a jeho následující tvorba je opět správně Burtonovská. Koneckonců - i mistr tesař se někdy utne.

Opravdu nevím, co si mám o tomto snímku myslet. Považovat ho za běžné porno se nedá, protože na to nemá ten správný účinek a jako snímek s vyššími uměleckými ambicemi se taktéž nedá brát moc vážně, na to je moc plytký a chvílemi i trapný. Sice během filmu zazní pár vět, které nejsou vyloženě bez myšlenky, ale i tak se mi zdá, že režisérka spíše chtěla za každou cenu šokovat, což je vidět z několika vskutku perverzních scén.

Lucasovi a spol. se podařilo vytvořit dokonale sterilní prostředí, s čmíž však souvisí i zbavení veškerých emocí a zábavnosti, takže divák prakticky celou dobu sleduje nevýrazné herce v jakési zvláštní "bílé temnotě," kde o nějakém pořádném příběhu ani nemůže být řeč. Zřejmě toto vše bylo záměrem, ale já mám přesto raději filmy, které ve mně něco zanechají.