mcleod

Moje poslední snaha o osobní vyrovnání se s Kurosawou. Čekal jsem hlubokou psychologii tří postav, které jsou nucené strávit deštivý nečas v opušteném chrámu s náhodně vybranou nechtěnou společností a s trýznivými vzpomínkami na věci minulé, ale místo toho se mi dostalo ne zcela záživného plochého filmu se samurajskými souboji a přehráváním ve stylu japonské filmové školy. Kurosawa mě nadobro znechutil, již nikdy více.

Dílo nevystupující z řady skvělých dokumentů Otakára Schmidta o křesťanských světcích. Tento, stejně jako ostatní, podává příběh nejen ze světcova života, ale také ze života jeho duchovního odkazu (a to překvapivě nejen ve střední Evropě). Samozřejmostí pro Schmidtovy dokumenty je originalita režie skrze kameru, hraní i hudební podreslení i určité nucení diváka k duchovnímu zamyšlení mimo jiné promluvami výborného odborného průvodce jezuitského kněze Miroslava Herolda.

Výborná česká absurdní komedie s výbornými herci (především Hrušínský a Kopecký), skvostnými dialogy a celkově dobrým scénářem. I když má film pár chyb, které jsem často nenáviděl, jde o jednu z nejlepších českých komedií. Karbonizujte koksohydráty! - Provedem! - Termujte nukleáry! - Provedem! - Akcelerujte moderáty! - Provedem! - Ohřejte mi párek! - K službám. Přesto, nutno uznat, jsou i lepší.

Bohužel jsem od tohoto filmu čekal něco zcela jiného, než co mi bylo nabídnuto. Těšil jsem se na společenskou kritiku (vím, film je sice ze začátku padesátých let, ale představoval jsem si něco ve stylu 68), na dvojici, která se po krásném létě zase musí zapojit do tvrdé materialistické reality pracovního procesu a konzumu, atd. Co jsem od Bergmana dostal mě ale docela unudilo a částečně také znechutilo. Začátek filmu byl dobrý. Hezké vyprávění o létu s Monikou s krásnou atmosférou pohody a slunečného léta se opravdu povedlo. Už zde ale bylo první varování při zasněném plánování společného života s důrazem na to, jak si budou vydělávat (co je to za sen?!). Poslední půlhodina filmu s nudnou vztahovkou mě ale dorazila... Během odlétávání myšlenek během nezáživných minut jsem vzpomněl na Erotikon... skvostný československý film, který se zabývá tím samým, ale přestože je o dvě desetiletí starší a němý, dokáže oslovit mnohem více.

Dokument předkládá informace o českém evropském světci Vojtěchovi, jeho cestě po Evropě, jeho názorech, ale také o jeho významu a významu jeho odkazu pro Česko i pro Evropu. Především pak pro tu nově se sjednocující, jejímž patronem dokonce měl Vojtěch být. V dokumentu jsou zastoupeny i zdánlivě nesouvisející, ale zajímavé informace... například vysvětlení symboliky vlajky EU. Dokument tedy lze zhodnotit jako informačně zajímavý, ale také originálně zpracovaný, a to jak obrazem, hudbou, tak i hranými výstupy. Pokud bych měl porovnat tři mnou doposud shlédnuté dokumenty Otakára Schmidta o evropských světcích (Jan Nepomucký, Vojtěch, František z Assisi), tento by byl jednoznačně na prvním místě. Ve všech vyjmenovaných ohledech se svojí kvalitou vymyká ze Schmidtova klasického nadprůměru. Na závěr jedno malé zamyšlení... čím to je, že v naší historii minimálně tři lidé usilovali o vznik sjednocené Evropy (sv. Vojtěch, Václav II., Jiří z Poděbrad) a přitom jsme dnes jeden z nejeuroskeptičtějších národů v EU?

Nikoli oslava Země a lidstva, ale oslava schématu. Autory očividě fascinují schémata... to je patrné v zařazení pouze takové lidské činnosti, která vychází z nějakých schémat, po úvodu věnovanému výhradně přírodním krásám vytvořených na základě schématických přírodních zákonů. Na lidstvu je ale fascinující oproti přírodě právě schopnost se od těchto schémat oprostit, a dokázat tak vytvořit nevídané věci. Tento názor se mnou ale zřejmě autoři nesdílí. Film byl sice celkově vzato krásný, ale na můj vkus trochu moc protilidský. Zdálo se mi, že jediné ukázky lidské civilizace byly negativního rázu... jako podívejme se, co hnusného děláme přírodě a co hnusného si děláme sami sobě navzájem. A vše samozřejmě bylo vždy velmi "vkusně" zakončeno pohledem do smutné tváře indiána či na asijského mnicha uprostřed tiché a osamocené meditace. Na filmu přesto velmi oceňuji jednu věc (na rozdíl od jemu podobných následovníků). A to je přítomnost myšlenky. Ano, toto opravdu o něčem je... minimálně o tom, že příroda je nevinná a úžasná a my jsme strašné svině :-)

Chápu, že film o Batmanovi musí být v základě akční, ale proč se rozhodl Christopher Nolan utopit v přemíře akčních blbostí docela dobrý a chytrý příběh vážně nechápu. Nejen to bych ale režisérovi vytkl. Podle mě ten film vyloženě nezvládl... nejen, že opravdu zajímavá část začíná až zhruba hodinu po začátku filmu, ale především je celý film přeplácaný až zmatený. Scény (především ty akční) jsou vršeny jedna přes druhou, kdy už se člověk nevyzná v tom, co se vlastně děje, či už ho to nutí ke smíchu, rychlé střihy při dialozích sice možná udžují tempo filmu, ale znemožňují soustředění na myšlenky, atd. A to je už kvůli dobrému scénáři fakt škoda. Co se ale režisérovi povedlo, byl výběr herců... především geniální Heath Ledger ve vrcholové roli jako šílený šílenec Joker nebo výborný rovný polda Gary Oldman... jen ten Batman alias Christian Bale mi nějak nesedl.

O králi můžeme diskutovat, ale královna rocku je jen jedna... Zde se můžete seznámit... A to nejen s Janis, sympatickou a živelnou rockerkou, ale také s výběrem toho nejlepšího z její tvorby a především s legendárními vystoupeními z Festival Express, z Monterey nebo z Woodstocku.

Tento film od Kurosawy se mi docela líbil... jednak proto, že to byl první film od tohoto režiséra, který jsem viděl, takže jsem při jeho sledování zažíval objevné vytržení z jiné kultury. A také proto, že se příběh filmu až neuvěřitelně podobá pověsti o velkomoravském vladaři Svatoplukovi a jeho třech synech, kteří netáhli za jeden provaz (resp. za tři pruty svázané k sobě), a nechali tak vnitřními válkami rozložit za neskrývaného jásotu panovníka Svaté říše římské kdysi mocnou moravskou říši...

Nemůžu si pomoct... myslím si, že neznalý Evropan nemůže nikdy tento film plně pochopit a ocenit. V asijské kultuře hrají velkou roli mimika, její náhlé zvraty, stejně jako rychlé zvraty emocí a vlastně řeč celého těla. To je sice zajímavé na koukání, ale vícekrát než jednou je to podle mě nestravitelné... pokud divák neví, co tím režisér mínil vyjádřit. Dokonce se obávám, že bez pochopení těchto důležitých detailů je zalíbení v těchto filmech pouhým pózerstvím, i když se tím částečně strefuji i do sebe, protože mě se to taky docela líbilo... i když byl film ze zmíněných důvodů "zbytečně" dlouhý, zdlouhavý a místy nudný. Další filmy Kurosawy už jsem nezvládl...