Pepinec

Na dvojčata jsem se vyšplhal hned po návratu z Everestu, což svědčí především o mojí supr trupr filmový kondici. A teď, když jsem se poplácal, vám povím, proč je Muž na laně silnější než Himalájský opus. To proto, že Philipp byl na tom laně sám. Sám za sebe, sám tváří v tvář svému životnímu snu, který si na rozdíl od bandy horolezců na jedno použití jednoduše nekoupil, nýbrž složitě vybojoval. I přes jeho světovou aroganci na mě jeho příběh působil upřímněji. Mít sen a k sobě pár přátel, jen tak se dostaneš krom tam i nazpátek. Zemeckis zabodoval, má jen tu smůlu, že dokument natáhl lano ještě o pár pater výš.

Tak jsem vám byl včera na Everestu. Vzal jsem si příklad od borců z Ká dvojky, kteří na vrchol útočí zásadně v poledne, a na půl jedničku vyšlápnul do IMAXu. Lidí tam bylo jako v tom devadesátém šestém na stěně Lhotse, a to nepřeháním, protože když jsem viděl, kolik lidí se nebojí v osmi tisících viset na jednom laně, vybavily se mi závody psích spřežení. Jak je lidská hloupost neomezená (investovat 65000 dolarů do organizovaného pohřbu je podle mě velká hloupost), film samotný zůstal naopak v několika zásadních bodech omezený dost. Tak třeba třidéčko. Záběry na Everest byly přibližně tři, z toho se dvakrát opakoval ten z úvodních titulků. A když se ta mateřská školka vyplazila nahoru, bylo zataženo. Pecka, pozorovat 3D mrznoucí paka ve sněhu, to si bez potapěčských IMAX brejlí fakt neumím představit. A co příběhová linka? Nejdřív je všecko čupr, potom na hovno, no a pak je konec. Cepín jen tak škrábal po ledu a mačky zůstaly napůl rozepnuté. Chápu, že těm chlapům v minus třiceti lezly kule až do jater, ale filmu měly zůstat na místě. Ty čtyři vlaječky jsem na vršku zapíchnul hlavně proto, že takhle dobře zvládnutý film o horách technicky jsem dlouho dlouho neviděl. Užil jsem si i několik silných momentů, ale příští expedici bych viděl s větší skromností a menšími rameny. /// Druhý výstup jsem absolvoval za tým 2D Everest a musím říct, že bez všech těch 3D atrakcí je expedice o dost výživnější. Najednou jsem byl víc v ději, víc s postavama a vůbec - víc spokojenej.

Bakaláři rozhodně umí předvést lepší výkony. Říkali to mně při státnicích a říkám to já téhle povídce.

V programu jsem si přečetl "...o českých celebritách z míst, kam se normální člověk nedostane" a už se mi otvírala kudla v kapse. Když už teda dělíme lidi na plémě celebrit a normálních, řekněme si taky narovinu, že místa, na kterých se tlupa celebrit pohybuje, nikoho z nás normálních absolutně nezajímají. A to proto, že normální žijí obklopeni opravdovostí, zatímco celebrity si hopsají daleko vysoko ve svém celebritlandu a padajícími zlatými hovny akorát zasírají místa, kde by jinak bylo docela fajn. Jedna hvězda za to, že jsem dneska v práci stihnul oběd.

To je všude samá ovce. Jestli se filmařům doneslo, že nejpitomější stvoření jsou zároveň nejvíc k smíchu, tak to abych se začal bát, kdy mi nějaký štáb zazvoní před barákem...

Zapatovat míček do jamky Rene Russo a dokončit tak hru s minimálně pěti čísly za noc pod její pás je snem nejednoho Kevina. Film to není ani moc komediální, ani moc dramatický, ani moc romantický, ba ani moc sportovní, zato však rozhodně výborně průměrný. Co nádherně ukazuje je, že pokud si holka vybírá mezi blbem a blbem, vybere si vždycky blba. To je skvělá zpráva, protože kolikrát se vám stane, že máte za konkurenta dokonalého Úžasňáka? Na to je nás chlapů po světě pořád moc málo...

Druhý nejpoutavější pořad, jaký mohla TV Barrandov včera zařadit do vysílání, byl sestřih z pátého kola šachové extraligy družstev. Třetí místo bych viděl na reportáž z dětské drakiády, pak dlouho dlouho nic a na konci druhé desítky by se možná objevil jakýkoli jiný film. Stačila ještě chvíle a býval bych taky vykrvácel...

Mně se líbilo, jak si kluci vždycky v poledne řekli "jdeme na vrchol, do večera jsme zpátky" a vyrazili. Taková morálka by kdekomu stěží stačila na Milešovku a oni zmáknou Ká dvojku s cepínem v nose. Snad už tenhle film viděl Jaroš, aby věděl, jak taky může vypadat horolezectví. Jediný, kdo tady aspoň trochu připomínal horolezce (tzn. byl zadýchaný a kašlal) hned dostal edém, zbytek si tam poskakoval jak telata po jarní pastvě. No ale co, už se za mě trefně rozčílila Faidra, já to i přes tu lavinu hovadin beru jako motivaci do dalšího dobrodrůža. Snad nikde nepotkám Franca Roddama, protože bych ho na tuty musel zachraňovat.

Slabší než jednička, co je to prosím vás za hodnocení? To je jako říct o želvě, že je pomalejší než zebra. Tady jde o to, že Sinister dvojka nesnese vůbec žádné srovnání nejen s jedničkou, ale ani s filmem jako takovým. Tuhle mě Labyrint chtěl dojmout zombíky a teď tu máme horor s tajemným týpkem v masce na ksichtě. Já ten gejzír nápadů nestíhám, ještě aby tak do kina přišla romantická komedie o milostném trojúhelníku a já budu zralej na ručník... Kdyby prázdnota ještě neměla jméno, mohlo by se jí říkat Sinister 2.

Aneb ocitneš-li se ve sračkách, nemusí to znamenat tvůj konec, nýbrž spásu. Vynikající Scottovina, která se na rozdíl od Bohů, Prometheů a podobné havěti soustředila sama na sebe a ne na reklamu. A vyplatilo se, protože při vesmírných scénách jsem si musel podvazovat bradu, abych si čelistí neomlátil kolena. Potěšilo mě, že místo dojemné selanky se do sestavy dostal překvapivě silný humor a potěšil mě i Matt Damon, který byl tak sympatický, že jsem tam pro něj chtěl letět taky, a to se vlastně známe jen tak na půl, jakože já jeho jo. Pokud vůbec jde natočit velkofilm skromně, tak to Ridley právě dokázal. No a pak je to taky po dlouhé době třidéčko, které má vážně nějaký význam. /// Po druhý 3D projekci zvedám na pět. Co taky dělat jinýho, když ti čtyři tykadýlka přijdou málo?