Sinister 2

Série záhadných vyvraždění celých rodin a zmizelých dětí pokračuje dlouho očekávaným druhým dílem. Když se na vás nalepí strašidelný bubák Bagul, budete srát mogul. Samozřejmě jen v tom případě, dopřeje-li vám pokakaný zážitek režisér a scenáristé. A tvůrci pokračování tak nějak pokakali (v tom horším slova smyslu). Scott Derrickson, lepší a zdatnější režisér, přepustil režijní sesli průměrně zdatnému Ciaran Foyovi. V nezměněném scenáristickém tandemu tvořeném s osvědčeným kolegou C.Robertem Cargillem dal vzniknout kříženci Kukuřičných dětí a Hellraisera (není to náhoda, jeden díl série Hellraiser má Derrickson i na svém režijním kontě). Nečekejte nic propracovaného. Po odchodu Ethana Hawka, už neměl pokračování kdo herecky "ošéfovat". Je nutno přijmout fakt, že v hlavních rolích je k vidění Shannyn Sossamon, která je spíše vděčná za to, že si na ni ještě někdo vzpomene, po jejím boku je k vidění mírně otravný James Ransone v roli soukromého detektiva, jenž je na stopě celé záhadě. Ta ho dovádí až k matce dvou nezletilých synů, jimž hrozí potenciálně velké nebezpečí. Jeden ze synů totiž začal komunikovat s přízraky ztracených dětí, kteří mu noc za nocí pouštějí na staré promítačce, za doprovodu hudby ze starých gramofonových desek, pásky, na nichž jsou zaznamenané vraždy jejich rodičů. Zpracováním se film blíží počinu, co je za normálních okolností určen rovnou na dvd. Do kin se film až tak nehodí, i když byl do nich distribuován. Vizuálně příliš nezaujme, dospělí herci jsou celkem průměrní, režie si vypomáhá slabým střihem scén, které často budí dojem slabé návaznosti jedné na druhou. Nejvíce pokračování oslní v pasážích, kdy se malý klučina konfrontuje s drastickým obsahem pásek a dětmi, které ho nutí k masakru. Pasáže, ve kterých je matka ohrožena násilnickým manželem, děj podstatně brzdí a hororově nijak nepůsobí. Zlověstný bubák Bagul je na scéně dost málo, divák si ho vůbec neužije. Kukuřičné pole, parta zle naladěných dětí a žací vražedný nástroj silně evokují sérii Kukuřičné děti. Derrickson v předchozím případě film svojí režií tahal z béčkovosti, Foy jej do ní zvolna noří. A jestli máte alergii na to, když je poslední záběr v hororu prudce debilní, tak tady vás to opět nemine. Vypadá to, že po diváckém nezájmu, se už dalšího dílu nedočkáme. Tohle levně vyhlížející pokračování je o poznání méně zajímavější než jeho kompaktní předchůdce, který alespoň v něčem překvapil. V pokračování se také našla pozitiva, film je v lecčems i sympaticky mrazivý a strašidelný, ale předpoklady extra kvalitního pokračování určitě nebyly naplněny. 60% (02.03.2016)

Leč "wow" efekt z jedničky se zde neopakuje, tak času nelituji. Z Bughuula se díky jedničce stala jedna z velice oblíbených hororových postav a na tom staví dvojka. Funguje to? U mě ano. Příběh naštěstí není nějak extra debilní na to, abych se chytal za hlavu a přál si konec, jako tomu bylo třeba u The Nun (2018). Naopak, byť ne jako v jedničce, tak mě film dokázal vtáhnout. Nepamatuji si na hluchá místa, atmosféra velice dobrá, hudba taktéž. Byť již není nic od kapely Aghast. Herci nerušili vůbec, naopak jsem si je i oblíbil. Na snímku je sice vidět z části "mainstreamost", ale ne nějak přehnaně. Osobně jsem rád, že jsem o Požírači dětí dozvěděl něco více, strávil s ním další film a byť trojka by již být nemusela, tak s těmto dvěma se budu rád vracet. Ať již kvůli Bughuulovi, nebo pro dávku krásně nepříjemné atmosféry. (03.11.2019)

O dost slabší pokračování, které pravděpodobně stoplo případná další pokračování. S blížícím se koncem jsem zjistil, že příběh zase tolik špatný nebyl, ale určitě jsem nenašel jediný důvod, abych se na tohle ještě někdy podíval. Castingově i hororově obrovská slabota. Jedna lekačka a nulová atmosféra prostě horor neudělají. 40% (12.12.2015)

Na relativně unikátní jedničku to nemá, ale pořád je to zatraceně creepy horor, který mě naštval pouze tím, jak moc spoléhá na přiteplené lekačky, které nemám rád, protože je to pro tvůrce hororu nejjednoduší cesta, jak postrašit diváka. K mé nelibosti jsou tady opravdu hodně intenzivní a občas i nečekané, byť jsou provedeny dost lacině: klasické ticho, náhlý hlasitý zvuk a děsivý xichtík. Ten největší strach ale nahání zvuková stránka. Vrací se i původní hudební motiv, který patří mezi to nejvíc sick mezi hororovými soundtracky. Hudba, která ve správné situaci dokáže nahnat nefalšovanou hrůzu. Příběh jako takový ale ničím inovátorský. Máme tu klasické rodinné drama a bubáka navrch. Ústřední bubák je dost děsivej, jeho minioni zas už tolik ne. Jako celek spíše průměr, byť na takové to jednorázové postrašení to funguje víc dobře. (05.12.2016)

Je až s podivem jak se scenáristům a naprosto neschopné režii povedlo původní atmosférický kousek šmahem změnit takřka v odpad, v němž nic nedává smysl, postavy se chovají jak po lobotomii a některé scény na sebe téměř ani logicky nenavazují. Původní příběh a výtečnou jedničku to pošlapává snad ve všech směrech. Hlava mi nebere, jak se něco tak laciného, co od pohledu vypadá jak direct-to-dvd film, vůbec dostalo do kin. (29.01.2016)