DJ_bart

'Děti, neberte drogy: ve filmu'.... horrorová satira TALK TO ME je skvělou variací na báchorku o Opičí pracce, a zároveň ukrutně děsivým a neskutečně upřímným vhledem do generace Z, jejich každodenních závislostí [socky, chlast a chlebíčky], strachů a obav. TALK TO ME tak působí jako jeden velkej paranoidní DMT bad-trip alá Climax, akorát s echt úzkostlivou duchařskou písničkou uvnitř alá Šestý smysl na koksu, která šponuje napětí do takových extrémů, že diváka vystřelí ze sedačky v ten nejmíň očekávatelný moment. To vše a nejen to na pomezí "pouhých" 90 minut. Víc takových žánrovek! 9 malých černoušků z 10 .... #A24RULES

Vizionářský sci-fi? Určitě ne. Originální autorský scífko s poutavým fikčním světem, pohlcujícím audiovizuálem a prvotřídními production values? Určitě ano.... Režisér Gareth Edwards má fakt talent na vizionářský žánrovky (Godzilla, Star Wars: Rogue One), a o "nezávislém blockbusteru" THE CREATOR, který se filozoficky a tematicky zabývá vztahem mezi člověkem a technologiemi/umělou inteligencí, to platí dvojnásob. Zrovna v éře, kdy je umělá inteligence a etika techno-optimistickýho pokroku tak zásadním hybatelem lidský evoluce, jsou tyhle žánrovky, upozorňující na tento fenomén (nebo spíš společenský morální dilema?), nutný jak sůl. THE CREATOR tohle ambivalentní (ba skoro až kontroverzní) mnohovrstevnatý téma pojímá s neskutečnou něhou a péčí, a na stříbrným podnose servíruje divákovi skoro až spielbergovsko meta-fyzickej zážitek, kde je stereotypní akce upozaděna na úkor hloubavých dialogů a atmosférických intimních momentů kde se nikam nespěchá. O to větší škoda je, že se u publika nesetkal s tak šťastným přijetím. A právě o to víc jsou tyhle typy řemeslně poctivých filmů ze starý školy potřeba hýčkat, protože jich je (bohužel) jak šafránu... 8 algoritmů z 10 ... PS: děkuju ChatGPT za podklady ;)))

KONEČNĚ film zabývající se útlakem [nebo přesněji systematickým vyvražďováním] původních amerických obyvatel – navíc s precizní filmařinou tý nejvyšší jakosti od mistra filmových gangsterek, Martina Scorseseho. I přes svou 3 a půl hodinovou dýlku jsou KILLERS OF THE FLOWER MOON strhující kriminální baladou a smutnou připomínkou systémovýho rasismu, která se v kinech objeví jednou za uherskej rok, a o to víc si ji cením. Nic nechybí, nic nepřebývá, žádná scéna není nadbytečná, natožpak zbytečná, všeho je tu tak akorát. Jen tak dál, Marty!

Bez hazardu nejsou koláče.

Brace for impact!

Leonard předtím než potkal Sheldona.

Kráska a zvíře hadr.

Původně jsem k live-action reimaginaci legendárního AVATAR: THE LAST AIRBENDER přistupoval dost skepticky, jelikož původní animovaný seriál je fakt bezchybnej klenot a pomyslný etalon svýho žánru. Po pár minutách ale moje předsudky a skepse zmizely jak pára nad hrncem, a já věděl, že sleduju seriálovou událost sezóny [a to máme teprve konec února].... Ať už jde o neskutečně poutavý world-building, orientální nádech [viz. halucinogenní a spirituální scény; jmenovitě třeba excelentní pátá epizoda kterou lze přirovnat snad jen k IT na tripu], prvotřídní choreografii soubojů skoro až ve střihu Hongkongské školy, meta-témata [otázky militarismu či chyb minulosti], a v neposlední řadě o epickou stylizaci s prvotřídním filmovým audiovizuálem stírající pomyslnou hranici mezi seriálovým a filmovým formátem, production values a velkolepou výpravou a dramaturgií – v tom všem nemá live-action verze AVATARA ve svým seriálovým rybníčku (nebo spíš rybníku?) sebemenší konkurenci.... Hlavním nosným pilířem jsou zde však postavy, jejich mezi-vztahy a ohromně lidský přístup tvůrců k jejich character issues, díky nimž se divák dokáže jak s Aangem, Katarou, Sokkem, ale i impulzivním Zukem a jeho strýčkem Irohem [kteří ambivalentně lamentují mezi rolemi sympatických záporáků a anti-hrdinů] dokonale ztotožnit... Druhým hlavním pilířem jsou zde perfektní kreativní využívití klasického příběhového schématu mýtu o cestě hrdiny, který přirozeně kooperuje s až pohádkovými meta-motivy o dobru a zlu – stejně tak platí o motivu kamarádství, rodiny, a vypravěčskýho principu morálního ponaučení, díky čemuž si seriál užijí jak dospělí, tak dospívající, tak i děti, kteří se s původním animovaným seriálem dosud nesetkaly.... co dodat víc? Snad jen: perfektní prolog; 9 větrů z 10 🩵

Konečně hollywoodská situation-ship romanťárna, která splňuje škatulku "klišé ze života". Sydney Sweeney ftw!

"Fear is the mind killer." ____________ Jestliže Star Wars: Empire Strikes Back bylo největším sci-fi pro 20. století, tak druhá DUNA je zcela beze srandy největším sci-fi tohoto století, a stejně tak novodobou vědecko-fantastickou verzí příběhu o Mojžíšovi. Stejně přelomový, a stejně tak velkolepý.... Protože zatímco první část byla skvělým psychedelicko-halucinogenním prologem k druhé kapitole – zabývající se mocenskými intrikami na pozadí ideologicko-politických machinací o ovládnutí planety Arakkis – samotná druhá kapitola je epickým osudovým příběhem o revoluci, pomstě a naději. Druhá DUNA je tak ve všech ohledech velkolepější, napínavější, daleko víc audiovizuálně imerzivní a celkově vzato kvalitnější [a to už je co říct, vzhledem k tomu, že první část bylo hotový zjevení nejen v rámci sci-fi žánru]. Spojuje totiž tolik témat, motivů, mytologických meta-konceptů a postav [Austin Butler jako psychopatický Feyd-Rautha ftw!], že je skoro až nepochopitepný, jak se tohle všechno režisérovi Denisi Villeneuvovi nerozpadlo pod rukama jak hrad z písku.... Druhá filmová DUNA je totiž zcela beze srandy nejepičtějším příběhem o pomstě od dob Hamleta, a zároveň i největší love-story od dob Romea a Julie. Snímek svým vizuálním vyprávěním, formálním jazykem, opulentní výpravou a megalomanskou stylizací zároveň staví na původní tvůrčí vizi psychedelického mága Alejandra Jodorowskyho – jehož nenaplněná kreativní vize [viz. dokument Jodorowsky's Dune anebo komiks KASTA METABARONŮ] ovlivnila filmový sci-fi žánr jako takový a jako máloco podobného. Nejsilnější a nejkomplexnější je však druhá DUNA v těch nejvíc minimalistických, subtilních momentech a drobných detailech a nuancích, díky nimž ono vizuální vyprávění ještě víc vyniká a dokáže říct víc než tisíci slovy potažmo monology či dialogy.... to vše a nejen to dělá z DUNE: PART II takřka tříhodinový audiovizuální transcendentální opus, který fakt nemá nejen v rámci sci-fi žanru, ale i v rámci hollywoodských blockbusterů, sebemenší obdoby. Co dodat? Nadčasovej meta-fyzickej kolektivní zážitek jaxviňa at its finest, dokonalý cinefilní koření a filmová událost týhle generace; beze srandy.... no nic, já se jdu teď zhulit a vajbovat na Pink Flody. 10 červíků z 10