113kw

film byl prozatim uveden pouze v predpremiere, pro vybrane novinare, stab, herce a spolupracujici, a pratele reziserky. PREMIERA 3.3. v PALACI AKROPOLIS ve spojeni s PARTY ;-) pro infomace o dalších promítáních sledujte http://www.facebook.com/rootsinego nebo primo udalosti http://www.facebook.com/rootsinego/events take web http://www.rootsinego.cz

scenar: Uzasny film, naprosto genialni dilo. Muj nazor je, ze nelze pochopit bez teoreticke znalosti dramaturgickych postupu a slusnyho filosofickyho povedomi. Pruniky univerzalniho vedomi. Ano o tom ten film je, chapete? blazni, zamilovani, a lide pred smrti nepromlouvaji sami za sebe, ale za univerzalini vedomi lidstva... tenhle film je symbilicky. a rozhodne neni pseudointelektualni. je intelektualni, vy ignoranti.

Kamera: Otto Heller Jednoduse dokonale, velmi zabavne, mnohem vic nez nektere z CB filmu, ktere davaji stale dokola v televizi. Naprosto necekane sceny, a i na dnesniho divaka fungujici fory / situacni komika i slovni humor. Top je scena kdy je Anny "smykana" bandou cernochu v suknich a cylindrech - z cehoz se vysvobodi pomoci bice. Cernochy zbicuje... neuveritelne proste. Bajecna kamera Otto Hellera vycniva, a povysuje tento snimek mezi ty, ktere by dokazaly udrzet pozornost a pobavit i dnesniho divaka.

Kamera: Václav Vích Scénář: Václav Wasserman na motivy románu Popelky Biliánové Do panského stavu. Karel Lamač v tomto filmu ukazuje svou dokonalou tvář bez jediné chybicky a ještě podivuhodně mladá Antonie Nedošínská roztáčí svůj temperament. Nádherné záběry Prahy, a častá účast neherců či ochotníků v komparsových scénách (ženy z dvorů, lidé na tržišti) přidává tomuto filmu dokumentární hodnoty - zachycení podivuhodných duší skutečných pražských lidiček z l.p.1925 je nedocenitelné. (shlednuto z originalni kopie v ramci soukrome projekce v NFA)

Tento černobílý snímek má silné, k historii divadla vázané, téma. Když přidáme bravurní herecké a akrobatické výkony Bolka Polívky, Jiřího Pechy, Aleny Ambrové, Vladimíra Hausera, Miroslava Donutila, Jaromíra Dulavy a účast Franty Kocourka, je jesné, že diváka zaujme. Ovšem z hlediska filmové řeči je to nudný a fádní záznam. Blíže tuto inscenaci přibližuje kniha OSLZLÝ, Petr. Commedia dell´arte Divadla na provázku (1974 - 1985) : analýza, rekonstrukce, dokumentace inscenace režiséra Petra Scherhaufera & Harlekýna Boleslava Polívky. 1.vydání. Brno : JAMU, Divadelní fakulta, 2010. 283.stran.

Tento film má na svědomí Jodie Foster. Jedná se o 3. z jejích dosavadních 4 režijních počinů, z roku 1995. Tento film zárověň také produkovala. Scénář pro ni napsali dva nepříliš úspěšní scénáristi, Chris Radant a W.D. Richter , proto se domnívám, že se Jodie do jisté míry přímo podílela na příběhu filmu. V hlavní roli vidíme Holly Hunter, českým divákům známou například ze seriálu Božská mrcha. Zde však hraje roli ženy, o jejímž životě toho nevíme zas tolik, kromě toho, že má naprosto šílenou rodinu, plnou rozporuplných vztahů. Přesto máme důvod se domnívat, že nejen ona, ale všechny postavy příběhu, i my sami, máme možnost zažít absolutní životní štěstí v nejednom okamžiku našich životů. Často právě v těch všedních.

Tento film rozhodne nekonci happy endem, a to je to, co na nem obdivuji.

Zejména Bolek Polívka zde vytvořil mistrnou dramatickou postavu, která nám skutečně přibližuje osobnost Vladimíra Boudníka. Silný charakter, naprosto vědomý svého názoru, nemožno jej zvyklat, nemožno jej svést z cesty. Proud uvědomění, který po troškách upouští svou pravdu nám, těm slepým. Jsem si jista, že i Hrabal Boudníka velice obdivoval. Výtka -místy je trochu cítit , že některé repliky , do puntíku přepsané jak z knihy, tak z Boudníkových manifestů explosionismu, jdou Polívkovi "ztěžka přes pusu". Vyslechnout originál je ale lepší, než kdyby se je snažil říct svými slovy. Máme možnost se do těchto filozofických výkřiků zaposlouchat, a nechat na sebe působit jejich originální sílu. Nejsou lehko stravitelné, a je jasné, že celé řadě lidí jejich jednoduchá geniálnost zůstane navždy skryta - neboť někteří lidé mají tak chabou myšlenkovou kapacitu, že na pochopení prostě nestačí - pak se mohou u filmu začít i nudit. To, že scénárista Václav Nývlt změnil některé prvky známé z knihy, nepovažuji za škodu, je to ku prospěchu syžetu. K obsazení dalších dvou rolí - ve filmu to přímo nezazní, ale je evidentní, že Jiří Menzel hraje postavu Bohumila Hrabala. Ano, jsem s ním v této roli spokojena, i když jsem se také neubránila vzpomínce na jeho výkon v tragicky nepovedeném seriálu Hospoda na TV Nova. Hospoda však vznikla později, a zde je Jiří Menzel v roli Bohumila Hrabala výborný. Komu se zdá příliš uhlazený, připomínám, že Hrabal již v 60.letech byl nejen doktorem práv, ale také velmi bohatý - jelikož mu už vycházely knížky. To, že ke sklonku života se změnil v plesnivého dědu obklopeného kočičkami, neznamená, že takto musel působit již v době svého relativně mladého věku - 60.léta, o nichž film vypráví. Proto jsem s Menzelem v roli Hrabala spokojena, samozřejmě je zde použita určitá dramatický zkratka, a znaky, nejedná se přece o dokument, ale dojem, který pan Menzel vyvolává, dělá z Hrabalovy osobnosti důstojného protihráče jiné velké osobnosti - Boudníka - v podání Bolka Polívky. Třetím "kamarádem" by měl být Egon Bondy v podání Arnošta Goldflama. Nyní jde o můj osobní názor - osobnost Bondyho mi není sympatická, jeho verše obsahují často vulgarity, které je snad mají shodit, aby nepůsobily příliš vážně, nebo nevím. Jeho filozofie mi nepříjde nijak objevná, a vedle OBROVSKÝCH a SVĚTOVĚ ORIGINALNICH osobností jako byli Hrabal a Boudník, je Bondy pouhým ... "přizdisráčem" (řečeno jeho stylem vyjadřování). ( V tomto smyslu se o něm vyjádřil i Magor v rozhovoru pro Reflex. ) Ano, nepopírám, byl osobností, která jistě inspirovala mnohé, překládal, psal verše, filozofoval, ale co je to vedle geniality Hrabala a Boudníka? Osobností zářících tak silně? Proto se mi ztvárnění jeho postavy líbí. Také to, jak neustále říká "kurvafix jdu radši psát Morgensterna" - zcela ho to vystihuje, a divákovi, znalému souvislostí, toto ukazuje, že jde o Bondyho. Goldflam ztvárnil člověka, který sám nebyl malou osobností, ale v porovnání s Hrabalem a Boudníkem ano. A tak působí i na plátně, což je správné. Můj názor na osobnosti, ve filmu ztvárněné, se prostě ztotožňuje s názorem scénáristy i režiséra.

The Crowd - děj: muž, od mala přesvědčen, že je předurčen k úspěchu, ale nic moc pro to nedělá. V 21 odchází do New Yorku, místo studia zakládá rodinu, jedno dítě mu zemře pod koly auta. Důraz na specifika života jedince ve městě - odosobnění, sdílení prostoru s tisícem dalších lidí... atp. Muž končí jako středně úspěšný, vlastně šťastný, že má alespoň nějakou práci, manželku , dítě a přátele. Konec filmu je záběr na lidi sedící ve hledišti - zrcadlo nastavené publiku v kině ? Film s zajímavým scénářem - právě svou jednoduchostí. Z historického hlediska je zajímavým svědectvím doby. Zároveň můžeme pozorovat v určité rovině (jistě že ne třeba ve vybavení domácnosti :-) spoustu paralel se životem současných lidí - průměrnými příslušníky střední třídy. Pro uživatele http://www.csfd.cz/uzivatel/38598-wiliem/ : použití speciálního efektu, projekce na čelo hl.představitele - v kanceláři vidíme , že myslí na svou mrtvou dceru - právě to, je důvod proč se film objevuje mezi nejdůležitějšími filmy němé éry. Škoda, že není v CSFD mezi herci uveden taky nesmírně často obsazovaný Bert Roach, který ve filmu The Crowd vytvořil výraznou roli, nejvýraznější mužskou po hlavním představiteli.

Un Chien andalou , An Andalusian Dog Krátkometrážní / Experimentální / Drama / Psychologický Francie, 1929, 16 min Režie: Luis Buñuel Hrají: Simone Mareuil, Pierre Batcheff, Luis Buñuel, Salvador Dalí http://www.123video.nl/playvideos.asp?MovieID=532499 oko: http://www.viddler.com/explore/Microcinema/videos/98/ krátké, morbidní (detail rozřezaného kravího oka hned na začátku) -děj: muž žije se ženou, měšťáci, alkoholismus či šílenství – metafory jejich života, nevědí co by (protože mají základní potřeby zajištěny) hudbu – vybral LuIs Buñuel surrealismus, na svou dobu velmi šokující