Hlídač č. 47
Drama
Československo, 1937, 70 min
Režie:
Josef RovenskýHudba:
Josef DobešHrají:
Jaroslav Průcha, Marie Glázrová, Karel Veselý, Ladislav Boháč, František Kovářík, Alois Dvorský, Milka Balek-Brodská, Slávka Holakovská, Zdeněk Hora, Václav Menger, Karel Němec, Fráňa Vajner, Bohdan Lachman, Jaroslav Bráška, Jan Černý, Alois Peterka, Josef Sládek, Julius Baťha, Antonín Šolc, Vladimír Smíchovský, Viktor Nejedlý, Ferdinand Kohout, Bedřich Frank, Josef Oliak, Antonín JirsaObsah
-
Film Hlídač č. 47 začíná vlastně happy endem: železniční hlídač Douša se svou ženou zachrání na poslední chvíli vesnického kramáře Ferdu Zusku, který chce z nešťastné lásky skočit pod vlak. Pak se však příběh trochu komplikuje: Ferdovi otrne a začne dělat návrhy paní Doušové, zatímco Douša, který se při jeho zachraňování zranil, ohluchne. I když se mu po čase sluch vrací, nedává to Douša najevo - aby poznal, co si o něm lidé myslí. Jenže to je někdy lepší nevědět...
Ve filmu Josefa Rovenského dostali příležitost herci Národního divadla Jaroslav Průša (Douša), Marie Glázrová (Anna Doušová), Ladislav Boháč (Ferda). Hlídač č. 47 byl natočen podle psychologického románu Josefa Kopty a zařadil se tak na konci 30. let mezi vlnu filmových adaptací české literatury. Byl to poslední film herce, scenáristy a režiséra Rovenského, který v pouhých 43 letech zemřel ještě před dokončením filmu (5. 11. 1937). Z jeho režií jmenujme například Řeku (1931) či Maryšu (1935) s Jiřinou Štěpničkovou. (oficiální text distributora)
Film Hlídač č. 47 začíná vlastně happy endem: železniční hlídač Douša se svou ženou zachrání na poslední chvíli vesnického kramáře Ferdu Zusku, který chce z nešťastné lásky skočit pod vlak. Pak se však příběh trochu komplikuje: Ferdovi otrne a začne dělat návrhy paní Doušové, zatímco Douša, který se při jeho zachraňování zranil, ohluchne. I když se mu po čase sluch vrací, nedává to Douša najevo - aby poznal, co si o něm lidé myslí. Jenže to je někdy lepší nevědět...Komentáře uživatelů k filmu (26)
-
AngelAngie
Snímek, který pod stejným názvem remakeoval F. Renč. Jedná se o dramatický příběh, který je do půlky filmu pozvolný, mnohými dialogy i hereckými akcemi zábavný (chtěně / nechtěně), ale pak velmi napínavý a lidský. Fešák Ferda Zuska se pokusí o sebevraždu kvůli slečně, ale život mu zachrání hlídač železnice Douša, který má ženu Aničku. Stejně se jmenovala i dívka, kvůli které se Ferda pokusil o sebevraždu. Život tomu chtěl tak, že se Ferda zamiluje do Doušovy ženy a zatím co on je dočasně hluchý, Ferda nemá problém mu do očí říkat, jak se věci mají... když se rozhodne vylít si srdce jeho žena a sdělit mu své city k Ferdovi, netuší, že se mu už sluch vrátil. Skvělá zápletka a krásné lokace.(7.12.2009)
-
Karlos80
Velice pěkný a citlivý film zfilmovaný podle románu Josefa Kopty. Film vypráví o jednom starém traťovém hlídači ( skvělý-J. Průcha-alias F. Douša) který dočasně ohluchne. Předstírá ale i nadále ztrátu sluchu i po uzdravení jen proto aby tak zjistil pravdu o vztahu mladé manželky (M.Glázrová-alias Anna) k vesnickému hejskovi (L. Boháč-alias-Ferdinand Zuska). To je na celém filmu asi i nejlepší a nejhumornější zachycený moment, dozvědět se takovouto-fikanou ale trochu nevinnou cestou co o něm kdo říká za jeho zády... Na scénáři se tenkrát novátorsky podílel tehdy začínající režisér O. Vávra a jako by to byla od přezvěst jakou cestou se později vydá. Jinak ještě navíc to byli první velké role všech tří hlavních protagonistů. J. Rovenský který film režíroval se ale premiéry filmu po náhlém úmrtí nedožil a film dokončil až Jan Sviták, který tou dobou měl na svém kontě tak desítku neméně úspěšných filmů. Jeden z nejlepších filmů třicátých let s opravdu vynikajícím výkonem v hlavní i vedlejší roli, navíc velice dobrá je i Deglova kamera a exteriéry natáčené někde v Posázaví. A myslím si že i na dobu vzniku to nebylo až tak nejhorší, i co se týče obrazu a zvuku...Jsou i horší filmy s té doby a to i mezi těmi méně zdařilými. Jen mě těší, že v té záplavě všech prvorepublikových filmů (převážně veseloher), najdeme i takto zdařilé dramatické filmy. Viz. třeba ještě: Bílá nemoc, Před maturitou, Panenství apod.(5.6.2006)
-
Kulmon
Poslední film režiséra Rovenského je jedním z mála známých prvorepublikových filmů, leč podařených. Příběh začíná nezdařeným pokusem Ferdy Zusky o sebevraždu, kterého od ní zachrání manželé Doušovi. Ferda se do Aničky zamiluje ... Tento snímek dokazuje, že z první republiky se zachovala i kvalitní dramatická díla, ne jen veselohry.(26.8.2007)
-
CheGuevara
Starý Hlídač č.47 je jako obnošený kabát po babičce. Strojená elegance smrdí naftalýnem a kouzlo tehdejší doby je nenávratně pryč. Dialogy místy připomínají čirý dadaismus, který přerůstá v nechtěnou frašku. Expresivní herectví pouze podtrhuje onu křeč sdělit něco velmi závažného. Československý Taxikář je tak spíše smutným příkladem křečovitého dramatu, než intimním dramatem muže zlomeného válkou.(25.11.2008)
-
Hunt
HUDBA: Josef Dobes(22.4.2007)
-
Ony
Film je to v mnohém skvělý, výjimečný a slibný. Sám námět je sice ohromně jednoduchý, ale tvárný. Scéna ohluchnutí je výborně natočená a některé detaily, včetně předmětů v pozadí (např. hodiny), jsou příjemně ozvláštňující. Bohužel ale děsně rušivě na mě působily podivně vyráběné emoce a vůbec jednání postav působí místy prapodivně - z nešťastné lásky si nechám rozjet hlavu, ale za pár minut už mám zase choutky a jsem ten největší hajzl z okolí... Hlavní hrdina je někdy podezřele bystrý (u lékaře), ale někdy přímo nepochopitelně tupý a naivní. Anna je úžasně labilní, což mi v podání Marie Glázrové taky zrovna nesedlo. Zkrátka by si jednotlivé charaktery zasloužily mnohem víc prostoru. Takhle pro mě byl nezajímavějším František Kovařík se svojí rakví.(29.4.2007)
-
Aky
I přes léta, které film dnes má, vyzařuje sílu, která spočívá již v samotném námětu a kterou realizace ještě umocnila. Nezatracuji současný remake, ale tato verze mi připadá autentičtější, při sledování beru vyprávění vážněji.(22.12.2011)
-
triatlet
Na rozdíl od Renčova podání působí vesnické prostředí v Rovenského verzi přirozeněji. Vesnice žije, což je patrné hlavně v hospodě. Na rozdíl od Renče je i veselo (hrobník v podání Františka Kováříka). Příběh si uchovává patřičnou dramatičnost, i když vztah Zusky a Anny je zpracován nepřesvědčivě, spíš divadelně - Anna (Marie Glázrová) říká "ne", odvrací se od Zusky (Ladislav Boháč) a vrhá se mu do náruče... Přesto i Glázrová dokáže zahrát vypjatou scénu - ve chvíli, kdy se "zpovídá" Doušovi má její hlas patřičný rozsah - od vyhroceného přes laskavý až po rozpolcený. Motiv hluchoty (a nevnímání) je patřičně zdůrazněn právě při této scéně. Zaujme motiv nedělního kostela a hospody - otevírají i uzavírají příběh. Spoluautor scénáře Otakar Vávra.(1.10.2010)
-
Mariin
Dobový pohled: České drama podle románu J. Kopty. Poslední film zesnulého režiséra Rovenského, který jej však již nedokončil, což je patrno na celém filmu. Ponuré drama ženy, která zápasí mezi manželskou věrností (nepodlehne) a sympatií mladého kramáře. Zpracování přímo diletantské, ač herecky je velmi dobrý, což však film nemůže zachránit.(26.1.2009)
-
Kimon
Několik měsíců před tím, než měl vyjít v kinech (11.2009) a na DVD (01.2010) dlouho očekávaný první remake v dějinách Českého a Československého filmu (režie Filip Renč), jsem si sehnal původní filmový snímek režisérů Josefa Rovenského a Jana Svitáka, na jehož scénáři se podíleli všeobecně známý režisér a scénárista Otakar Vávra a autor knižní předlohy Josef Kopta. To proto, abych měl možnost posoudit, nakolik se podařilo režiséru Filipu Renčovi zvládnout toto dílo z pohledu současného režiséra i mě, jako současného diváka. Dovolím si tedy na toto místo napsat svůj úsudek pouze k filmu z roku 1937 a k posouzení remaku a ke srovnání těchto dvou filmových děl si ponechám prostor v komentáři k filmu Filipa Renče z roku 2008. Snímek z roku 1937 je pro současného diváka, nejenom mladšího ročníku, již poněkud odtažitý. Odtažitý ve smyslu chápání hereckého pojetí té doby a uměleckého ztvárnění. To ovšem neznamená, že by to nějak snižovalo uměleckou hodnotu tohoto snímku. Při sledování je potřeba, aby se současný divák vcítil do chápání lidí (a samozřejmě i diváků) z těch uplynulých dob. Potřeba osobní duševní čistoty a poctivosti (nebo alespoň potřeba vytvoření zdání) byla v té době nanejvýš nutná a žádaná. To v dnešní době už současný občan, a tedy i divák, až tak necítí. Pokud se však dnešnímu divákovi podaří vcítit do chápání a citu našich tehdejších předků, pochopí, že myšlenka "o poctivém a ctnostném životě" musí být i dnes stále aktuální a nanejvýš potřebná a nutná. Bez tohoto pochopení není náš život plnohodnotný. Z toho důvodu si myslím, že tento snímek, byť už je 73 let stár, má co dát i dnešní generaci, která by měla chtít žít poctivěji, ctnostněji. Žít tedy tak, abychom si neměli na konci svého života co vyčítat. Prostě a jednoduše polopatisticky: " S poctivostí a láskou (ne předstíranou a povrchní) nejdál dojdeš". To platilo tenkrát, a platí dodnes. Odkazuji na komentáře: Karlos80 a Marthos(6.2.2010)
-
raroh
Značně syrové zpracování psychologizují Koptovy prózy (ve skutečnosti jde spíše o morální povídku čapkovského okruhu testovanou v modelové situaci).(10.5.2010)
-
jhrasko
Verzia, ktorá mi na rozdiel od tej Renčovej mnohé vysvetlila. Predovšetkým konanie postáv. Je menej efektná, zároveň ale prepracovanejšia, logicky naivnejšia, zároveň ale uveriteľnejšia a tým všetkým mne omnoho bližšia.(28.9.2010)
-
Marthos
Česká kinematografie na přelomu třicátých a čtyřicátých let pilně čerpala z naší literatury, většinou z hodnotných děl. To svědčí o tom, že i film si z velké části kladl vysoké umělecké nároky, které ovšem nebylo vždy snadné splnit, neboť film byl od samého počátku především zábavou a běžný divák přece jen dával přednost méně náročným titulům. Josef Kopta byl znám především jako autor legionářských románů, vytěžených z osobních zkušeností za jeho pobytu v Rusku v době první světové války a HLÍDAČ patří do oblasti jeho děl psychologických, v nichž si všímal člověka, který se dostával do krizových životních situací. Hutné sevřené drama dvou mužů a jedné ženy se odehrává na železniční trati, která je zde chápána jako mohutná osudová řeka, po níž se místo vody valí tuny temné oceli. O to niterněji působí na diváky osamělý a zrazený hlídač František Douša, kterému náhlá ztráta sluchu otevírá nový pohled na svět. Režisér Josef Rovenský navíc využil děsivých zvuků provázejících noční vlaky a povýšil obrazový zážitek ještě o zvukovou dimenzi. Do hlavních rolí byli obsazeni dva přední členové činohry pražského Národního divadla Jaroslav Průcha a Ladislav Boháč, mezi něž je jako osudová femme fatale vsazena Marie Glázrová. V závěru natáčení však věčný snílek a tulák filmovými světy nečekaně umírá. Snímek pak narychlo dokončil Rovenského přítel, režisér a organizátor celého projektu Jan Sviták (film byl vyroben v hostivařském ateliéru FOJA). I přes tyto tragické okolnosti náleží HLÍDAČ k vůbec nejlepším dílům domácí produkce zlatého věku české kinematografie.(6.10.2008)
-
YURAyura
8/10 Prvni republika si timto filmem u me docela napravila reputaci po vsech tech nablblych veselohrach (ale ano, nektere byly i dobre) prekvapive solidni film na docela jinsi tema. Pravda hrobnik Kovarik prespavajici v rakvi nebo vysetreni u lekarske komise muze vyloudit usmev, zbytek uz zas takovy lochec neni... i kdyz mi to misty prislo az presprilis naivni, beru to jako platny pokus o poradny film(13.11.2007)
-
decouble
Vesměs tragické herecké výkony snižují kvality čehokoliv, co ostatní složky filmu poměrně obstojně budují.(25.11.2008)
-
joehot
Hodně velké překvapení - na hranici 4 a 5 hvězd (proto dávám pět, neboť mi přijde Hlídač podhodnocený). Skvělé herecké výkony, scény s expresionistickým tónováním (obzvlášť vylévání manželčina svědomí je v tomto směru perfektní) a přestože jsou postavy lehce zmatečné a neuchopitelné, jde o naprosto výjimečné dílo.(24.1.2012)
-
L_O_U_S
Pěkný důkaz toho, že když se řekne "český předválečný film", nemusí to znamenat romantiku s Oldřichem Novým. Velmi dobře zpracované drama o tom, co je vlastně řečeno v oficiálním textu distributora - že někdy je opravdu lepší neslyšet. A až budu simulovat hluchotu, dobře vím, co před komisí mám a nemám dělat... (410.)(23.11.2008)
-
Sista
dobrý příběh, pracující s křesťanskými motivy viny, pokání, odpuštění a zaslouženého trestu pro hříšníka:)..oba hlavní hrdinové mají na tehdejší dobu sympaticky civilní projev, který o to víc kontastuje s výkonem M. Glázrové - Andulky, kde je naopak patosu víc než je zdrávo..Filmový materiál je to letitý, někdy je vidět jen půlka obrazu..což v části, kdy starý Douša přestane slyšet, dotváří až hororovou náladu.(17.4.2007)
-
RadimFišer
Na hlídače jsem šel, protože jsem čekal, že to bude o koncentračních táborech. Slyšel jsem reklamu jak říká o tom, že je Hlídač 47., bohužel to nebylo. Film oplývá hezkým obrazem a sem tam hezkou krajinou. Vnitřek domu 47. je velice zastaralý a autentický. Vtáhlo mě to do atmosféry. Ale musím se přiznat, že jsem čekal více. Když jsem pak vyšel po půlnoci z kina a potřeboval se dostat na jižák, běžel jsem 2 ulice za autobusem. NAštěstí jsem to stihl. Ten film za to nestál. Manželka pana Douši byla nádherná. Vzalo mě to do jiného světa.(4.12.2008)
-
Forsetino
Odpoledne jsem shlédnul o 70 let novější Renčův snímek a musí říct, že mě zaujaly oba podobně. Knižní předlohu jsem nečetl, ale řekl bych, že tento film se jí držel více a začátek i konec jsou úplně rozdílné, než nám je představil Renč. Tento film také neobsahuje retrospektivní scény do období války, na kterou v době vzniku zřejmě nebyla příliš nálada. Film je oproštěn od scén, které pouze prodlužují stopáž, ale také od těch, co příběh více rozvíjejí (oproti novému podání chybí scény se sestrou Aničky a přesun hlídače do hostince). Linie příběhu je tedy jasně daná a nikam neodbočuje. Charaktery postav zde nejsou tak radikální a přijdou mi sympatičtější. Renč se přizpůsobil době, protože scény v tomto starším snímku by dnes nikoho nešokovali. Bylo to pěkné pokoukání a rád jsem na tento film "pro pamětníky" narazil. Taky jsem se zasmál, když hrobník ležící v rakvi říkal: "To je tak pohodlné, že se nedivím, proč se těm nebožtíkům nechce vstávat!"(24.7.2011)
