Skvěle vybraní herci, kteří vyjadřovali charakter každé postavy uvěřitelně a reálně a... A bavil jsem se. Tato komorní jízda mě dostala daleko více, než kultovní Pulp Fiction.
Viděl jsem díl s Věrou Kubánkovou. Určité momenty byly zajímavé a Kubánková je skvělá téměř neznámá herečka. Ale to nejspíše nestačilo a muselo se nastavit do požadované délky, takže takto to podstatné zapadne a vy se budete užírat nudou.
Film úžasně graduje od docela klidného začátku na večírku, přes zběsilý průlet thajskými kluby, cestu a z toho všeho vyplívajícího schizoidního závěru, u kterého mi bylo líto, že nebyl ještě více šílenější a dechberoucí. (+ atmosféra, kamera, světlo, herci)
Jeden z posledních českých režisérů současnosti, kterého filmy bych označil za geniální, se takto shodí. Chtěl bych nejraději slyšet vysvětlení, že on za nic nemůže... Spot zaměřený na mladé voliče, natočený v cool stylu a blijící jeden rádoby fór za druhým... Čechy se asi těch sraček vážně chtějí dotknout. Copak lidé jsou tak tupí? Štve mě, jak do očí bijící prohnilost suveréně prochází mezi lidmi všem na očí bez jediného (či velmi drobného) pípnutí. Ano. Diktatura peněz. Jen tak dál...
Chování Kena (potažmo Farella) mi nebylo vždy po chuti. Poslední půlhodina úchvatný zážitek. Celkově černá komedie skvěle balancující mezi tradičnem a absurdností.
Hrající na city, ale... tak krásně a smutně. (v druhé polovině mi přišlo, že se příběh nevyvíjí a jen pateticky stojí na místě a jen uměle ždímá hlavní hrdiny o city)
Konzumní život je o pojídání požitků, které je prostě jaksi samozřejmé a většina lidí nechce nebo nedokáže toto obžerství zastavit. Velká žranice končí tak jako většina lidí. Vyzdvihl bych svícení a kameru, jejíž záběry dost často působily až jako barokní obrazy. No a skvělí herci, kteří dnes snad téměř nežijí.
Zběsile dechberoucí úvodní titulky jasně řekly: "Zapomeň, co jsi do teď viděl, tohle je náš svět. Žer nebo ne." A já žral, až do konce. Fascinovala mě plynulost přechodů, barvy... Ahsdfh! (kamerová exhibice... copak pocit není obsahem? asociace... podvědomé souznění s vibracemi smrti, života, sexu...)
Sam Rockwell mi nesedl a celkově mě o tíživou atmosféru ubírala všudepřítomná "americkost". Být Moon syrovější, opravdovější, přesvědčivější... Takhle ten závěrečný naléhavý pocit vyprchá a vyčpí, no alespoň díky Mansellovým tónům na chvíli sečká.
"Tady se nic nepropadlo."
Plně se ztotožňuji s názorem, který tady již několikrát padl; demagogie a extrémnost slouží jako nástroj vůči tomu samému na druhé straně.
Vytknul bych jen vždy ne úplně přesvědčivé herce a místy toporné dialogy (nechci ale tvrdit, že by herci byli špatní). A také jistá celková kompozice scénáře byla pro mě trochu malátná... Ale nemá cenu se hrabat v tomto skvělém a citlivém díle.
Pouta působí jako celek, ale také je z nich cítit vykonstruovanost, která se bije s hutnou depresivní atmosférou. Antonín poutaný Ondřejem Malým celým filmem tvrdne, až dojde ke scéně v bytu; závěr mi prostě vyrazil dech a já jsem jen nehnutě seděl a... 3, 4, 5.
Je to stále stejné - s nástupem nové technologie vznikají díla, jejichž jediným posláním je tuto technologii předvést divákovi lapající zážitek. Až se divák nabaží, tak za pár let jisto jistě dorazí filmy pracující s 3D jako s formou, nikoli obsahem. Jen nevím zda-li se mám těšit nebo obávat.
* za ten pocit, který dokáže přinést jen velmi málo filmů. Pocit, který změní můj náhled na svět. Nebo bych to mohl nazvat i katarzí. Každopádně co bude příště Mašíne. Těším se.
Mnoho režisérů popisuje své filmy a hned se k tomu pouští popisované ukázky a všechni se pořád střídají, až dojdou do konce svých příběhů. Oceňuji pestrost vybraných režisérů a jejich vizí. V něčem určitě zajímavé.
Moje komentáře
Šílení (2005)
Ač jedni šílenci nechávají svobodu, ať sleduje pudy, druzí preferují trest, řád. Ve výsledku jsou stejní. A syrové maso stejně zešílí.
Gauneři (1992)
Skvěle vybraní herci, kteří vyjadřovali charakter každé postavy uvěřitelně a reálně a... A bavil jsem se. Tato komorní jízda mě dostala daleko více, než kultovní Pulp Fiction.
Bigbít (TV seriál) (1998)
Není dokonalý, ale i tak je jedinečný.
Neobyčejné životy (TV seriál) (2009)
Viděl jsem díl s Věrou Kubánkovou. Určité momenty byly zajímavé a Kubánková je skvělá téměř neznámá herečka. Ale to nejspíše nestačilo a muselo se nastavit do požadované délky, takže takto to podstatné zapadne a vy se budete užírat nudou.
Pošta pro tebe (TV pořad) (2005)
odpad!Ždímačka.
Vinyan (2008)
Film úžasně graduje od docela klidného začátku na večírku, přes zběsilý průlet thajskými kluby, cestu a z toho všeho vyplívajícího schizoidního závěru, u kterého mi bylo líto, že nebyl ještě více šílenější a dechberoucí. (+ atmosféra, kamera, světlo, herci)
Kuky se vrací (2010)
Miniaturní přírodní prostředí a všudepřítomná rukodělnost. Skvělé. Jen škoda, že film není více Skálovější a tempo méně kolísavé.
Přemluv bábu (video film) (2010)
Jeden z posledních českých režisérů současnosti, kterého filmy bych označil za geniální, se takto shodí. Chtěl bych nejraději slyšet vysvětlení, že on za nic nemůže... Spot zaměřený na mladé voliče, natočený v cool stylu a blijící jeden rádoby fór za druhým... Čechy se asi těch sraček vážně chtějí dotknout. Copak lidé jsou tak tupí? Štve mě, jak do očí bijící prohnilost suveréně prochází mezi lidmi všem na očí bez jediného (či velmi drobného) pípnutí. Ano. Diktatura peněz. Jen tak dál...
V Bruggách (2008)
Chování Kena (potažmo Farella) mi nebylo vždy po chuti. Poslední půlhodina úchvatný zážitek. Celkově černá komedie skvěle balancující mezi tradičnem a absurdností.
Mary a Max (2009)
Hrající na city, ale... tak krásně a smutně. (v druhé polovině mi přišlo, že se příběh nevyvíjí a jen pateticky stojí na místě a jen uměle ždímá hlavní hrdiny o city)
21 gramů (2003)
Ne úplně dokonalý, ale již dlouho jsem neměl slzy tak blízko kraji.
Leon (1994)
Já si nemůžu pomoct, ale cítím z Leona určitá klišé a umělost, která Besson sice používá i jinde, ale zde mi vadily.
Velká žranice (1973)
Konzumní život je o pojídání požitků, které je prostě jaksi samozřejmé a většina lidí nechce nebo nedokáže toto obžerství zastavit. Velká žranice končí tak jako většina lidí. Vyzdvihl bych svícení a kameru, jejíž záběry dost často působily až jako barokní obrazy. No a skvělí herci, kteří dnes snad téměř nežijí.
Musíme si pomáhat (2000)
Film přesně usazen v šablonách "dokonalosti", ovšem z nich vybočuje a ve mně zůstane asi jen Jan Malíř a jeho nádherná kamera.
Vejdi do prázdna (2009)
Zběsile dechberoucí úvodní titulky jasně řekly: "Zapomeň, co jsi do teď viděl, tohle je náš svět. Žer nebo ne." A já žral, až do konce. Fascinovala mě plynulost přechodů, barvy... Ahsdfh! (kamerová exhibice... copak pocit není obsahem? asociace... podvědomé souznění s vibracemi smrti, života, sexu...)
Moon (2009)
Sam Rockwell mi nesedl a celkově mě o tíživou atmosféru ubírala všudepřítomná "americkost". Být Moon syrovější, opravdovější, přesvědčivější... Takhle ten závěrečný naléhavý pocit vyprchá a vyčpí, no alespoň díky Mansellovým tónům na chvíli sečká.
Auto*Mat (2009)
"Tady se nic nepropadlo." Plně se ztotožňuji s názorem, který tady již několikrát padl; demagogie a extrémnost slouží jako nástroj vůči tomu samému na druhé straně.
Kráva (TV film) (1992)
Vytknul bych jen vždy ne úplně přesvědčivé herce a místy toporné dialogy (nechci ale tvrdit, že by herci byli špatní). A také jistá celková kompozice scénáře byla pro mě trochu malátná... Ale nemá cenu se hrabat v tomto skvělém a citlivém díle.
Ospalá díra (1999)
Atmosferické, stylové. Nic víc. A navíc mě neustále provázel pocit umělosti a předvídatelnosti.
Pouta (2009)
Pouta působí jako celek, ale také je z nich cítit vykonstruovanost, která se bije s hutnou depresivní atmosférou. Antonín poutaný Ondřejem Malým celým filmem tvrdne, až dojde ke scéně v bytu; závěr mi prostě vyrazil dech a já jsem jen nehnutě seděl a... 3, 4, 5.
Matka a syn (1997)
Matka, syn a příroda. Pomalu plynoucí čas mezi životem a smrtí. Pouto lásky. Co záběr, to obraz malovaný akvarelem přes deformující čočku. Krása.
Hlava 22 (1970)
+++ kamera
Muž s kinoaparátem (1929)
A Cinematic Orchestra!
Griffinovi (TV seriál) (1999)
Ostré, drsné, spádné. Až se mi z toho všeho satirismu točí hlava. "Kouření mi zabilo otce a znásilnilo matku."
Avatar (2009)
Je to stále stejné - s nástupem nové technologie vznikají díla, jejichž jediným posláním je tuto technologii předvést divákovi lapající zážitek. Až se divák nabaží, tak za pár let jisto jistě dorazí filmy pracující s 3D jako s formou, nikoli obsahem. Jen nevím zda-li se mám těšit nebo obávat.
3 sezóny v pekle (2009)
* za ten pocit, který dokáže přinést jen velmi málo filmů. Pocit, který změní můj náhled na svět. Nebo bych to mohl nazvat i katarzí. Každopádně co bude příště Mašíne. Těším se.
Slečna Marplová: Není kouře bez ohýnku (TV film) (2006)
+ za kameru
Separation, The (2003)
Atmosférou a vůbec celou formou skvostné.
Hannah Montana (2009)
odpad!Tady mám právo na předsudek.
Kino im Kopf (1996)
Mnoho režisérů popisuje své filmy a hned se k tomu pouští popisované ukázky a všechni se pořád střídají, až dojdou do konce svých příběhů. Oceňuji pestrost vybraných režisérů a jejich vizí. V něčem určitě zajímavé.