Moje oblíbené seriály

• Marco Polo (TV seriál) (1982) Je mnoho úskalí, které TV seriály trpí, ale tento převyšuje všechny ostatní, co jsem viděl. Kouzlo a síla tohoto seriálu jsou v tom, že je nesmírně životným a fascinujícím zážitkem obsahující všecky filmové atributy, ale především exotičnost prostředí a duchovní rozměr. Pro mě dosud nepřekonaný filmový zážitek.

• Já, Claudius (TV seriál) (1976) Netradiční zpracování, které se téměř celé odehrává ve studiových televizních prostorech, vlastně vůbec kvalitě díla neubírá. Je to především založeno na dobře srozumitelných dialozích a chytře strhujícím ději. Pokud mohu tento velmi sugestivní příběh Claudia nějak charakterizovat, jsou to především herci, kteří jsou hlavní hybnou sílou tohoto poutavého zpracování. Nikdy nezapomenu na travičku Livii (Siân Phillips), nebo skvělého Claudia (Derek Jacobi). Určitě a bezesporu to již patří ke klenotům televizní tvorby. Ať si kdo chce, co chce říká, ale některé dnešní TV seriály jsou naprosto k uzoufání, spíše oplývají chudobou mysli a sprostotou slova, než kvalitní úrovní viz shora citlivě propracovaného seriálu.

• Kořeny (TV seriál) (1977) Brilantní seriál ve výstižném dobovém koloritu, jeden z těch, který je opravdu ve své přímočaré jednoduchosti precizní. Netušil jsem, že Kořeny budou mít tak neuvěřitelnou škálu pocitů, obzvlášť když jsou tak dokonalé. Získaly si mě svou silnou atmosférou. Je to doslova oáza emocí. Tak jak je mám rád. Čas s volně plynoucím příběhem a charizmatickým Kunta Kintou ubíhal tak, jako nikdy předtím. Měl v sobě něco přitažlivého, byl jsem až překvapen a nikdy bych nečekal, že na mě může černošský herec tak dojemně působit. Neumím si představit, že by to někdo zahrál ještě lépe. Nic nezmění na faktu, že dnešní produkované seriály se už tolik nezaryjí do duše jako Kořeny, snad právě proto, že mi tam u nich chybí to zvláštní krasosmutnění. Protože tyhle nálady u filmů zanechávají vždy příjemný pocit. Přál jsem si, aby pokračovalo, a kdybych nebyl chlap, tak jsem na konci měl slzy v očích. Opravdu, něco tak emotivně procítěné jsem nikdy neviděl.

• Byl jednou jeden dům (TV seriál) (1974) Vykreslená předválečná atmosféra osudů svérázných obyvatel z Bagounové ulice ze Žižkova byla nádherně natočená. Dnes už se taková pospolitost v domech nenosí. Byl to takový zvláštně příjemný, ale svérázný svět pavlačových lidiček. Obsazení známými herci toho času byla trefa do černého. Ohromná kulisa žižkovského pavlačového domu byla vytvořena v atelieru Barrandovského studia a malá část venkovních záběrů byla z Ostrovní a Spálené ul. Prahy 1. Ale teď se vraťme v historii o nějakých pár let zpátky. Přidám malou historku. Můj děda prožil své dětství v obdobném domě, kde byl obchod pana Procházky, který prodával prakticky všechno: čokolády, bonbony, mouku, čaj, lízátka, různé věci do domácnosti. Samozřejmě někteří lidé si nemohli dovolit vše koupit. Proto mnoho chudých rodin té doby si kupovalo v tomto obchodě na dluh. Procházka dluhy lidem nejchudším odpouštěl. Jaký to byl pro něj šok, když tři roky po válce jednou kdosi ráno zaklepal na roletu obchodu a to nevěštilo nic dobrého. A syn z té rodiny nejchudších vše pro akční výbor zabavil. Pan Procházka rok po likvidaci obchodu se vrátil z vězení. Vyhublý, s téměř podlomeným zdravím. Z dobráka zbyl jen šedivý knír a smutné oči. I taková byla doba. Zpět k seriálu, musím je pochválit, všichni to hráli velmi dobře. A určitě se ještě rád znovu podívám.

• Sňatky z rozumu (TV seriál) (1968) V čem tkví síla tohoto seriálu? Tak pěkně po pořádku vzato. Musím to napsat jasně, je to par excellence televizní seriál velkým S, jak lidským obsahem, tak uměleckou tvorbou a určitě patří neodmyslitelně mezi to nejlepší, co se v československé televizi vytvořilo, a vůbec je zde na místě připomenout, že televize točila tehdy opravdu kvalitní seriály. Nesporný umělecký zážitek je také v tom, že obdivuhodná herecká práce všech zúčastněných herců i v těch menších rolích je velmi dobře zahraná, jsou to většinou herci, kteří dovedli vdechnout postavám myšlenku i bez složité psychologie obsažných dialogů dnešní tvorby. Kladem je, že toto dílo přináší kus české historie, které nám vybaví onen nádherně barvitý svět rázovitých lidiček českého národního obrození roku 1850 až do počátků druhé světové války, který v příběhu brilantně vystihuje tehdejší tradiční hodnotové orientace, spjaté s podnikáním a kulturou. Tento seriál má především poutavou dějovou posloupnost a v žádném případě se nesnaží předhazovat laciné filmové vzněty vášní a tragédií, které dnes všechny televize běžně praktikují. V podstatě se dá napsat, že tento kaleidoskop reálných portrétů lidských tváří, charakterů a změtí osudů rodin a jejich hlavních protagonistů Martina Nedobyla a Jana Borna má podle mě, jakousi vznosnost poémy našich předků. Myslím, že režisér František Filip velice přesně vycítil nejen ducha románové předlohy, ale tak trošku část české povahy. Proto tento seriál bude pro mě vždy velkým zážitkem, není to pro mě jen běžný seriál, ale jeden z nejlepších, který jsem měl možnost v české televizi vidět.

• Chobotnice (TV seriál) (1984) Dílo, které oplývá skvělými výkony hlavních herců, ale taky neobyčejně propracovaným scénářem. A nemluvě o tom, že snad ani lépe nemohl být ztvárněn marný boj proti podsvětí a organizovanému zločinu mafie. Hlavní postava zosobněná Michelem Placidem je nezapomenutelná. Všimněme si, že u nás měl tento výborný seriál premiéru v čase reálného socialismu. Dost možná aby soudruzi ukázali, jak se žije za kopečky? No nic k seriálu, To ovšem nic nemění na faktu, že první dvě části skutečně odsýpaly. Poté sice už to postrádalo gradaci, ale přesto se dá jistě říct, že to bylo nadprůměrné.

• Jana Eyreová (TV seriál) (1983) Děj je velmi dobře propracovaný, jde o milostný vztah dvou lidí, kde dominuje sirota Jana Eyrová oproštěná od předsudku vyšších středních vrstev z doby viktoriánské Anglie.

• Modrá planeta (TV seriál) (2001) Jak nádherné obrazy nesmírně tajemných hlubin lahodíce každému oku vyvstávají jako nebeský dar a přinášejí v úžasné kráse pohledy nevšední přírody, kde se stále něco děje a mění. Rozhodně velký zážitek.

• Malá Dorritka (TV seriál) (2008) Možno říci, že půvab tkví ve vizuální podobě zpracování, které zachovává kouzlo imaginárnosti knihy a téměř vše podstatné z literární předlohy včetně světa svérázných typů a postaviček, jimž byl Londýn domovem, světem a životem. Disponuje i další kvalitou nádhernou hudbou a pozoruhodně rekonstruuje konkrétní dobu. Prostě je to velkoryse natočená filmová klasika se skvělým obsazením, jež zdobí obvykle seriály z produkce BBC. Vzpomeňme například třináctidílný seriál Já, Claudius, který je absolutní špičkou ve svém žánru. Vraťme se ale k Malé Dorritce, kde na sebe strhává pozornost herečka Claire Foy. V celkovém součtu lze také konstatovat, že v nelehké roli dickensovské postavy Amy Dorrit předvedla obraz jejího osudu nepochybně znamenitě. To je jen malý nástin důvodů, proč tento seriál byste si neměli nechat ujít. Ještě bych dodal, že postava šarmantního padoucha Ringauda (Andy Serkis) by si s klidným svědomím mohla podat ruku například s nezapomenutelným Klausem Kinski co se týče filmového záporáka. Byl neuvěřitelně excelentní.

• Co přináší řeka (TV seriál) (1984) Především příjemné pokoukáníčko. Australané prostě filmovou i televizní romantiku umí a exotické scenerie efektních záběrů přírody opět dokázali vyloudit údiv. Ty jo, ta Austrálie je ale nádherná. Určitě televizní dílko, které převyšuje průměr současných mnohdy nic neříkajíc seriálů.