Ukrizku

Romantické, křehké, uvěřitelné, hudebně lahodné a barevně velmi vkusné muzikálové okouzlení s oddechovými vsuvkami, leč překvapivě dojemným závěrem. Dívka s neuvěřitelnýma očima a Ryan se svým repertoárem pohledů. A navíc tančí!

Neofilmátorská barevná americká atraktivita je téměř dokonalá. Až na jednu maličkost, precízní chladnokrevnost nedává prostor pocitům. Asi tak od třetiny filmu považuji za normální absolutně vyváženou trojlásku, kladně přistupuji k drogovým dealerům, přestanou mi vadit mrtvoly... a to je to, co nechci. Aby mě sebelepší film vmanipuloval do normality patologie.

Děkuji, pane Janáku! Konečně pohádka, jaká má být. Poctivě zahraná, neokoukaná, něžná i vtipná. Milá princezna, charismatický princ, bodří králové, starostlivé královny, legrační sluha, efektní drak a úžasný čaroděj... a navíc nádherné kostýmy a poctivé záběry přirozeného prostředí - les, kolbiště, hrad. Vše, jak si divák přeje.

Dvě za pravdu o tanečním zákulisí a soutěžích, to psal asi někdo, kdo tohle zná. Ale myslím, že film o tanci by měl mít dobré tanečníky. Komedie by měla být úsměvná a drama dramatické. Tady je toho od všeho málo. Ale romantické to bylo.

Co lze ocenit na Martinovi, jsou jeho přirozené dialogy s maminkou a ... paradoxně jeho slepota. Průměrně naopak působí děj, který postrádá tajemnost i drama. Hluboko podprůměrná se mi zdá lézami pokrytá zcela zbytečná postava trpajzlíka nebo i stráž, která se otravně dlouho klouže po rozsypaných perlách. Chtěla jsem konečně ocenit český vánoční záměr každoroční pohádkové produkce, ale opět jsem si musela přepnout, tentokrát na krkavce, abych si spravila chuť.

Princezna v opakovaném epileptickém záchvatu, hnusňoučké a nevkusné nadnepřirozené bytosti... omg. Děti nevydržely ani 15 minut.

Pohádka ničím nevybočující z řad těch mnoha zapomenutíhodných. Nevýrazná dějem, nezajímavá v dialozích a hlavně nudná ve své předvídatelnosti. Liška jako přiblblý čert už tady byl a babka Bohdalka po 25. také nepřekvapí. Stejně jako loni, přepínáme na 3 bratry.

Nějaká zvrácená potřeba mně ve 3 ráno přikovala do křesla, abych byla svědkem partie z neuvěřitelného mužského světa, sázek na život neživot, kde posránci sekundují ubožákům a pak si nad mrtvolama přerovnají prachy a jdou dál. A jediný krasavec z rodu citlivých byl k zulíbání, dokud mi ho ten největší hajzl v 5 ráno nezastřelil před očima. Takhle to tedy chodí u tvrdejch chlapů.

Maléna je jediná kráska v celém městě? A ostatním škraboškám nezbývá, než jí závidět? A to všichni mužští mají stejný vkus? Opravdu malí kluci hromadně touží po jedné starší ženské? A nemohl alespoň jeden zamilovaný vyjádřit pochybnost nad lynčováním? A to se postavení opovrhované dámy změní tím, že se zavěsí do nijak váženého pána? ... Co je ale potřeba ocenit, je atmosféra a obraz celého filmu.

Holky to hrály dobře, ale tomu scénáři se místy nechtělo věřit... Co je však podstatné si přiznat, jak zvrácené je a"sociální" virtuální prostředí. Jedna věc je něco šíleného udělat, druhá věc je, zda může být rodinné utrpení polehčující pohnutka k vraždě, ale úplně jiná věc je, když si ti dnešní mladí lidé skutečně myslí, že těch 300 lidí na druhém konci chatu jsou jejich skuteční kamarádi. Propána, co je to za soudobé zoufalství, když tolik "přátel" akceptuje plán matkovraždy, následně se baví tím, že se to stalo a kdyby nebylo jednoho žárlivce, všichni s tou informací žijou klidně dál. Kde jsou normální mozky a zdravé emoce v okolí, které těm dvěma pomohou reálně zvládnout potíže?