pseudo

co se očekává od teenage seriálu? problémy s láskou, hádky se spolužáky a rodiči, zlou černovlásku a ztrátu panenství. gossip girl má všechno a ještě něco navíc: prostředí luxusu. 40 minut saténu, krajek a bílého zlata ve stylových interiérech, to je jiný kafe než lehce upatlané cheerleadersky z one tree hill. gossip girl je seriálovou variací na nebezpečné známosti a tuhle stránku zvládá na jedničku. problém je v tom, že některé situace prostě nejsou uvěřitelné ani při nejlepší vůli. malá jenny zavolá svému sedmnáctiletému kamarádovi o 8000 dolarů a za pár minut je problém vyřešen. a když se rodiče mrtvého mladého muže dozvědí, že je serena zapletená do jeho úmrtí, prostě ji velkoryse uklidní a vše je zapomenuto. na druhou stranu - pravidlo žánru vyžaduje, aby divák krouilí hlavou a cítil se lepší než ty bohatý rozmazlenci. a to se gossip girl za pomoci notné dávky sexu, drog a intrik daří.

Fajn screwball komedie, která plně ctí žánr, ale zároveň si udržuje nadhled. Divák musí vědět, že jde na vtipné dialogy a klaunské pěstní souboje - pokud bude očekávat hloubu Good Night, and Good Luck, zákonitě bude odcházet zklamaný. Jako stylová retro fraška z dvacátých let jsou ovšem Leatherheads velice roztomilí. Jediné minus: necelé dvě hodiny jsou prostě moc. Měla jsem pocit, že závěrečná část trvá dobrou polovinu filmu, a opravdu by mi býval stačil jeden záběr na zabahněné fotbalisty, abych pochopila, že Clooneyho tým prohrává a že od sebe hráči nejdou rozeznat. Na druhou stranu, taková jsou už pravidla žánru, že se fyzické komično ždímě do mrtě a že nabídkou manželství zápletka teprve začíná.

V televizním programu se píše "drama rodiny rozvrácené manželskou nevěrou", pro mě ale Kruh zůstává filmem o emancipaci ženy. Tři generace žen, babička, matka, dcera, a jeden mladý muž (dospělý syn) se staví proti nevěrnému otci. "Ty už si to nemusíš nechat líbit," říká matce tchýně, "to bylo dřív taky, jenom se zavřela okna, aby nebylo slyšet rodinné neštěstí." Celý film ale nejlépe vystihuje matčin komentář, když odchází z rodinného bytu a dcera jí nese kufr: "A tak mě do života vyprovází dcera, ne já ji. Je z pokolení, které zná svou cenu. Já svou cenu teprve hledám." Kruh je film, který plyne pomalu, v takřka dokumentárním stylu, ale přesto u obrazovky sedíte jak na trní. Vrátí se k němu? Nevrátí? Jak se školou povinný chlapec vyrovná s rozchodem rodičů? Rozejde se otec s milenkou? Každá věta hlavních i vedlejších postav tne do živého ("Jo, holka, do některjch věcí vidět není. Ale, člověče, přehlídnout tři děti?"), bez zbytečného názorného vysvětlování těch útržků děje, který zrovna není vidět. Drama se koná pod porvchem a o jednoznačném konci, který by diváka uklidnil a postoj jednotlivých protagonistů vysvětlil či ospravedlnil, se ku velkému prospěchu celého filmu nekoná.

je to sice jasná tříhvězda, ale jednu navíc má za to, že jsem podle popisu distributora a obalu čekala něco mnohem horšího. trust the man je možná průhledná oddychovka, ale celkem vitpná. další body navíc získává jednak za citace woodyho allena a Absolventa, a potom taky za křivdu, kterou na něm spáchala jakási redaktorka na rotten tomatoes: "Freundlich doesn’t have a clue about being married to a famous actress." i méně pozornému uživateli internetu přitom neunikne, že ona slavná herečka z filmu, julianne moore, je ve skutečnosti režiséra barta freundlicha vlastní manželka a má s ním dvě děti. oops.

na jednu stranu příliš mnoho klišé a smyčců: proč se hlavní hrdinka musí setkat s CELOU svojí rodinou? a proč si musí slibovat, že už se nikdy nerozdělí? proč se musí nejprve do detailu představit inzulín, aby z něj potom mohlo být vystřeleno? jaktože je odbarvená blondýna automaticky židovka? proč musí být zlý esesák až tak odporný, bez jediné sympatické vlastnosti? na druhou stranu film velice účinně předává myšlenku, kterou ke konci vyslovuje i hlavní hrdinka: copak to nikdy neskončí? i klasické žánrové zápletky (měnění stran, podrazy a pasti) získávají na pozadí konce druhé světové až mrazivě nevyhnutelný rozměr. k tomu všemu hraje carice van houten svou lehce naivní hrdinku, která čerpá neuvěřitelnou sebejistotu z pozice své krásy, relativně přesvědčivě, a sebastian koch je jako zlomený muž prostě k sežrání. z mainstreamových filmů o nacismu rozhodně to lepší.

na můj vkus málo intelektuálské a moc akční.

angel by byla možná výborná filmová povídka, ale na celovečerní film bylo přece jen málo materiálu k přežvykování. na druhou stranu scéna, kdy se zhroucená a afektovaná bosorka setká s klidnou, perfektně upravenou milenkou svého mrtvého muže, divákem opravdu otřásá.

valmont ztrácí jednu hvězdičku kvůli mrkající tetičce. to jedno zmáčknutí řas definitivně potvrdilo, jak je její postava plochá a kýčovitá. bohužel tedy jen ****.

velmi, velmi podprůměrný eroťák, ztráta času. původně jsem byla připravená dát jednu až dvě hvězdičky, ale po zhlédnutí 9 Songs, které se s obdobným žánrem i tématem vypořádaly na výbornou, nemůžu Lie with Me nic odpustit. ještě tak možná kdyby se mi alespoň trochu líbil hlavní protagonista a kdybych ho neviděla v německém dabingu, byl by odpad! odvratitelný. takhle jej ale nezachrání ani pěkná herečka a svatba v synagoze.

žánrem ani ryba, ani rak, ale to by nemuselo být nutně na škodu. nepříjemný je ale fakt, že celý film působí lehce nedotaženě a postavy, především vedlejší, jsou hrozivě ploché. proč je vaughnova rodinná firma tak důležitá? co mají s příběhem společného historky o tom, jak sestra hlavní hrdinky ojela půl fotbalového mužstva? proč její bratr v celém filmu jenom zpívá? co tam dělá anistonové gay kolega? jako by se tvůrci za každou cenu snažili diváka přesvědčit, že když se na scéně objeví pistole, bylo by škoda z ní později vystřelit. alternativní konec na DVD naštěstí alespoň pár těchto nedostatků formálně napraví. díky němu si film zaslouží ***.