Ukrizku

Vše, co potřebujete vědět o Fathers and Daughters, najdete ve videoukázce. Tam se necháte nadchnout a pak se po zbytek filmu nudíte, protože ta omáčka okolo už je o ničem. Což je velká škoda, protože potenciál tam je, ale já zůstala u očekávání a posledních 10 minut jsem si kladla otázku, v čem tedy spočívá ta hloubka? Je mi nesmírně líto, že malá Katie přišla o rodiče, ale co ta banální metafora k nemluvící holčičce a ještě hůř strach psycholožky z ideální lásky? Celkově mi to připadalo umělé.

Hra s osudem je ošemetná věc, jenže když už víme, že můžeme ovlivnit vzpomínky, je nutné takhle zmatečně střílet od boku? A tím spíš, když se nám předhazuje, že hlavní hrdina by neměl být hlupák. Jinak ale citovka, jen někdy méně je více. Klidně by mi stačilo se vrátit jen třikrát, ale s důkladnějšími detaily. Každopádně zajímavá myšlenka a silný dojem z hlavní ženské role.

Pokorně přiznávám, že patřím do cílové skupiny, protože můj filmový vkus byl řádně nasycen. Ještě nedávno mi postelové scény exmanželů připadaly trapně gerontofilní a ejhle, teď jsem si je vychutnala. A co teprve výživné scény s jointem a pak to pečení croissantů. Zasloužím úšklebky nad sentimentem, protože mě vzrušují orgie v kuchyni.

Je snadné dát se vtáhnout do automatičnosti, samozřejmosti a jistoty, s kterou si mafiáni berou peníze, moc i životy. Velkoryse rozdávají, přijímají, nic zdlouhavě nerozmýšlejí, svět je pro ně jednoznačný. Taliáni se dokonce neobejdou bez jednoduchého kuplení s Bohem a židi s klidem přijímají obálkové věno spolu s Henryho neproblematickou konverzí (skousnou irský původ i vražednou kariéru). Jeden by toho kápa Pauliho považoval za tupé maso do chvíle, kdy z něj začnou padat moudra o urovnání manželské krize, kultu rodiny a zodpovědnosti ve výchově. To je na druhý pohled o level vyšší požitek, ta metamorfóza postav. Fascinující je taky nekriticky sektářská rodinná soudržnost, podpora a loajalita, například Henryho a Jimmyho se samolibým primitivem Tommym, či nezávistivých negramotných manželek s kteroukoli lépe zajištěnou... a to všechno, dokud nezačne názorová nebo podnikatelská ambivalence. A ještě něco navrch si neodpustím, tedy že mě bavil český dabing. Hlasové splynutí Dlouhého s Liottou, Pragera s Joe Pescim, ale i přehnaně teatrální intonace Miluše Šplechtové v roli marnotratné Karen přesně dokreslila celou gangsterskou atmosféru.

Stav ztroskotání vystihuje úroveň usmoleného vodáckého putování, a to co do trapnosti i statického vyjádření herců. Kratina vypadá mezi těmi přihlouplými zajíčky pěkně, ale jako by se divil, že by měl produkovat nějakou roli, tak nakonec jen tak mechanicky snáší tu jednu táborovou odrhovačku furt dokola a pak pošle děti raději spát, aby to dál nemusel poslouchat, nebo aby se mu ta přiblblá ucha neožrala a nezvracela do áček.

Dobrý konec všechno dobré, takže za 3. Ale kde se vzala ta Xena? A co měla SM matka společného s BM, to už je pro amatéra dost komplikovaná zápletka... ovšem jeden hodně vtipný výrok za všechny: "Znám se s vaším synem."... "No jo, taky máte pláštík."

Monotónní zemědělská agónie z období bezdotačního farmaření. Čekala jsem, kdy ještě přijdou kobylky a mor. Ale ono to zase takové sci-fi nebylo a jako věrohodný bonus oceňuji fakt, že i ošklivá holka může mít celoživotní a vášnivý vztah s fešákem a navíc ochotného zbohatlíka v záloze.

Celý dostihový příběh je hodně idealistický, leč nadto příjemně pozitivní, dobrácký, povzbuzující a něžný stejně jako ďolíčky v tváři Tobey Maguira.

Poprvé kdysi v mládí, napodruhé z nudy a nyní zase sleduji atraktivní dvojici v neatraktivní a podivně chladné přehlídce nahých těl. Už vím, proč znovu koukám na film, který mě nudí - vždycky zapomenu, o co tam jde a čekám na signál a ten nepřichází a tak čekám dál. Po letech zůstávají v paměti jen obrazy benátských masek, zhulená Nicol, která se lituje ve svých neuspokojivých snech a Tom, pardon doktor Will, nevěřícně zírá a polyká naprázdno. To si pamatuji stále dobře, jak trapně se asi chudáček cítil (skutečně či filmově, ví jen on sám). Shrnuto a podtrženo, s úctou k režisérské ikoně i krásným dvěma protagonistům, EWS never more!

Původně zavržený film kvůli přiblblému názvu, mi nakonec nedal spát. Ani bych o něj nezavadila, pokud by ho neměl můj filmový učitel za 3, což už znamená, že je tam nějaká přidaná hodnota. V rámci své filmové naivity musím upřímně přiznat, že jsem se od rodinné situace Thomase nemohla utrhnout, tak autentické mi to připadalo. Jako by to bylo o našich sousedech, (kdybychom nějaké měli). To je přesně ono, ten člověk nebyl vůbec psychopat, jen dostal příležitost zažít něco výjimečného. Byla jsem pohlcená gradujícím příběhem milujícího táty, citlivého manžela, který okusil exotickou chuť reálně nedosažitelné erotické zkušenosti. Nemusí být úchyl, když má on-line na dosah vše, o čem ani nesnil. To už přeci víme, na chatu nebývají pedofilové, ani devianti, jsou tam obyčejní neuspokojení lidé, kterým touha a moc anonymity přeroste přes hlavu. Zbytečně se teď asi rozepíši, a to jen pro svoje pozdější připomenutí - TallhotBlond jsem viděla bezprostředně po Eyes Wide Shut a nemohu nesrovnat (byť zdánlivě nesrovnatelné). Thomas Montgomery byl fantaskně zamilovaný, tak pohlcený a roztoužený, že proti tomu William Harford zůstává povrchní prázdnou experimentující nádobou na touhu. Zatímco Thomas svoji ženu chápe, a přesto si nemůže pomoct, aby nezaprodal duši své výjimečné lásce, Will jen tápe, pokouší svoje libido, aniž by měl ponětí, o čem jeho žena Alice vůbec sní. Stanley Kubrick nechal Alici, aby se manželovi svěřila o touze, která by zničila pohodlný reálný život, avšak zůstal jen u hypotéz. Courtney Cox využila reálný precedent a na tenkém ledu nechala manželé Montgomeryovi utonout.