Takaru

Uff....tolik nesympatických vidláků, trapnejch keců a tupejch holek, o který bych neopřel ani to pomyslný kolo, až se mi z toho dělá blbě. Vše korunováno a umocněno na české poměry zcela otřesným dabingem. Film jsem viděl před mnoha lety jako děcko a možná se mi i libil, kdo ví. Ale asi ne, to bych si snad ještě pamatoval. Jednoduše, neskutečně zmatlaný dílko Mistra Peckinpaha, které se snad nemohlo lidem líbit ani v době svého vzniku a to ani jako parodie sama sebe. Brrr... čistá jedna. Jo, a od kdy se lidi sprchují oblečení? Do smrti bych se styděl za účast na tomto "filmovém klenotu". "Kačere", strč si tu její kudrnatou hlavu do..., zdar.

Tolik hezkých českých výrazů pro felaci, která málokdy stojí za to, jsem už dlouho neslyšel. Paní třídní jistě nebyla češtinářka, tohle by přeci musela ocenit. Krobot drtí vše kolem, ostatní mu skvěle sekundují. A co se vulgarismů týče, sprosté slovo ještě nikdy nikoho nezabilo, a pokud jím hloupě neprovokuje ku... z Hradu, pak mi většinou nevadí. Parádně jsem se bavil, Pan Preiss palec nahoru. Čtyři zasloužené hvězdy.

Filmy Tomáše Vorla mám až na pár výjimek opravdu rád, a mrzí mě, že mají mnohdy nižší hodnocení, než by si zasloužily. Nejde, ani tak o to číslo a jeho absolutní hodnotu, jako spíše o srovnání s jinými českými filmy se stejným nebo dokonce vyšším hodnocením, které ale těm jeho často nesahají ani po pověstné kotníky. Instalatér z Tuchlovice je skromným příspěvkem do jeho tvorby, mnohem skromnějším než např. obě jeho"Cesty"- pro mě srdeční záležitost. Skromnost ale není občas na škodu, a vlastně jen odpovídá jednoduchému příběhu našeho "zabržděného" hrdiny. Vorlův lehce zidealizovaný pohled na vesnici a život jejich obyvatel vykreslený přímou zemitou poetikou mi sedí, vesnický život vnímám velmi podobně. "Malý" obyčejný filmeček, ve kterém vše hrálo, netlačilo se příliš na pilu (jako v Krobotově Diře), kterému ale jakoby zároveň chyběla celá jedna čtvrtina čehosi, co je nezbytné proto, abych byl nasycen zcela. 70% zaokrouhluji nahoru a těším se na třetí cestu.

Jsem rád, že jsem tehdy na Díru u Hanušovic do kina nešel, byla by to totiž škoda času. Krobotovo sdělení divákům nechápu. Jeho pohled na český venkov pak beru jen jako úzoučký výsek tvořený životy pár podivných existencí žijících rozhodně nejen na venkově. A nebýt dnešního výsledku prezidentských voleb, dost bych pochyboval o tom, že podobní jedinci vykreslení v této odporně nudné, neživotné podívané vůbec v reálném světě existují, rozhodně tedy ne v hojné míře. To jsem se ale ošklivě zmýlil, a dnešní zvolení Miloše Zemana je jasný důkaz toho, že jich bude požehnaně a to nejen v zapadlých dírách naší vlasti, čímž samozřejmě neříkám, že tvoří většinu těch, co dnes Milošovi dali svůj hlas, tolik jich naštěstí opravdu nemůže být. Jednoduše v našem státě toho smrdí, čím dál tím víc, než jen jedna mrtvola zakopaná někde v lese nebo na louce a pan Krobot toho určitě ví v jistých směrech více než já. Nejlepší bude asi strčit si prsty do krku a dát se na modlení.

Tak třetím dílem se scénáristovi povedlo slibně rojzetou temnou kriminálku poslat pěkně "do hajzlu". Tady už nebudu a ani nemůžu cokoli odpouštět. Tolik logických kiksů v jednom díle je ostuda všech, co mohli, ale hlavně měli tenhle seriál ovlivňovat, a tvořit tak, aby měl hlavu a patu. Tak, kdo za to může, scénárista, režisér nebo jak vlastně? Skvěle vygradovane napětí je opakovaně zcela zabíjeno nesmyslností jednání většiny postav. Pudil se nechá roztrhat svými psi, když místo aby zavřel vrátka klece, tak couvá. Vzteklý medvěd napadne za světla rodinku na houbách, místo toho aby v noci prohnal pár kempujících trampů nebo třeba mrcasníků, kterých je Šumava plná ve dne v noci. O tom, jak se povedlo rodince ujet, se nikdo raději ani nezmínil. Ostatně, kdyby medvěd chtěl, a to by měl, když už zaútočil, tak by se do autíčka dostal hezky první ránou na sklo. Auto po dotažení mělo sice plechy potrháné jak od hydraulických nůžek, zato skla byla bez poskvrnky. Jednoduše bída, asi se tvůrci zalekli, že by mohli vytvořit něco kvalitního, co vydrží, ale to se v dnešní době přeci nenosí. Zklamání, těšil jsem se na další pořádnou nálož strachu, a místo toho jsem nevěřícně sledoval komedii. Jo, ten závěrečný bonus v podobě soukromé exumace, zřejmě předehra k nějakým těm radovánkám na kožkách nakažených zvířátek, už nemá cenu ani komentovat, to už není ani k smíchu. Prostě jste to totálně zkur....., milí soudruzi.

Co bych byl bez hudby? Co bych byl bez hudby skupiny Pink Floyd? Léta nezadržitelně plynou, vše se mění, něco však naštěstí zůstává stejné a neměnné, bezpečné světlo majáku na rozbouřeném moři. Doby, kdy mě The Wall fascinovalo, ale nebolelo, jsou v nenávratnu, hluboko ztracené v proudu plynoucího času. Člověk dlouho snáší rány bez viditelných změn. Pak se ale stane něco, co otřese vaším světem, zbourá pracně budované, zdánlivě nezničitelné hnízdo, a vy zažijete hrůznou nekončící jízdu na vlnách vlastního šílenství. Člověk, ale vydrží vše. Je jen otázkou, kolik z něho zbyde, nebo jak se změní.Tohle je pro mě The Wall v 21. století. Ano, přiznávám se, tentokráte bučím a vytrvale bučet nadále budu s pomyslným stádem. Pět za hudbu, pět za zpracování. Tak zase někdy.

Vždy při sledování dokumentů tohoto typu nejen žasnu nad neuvěřitelně naplněným životem té které osobnosti, ale zároveň si kladu otázku, kolik obdobně pozoruhodných lidí ještě neznám a kolik jich z různých důvodů nikdy ani nepoznám. Nezbývá, než si přát, aby jich tu bylo co nejvíce, a člověk žil, co nejdéle, aby měl čas jejich příběhy poznat, a tak trochu si jimi obohatit i ten nejdůležitější příběh, příběh vlastního života. Pánové Zikmund a Hanzelka tu s námi prostřednictvím svého díla budou ještě dlouho, a to je zatraceně dobře. Dokument Petra Horkého je pak důstojným a zdařilým poděkováním oběma osobnostem.

Čtyři hvězdy jasné, ta pátá na truc všem škarohlídům, kterým se pohádka nelíbila právě pro její pohádkové atributy. Coby bývalý náročný divák dětský říkám: tohle se prostě a jednoduše POVEDLO. Rád se podívám znovu.

Je nádherné, žít ve světě, ve kterém zněla, zní a ještě dlouho bude znít hudba skupiny Pink Floyd. Až jednou oslavím své sté narozeniny, obklopen svými blízkými, budou to právě nesmrtelné melodie těchto Titánů, které se polynou do teplé červnové noci. A já se znovu, jako už tolikrát, s pohledem upřeným k hvězdné obloze nechám unášet kamsi do omamného neznámá.

Čirý Odpad, podobné pokrytecké programy nemohou vyřešit závažné celosvětově problémy, o kterých pojednávají. Jen ukazovat, obviňovat a občas se dojmout opravdu nestačí. Další naivní holčička, která chce spasit svět, ale místo toho aby si udělala pořádek před vlastním prahem, nebo se o to alespoň snažila, cestuje na druhý konec světa a tam šíří své "spravedlivé" přesvědčení. "Nelufar, přijeď se spravedlivě rozhořčit na českou zabíjačku, ukázat jací jsme barbaři, když se tak ošklivě chováme k čuníkům. Za odměnu dostaneš pořádnou jitrnici, nejlépe mezi nohy a budeš mít klid."