Disk

Radokův působivý debut i dnes dokáže strhnout své publikum. Mistrovské dílo kombinující silný příběh s archivními materiály funguje i po více než sedmdesáti letech od premiérového uvedení. Pozoruhodná práce s hudbou, střihem, atmosférou, náladou a hlavně Radokovou invenční režií se směle může měřit se světovými snímky s tématem holocaustu. Působivost Daleké cesty tkví hlavně v tom, že vzniká těsně po válce, tudíž je její svědectví a memento mnohem naléhavější než u pozdějších snímků. Je až neuvěřitelné, že v časově nevhodné době (komunistický puč a požadavky optimisticky budovatelských snímků) vzniká film, který diváka nutí k zamyšlení a nijak mu to neusnadňuje. Veliké díky za to.

Zatímco Jan Palach se hraného filmu dočkal až v roce 2018 v režii Roberta Sedláčka, druhá pochodeň Jan Zajíc se filmového zpracování v režii Iva Trajkova dočkal už v roce 1991. Zahrál si ho Jakub Wehrenberg. Upřímně mi to však přišlo zmatečné. Herecky to bylo šíleně naivní a nejisté. Vyprávění napřeskáčku nedávalo příliš smysl a promyšlenost tam zkrátka nevidím. Obrovská škoda promarněného potenciálu.

Neskutečně silný a neuvěřitelně dojemný animák, který může právem aspirovat na jeden z filmů letošního roku. Denisa Grimová a Jan Bubeníček dokázali natočit natolik úžasný snímek, že se až tají dech. Dojetí, napětí, milý humor, parádní animace. Na konci jsem byl hodně naměkko a doufám, že tenhle poklad bude sbírat jednu cenu za druhou. Mistrovský počin. (Viděno na LFŠ.)

Protože jsem dění kolem zákona o přijetí manželství také pro homosexuální páry sledoval takříkajíc "naživo", nebyly pro mě jednotlivé sekvence žádným překvapením, o jednotlivých osobách ani nemluvě. Takže jsem si jenm připomněl,, co všechno se kolem toho (ne)dělo. Zákon lásky vypovídá především o naší společnosti a o tom, koho si volíme do českého parlamentu. A je to kolikrát smutné. Snaha dát prostor co nejvíce stranám obou táborů je výborná, hodně pomáhá výborný střih. Záběry na Prahu v době loňské covidové pandemie jsou stále působivé a vlastně tak nějak říkají o Česku prakticky všechno. Závěrečné shrnutí ve mně vyvolalo jen bezmocný smutek. Tak snad se vše podaří v příštím volebním období.___________EDIT 22.2.2022: Poprvé viděno v době premiéry v kině, dnes v televizní premiéře. Jakkoli jde z velké části o depresivní dílo, je tam velké množství bizarních momentů, které ve mně vyvolávaly úlevný smích. Jako třeba hysterický Černohorský, dále pán, co neubytovává "homosexuálně nemocné lidi" nebo absurdní výstup dnes už naštěstí exposlance Volného. O náccích z Národního odporu ani nemluvě. Při sledování jsem si znovu říkal, že až tenhle dokument uvidí příští generace, nebudou chápat, co se to tady vlastně dělo.

Naprosto výjimečný a ojedinělý snímek, u kterého jsem rád, že jsem ho mohl vidět na velkém plátně. Patří mezi nejvýraznější slashery počátku 80. let, ale pravidla tohoto subžánru překračuje a variuje natolik, že jej nelze považovat za typického představitele slasherů. Vlastně ani nejde jen o slasher jako takový, nýbrž zde vidíme několik namixovaných žánrů - od školního dramatu jak z dílny Johna Hustona přes detektivku, jejíž detektiv má problémy s lidmi a nelze mu fandit až ke zmíněnému slasheru, který se vzpírá klasickým pravidlům. Hlavním hrdinou je sedmnáctiletý mladík Billy, který jako dítě přišel o své rodiče, tak jej vychovává jeho teta Cheryl. Ta se na Billyho upírá natolik, že jej chce mít doma za každou cenu. To, čeho si na Nočních můrách jak od maminky nejvíce cením, ale není ona perfektně vygradovaná závěrečná slasherová část. Jsou to jednak už zmíněné školní scény a především to, jak skvěle režisér William Asher pracuje s gay motivy, které se ve filmu objevují, byť jde hlavně o slovní, nikoli fyzické projevy. Ty se objevují především postavou onoho problematického detektiva, který trousí jeden homofobní kec za druhým a neustále říká předsudky vůči homosexuálům, které se ve veřejném a rodinném prostoru bohužel objevují dodnes, přičemž detektiv je vedle tetičky snad ještě odpornější než hlavní záporačka. Kromě toho William Asher velmi zajímavě pracuje s postavou Billyho, který je v mnoha scénách k vidění bez trička a v jedné scéně kompletně bez oblečení, což mně osobně velmi potěšilo. Nepůsobí to nijak násilně, perfektně to zapadá do celkového filmu, který je na svou dobu překvapivě gay friendly. Obrovské překvapení, které si právem vydobylo velký potlesk na letošní LFŠ.

V dětství obrovská kultovka. A ani po letech tohle vůbec nezestárlo. Nejlepší film s Terencem Hillem a Budem Spencerem. Bláznivá dobrodružná podívaná, kde by i takový Indiana Jones byl za totálního břídila. Pecka jako hrom.

Těžký průměr. Železná maska si chce hrát na bláznivou kostýmní komedii jako pozdější Čtyři sluhové a čtyři mušketýři, ale výsledek je hodně mimo a navíc tomu silně uškodil český dabing. Koho probůh napadlo, aby Jeana Maraise daboval Jiří Štěpnička...

Boží. Ale tak strašně boží seriál, který mě totálně smetl. A ten soundtrack! Dokonalý casting s nádhernými mladíky, které si nelze nezamilovat. Švédové jsou géniové, že tenhle námět vyprodukovali do realizace. Překvapení roku.______________2. řada: Je to obrovská pecka, druhá polovina je vyloženě fantastická. Napínavé až do posledních vteřin... a pak přijdou cliffhangery, které úplně "miluju". Ale je to totálně boží seriál a ten závěrečný proslov mě doslova přimrazil k zemi. Takové seriály mi dělají tu největší radost. Ale čekat na třetí sérii bude nekonečné utrpení.

Překvapivě stále nadčasový snímek, který by si zasloužil pořádnou rekonstrukci (vysílaná kopie je v absolutně strašném stavu). Nejnovější Renčovu verzi neznám, ale původní filmová adaptace v režii Josefa Rovenského překvapuje silnými hereckými výkony (Marie Glázrová je tu fantastická) a atmosféra by se tu taky dala krájet. Vytknout lze snad jen příliš krátkou stopáž (film v několika momentech může působit zkratkovitě), ale nic to nemění na tom, že původní Hlídač č. 47 stojí za to vidět i přes své stáří.

Bezesporu velmi silná romance z dob Sovětského svazu. Silný příběh vtáhne svou atmosférou publikum k sobě a už je nepustí. Krásná kamera, citlivá režie a silná katarze v závěru. Bohužel hodně to sráží angličtina, ale vzhledem k tomu, že v ruské produkci by tento film těžko mohl vzniknout, tak je tato volba jazyka bohužel pochopitelná.