Druhá nejvyšší hora světa si začala vybírat krutou daň. Co čeká odvážné horolezce na jejím vrcholu?
Jeho hrdiny jsou dva kamarádi, lehkomyslný advokát Taylor Books a univerzitní profesor Harold Jamison, kteří jsou oba vášnivými horolezci a právě se spolu připravují k pokusu překonat rychlostní rekord ve výstupu na horu McKinley. Když se jim však naskytne příležitost připojit se k výpravě, která se chystá zdolat K2 (Čhogori - 8611 metrů), druhou nejvyšší horu světa a jednu z nejnebezpečnějších, změní své plány. Nebezpečná hora si velmi brzy začne mezi účastníky výpravy vybírat krutou daň. Přesto se její účastníci ... (zobrazit celý text)
Nemám ráda zimu, nejsem ani fanda do zimních sportů a při sledování tohoto filmu jsem si z tolika sněhu a ledu musela dojít pro deku, ale mě se to přesto líbilo. To, jak se charaktery dvou přátel v extrémních podmínkách a v kolektivu dalších horolezců probarvily, to bylo moc pěkné. Škoda, že závěrečných 2Ominut i na mě jakožto na laika působilo dost nevěrohodně.
Frajerský výlez na barák, dych berúce bivakovanie pod previsom, krásy Karakoramu a bombastická Zimmerova hudba. Originálny príbeh už potom ani netreba :)
Dokud se horolezci jen tak procházejí po náhorních planinách Tibetu, nemám větších výhrad. Ale když přichází do tuhého a herci předstírají fyzické úsilí ve smrtonosných výškách, jsou oni a okolní exteriéry velmi nepřesvědčiví. Ale pořád je to stokrát lepší, než např. parodie na horolezectví v podání VERTICAL LIMITu.
Standartně natočený i zahraný thriller z prostředí velehor. Nejzajímavější na celém filmu je jen prostředí, v němž se převážná část děje odehrává, ale některé napínavé scény dokážou diváka skutečně "našponovat". Buď tak, že má skutečně napjaté nervy, nebo tak, že si říká "To snad nemyslíte vážně..." Některé záběry jsou totiž trošičku přitažené za vlasy...
Zajímavý film o lezení na druhou největší a podle mnoha úplně nejtěžší horu světa. V porovnání s novějším Vertical limitem je možná více dramaticky založený.
Slušné, místy dokonce pohlcující, ale po většinu času jen chabě maskující vyumělkovanost a nepřesvědčivost klíčových hereckých výkonů. Námět vypadá skutečně nádherně a prostředí doslova vyzývá k neobyčejně silnému zpracování, ale K2 (jako většina podobných filmů) klouže po povrchu a uchytává se pouze toho nejvděčnějšího (čili nejviditelnějšího). Nicméně pro laika je drama vysokohorského prostředí zachyceno poměrně sugestivně a film udrží pozornost až do titulků.
Mně jako absolutnímu horolezeckýmu analfabetovi, jenž veškeré své předchozí vědomosti o horolezení čerpal z filmů Marie Poledňákové s Tomášem Holým v hlavní roli, to přijde jako reálnej pohled (ale můžu se mýlit). Michael Biehn je jako obvykle sympaťák, nedalo mu moc práce mě přesvědčit, že je sobeckej a často nemyslí na nic než hory, ale přesto je vlastně rovnej a na přítele se nevykašle. Jistě, není to nic objevnýho, příběh jsme viděli už milionkrát a ještě milionkrát uvidíme (v mírné obměně je to třeba i Vertical limit, kterej je akčnější, ale i pro mně absolutní hovadina). Přátelství je důležité, tím víc ve vypjatých situacíchnebo v místech, kde se člověk musí na jiného absolutně spolehnout. Jak se zpívá v jedné písničce "Přátelství je někdy víc než láska, je to víra, kterou ruka svírá jinou dlaň." tak tady to platí dvojnásob. Kdysi jsem viděl film s Linem Venturou a Alainem Delonem o přátelství dvou mužů a ten film se mi hodně líbil už jen proto, že i v těch sedmi letech jsem si uvědomil, že nad dobrýho přítele není. A tento film mi to připomněl. Přátelství je tu totiž mnohem důležitější, než všechno ostatní, než horolezení i než rodina práce a civilní život. A už jen za to si zaslouží plný počet, protože čím častěji připomene ideu přátelství mně, stejně často ji připomene i jiným a možná tak trochu pomůže zlepšit je i mě. jindy Nemám co na práci, tak jsem si stáhl kanadskou nesestříhanou verzi. Ta je mnohem lepší. Člověk by si řekl, že osm minut je nic, ale není to tak. V těch osmi vystříhanejch minutách je všecko to, co dělá hory horama - nádherný pohledy na horský štíty (Pákistán, Kašmír, Britská Kolumbie a Kanada), na údolí, horská údolí atp. Tenhle nesestřih je mnohem vizuálnější a hezčí a taky tam je trochu víc o rozporech a charakterech postav. Ale doufám, že to do našich televizí nedají, to by zase znovu zprasili dabing. Jo, co se týká horolezení ve vztahu k hercům, tak jen sekvence, kdy jsou zabírány jejich tváře jsou s herci. Jinak jsou to všechno profesionální horolezci.
Anglický režisér Franc Roddam (v neskorších rokoch zaujal zbytočnou drzosťou – televíznym remakeom BIELEJ VEĽRYBY) dal v britsko-japonsko-americkej koprodukcii dohromady zaujímavý, prekvapivo príjemný a solídne napínavý príbeh dvoch mužov. Tých stvárnili spoľahliví herci Michael Biehn (Dwayne Hicks z VOTRELCOV) a Matt Craven (to je ten, ktorý je vám vždy povedomý, ale nikdy si ani zaboha nespomeniete, v čom hral). Tieto "horské trilery" (PREŽIŤ, PÁD DO TICHA) ale prekvapivo akosi nie sú mojou šálkou kávy.
"Seš tak blbej, že ti realita nebrání v úspěchu." A nové motto "horolezeckých" filmů je na světě. Bůh ví, že dívat se na tohle tak brzy po smrti Standy Šilhána opravdu nebyl nejchytřejší nápad, jaký jsem kdy dostala, ale díky jeho pomyslné přítomnosti po mém boku (Standy, Bůh by to se mnou nevydržel) odpadlo nutné rvaní vlasů při zástupu obvyklých kiksů, protože to bych díky všem těm odvázaným prohlášením "lezu bez jištění" (načež v následujícím záběru vidíte jištění v celé kráse), vedení konverzace s odhaleným hrudníkem nad hranicí věčného sněhu, veselému pobíhání ve výškách, kde i trénovaný člověk zpravidla dělá všechno pro to, aby si šetřil dech, a komentování odchodu nosičů slovy, že bez vybavení nás teď už nic nebude zdržovat, protože potřebujeme především sami sebe, byla plešatá ještě předtím, než se celý film aspoň trochu rozjel. Jak říkám, šlo to, protože takhle se i křiklavý pokus dokazovat, že parta, která by svorně nedokázala zdolat ani Kunětickou horu, se vysápe na druhý nejvyšší vrchol světa, neškodně rozmázl o představu, kterak Vagón krotí tu sebranku, která co chvíli vykřikuje něco o týmovém duchu, přičemž má o týmovosti asi stejnou představu jako já o konstrukci vesmírných lodí, jediným pohledem a větou: "Děcka, teď jděte pěkně domů a až dospějete, tak se vraťte," tudíž jsem neroztřískala nic v dosahu a spíš se tiše bavila. Jenže na blbost scénáristickou jsou i ti nejlepší z nás krátcí a na zkrocení sebranky scénáristické, které už tolik let prochází rvaní stále stejných typů, situací a proslovů do stále stejných, jen jinak se jmenujících filmů, je zkrátka zapotřebí někoho jiného, jen netuším koho. Vedle rvačky s manželkami beze změny papouškujícími "buď já nebo hory/koně/práce/ona/cokoli," sobeckými šmejdy, kteří se tváří v tvář drsné síle přírody obrodí ve fajn kluky, a kamarády, kteří věrně visí na svých druzích, kteří na nich celoživotně štípou ne dříví, ale žulu, totiž zápolení s Čhogori, která si pro sebe jen za letošní rok vybrala jedenáctiživotovou daň, vypadá jako neškodná legrace. P.S. Není náhodou dehydratace potenciálně smrtelná kdykoli a kdekoli, nejen nad šest tisíc metrů?
Umě natočený příběh, který více než na akčnost dává na opravdovost a táhne se až ve falešném dokumentárním stylu. Ač se odehrává v krajině sněhu a chladu, emoce a chuť něco si dokázat v něm rozhodně nezamrzají. Oproti přešitovanému Vertical Limitu je tohle mnohem více uvěřitelné. Když jsem viděl před nějakými 8mi lety K2ku poprvé, byl jsem jí fascinován. Bojim se sice i na druhé šprincli u žebříku, ale ta zvláštně budovaná atmosféra jako by zaváněla typickým dokumentem ve stylu National Geographic. Ovšem po druhém a třetím shlédnutí šlo už o pouhý standard co nezklame, ale už se vytratil ten původní náboj. Michael Biehn už nehoní Terminátora ani jiné Vetřelce, svou roli ovšem zvládá velmi přesvědčivě, stejně jako částečně seriálový specialista Matt Craven. Scénář Patricka Mayerse nemá větších much, jedině tu trochu dlouhou pasáž než se začne něco dít. A trochu bych i přidal v místech kde už se něco děje. On by tenhle film na 5 hvězdiček neměl ani náhodou, k tomu nemá proporce, ale na ty 4 to dotáhnout mohl. Možná je to kvůli nevýrazné režii Franca Roddama. Každopádně 3 a 1/2 to bude. Trocha sentimentu, trocha adrenalinu, trocha křupek zapadlých do křesla.
Před necelým měsícem jsem narazil na knihu Reinholda Messnera "K2: Chogori - Velká hora", která je především o jeho výpravě a dalších významnějších expedicích na tuto horu. Natolik mě kniha zaujala, že jsem chtěl vidět i nějaký ten filmek o této krásce a vzpoměl jsem si, že před dávnými lety jsem něco podobného viděl. Jen jsem začal shánět, K2 jsem sehnal u novinového stánku. Film je sice o fiktivní expedici, ale opravdu v mnoha jedotlivých situacích byla zřetelná inspirace ze skutečné historie výprav na tuto horu. Sice nejsem horolezec, ale podle toho co vím, vše bylo celkem reálné, jediné co se dá vytknout je ten šťastný závěr. Na K2 platí pravidlo, že když se tam jednou někdo zraní, není šance aby se dostal dolu, je to příliš velké riziko pro ostatní členy a to zvlášť, když už zbude jenom jeden zdravý. Navíc je znát, že záběry nejsou z K2, ale to se snad dá prominut. I tak mě film pohltil a upřeně jsem sledoval od začátku do konce. Nakonec tedy musím nějaká procenta strhnout, ale i tak film pro mě získal slušných 85%.
