mcleod

Úžasná role Dustina Hoffmana v roli autisty Raymonda alias Rainmana mě nadchla i bavila. Bohužel si ale myslím, že mě film nezaujal ničím jiným než právě tímto hereckým výkonem. Ostatní postavy mi nepřipadaly až tak dobře a sympaticky zahrané, příběh byl dobrý, ale k dosažení hloubky, kterou bych ocenil (především v představení změn ve vztahu postavy Toma Cruise ke svému bratrovi), měl ještě určitou rezervu.

Nádherně natočený film, který je ale tak prázdný, že jeho sledování bylo spíše utrpení. Co na filmu musí ihned každého zaujmout je jedna z nejoriginálnějších a nejkrásnějších kamer a scén filmu, které mají navozovat dojem snímání maleb Rembrandta. V každém okamžiku, ve kterém by se film zastavil, jde o kompozici, barvy i světelnost připomínající do nejmenšího detailu Rembrandtovy obrazy, což mi i vzhledem k délce filmu připadá famózní. Tím ale výčet kladů režiséra bohužel končí. Film totiž nepředstavuje snad vůbec žádný příběh, žádné myšlenky, pouze podivné dialogy o ničem, kdy se vše velmi pomalu a bez sebemenšího ponoření do hloubky malířského umění posouvá k finále spočívající v namalování, vystavení a odmítnutí obrazu Noční hlídky. Teprve v posledních deseti minutách filmu se rozvíjí úvahy o tomto velkolepém díle... Vaše plátno, Rembrandte, je přetvářka, podvod, švindl, lež, plné nemožných rozporů, pod úroveň skutečně bystrého muže. Oni věděli, že je malujete, vy jste věděl, že je malujete, ale čeho jste docílil? Ničeho. Proč se přetvařovat? Kromě všech dalších nedostatků, které dokazují, že jste nesplnil po vás vyžadovaný úkol, je váš obraz, Rembrandte, lživý. Až do té míry, že to vůbec není obraz. Svou samotnou podstatou popírá, že by šlo o obraz. Je to... divadlo! Ano často jsem si během filmu říkal, že jde spíše o divadelní hru... nevím, zda to bylo kompozicí a širokými dlouhými statickými záběry, připomínajícími pohled na jeviště nebo tím, že šlo o hranou snahu zachytit všední režisérem (malířem) nerušený život postav, jak je vytčeno i Rembrandtovi v citovaném úryvku, ale rozhodně nešlo o nic příjemného a oceněníhodného.

Tak úplně nevím, co si o tomto filmu mám myslet. Nechci ho zavrhovat, ale ani vychvalovat. Především se mi na něm líbily úžasně zahrané postavy Iréne Jacob. Ostatní postavy sice nejsou tak sympatické, ale všechny jsou zahrané výborně. Film je natočen výbornou kamerou, která mě ve spojení s nádhernou hudbou nadchla vytvořenou atmosférou. Ale i ta se časem omrzí, co ale tento film nabízí dále... Že by to byl nějak výrazně zajímavý příběh, to nemohu říct. Bylo to pěkné, originální, ale natočeno bez větší zajímavosti. Prostě šlo jen o dva vcelku oddělené jednoduché příběhy dvou Veronik, které se nijak výrazně neprolínaly a které nepředstavily nijak zajímavé a nosné myšlenky (kromě zaujetí schopností člověka změnit svůj osud, která ale nebyla nijak výrazně dominující). Nemůžu říct, že by mě film zklamal, ale obávám se, že mě na něm nezaujalo nic hlubokého, což jsem tak trochu od tohoto filmu/režiséra čekal.

Na co jste přišel? - Přišel jsem na to, že tyhlety červený světýlka lítají sem a tam. Jinak mi připadá, že to nemá absolutně jinou funkci, opravdu ne. - To je nesmysl. Musí to mít nějaký účel. Vláda by přece nekupovala tak drahé zařízení jen proto, že umí posílat červená světýlka sem a tam. Zkoumejte dál. - Pane, tahle světla neblikají v žádném pořadí, pane. Co s tím máme dělat, pane? - Zařiďte, ať blikají v pořadí. Co pro mě máte? - Zkoušeli jsme tyhle testy, pane. - Díky. Co vidíte, kapitáne? - Tohle je kůň s kloboukem na hlavě. - Pane, našla jsem desky se Strikerem. - No a? - Asi se Vám to nebude líbit (Ted Striker - 400 Polka Favorites). - Je to horší, než jsem čekal. Závěr komedie na měsíční základně je výborný, perfektní humor, výborná role Williama Shatnera. Ovšem ta větší část filmu před tím zdaleka nedosahuje této kvality, ani kvality prvního dílu... vlastně až příliš často odkazuje na první díl, některé vtipy jsou prostě jen okopírované, občas jsou dokonce i použity scény z prvního dílu. A to je asi to nejhorší, čeho se může režisér/scénárista druhého dílu jakékoli komedie dopustit.

Nádherný pozitivní film, který mi v mnohém připomíná The Fisher King od Terryho Gilliama. Oba filmy svým nezaměnitelným způsobem představují krásu nadšeného, fantazijního a zkrátka neobyčejného pohledu i na "obyčejný" život. V každém okamžiku lze najít trochu toho dobrodružství a pohádky, které naplní každého člověka radostí. Není až tak důležité, co kdo zažije. I k opravdu pohádkovému příběhu lze přistoupit tak, že se z něj stane něco obyčejného. Naopak, jak dokazuje hlavní postava filmu, při až pohádkovém přístupu ke každé maličkosti v životě, každému okamžiku, každé důležité i méně důležité události lidský život přestává být obyčejným, naplňuje se optimismem a radostí, dokáže překonat i těžké chvíle a dokáže udělat radost i jiným lidem, a svým způsobem tak naplňovat život krásným smyslem.

Viděl jsem pouze díl zabývající se podzemím města Říma. Přes občasný závan zajímavých informací se mi ale dokument nelíbil pro jeho povrchnost, prázdnotu a trapnost, snahu o dynamičnost a zabití jakéhokoli rozvinutí zajímavé debaty s odborníkem klasicky americkými výkřiky jako: "Cože! Támhle je další místnost a další a další, skoro to ani nejde přehlédnout! To je neuvěřitelné!!!" Jako zábava pro bezduché televizní diváky určitě dobré, ale já mám radši dokumenty než televizní show. Přemýšlím, kolik jsem se toho vlastně dozvěděl... jedinou opravdu zajímavou informací zřejmě bylo to, že některé současné římské obytné domy jsou antické stavby. Pak je tam pár dobrých záběrů, většina z nich je ale tak zdynamizovaná a roztřesená, že si stejně divák nemá šanci všimnout ničeho zajímavého. Škoda, námět je přitom hodně lákavý...

Dokument o jednom úžasném hudebním vzepětí, které se stalo až příliš slavným a módním, který mě zaujal nejen jako velkého fandu Pearl Jam, grunge a rocku obecně. Dokument mapuje celou historii rozmanitého hudebního stylu grunge od prvních začátků, přes obrovské vzepětí, proražení několika geniálních kapel, až po nechutné zmódnění všeho, co neslo označení grunge a Seattle. Toto ústřední město bylo takovým americkým zapadákovem. Mladí lidé byli sklíčení prostředím, ve kterém museli žít, město bylo odřízlé od zbytku Spojených států. To však poskytlo dostatečný prostor a čas pro rozvinutí výjimečné subkultury, kterému nahrávala také bezprostřednost a spřízněnost hudebníků a fanoušků místní komunity... do té doby, než si jich všimla hudební mašinerie, zastavila bezprostřední rozvoj a vytěžila z nich, co se dalo. Tím se sice několik výborných kapel dostalo i k nám do Evropy, ale svým přehnaným důrazem na módnost některých nevýznamných aspektů, snahou o co největší vytěžení potenciálu, který mašinérii tato hudba, životní styl a názory poskytovaly, a snahou převést co nejvíce krásných myšlenek a úžasných lidí na obyčejné dobře zpeněžitelné komodity toto vzepětí zašlapali do země. Pro nás, kterým se nelíbí současná povrchní hudba (a umění), dokument navíc napovídá, co je dnes špatně. Grunge vznikl v prostředí radosti z tvorby bez snahy o její okamžité velké zpeněžení, ale se snahou o vyjádření silných pocitů. Zní to jako obehraná písnička a málokdo jí už je ochotný naslouchat. Ale když člověk vidí, jak se nejen nahrávací společnosti netrpělivě snaží vytřískat co nejvíce peněz z pouhých zárodků čehokoli zajímavého, a tím je zadusí v době, kdy pravé klenoty jsou v nedohlednu a teprve se vytváří zázemí, ze kterého mohou vzejít... Zřejmě nezbývá než čekat, které zapadlé město třeba někdy opět překvapí, obohatí svět a následně si projde stejným semletím jako Seattle. http://www.youtube.com/watch?v=b2LEZyW5NRA

Nevím, kolikrát už jsem tento film viděl, ale pořád mě dokáže pobavit svým originálním a dokonalým stylem humoru, jaký uměli vymyslet snad jen Smoljak se Svěrákem. Toto Hlaváčku je první podezřelý, toto je druhý podezřelý, toto je třetí podezřelý, čtvrtý, pátý, šestý, sedmý, osmý, (...) Hlaváčku, zapište si: Zásada č. 1: Udělat si mezi podezřelými pořádek. (...) Jaké máte číslo? - Devět. - Tak to ne. Vy budete dvojka. - Dvojka, prosím, dvojka jsem já! - A vy dvojko budete devítka, místo pana Pazdery. A ten pán, co tak pěkně vyprávěl, ten byl...? - Tady, sedmička. - Tak vy budete jednička. - Přejděte si prosím. A stará jednička, to jste vy? Tak vy stará jedničko budete šestka. A šestku přesuneme na sedmičku. Ostatní se posunou o číslo zpět. Tak prosím, prosím. No nešlo by to rychleji? (...) Hlaváčku, napište si: Zásada č. 2: Vnést mezi podezřelé zmatek. Celý film, všechny postavy jsou výborné, ze všech však (vedle úžasných postav Ječného a Cíglera) vystupuje výborná a skvěle zahraná hlavní postava inspektora Trachty. Obsazením Jiřího Zahajského, který do role dokonale sedí, se povedlo režiséru Smoljakovi odpoutat film, který je kromě hlavního námětu a několika detailů hodně odlišný, od původní divadelní hry. Podle mě skvělý tah, i když se kvůli němu rozhádali se Svěrákem, který chtěl Trachtu hrát sám.

Druhý díl filmového Švejka je vlastně velmi podobný prvnímu, jde o občas vtipný, ale spíše odpočinkový film, u kterého může divák "vypnout" a jen sledovat. Celý se ale odehrává během cesty na bojovou frontu. Válka není moje zrovna příliš oblíbené téma a vzhledem k tomu, že mě film příliš nezaujal ničím jiným, zdál se mi druhý díl o něco slabší než první. Navíc mě nepříjemně překvapily nepovedeně přehrávané postavy, především Svatopluka Beneše v roli nadporučíka Lukáše, kterých jsem si v prvním díle buď nevšiml nebo se povedlo ho natočit o něco lépe.

Je to docela sranda, i když mi připadá, že smyslu Haškovy knihy se film trochu vyhýbá. V předloze je Švejk zobrazen nikoli jako prostoduchý dobrák, který rozumu moc nepobral, jak ho lze pochopit z filmu a proti čemu se dokonce podle všeho vymezoval i sám Hašek (podle jedné z jeho poznámek v knize). Švejk by měl být voják bojující proti Rakousko-Uherskému byrokratickému systému a jeho byrokratické armádě doslovným a přemrštěným dodržováním a vyžadováním všech nařízení, čímž přivádí nejednoho důstojníka k naprostému zoufalství. Přesto je film povedený, taková lehká odpočinková komedie. Především Feldkurát Katz je v podání Miloše Kopeckého (podobně jako v knize) nezapomenutelnou postavou :-)