mcleod

Výborný film se skvělým scénářem a výbornou režií. Nové filmy Christophera Nolana, přestože mají zajímavý námět i scénář, režisérovi tak trochu přerůstají přes hlavu, prostě je nezvládá. To ale není tento případ. Děj filmu běží docela originálně pozpátku. Není to však jen samoúčelná blbost, divák je takto vtažen do uvažování člověka, kterému po nehodě nefunguje krátkodobá paměť. Víte, co chcete udělat, ale nevíte, co jste právě udělal, jak říká jedna z postav filmu. Během celého filmu až do konce je nutné přemýšlet a skládat si dohromady některé obrazy a souvislosti, které jsou divákovi představované pozpátku, a to by člověk neřekl, že to není až tak jednoduché ;-) Závěr filmu, tedy počátek celého příběhu, mi ale připadal poněkud násilný, ale byl docela zajímavý. Navíc mám takový pocit, že ve scénáři byly nějaké chyby a některé věci zůstaly nevysvětlené. Ale třeba až se na to podívám podruhé, tak se to objasní...

Geniálnímu semináři nechybí vůbec nic z cimrmanovského vtipu, nejlepší příspěvky přednáší Miloň Čepelka. Erömü! Hra už je ale ve srovnání s jinými díly jednoho z řady nedoceněných českých géniů docela slabá a s místy dost hloupými vtipy, které by se spíše hodily do nějakého nováckého Kameňáku (hlavně Čepelka mi v této hře nějak nesedl). I mistři Svěrák a Smoljak se někdy utli. Rozhodně jedna z nejslabších her, ale zase ne tak slabá, jak to z mého popisu vypadá... sem tam je to taky hodně vtipné... No, no, to je spěchu. Mám jen dvě ruce a nejste tady sám!

Perfektní scénář, perfektní hra. Vše napsané a zahrané do nejmenšího detailu. Je otázkou, zda ještě někdy vznikla jiná podobně vypiplaná cimrmanovská hra. Tato se v celém souboru her rozhodně řadí (nutno uznat, že podobně jako většina ostatních) mezi ty nejlepší.

Trochu slabší seminář, ale výborná hra.

Ani nemusím vymýšlet komentář, stačí odcitovat jeden rozhovor z prvního dílu, který přesně vystihuje komediálnost seriálu a módní cool režisérskou invenci, především ve velmi nepříjemném střídání rychlosti záběrů: To byl vtip. Můžete se smát. ... Vy se nesmějete, pane Boyce. - No, protože to nebylo vtipný. - Ale ano, bylo. - Ani moc ne. - To posoudím já. - To nemůžete posoudit vy. - Vám to nepřipadá vtipné, protože víte velmi málo o zobrazovacích technikách. Až budete mít tolik zkušeností jako já, bude vám to připadat vtipné. - To pochybuji. - Hm? Hm? - Ke smíchu mě nepřinutíte dloubáním. Není co dodat.

Nevím, jestli pan zemský školní rada bude se mnou souhlasit, možná, že teď něco plácnu, jestli, tak ať mě pan zemský školní rada laskavě popraví..., ale řekl bych, že toto je jedna z nejpovedenějších her Divadla Járy Cimrmana. Ladislav Smoljak očividně věděl, do čeho ve školním prostředí má tnout a vytvořil tak nejen vtipnou komedii, ale taky dostatečně moudrou komedii. Např. vysvětlení teorie externismu v úvodním semináři patří mezi mé nejoblíbenější cimrmanovské kousky.

Je tento film opravdu ukázkou vítězství formy nad obsahem? Nikoli. Forma ruší diváka při vstřebávání myšlenek filmu, tento film má velmi jemnou myšlenkovou a emocionální linii, proto režisér odstranil z filmu vše, co by mohlo diváka rozptylovat. Zjednodušeně řečeno: forma není důležitá, důležitá je pouze myšlenka. Vynikne tak předklánaný příběh o pokrytectví a o komunitě lidí, kteří se chovají jako smečka psů. Pokud se přece našel někdo, kdo zcela neporozuměl, doporučuji se zaměřit na závěrečný dialog v autě. Ten vysvětluje myšlenky kompletně celého filmu včetně jeho závěru.

Co tohle mělo být?!... smysl tohoto dokumentu jsem nepochopil. Jen zobrazuje jednu z křesťanských církví/sekt, pravda trochu osobitější, než jsou ty klasické, ale co na tom? Když někdo chce takhle žít, když někdo chce chodit na takováto shromáždění, když někdo chce zpívat takovéto písně a poslouchat takové proslovy... proč mu bránit? Nikdo nikoho v celém dokumentu k ničemu nenutil, tak proč bych měl být z těchto až extrémně přátelských lidí znechucený? Proto nechápu nepřátelské komentáře některých (se svým životem zřejmě ne úplně spokojených) lidí... Zdá se mi, že režisérka se inspirovala americkým dokumentem Jesus Camp a asi měla pocit, že i u nás je jedna podobná církevní komunita, kterou by stálo za to sledovat. Formát dokumentu by nebyl špatný, problémem ale je, že nepokládá žádné otázky, v celém dokumentu nezazní jediný poztivní či negativní argument, jen vidíme nezáživný úryvek ze života jedné sekty. A to je na dokument zatraceně málo.

Výborný western s drsnou atmosférou, výbornými postavami a velmi dobrým příběhem. Oproti jiným westernům zde chybí jakékoliv tklivé scény s prérijní krajinou či západem slunce. Celý film je orientován na postavy, jejich dialogy, jejich uvažování. A proto tento film rozhodně stojí za to vidět. Bohužel neznám předlohu ani původní film z Johnem Waynem v hlavní roli, ale zdá se mi, že si Coeni postavy prochu poupravili, aby jim více seděly do jejich příběhu o zkrachovalém lovci lidí (tohle přece nemohl Wayne hrát), odvážném ale trochu mírném Texas Rangerovi, spoustě opravdu hnusných padouchů a především úžasné holce, která nejen, že je nejodvážnější ze všech, ale především svou postavou zastiňuje všechny ostatní. A nejen to, s určitou jistotou je možné říci, že si Coeni postavy upravili i k obrazu svému, aby ten, co má být kovbojským drsňákem a idolem pro kluky všeho věku, byl spíše k smíchu, tvrdý zastánce práva Texas Ranger byl gentleman každým coulem a mladá holka byla sympatickou ale tvrdou bojovnicí za odplatu, když selže právo. Jak už to ve filmech těchto pánů bývá, všichni herci zvládli své role na sto procent.

Na můj vkus až příliš depresivní film. Jak je i z názvu zřejmé, hlavní myšlenkou filmu je neschopnost rozhodování, kdy člověk neví, co chce, proto se nutně musí rozhodovat špatně, čehož následně vždy lituje. Film ale podle mě měl ještě jednu další dimenzi. Celým dílem Wima Wenderse se táhne jako spojovací linka osamělost lidí. Zde je tato myšlenka mnohem hlubší, rozsáhlejší a mnohem depresivnější než v ostatních filmech. Osamělost je zde doplněna/vysvětlena odcizením člověka od společnosti, neschopností mezilidské komunikace a naslouchání ostatním lidem, včetně vytváření falešných vztahů. V této době zřejmě musel Wim Wenders prožívat těžké chvíle, protože takto silně pesimistický pohled není snad v žádném jiném jeho filmu. Mimochodem, pokud toto natočil v 70. letech, pak by mě zajímalo, co by natočil na téma neschopnosti mezilidské komunikace dnes...