Tom Riddle

Obsahuje náznaky spoilerů. Ryan Murphy. Neuvěřitelný talent a titán mezi scénáristy poslední seriálové generace. Po řádně střeleném Popular, kontroverzním Nip/Tucku a muzikálovém úletu Glee si Ryan sednul se svým dlouholetým (pracovním) partnerem, Bradem Falchukem, a společně rozhodli napísati nějaký ten horůrek. A bylo na čase. Naplánovali si projekt ve stylu komorního divadla, odlišné příběhy v každé sérii s různými postavami, ovšem se stejným hereckým obsazením. Proto i můj komentář bude vypadat jinak, než to se seriály obvykle dělávám. 1. série (Murder House) - Mulchuk (ha!) úspěšně rozčeřili stojaté vody hororového žánru hned prvním dílem první série, a udělali to prostřednictvím (jak jinak) nefunkční rodiny. Murphy miluje komplikované postavy, rodinné krize a dramata, temná tajemství, a žánr hororu se pro jejich prozkoumání jeví překvapivě logicky. Nešťastný ústřední pár (výtečná Connie Britton a spolehlivý Dylan McDermott), jejich depresivní dcerka Violet (sympatická Taissa Farmiga), psychopatický Tate (neokoukaný Evan Peters), mrazivá a děsivá Constance (vpravdě (ne)uvěřitelná Jessica Lange), tajemný původní obyvatel domu Larry (Denis O'Hare!), perverzní/dobrosrdečná hospodyně Moira (úžasná Frances Conroy) a další hromada ujetých postav vytváří dohromady skutečně chutný mix černého humoru, tíživého napětí a sem tam i chvíle nefalšovaného strachu. 5* 2. série (Asylum) - Od ústředního tématu nevěry a duchů/duší první řady radikálním obratem k (ne)příčetnosti uvnitř katolického blázince ve druhé, Mulchuk hází do kotle jeden nápad za druhým, ať už nacismus, mutanty, mimozemšťany, boha a ďábla či Smrt samou. Někdy to nevyjde na sto procent a občas to působí zbytečně přeplácaně, ale z největší části to pořád baví a překvapuje, a pokud zrovna ne, stejně aspoň herecky oslňuje božská Lange a dokonalá Conroy. Staří známí herci v nových rolích těší, mezi novými postavami je hned několik velkých tahounů (Jude, Kit, Lana "Banana"..) a roztomilých sidekicků (mikrocefalická Pepper!), a Name Game mi jede v přehrávači od rána do večera. 4,5* 3. série (Coven) - Po naprosté duševní temnotě druhé sezóny hladce do přemrštěné komediálně-hororové parafráze na X-Meny, kde místo mutantů řeší ústřední téma menšin a většin čarodějnický slet. Trojka je jako celek po eklektické dvojce taky o poznání soustředěnější ve svém ději, který doplňuje akorát několika reálnými figurami s poupravenou historií (Delphine LaLaurie, Marie Laveau, Sekerník z New Orleans). Zároveň představuje zatím nejlepší cast (připojují se herecké legendy Kathy Bates či Angela Bassett, a zároveň se vrací oblíbenci jedničky, O'Hare, Farmiga či Brewer) ve zdaleka nejtrhlejších rolích seriálu, nechybí nemluvný úchylný sluha, rasistická masová vražedkyně, novodobé Frankensteinovo monstrum, či má zřejmě nejoblíbenější postava celého AHS, neuvěřitelně výstřední a vždycky stylová čarodějka s vlasy barvy ohně a slabostí pro extravagantní módní výstřelky Myrtle Snow (navzdory tomu, že Jessica Lange svým oslnivým výkonem v roli stávající Supreme Fiony dokazuje, že dovede být i ve čtyřiašedesáti pořád svůdná i nechutná, zranitelná i totální badass, právě Frances Conroy v roli Myrtle si kradla každou scénu pro sebe). Coven se zkrátka nebere vážně, proto působí tak osvěžujícím a zábavným dojmem, a proto je dost možná mou nejoblíbenější sérií. 5* 4. série (Freak Show) Přestřelený, výstřední a odlehčený Coven se u většiny diváků nesetkal s tak vřelým přijetím, jako u mě. Tvůrčí tým Ryana Murphyho se proto rozhodl vyhovět jejich přání, a vytasil s o poznání temnějším rázem příběhu i tématu. Freak Show, přehlídka lidských zrůd, tělesně i duševně, se může pyšnit celou řadou věcí. Dokonalým castem (k ústřední partě v čele s J.L. se přidává Michael Chiklis a další), zajímavou partou charakterů (siamská dvojčata v úžasném podání Sarah Paulson, zmrzačený vraždící klaun Twisty, nechutně bohatý psychopatický spratek v podání nováčka, vynikajícího Finna Wittrocka), tísnivým soundtrackem a atmosférou chvílemi tak hustou, že by se už snad ani krájet nedala. Navrch vůbec poprvé propojuje svůj děj s jinou řadou (Asylum), a to hned v dost možná nejlepším díle celého seriálu (Orphans, Pepper!!!). Přesto se u mě bohužel jedná o jednoznačně nejslabší dosavadní AHS sérii. Příběhové linky se objevují a mizí jak se autorům zachce, mnohé postavy (včetně těch hraných hlavním castem) nemají žádnou pointu, žádné opodstatnění, talentem některých je vyloženě mrháno (Frances Conroy, Angela Bassett), selhává i zřejmě zamýšlený komentář o tom, co je to vlastně zrůda (diskutabilně na povrchu nádherný Dandy měl být očividně tou skutečnou zrůdou, zatímco parta tělesně zmrzačených by měla být diváku sympatická, ale to se daří jenom stěží, když většina z nich jsou taktéž vrahové a sympatie si tak získají možná dva tři z nich), ale dva vůbec největší průšvihy spočívají v následujícím. 1) příliš prostoru pro Jessicu Lange (dle spousty fanoušků, kteří se jí přejedli, ne mě) a Evana Peterse (dle mě, který jsem se ho přejedl, ne spousty fanoušků) na úkor ostatních a konečně 2) Freak Show zoufale chybí nějaká konzistentní ústřední linka, která by držela seriál pohromadě. Jednotlivé díly sice většinou fungují, chvílemi jsem zapomínal dýchat, chvílemi měl na krajíčku, ale jako celek to prostě viditelně něco postrádá, a proto je Freak Show promarněnou příležitostí. 4* 5. série (Hotel) Hotel je sérií plnou změn a zároveň návratů. Stálice Lange a Conroy se ve Freak Show s milovaným (i zatracovaným) seriálem rozloučily, a Ryan Murphy pod svá křídla uvítal novou zářivou hvězdu v podobě Lady Gaga, která vyfasovala tu největší roli (se kterou se navzdory očekáváním popasovala na jedničku), a tak nejspíš není náhodou, že celý Hotel funguje jako paralela na její osobu. Pod nablyštěnou art deco fasádou se ukrývá překvapivá hloubka, nečekaná temnota a nepopiratelný talent. Po roztěkaném Freak Show Hotelu navíc nechybí větší semknutost, a to jak jednotlivých linií, tak i s ostatními sériemi. Už tradičně nechybí plejáda fantastických postav (vedle tajemné upírky Gagy mě bezmezně fascinovala především Liz Taylor, zlatý glób Denisovi, ASAP) i všeljakých libůstek a božských nápadů (krvavé orgie, addiction demon). Zároveň ale některým postavám chybí směr, některé pointy vyšumí doztracena, v hororu zaostává za Asylum a v zábavnosti za Covenem, a s otravně přehrávajícím Evanem Petersem mi tentokrát došla trpělivost definitivně, proto jenom pěkné 4* 6. série (Roanoke) V dnešní době je těžké někoho vyděsit. Sám si nepamatuju, kdy jsem se naposledy u něčeho doopravdy bál. Pamatuju si ovšem, když mi někdo doporučil, abych se podíval na Paranormal Activity, že prý je to naprostý převrat v žánru hororu. U mě to jaksi nevyšlo (viz můj komentář a hodnocení), při sledování Roanoke jsem si ovšem PA musel vybavit, nedokážu se totiž ubránit dojmu, že takhle nějak to mohlo vypadat, kdyby ho natáčel někdo schopný. Ryan Murphy vzal formulku found footage a v zatím nejkratší sérii svého hororového dítka ji převrátil naruby. Cast potěší návraty některých původních oblíbenců (Franny a Taissa ftw) i úžasně zábavnými hereckými kreacemi (už je mi až trapně neustále vychvalovat Sarah Paulson, ale ta ženská fakt nikdy nezklame) a feeling sezóny po dekadentním Hotelu snad nemůže být odlišnější. Roanoke je špinavá, drsná, a s přehledem nejsyrovější série, která sice sem tam hapruje v logice chování postav (což o to, k žánru hororu to nejspíš patří) ale která mě svojí atmosférou plíživého teroru a nemilosrdnou přehlídkou brutálních výjevů bavila a překvapovala od začátku do úplného konce. Jedinou výraznější slabinou je absence legendární opening sekvence, a Roanoke se tak u mě nakonec řadí na druhé místo (po všemi zatracovaném Covenu). 5* PS Ani moje debilita se imho nemůže rovnat debilitě vylízance, kterej si schválně čte spoileroidní rozhovory, a pak si stěžuje na debilitu tvůrců, že v nich byly spoilery, ale zase co od něj čekat, když tady předtím zprznil AHS profil a nedobrovolně ho vyřadil z topky oblíbených seriálů.

Alan Ball má moc rád povídání o obyčejném nudném životě. A proč? Protože ví, že není nic zajímavějšího než obyčejný nudný život. Ví, že zdánlivý obraz obyčejného člověka spokojeného s každodenní rutinou je klam. Ví, že za každým tím človíčkem pachtícím se v práci, v manželství, v životě, je něco víc. Ať už je to rozháraná duše, krize středního věku, nebo třeba jenom znudění životem, něco víc tam vždycky je. A Alan Ball tohle umí nádherně vyprávět a prodat. Ať už v jeho mistrovském seriálu Six Feet Under, nebo právě v Americké kráse. Ta je proto pro mě svým způsobem snad nejupřímnějším filmem vůbec. Je jako políčkem do tváře, jako voláním, abyste se probudili, abyste něco dělali. Protože ví, že nejste spokojení. Ví, že chcete víc. A jestli víc nechcete, můžete být zrovna tak mrtví. Hlavní hrdina Americké krásy Lester Burnham (skutečně vynikající Spacey, ale to snad netřeba říkat) je v podstatě jenom spratek, co si uvědomil, že ho nebaví být dospělý a zodpovědný, ale copak mu to může někdo z nás vyčítat? Copak vy nechcete někdy prostě jen vstát a dělat si, co vás napadne? (jestli vás ovšem napadají věci jako strkání lidí pod metro nebo najíždění do davu se svým novým Hummerem, tak to prosím nedělejte) Samozřejmě, že chcete. Ale nikdy to neuděláte, protože si uvědomujete, že to bude mít následky. A proto budete dál hnít ve svém nudném obyčejném zodpovědném životě. Budete dospělí ve své každodenní rutině. A tak je to správně. Nic ale nedáte za to, když si tu rebélii prožijete aspoň prostřednictvím Lestera Burnhama.

Do nitra Amy Schumer jsem se pustil, aniž bych věděl, kdo Amy je, či dokonce o jaký formát seriálu se jedná (páč jsem se chytře domníval, že jde o klasický sitcom), a výsledek mě příjemně překvapil. Série nesouvisejících skečů prokládaná rozhovory s náhodnými kolemjdoucími i partou přátel, a vůbec prvním stand-upem, který mě konzistentně a upřímně baví, to všechno většinou na téma sexu, vztahů a trapasů, se u mě v drtivé většině případů trefuje do černého, od ještě vyššího hodnocení tak Amy dělí občasný přešlap (například v podobě účasti vysávače zábavy Michaela Iana Blacka), čtyřhvězda je to přesto poměrně solidní.

V rámci telenovel sem tam docela fajn, celkově lepší odpad.

Krásná kreslená pohádka plná pěkných písní a velice pomrvená českým dabingem (ale jen místy, některé postavy jsou namluvené a hlavně nazpívané opravdu děsně... ale co pomlouvám, že? Taky zpívat neumím...). Vzato kol a kolem by v konkurenci Disneyho veledíl uspět asi nemohla, ale nad obyčejný průměr (tedy do neobyčejného nadprůměru) ji vyzdvihuje postava netopýrka Bartoka, který může třeba takovému Mushuovi směle konkurovat.

Obsahuje náznaky spoilerů. Dokonalost. Dílo tak silné, jaké jsem za posledních několik měsíců (možná let) neviděl. Hodně silný příběh plný fantazie a všemožných odkazů asi nezasvěcený člověk nepochopí do detailů (třeba když nezná kauzu manželů Rosenbergových atd...), ale nikterak to nebrání vychutnat si Angels In America v plné síle a působivosti. Všechny stěžejní témata se mě hluboce dotkly, jsou natočené bez příkras, naostro, ale přitom imaginativně, hodně sugestivně. Herecké výkony jsou opravdu takřka dokonalé, a krom tradičně skvělých hereckých veteránů (Streep, Thompson, Pacino) bych chtěl zvlášť pochválit tři další. Mary-Louise Parker (má oblíbená sarkastická vdova Nancy Botwin z Weeds) předvádí v roli labilní Harper nečekaně působivý výkon, zrovna jako Patrick Wilson (kterého jsem znal už z Little Children a Hard Candy, ale právě touto rolí si u mě vydobyl svoje místo v Top 5) v roli jejího strašně zmateného a z hloubi duše dobráckého manžela Joea. Kdo mě ale potěšil a překvapil nejvíc, je Justin Kirk. Ten se mi líbil už jako povalečský švagr Nancy Botwinové Andy (ano, ti dva spolu hrají v Trávě), ovšem v Angels In America se naprosto obnažil (a nemyslím tím jen to, že ukázal svého obřezaného pindíka), a v roli Priora Waltera, žida a homosexuála umírajícího na AIDS, ze sebe vydal maximum, a já mu věřil naprosto každé gesto, pohyb, pohled... Angels In America sice není pro každého, je to hodně silné, náročné, ale stojí to za to.

Horor? To asi ne... Ale moc zábavný film s dobrými hereckými výkony, ďábelským ďáblem a chytlavou ďábelskou písní... Time Is On My Side, Yes It Is...

Pro mě, jakožto muže, je docela složité hodnotit romantické filmy, takže při jejich hodnocení trochu přimhuřuju oči (což neznamená, že by se mi romantické filmy nelíbily, někdy to nezaškodí, ale musím mít náladu, chápete, že?). U Angeliky, markýzy andělů nemusím (přimhuřovat oči). Krásný film s nádhernou hlavní hrdinkou podle mě splňuje všechny kvality dobrého filmu (působivá výprava, hudba, herecké výkony - ty jsou mimochodem dobré takovým zvláštním, nespecifikovatelným způsobem), a ta romantika je už jen tak navíc. Dal bych i 5, ale to, co Angelice neodpustím, je ten počet mrtvých, které za sebou nechává.

Policejních seriálů jsou mraky, a já žádný z nich nesleduju (s výjimkou Brooklyn Nine-Nine), protože mě zkrátka nebaví. Seriál, který si z nich dělá legraci ve stylu Bláznivých střel, ten ovšem můžu. Angie je záležitost strašlivě hloupá, zároveň ale příšerně vtipná a příležitostně překvapivě chytrá, navrch s neuvěřitelně rozkošnou Rashidou Jones (Ann Perkins love). PS: po náhodném rewatchi epizody snižuji na tři, napodruhé to bohužel vůbec nefunguje.

Teplý Prcičky? To není tak úplně přesné. Spíš teplá parodie na Prcičky. Navrch je tu můj Richard, pro kterého mám odjakživa slabost...