Andělé v Americe

Celý film se pohybuje na hranici komedie, dramatu a kýče, ze kterého se mu naštěstí daří vyplouvat zdařilými fóry a zesměšněními. Ovšem závěrečný doslov dává všemu poněkud na frak. Co říci dále? Zajímavé herecké výkony u známých tváří, povětšinou prkenné u neznámých, zejména homosexuál-mormon-republikán mi lezl krkem, ale co? Poučné, smutné, zároveň nesoucí naději. Škoda jen zbytečných pasáží, za které se jistě nestyděl žádný emerický patriot. No jo, no... Někdy moc ukecané a pseudochytré, na druhou stranu i tyto pasáže se pěkně poslouchají. (25.01.2009)

Vždycky jsem měla Američany za prudérní tupce, ale poslední dobou nestíhám žasnout, jak svojí mizernou reputaci napravují ve filmech. Tady rýpou snad do všeho: do xenofobů, náboženských fanatiků a pokrytců nejrůznějšího druhu. Je to neskutečně otevřený a tolerantní seriál, který říká, že je fuk, jak jste jiní nebo divní, protože jste to vy a to je hlavní. Přitom tak činí způsobem mimořádně nenásilným a půvabným: kašle na moralizování, jde spíš cestou metafor a nadpřirozené atmosféry. Co je pravda a co sen, to není podstatné. Podstatné je, že je to skvost a že vás to sebere - a pokud ne, chybí vám nějaký ten závit, případně fantazie, což je ještě horší. Já říkám: kouzelné! (25.12.2009)

Je to pár dní, co jsem absolvovala tenhle skvost a stále mi nejde z hlavy. I když nejsem přívržencem (a ani nemám ty ambice) dlouhých rozborů filmu od nasvícení až po catering, mám chuť se rozepsat a pořádně vás potrápit, protože jsem toho zkrátka plná. Věděla jsem přibližně, s čím budu mít dočinění (Nichols je se svou Silkwoodovou, Absolventem, Virginií a dalšími skvělými filmy objekt hodný sledování), ale že to bude taková bomba, to jsem ani ve snu nečekala. Jsou nám tu představeni homosexuálové, židé, mormoni, právníci, zdravotníci, andělé, oběti ... politické situace i názory na ně, někdy v nepochopitelných dialozích, ale to se jen může chvilku tak zdát. Za hlavní postavu považuji prohnilého právníka Al Pacina, nejen proto, že jeho výkon je něco tak strhujícího, že vás to v některých místech odvede od čtení titulků a vnímání slov, ale i že se od jeho postavy umírající na "rakovinu jater" všechno odvíjí. Mladý kolega, který k němu vzhlíží, chce udělat všechno správně a tak se osvobozuje ze zajetí heterosexuality, svou manželku nechává napospas osamělosti, valiu a halucinacím a odchází k příteli, který při první zdravotní komplikaci svého AIDS nemocného druha vzdává letitý vztah. Nepodobá se to filmům na téma AIDS, které jsem dosud viděla (takovéto "umírám, léky jsou drahé, plačte sborem a vemte si ze mě odstrašující příklad, ale nediskriminujte mě"). Tady je to jinak: nemocní si nemoc prožívají po svém a sami, protože na nemoc je nakonec každý úplně sám, a "zdraví" si zas srovnávají hodnoty a především vztah k těm prvním. A aby toho nebylo málo, v tom zápase jim pomáhají halucinogenní průvodci a andělé, protože "ON se na nás vykašlal, ON to vzdal a nechal nás v tom samotné". Nakonec, a to řikám, aniž bych chtěla prozrazovat finále, je to o naději. "Chci žít, stejně jako lidi, jejichž těla pokrývá víc ran než kůže, žiju tak rád, třeba s nemocí, chci přesto žít". A takhle bych mohla psát hodně dlouho, ale vážně, nechci vás trápit, a přesto, že to opravdu není film pro každého a netvrdím, že právě já jsem toho pochopení hodna (a jestli mě Nichols svými výrazovými prostředky tahá za nohu, ať klidně tahá, já mu to žeru), je to ohromující záležitost plná otázek, bláznovství, lidství i té naděje, a já vám ji velmi doporučuji. (06.01.2006)

Pokud bych měl jmenovat filmové dílo, u kterého ani po dlouhém přemýšlení prostě nevím, co si myslet, dost možná bych na prvním místě uvedl: Andělé v Americe. Zhruba polovinu stopáže tvoří skvěle napsané i zahrané psychologické sondy v duchu anotace (,,Bůh opustil nebesa, v Bílém domě vládne Reagan a smrt swinguje v rytmu AIDS"). Tyto scény mi přišly skvělé a sugestivní - třeba linie s Al Pacinem, kde není potřeba nic jiného, než... Al Pacino!, užívající si roli nemorálního parchanta umírajícího na AIDS. Jenomže občas jako by se náhle režisér i scénárista zbláznili - sochy andílků ožívají, Meryl Streep si nalepí umělý plnovous a bůhvíproč hraje starého Žida, nahá Emma Thompson lítá vzduchem a chrlí oheň z vagíny, k Priorovi mluví dva komičtí pomatení poslové, kteří působí jako z Císařova pekaře... Seriál se začne obalovat jakýmisi podivnými výjevy, jako kdyby nestačilo prostě jen dobře odvyprávět silný příběh - do komplikovaného děje se navíc zaplétají Židi, křesťani, mormoni, feťáci, nemocní, běloši, černoši, nakonec Prior nese nějakou knihu Proroků na nebesa či co.. zkrátka stává se z toho slušný guláš, který působí jako kdyby předlohu napsal stoupenec Vesmírných lidí... Takže fakt nejsem schopný se rozhodnout, jestli se mi tenhle úlet spíš líbil nebo spíš ne. Ale nakonec hodnotím nadprůměrně, protože každopádně jde o dílo pozoruhodné, které jednoho donutí přemýšlet... A taky protože je to bezpochyby jediný film, ve kterém si Meryl Streep dává francouzáka s Emmou Thompson. (28.11.2014)

Hodnotím sice v půlce, ale v tomhle případě už si troufnu. ... Pokud bych měl vyjádřit svůj vztah k tématu i kvalitám dohromady, pak asi takhle : Já kávu nepiju, ale tahle mě svou vůní přilákala a tak jsem si ji dal. Musím říct, že je výborná, neslazená ... a hodně, hodně silná (mám co dělat, abych se po každém doušku zvednul z křesla). (07.01.2005)