Ukrizku

A proč by to tak nemohlo být? Mít život ve své kompetenci a počkat si, až to všem dojde a budou se chtít rozloučit. Další, spíše nadprůměrný snímek, který ukazuje, že někdy platí "skrze tebe vnímám sebe". Zaplať Jehovovi za to, že to celá rodina stihla a ještě jim smrt ukázala nějaké ty highlightery. Prezentované formě asistovaného suicida vlastně také nelze nic vytknout a kdo někdy umírajícího doprovázel, ví, že v posledních věcech se skutečně potkávají potřeby omývat výkaly s potřebou pochovat umírajícího v náručí jako miminko.

Hudební drama je, když 134 minut žijete uvnitř filmu a nevnímáte čas. Hudební drama je, když čekáte na každý další tón, přitom žasnete nad nevídanou potencialitou a výrazovou originalitou. Hudební drama je, když nechcete, aby ten koncert skončil, akceptujete cokoli a nemoralizujete, dokážete se obejít bez investigativních scén i očekávaného pathosu umírání. V tomhle uměleckém díle nechcete, na co jste ve filmu zvyklí, ale hodláte participovat na výzvách, které vedou k velikosti. Rami Malek - neotřelý herecký génius, přenesl na plátno poselství pěveckého giganta - když odcházíte z kina, máte pocit, že všechno dokážete, máte chuť žít. Královna ve vás evokuje vítězství, přenese na vás naději a odvahu. Dá vám tolik energie, kolik přijmete. Tohle dělal Freddie Mercury se svými posluchači a tohle udělal Rami Malek se mnou.

To nejhezčí, co mohla TV z dnešních oslav odvysílat. Praha, Vltava, hasiči, ohňostroj, žádný kýč, žádné pózy, ani řečnění. Tady je konečně vlastenectví namístě. Zde je cítit mír i hrdost, radost a nadčasovost, česká vynalézavost i umění.

Ani napodruhé jsem se nedostala pod povrch. Na tak silné téma toho bylo málo.

No, nechtěla jsem mít předsudky, ale 15 minut je max.

Teprve s odstupem několika let mám potřebu zhodnotit kvalitu každého detailu ďáblova obhájce. Dramatický průběh dozajista korunuje geniální Alovo prefinále - proslov o svobodné vůli člověka a o mohutnosti touhy po uspokojení pudů - dává thrilleru nadstandardní rozměr filosofické bilance: čím je člověk a proč je na světě, k čemu potřebuje Boha a za jakou cenu obětuje potravu duše potřebám těla. Soma pneumatikon - duch, který oživuje hmotu, hmotě může rozumět, ale nemusí se jí nechat ovládnout. Když vidím, co mohou mít, proč si na to nesáhnout, když si sáhnu, proč si nekousnout... nemohu nepřiznat svoji paralelu k dnešním komunálním volbám: vlci ve své existenci potřebují trávit beránky. Skryti v rouše beránčím, dokud nepotřebují pozřít sebe sama navzájem, jednou totiž beránci dojdou.

Dramatické téma, oslnivá Nicol i Colin, ale zbytek zaujme jen málo.

Škoda toho nešťastného názvu. Banální český překlad činí z The Age of Adaline lehce triviální fantaskní romanci, která by nejednoho kritického všeználka svedla na cestu žánrové bagatelizace. Obyčejná žena se však beze studu může přiznat k sympatiím pro něžné zpracování nerealistického námětu a nemusí jí být trapné ocenit, že se L.T.Kriegerovi podařilo probudit její romantické pohnutí. Sláva náročnosti, čest přízemnosti! Já jsem tímto jemným dramatem i oduševnělostí Adaline umělecky nasycená.

I když mi tenhle žánr k srdci nepřirostl, spravedlivě oceňuji napětí i efekty.

Napínavé, emotivní, nepřecpané efekty. Překvapivě se ani nekonal závěrečný happyend.