tahit

Cirkusová smutnost, kde pod šapito žhne dojemná láska. No tak určitě pár drobných vad by se na kráse našlo v tom panoptikálním rázu nádherných kostýmů, ale v momentě kdy přišla na scénu roztomilá slonice, děj se tak trochu rozjasnil. Ale teď vážně. Příběh jako vystřižený z červené knihovny, ale nic to nemění na tom, že jsem se pobavil.

Na filmu je nejcennější způsob jeho podání, i přesto, že komunistická agitace je zde znát, tak jde věru o slušné dílo. Za doby socialismu nebylo lehké ve filmu vyzdvihnout člověka nekomunistického smýšlení. Proto považuji film za jeden z těch lepších od Jiřího Sequense. A připočtu-li k tomu skvělé herecké výkony, v nichž nejvíce exceluje Luděk Munzar a František Němec, ale jednu malou výtku bych přeci jenom měl. Transport zraněného komunistického odbojáře ve sněhu v dějství působí hodně nevěrohodně.

Vcelku po zhruba první půlhodině je jasné, co se bude dál dít. Předvídatelný thriller tentokráte napěchovaný epidemií smrtících virů. Co tedy stojí opravdu za řeč, je jenom účast zvučných jmen hereckých hvězd hollywoodského nebe a působivé postkatastrofické davové scény. Vše ostatní není nijak objevné, protože jde pouze o profláknuté žánrové klišé. Takže nezbývá než dodat, že jalový děj není žádnou velkou devizou filmu.

U této již poněkud letité, ale stále svěží krimi podívané v komediálním tónu je vše, jak má být. Scénář je namíchán v dobrém poměru. A velký podíl na zábavném filmu má Mireille Darc, která má jednoduše okouzlující glanc. Pochopitelně ani ostatní spoluherci nezůstávají stranou, Jean Yanne, Bernard Blier a Michel Constantin, co jméno, to pojem. Díky tomu obsazení jsem si přišel na své, to znamená čas pěkně stráveného večera. Nemluvě o tom, že tahle starší francouzská produkce rozhodně vždycky potěší, co se týče filmové zábavy, protože si lze u toho příjemně odpočinout a hodina a čtyřicet minut utekla jak voda.

Za pozornost především stojí linie vyprávěného příběhu, která má dekadentní obraz doby a zajímavý až téměř sociologický děj ze života tehdejší určité části italské společnosti. Hlavními trumfy filmu jsou tentokráte skvělý tandem. Jean Paul Belmondo ve zcela jiném ladění a temperamentní kráska Claudia Cardinale, jež okouzluje svým půvabem. Dodám ještě, že i přes svou dějovou tragičnost nepostrádá tento snímek opravdový filmový zážitek. Prostě to byl hezkej film.

Dějové přechody od poloviny filmu neustále opakovaných situací (stříleček), pod nánosem akčnosti se mění v nudu. Jedno je však mimo veškerou pochybnost, že někdejší velká rocková hvězda šedesátých a sedmdesátých let Francie Johnny Hallyday a občasný herec v roli hlavního hrdiny byl nesporným zpříjemněním jinak zcela průměrného filmu.

Tak tenhle francouzský thriller je nenápadný, neotřelý a provokativní. Pravda, poněkud se námětem vymyká běžné francouzské produkci, což ovšem neznamená, že by film neměl napětí, spád či důmyslně zpracovanou dějovou dramatičnost. Možná bych filmu vytknul zobecnění rasové diskriminace, protože je to oboustranná nesnáz. Což vnímavý divák pochopí, no, vždyť víte. Několik scén tu působí hodně emotivně, ale při bližším pohledu, lze konstatovat, že jsou vypočtené tak trochu na vnější efekt. Myšlenkový obsah filmu je jasný. Nicméně dá se říci, že film nepřináší nic převratně nového, ale svým způsobem smyslem filmu bylo ukázat především bez laciného způsobu, že dohnat spravedlnost v takových případech je téměř nulová šance. Ať tak či onak, nezpochybnitelně si film diváckou pozornost zaslouží, protože všechny postavy zde hrají a jednají jako by to byla skutečnost. Prostě fakt dobrý, i když to není žádná oddychovka.

Obrazně řečeno jde o silně emotivní příběh, a i když předvídatelný, tak výborně ilustruje skutečnou událost. Herečka Susan Sarandon v postavě matky Lorenza je neuvěřitelně přesvědčivá, její bolestná gesta ve scénách filmu působí věrohodně. Film se především zabývá smyslem amatérského léčebného úsilí za pomoci přírodovědných i medicínských pohledů a pochopit mnohdy zčásti nevysvětlitelné. A zde je dobře vidět, jak je důležitý kladný vztah nejbližšího okolí k nevyléčitelně nemocnému Lorenzovi, který má na nemocného velký vliv. Zcela jednoduše, vždycky by se mělo najít nějaké slunce, jež by prohřálo mrazivost beznaděje. Ačkoliv je film téměř přes dvacet let stár a má bezútěšnou atmosféru tak po zhlédnutí ještě dlouho ve mně dozníval.

Tedy, ne že by to bylo nějak strhující dílo, ale dominantou filmu je malebné prostředí francouzských Alp. Ono šlechetné polopatické vyznění poselství proč chránit ohrožená zvířata (vlky) před vybíjením je z poselství filmu celkem srozumitelný. Pravda, trochu mi chyběl osobitější příběh, který chytne za srdce. Čímž nechci říci, že jsem se nebavil. Jinak musím uznat, že herečka Laetitia Casta měla určitě něco do sebe

Na tento seriál jsem narazil čistě náhodou a předně musím říct, že navzdory určitým výhradám není až tak špatně natočen. Nicméně v zásadě jde o průměrnou milostnou story s příchutí kriminální zápletky v poklidném stylu. Ještě k výčtu kladu lze přičíst i příjemné herecké obsazení. A pokud má seriál nějaké slabiny, pak je to zbytečně natahovaná délka a slabší konec.