prkalil

https://www.youtube.com/watch?v=qhux77ihl2E

skvělý díl - Severské detektivky a jejich zdejší mimořádná obliba: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10624468192-artefakta/213562227000011-artefakta-jana-rejzka/

Příšernej cajdák ... až na to moře.

Krásně nenápadně zachycená odosobněnost ba odpornost českého porodnictví - s matkami (ale i tatínky) se mluví a zachází jako s dementy, případně si jich nikdo nevšímá, nejdůležitější je vypsání štosu papírů... Hořce úsměvné je třeba opakované formální dotazování na alergie a nemoci ve chvíli, kdy dotazovaná bolestí nebo vyčerpáním sotva vnímá.

SOL 30: ... Stačí použít katalyzátor (ten můžu získat z motoru MDV), a hydrazin se rozloží na dusík a vodík. Ušetřím vás chemie, ale nakonec máte z pěti molekul hydrazinu pět molekul neškodného N2 a deset molekul báječného H2. Během procesu se obojí přechodně stává čpavkem. Chemie, ta mizerná bestie, se postará, aby část čpavku nereagovala s hydrazinem a zůstala prostě čpavkem. Líbí se vám puch čpavku? No, stane se tím nejvýraznějším zápachem mé stále pekelnější existence. Chemie je na mojí straně. Otázkou zůstává, jak zajistím, aby reakce proběhla pomalu, a jak budu zachycovat vodík. Odpověď zní: Nevím. Předpokládám, že něco vymyslím. Nebo zemřu. *** A teď něco mnohem důležitějšího: Prostě se nedokážu smířit s tím, jak na místo Chrissy dosadili Cindy. Po tomhle fiasku už Three's Company asi nikdy nebude jako dřív.... (Andy Weir: Marťan)

Ze své cesty na filmový festival o lidských právech v Tiraně jsem si přivezla novou lásku - Albánii. Cestovatelé Petr Horký a Miroslav Náplava po osmi předchozích výpravách do této země napsali knihu Kráska se špatnou pověstí. Tato balkánská země má nejvyšší míru korupce v Evropě, síť organizovaného zločinu napojenou na vládní úředníky, zničenou infrastrukturu a vysokou nezaměstnanost. Stále tu platí krevní msta. Albánie se musí vyrovnávat s dědictvím půl století trvající vlády diktátora Envera Hodži, který nastolil jeden z nejtvrdších komunistických režimů v Evropě. Země se ocitla v mezinárodní izolaci, nejprve přerušila kontakty se Západem a později i s východními zeměmi. Pro nás je pozoruhodné, že roku 1968 Albánie vystoupila na protest proti ruské okupaci Československa z Varšavské smlouvy. Paranoidní diktátor Enver Hodža nemilosrdně likvidoval své odpůrce, po krajině rozesel půl milionu betonových bunkrů a Albánii prohlásil za ateistickou zemi, kde bylo praktikování jakéhokoli náboženství přísně zakázáno. Špatná pověst Albánie ale nic neubírá na kráse její nádherné přírody obklopené dvěma moři, Jaderským a Iónským. Autor knihy Petr Horký se přiznává téměř k závislosti na krásce Albánii, již považuje za nejdivočejší zemi Evropy. Hlavní město Tirana dnes žije navenek svobodně, po městě se prohánějí drahá auta, ulice jsou posety zaplněnými kavárnami, protože, jak Albánci říkají, polovina z nich kávu vaří, polovina ji pije. České bojovnice za ženská práva, divte se, v této zemi, kde byla pluralitní demokracie nastolena až v roce 1992, jsou stanoveny kvóty pro zastoupení žen v politice. Do místních zastupitelstev padesátiprocentní, do parlamentu třicetiprocentní. Ve vyspělé České republice, v níž byla rovná práva žen a mužů uzákoněna už v roce 1921, je v parlamentu pouhých dvacet procent poslankyň. V albánské vládě úřaduje dvanáct ministrů a sedm ministryň. U nás, aby se neřeklo, pouze tři ministryně. V zemi, jíž byl na půl století vnucen ateismus, žije pospolu 57 procent muslimů, 2 procenta bektašijů, kteří se pro svou mírumilovnost nazývají muslimskými buddhisty, 10 procent římských katolíků a 7 procent pravoslavných. V zemi panuje příkladná náboženská snášenlivost, na niž jsou Albánci hrdí a kterou svými veřejnými prohlášeními podporují i politici. Albánský premiér Edi Rama se podivuje nad Evropou, která má problém s přijetím syrských uprchlíků, s nimiž mají Albánci soucit. Za války v Kosovu přijala Albánie půl milionu uprchlíků. Pro pořádek je třeba říct, že se většina z nich po válce vrátila zpět. Podivuhodnou náboženskou toleranci vyjádřil albánský premiér Edi Rama také tím, že v pařížském protestním pochodu k uctění památky sedmnácti obětí teroristického útoku na redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo kráčel se všemi představiteli albánských náboženských obcí. S šéfem muslimské obce Skënderem Bruçajem, patriarchou pravoslavné církve Anastasiosem, katolickým arcibiskupem Mirditou a představitelem bektašijů Edmondem Brahimajem. Tak jako Petr Horký a Miroslav Náplava jsem i já okouzlena objevenou kráskou. A zahanbeně už vím, že nejchudší země Evropy nám svou tolerancí a prosazováním žen v politice dává výchovnou lekci. (sloupek Olgy Sommerové z dnešního magazínu Pátek LN)

V českém znění Karel Höger, Vítězslav Vejražka, Václav Voska, Vlasta Chramostová, Josef Patočka, Josef Beyvl, Felix le Breux, Nina Popelíková, Jana Drbohlavová, Alena Vránová, Svatopluk Beneš!

a taky "Poďte za mnou... já to tady ZNÁM! ..." ... - tento nezapomenutelný citát jsem tenkrát přejala do svého slovníku a později jím často děsila svoje děti, kdykoli jsme zabloudili v lese, na horách nebo v nějakém velkoměstě

... a na Bima mu, soudruhu, nesahej! ...

"Krásné předměty vytvářejí krásného ducha" - Ellen Keyová - - - skandinávskému designu náleží samozřejmě 5 hvězdiček. Dokument tento mě zaujal hned zkraje brutálním zatmívačkováním - to množství na mě udělalo opravdu dojem, skoro jsem nevnímala, co mezi těmi temny problikávalo - když se pak ale zatmělo, i když se právě hovořící človíček nadechoval, došlo mi, že je to asi ukázka drsného seveřanského humoru (a opět si vzpomněla na norský film Bezva chlap). Po chvíli totiž došlo na úvodní titulek s názvem dokumentu a po něm už zatmívačky nebyly, nebo jen tam, kam patřily, ale nerušily. Závidím Seveřanům jejich posedlost tím, že věci musí fungovat a ještě být hezké. A prosím Prozřetelnost, abych v příštím životě směla být dyzajnérkou (anebo raději dyzajnérem) a bydlet ve Stockholmu.