Takaru

Ani po tolika letech jsem nesebral odvahu, abych znovu shlédl oněch deset monumentálnich závěrečných minut celého seriálu, jež mě unesly někam, kde jsem v životě nikdy nebyl, a až se tam znovu dostanu přirozenou cestou, pak už bude konec nejen se psaním komentářů, ale úplně se vším, budu totiž mrtvý. Ano souhlasím s těmi, kteří napsali, že tento seriál se nesleduje, ale žije. I já patřím mezi ty, kteří si celou rodinu Fisherovych začlenili do svého života, jakoby byli skuteční. A to se žádnému jinému seriálu nikdy nepovedlo a už zřejmě ani nepovede. Je na čase, aby ČT tento neskutečný seriálový zázrak zopakovala. Opravdu nemá cenu popisovat děj, je jako život sám, musíte jej shlédnout, tedy pardon, prožít!!! A pokud dojdete až na samý konec, mějte připravený joint a pár skladeb od Nirvany, Nate by měl radost. Kurňa, to byly časy.

Neskutečně nudný film, nechápu, když hlavní roli dostal Bill Murray, ten Bill Murray, který svým výkonem a zjevem zachránil už ledacos.Tohle cosi nezachrání, ale ani "kurevsky" originální pojetí Bowieho muziky, kterou mám tolik v oblibě, ani kouzelně těhotná Cate. Možná si film pustím znovu tak za dvacet let, až se u mě začnou projevovat první příznaky stařecké demence, a pak teprve docenim - rozuměj, klesnu na mentální úroveň - této filmové pocty všemi chlapeckým dobrodružstvím. Ne, Ne, ani náhodou, to si raději přečtu "Buky od bobří řeky". Utrpení trvající 114 minut, hups jedna hvězda za delfíny nebo spíš pro mě, za to, že jsem to přežil.

Další severský film, u kterého jsem si celou dobu tak nějak v podvědomí říkal, ano mezi tyto lidi bych zapadl. Film že života, který stejně jako život, přináší okamžiky a události veselé, dramatické a i ty, které život nenávratně změní. Je to dávka humoru a zkušenosti s bytim v tomto světě se silně hořkou dochutí. Poslední scéna na jezeře to jasně dokládá, nikdo mě nepřesvědčí o tom, že to byl smích úlevy a smíření se s občas pěkně zasraným osudem. 75%.

Hm, norská Vlna se rozjela slušně, po prvních dvou třetinách se rýsovalo hezkých 70, možná 75%, což je u mě na katastrofický film - obecně tenhle žánr jde celkem mimo mě, opravdu hezký výsledek. Bohužel ustupující vlna sebou, kromě běžné směsky hmotných statků a ostatků nebohých lidiček, odnesla to podstatné, co takový film potřebuje, aby se mi líbil. A to napětí, logičnost - jen namátkou, nezatopený kryt se vzduchotechnikou, přerušená resuscitace, vykrádačka např. z Propasti, tady ale bez kýženého dramatického efektu, ucpaná silnice, a nedozvíme se proč atd., a také to nejpodstatnější, uvěřitelnost (hrdinka jen tak nachází potmě v polozatopeném krytu baterku, za pár minut pak dokonce klíč, poloutopený geolog pohodově si vykračující pár minut po svém zázračném zmrtvýchvstání s rodinkou jakoby nic, no našlo by se toho vela. Prostě a věcně, poslední odfláknutá třetina film v mých očích sráží někam k 60% a to je opravdu škoda. PS: nechat utopit jedinou hezkou holčinu - mladá recepční, aniž bychom předtím viděli alespoň její kůzlatka při nějakém tom nenuceném člověče nezlob se, to se přeci nedělá. Shrnuto a podtrženo za TŘI.

Film jsem viděl někdy na konci listopadu a to i přes fakt, že z traileru jsem měl dojem, že půjde jen o sladkou slzopudnou limonádu bez větší hloubky určenou nenáročné části ženského publika. První hodnocení zde na webu a fakt, že film nasazuje mé oblíbené klubové kino, ale nakonec rozhodly o tom, že je třeba titul náležitě prozkoumat. Také představa kina obsazená ženským publikem byla vcelku lákavá. No, na rovinu, tak hojnou účast jsem opravdu nečekal, cha cha, dvě nezletilé dorostenky a dva teplí bratři na dvojsedadle za mnou (není míněno jako urážka). Tak alespoň se budu soustředit plně na děj filmu. Dnes už si jej úplně nevybavuji, pamatuji si ale dojmy a pocity při jeho sledování. Byl jsem překvapen, a to mile. Film je sice jasně nalinkovaný, obsahuje nepřekvapující zvraty a i ten happyend tak nějak očekáváte, to ale u tohoto žánru není na škodu. To, co film táhne z průměru, jsou herecké výkony malé sladké Kylie, okouzlující Amandy a Russella. Střídání dvou příběhových rovin, té dětské otec - dcera a té současné dospělá dcera - partner, obě se mi zpracováním líbily a nelze říci, která z nich je povedenějsi. I nějakou tu slzu jsem uronil, byly tam takové dva tři okamžiky. Jen si neodpustím jednu osobní poznámku nevztahujici se přímo k filmu. Věřte mi, že chování dospělého "bramborového lupínku"- snad si její přezdívku pamatuji správně - je, vlastně není nikterak extrémní, prostě mi ta holka nepřišla jako kráva tak, jak jsem tady někde četl v hodnocení jedné z uživatelek, zažil jsem něco mnohem nepochopitelnějsiho a asi jsem ten hodnej kluk. Každopádně na film se někdy v budoucnu podívám mile rád znovu, nejlépe v páru a Vám ostatním doporučuji to samé. Poctivých 75%.

Po shlédnutí filmu se cítím jako bych vyjedl celou popelnici. A cože taková popelnice povětšinou skrývá? No přeci odpad. A hodnotit tuto "filmovou odu patologie a hnusu" zcela subjektivně, jen dle emocí a pocitů, které ve mě film vyvolával - opravdu se mi během něj chtělo zvracet - bylo by hodnocení odpadem, tím jediným možným. Ale zkusím najít nějaké ty neoddiskutovatelné plusy: 1) prvních zhruba 30 minut to skutečně vypadalo na absurdní komedii jen s lehkými náznaky patologie, kterou jsem očekával. Prostě úlet, u kterého se báječně odreagujete, zasmějete nad cizím neštěstím, a s kina odejděte s dobrou náladou, no jo, chyba lávky. Dalších 70 minut filmu bylo všechno, jen ne vtipné. Dramatické prvky se střídaly s těmi hororovymi, a celé to bylo neskutečně bizarní, absurdní, daleko za hranou mého vkusu a toho, co jsem ochoten akceptovat. 2) Herecké výkony bez debat více než dobré. Opravdu Originální námět a zpracování by také mohlo být pro mnohé lákavé a líbivé. Já mám ale z tohoto dortíku, který jakoby upekli pejsek s kočičkou, jen bolení břicha a ošklivou hnisavou ranku na duši. Dvě hvězdy a nikdy více.

Hned na začátku řeknu, že jsem čekal něco zcela jiného. Po prvních zhruba 30 minutách jsem chtěl dokonce odejít naštvaný z kina, nesmál jsem se vůbec, jen jsem nechápavě hledal význam nevkusných scén typu:"matka marně se pokoušející udusit svého dospělého mentálně retardovaného syna polštářem, bůh fetišista-stopař očuchávající kalhotky své nezletilé dcerky na útěku, prostě v tom filmu nebylo nic, co bych chtěl vidět. Naštěstí nazemivstoupením málé Eio se "šedivý bruselský nevkus" až skoro zázračně, (ostatně jak jinak viz.další dění), změnil na všemi barvami a emocemi zářící fantaskní příběhový spletenec, který zasáhne každého trochu jinak, záleží jen na jeho rozpoložení. Já chvílemi držel slzy zaplaven pocity melancholie a smutku, abych se v zápětí uvolnil lehkým smířlivým pousmáním se při uvědomění si, že člověk, tedy i Já, si řídí svůj život sám, čímž neříkám, že se nějakému tomu případnému zázraků budu bránit. Okouzlující filmová lahůdka, při které si možná řekněte, jak by její zhlédnutí zapůsobilo na psychicky narušené jedince a ortodoxní katolíky. Za mě 75% a jdu si sehnat odstřelovací pušku, tak doufám, že mi někdo vyvolený poradí, kdy, kde a na kterou vystřelit. Jo a abych nezapomněl, nikdy si nekoupím pračku výrobenou kdesi v Uzbekistánu, co kdyby tam ten zmetek byl zalezlý.

Pro mě nepřekonatelný nádherný film o lásce, uvěřitelný, bolestný a přesto dávající naději těm všem z nás, kteří to nevzdávají. Ani nevím, kolikrát jsem jej za těch 20 let od jeho vzniku viděl, musím přiznat, že jsem u něj často usínal. Přesto jsem ale v hloubi duše cítil, že čas, kdy ho opravdu docenim, teprve přijde. Člověk musí zažít něco podobného, aby pochopil význam příběhu a mohl jím být zcela pohlcen, prožít jej, naplno pustit uzdu emocím, které si tento mistrovský kus zaslouží. Stále věřím, že mé staré sny se na rozdíl od těch Robertových beze zbytku vyplní, a že to, co jsem prožil bylo jen vysokou pecí, ve které se chlapec mění v muže.

První můj letošní film, a rovnou z mého oblibeného ranku "válečný ". Nezklamal, citlivě namíchaný koktejl dramatu s prvky černého humoru, který při pomalém usrkávánì, zběsile naturalistickou akci opravdu nečekejte, nezaskočì ani mladému citlivému divákovi, ale snad u těch mladších, méně informovaných, vyvstanou otázky, cože se to vlastně na tom Balkánu v letech devadesátých dělo. A film to jasně, ne však drasticky ve srovnání s jinými tituly ukazuje, někdy jen v náznacìch, přesto zcela dostatečně. Možná by toto byl vhodný materiál do výuky Dějepisu a ON na našich ZŠ, prìpadně SŠ, nejsem si jist, kde v osnovách se toto téma nachází. 75%.