kinej

Jak český překlad názvu napovídá, jedná se o vzpomínky, tedy o zachycení životních osudů několika postav a ne o ucelený dramatický celek. To však vůbec není ke škodě, protože Vzpomínky na Afirku jsou velice příjemnou a milou záležitostí. Sydney Pollack vytvořil pro filmové plátno Afriku doby, kdy byla ještě panenská, nezkažená a nedotčená genocidami, hladomorem, válkami o nerostné bohatství a tím vším, kvůli čemu ji už dnes nelze považovat za romantické místo. Dokázal skvěle zachytit ducha doby, ve které ještě mohlo být pro bohatšího evropana krásné, zde žít a podařilo se mu to tak dobře, že snad každý musí závidět lety dvojplošníkem nad nedotčenou krajinou. Výraznou složkou jsou také zajímavé diskuze o smyslech vztahů, o tenké hranici mezi nezávislostí a sobectvím, které však nic neřeší a vlastně ani nemohou. Vzpomínky na Afirku jsou vcelku lehkým nenáročným filmem, který ale mohutně potěší a zahřeje.

Dal bych i o bod více, ale strašně mě iritovala hudba. Trapné písničky učinili ze standartně natočených scén jeden velký patos, který navíc neladí s celkem brutálním vyzněním filmu. Jinak ale musím uznat, že Wan umí tvořit napínavé scény. Například scéna honičky v patrových garážích je skvostně nasnímaná, klobouk dolů před kameramanem, a řekl bych asi nejvydařenější z celého filmu. Jinak mi přišlo, že herci v rolích gangsterů si to užívali a moc a trošku přehrávali, zejména ten hlavní. Závěr je přitažený za vlasy a dostává tak film definitivně z vod thrilleru do akční řežby, což je po slibném náběhu na dobrý thriller škoda.

Určitě se jedná o zajímavý a originální počin. Postava Zeliga až zase tak zajímavá není, ale Allen dokázal přesvědčit, že i z takového nejasného polonámětu dokáže vykřesat hodně dobrý film. Ač bych nečekal, že to někdy napíšu právě o filmu tohoto režiséra, líbí se mi na něm zejména jeho technologcká dokonalost. Staré záběry opravdu působí archivně a obdobně je tomu i se zvukem, který krásně šumí. V drtivé většině jsou tyto efekty dodělávány postrpodukčně, což působí dosti uměle, Zelig je v tomto směru dokonalý. Bohužel, tím že se Allen rozhodl pro natočení příběhu ve formě dokumentu, vzdal se své nejsilnější zbraně a to dialogů. Zbylo na ně místo jen v pár scénách a to je u tohoto filmaře škoda. S tohoto důvodu mě film neoslovil tak jako jeho jiná díla, ale čtyři hvězdičky dávám s uznáním.

Co k tomu říct? Světla ramp jsou důkazem toho, že i když byl Chaplin králem němého filmu, zvládnul mistrně i film zvukový. Věděl sice, že éra pantomimy je dávno pryč, ale on ji přesto dokázal do svého filmu velice vkusně dostat a pohrát si s ní všemu ku prospěchu. Většinu své kariéry také ve filmech volně a bez scénáře improvizoval, ale Světla ramp dokazují, že když už se pustil do psaní scénáře, stálo to za to. Protože zde je to právě scénář, plný laskavosti a moudrosti, který mě mnohorkát pobavil a ještě více dojal. Nic by samozřejmě nefungovalo bez skvělých hereckých výkonů, či bez pomoci líbivé hudby. Neumím říct, který z Chaplinových celovečerních filmů je nejlepší, protože všechny jsou úžasné a po shlédnutí většiny z nich mám dojem, že je to právě tento. Takže bych se musel na všechny podívat v krátké době znovu, ale ani pak bych toho asi nebyl schopen. Kažodpádně pokud nejsou Světla ramp nejlepším, jsou velice dobrým a krásným filmem.

Mám rád animované pohádky, ale tahle mě i přes revoluční použití digitální animace přišla zastaralá. Jeden z posledních zástupců přežitého stylu. Je zde příliš mnoho muzikálového zpěvu, což je hudební žánr, který se mi příčí, a také příliš mnoho mluvících rádobyroztomilých předmětů, což je mi protivné. Na druhou stranu, technicky je to krásná podívaná a scénáristicky se snaží o nepovrchní pojetí, tedy v rámci možností. Těžko srovnávat, ale osobně považují za nejlepší film s touto tématikou Herzovo Pannu a netvora.

Film Posedlost se pohybuje na hranici šílenství, ne-li místy až za ní. Nemohu nepomyslet na to jak to asi vypadalo při natáčení. Spousta scén je plná intentzivního hněvu, vzteku a šílení. Herci a snad i celý štáb se snad museli během natáčení vzájemně snad úplně zbavit příčetnosti, protože jinak si neumím vysvětlit ty vynikající herecké výkony, které jsou dokonale umocněny kamerou. V jedné scéně Issabellu Adjani popadne amok a věřím jí, že tehdy ze sebe vydaĺa úplně vše a kdyby mi někdo řekl, že jí pak museli odvézt na psychiatrii, ani by mě to nepřekvapilo. Určitě se nejedná o film pro každého, je to filmový klub, ale zároveň úžasný horor.

U Allena mám nejraději jeho klasické komediální romance. Sleeper patří mezi ty snímky, jež se vůbec nedrží při zemi a jsou tudíž dost ujeté. I u tohoto filmu jsem se královsky bavil, ale přeci jen mi tam chybí to co u Allena hledám, přesah do skutečného života. A zdá se, že Woody tehdy ještě nebyl až tak vyzrálý filmař. Film místy nepůsobí celistvě a některé scény jsou v něm nadybtečné. Každopádně pořád se jedná o velice kvalitní a vtipný počin. Allen coby robot, nebo lidé sjíždějící se z orbu, jsou nezapomenutelné momenty.

Black Swan je pro mne nejsilněšjím filmovým zážitkem za několik měsíců zpět. Většinou si pouštím jen opravdu dobré filmy, ale tento je opravdu úžasný. Ukazuje v plné kráse, jaké skvělé umění filmařina je. Ač lze příběh předpokládat, stejně mě strhnul. Už při úplně prvním záběru mi naskočila husí kůže a rozhodně to nebylo naposled. Film možná poukazuje na temné stránky baletu, rozhodně však vyzdvihuje to co je na filmu krásné. Geniální koncepce celého filmu, jíž mu vdechnul Aronofsky, dělá z Černá labutě mistrný mix psychologického dramatu a horou. Všudypřítomná, téměř na záda přilepená kamera skvěle pomáhá ilustrovat jednak nedostatek soukromí Niny a jendak úžasně s geniálním střihem zvyšuje efekty jejích stihomamů a vůbec skvěle napomáhá prožít su s ní její rozpolcenost. K tomu hraje ne úplně výrazný ale kongeniální hudební doprovod a pak je tu Natalie Portman. Kdesi jsem četl, že režisér umě využil jejích hereckých nedostatků limitů. To je naporstý nesmysl, nejsem žádný její fanoušek, ale pro mě je evidentní, že Portman tuto roli zvládla, protože hrát umí. Žádný takový režisérský záměr zde patrný není. Rekviem za sen se dlouho řadí k mým nejoblíbenějším filmům. Fontána se mu vyrovnala, ale Černá labuť jej ještě překonala. Myslím, že tento film se jednou stane kultovní záležitostí, až utichnou diskuze a zapůsobí čas, ukáže se, že se jedná o věčné dílo, jak tomu ostatně bylo i u Fontány.

Vicky Cristina Barcelona evokuje svým scénářem ty nejlepší Allenovi klasické filmy, ale zároveň je také trochu "hozený" do Almodóvara a tak v rámci režisérovy filmografie zaujímá unikátní postavení. Allen je mistrem v patologickém pitvání se ve vztazích a to dokazuje i zde. Navíc katalánské porstředí a španělští herci dodávají filmu o dost vášnivější rozměr, než je zvykem a tak platí to co pro všechny Allenovy filmy a to že je stejný a zároveň úplně jiný než všechny ostatní. Role v jeho filmech musí být pro každého radostí. Bardem, coby bohémský malíř je velice přirozený, jako by hrál sám sebe. Slušně zde zahrála i Scarlett Johansson, ale vyzdvihnul bych i postavu přitroublého snoubence, jíž ztvárnil Pablo Schreiber

To co Woody Allen v 70. a 80. letech v kinematografii předváděl sand už hraničí s nadliskými schopnostmi. Hana a její sestry je jednodše geniální film, protože jeho hrdinové jsou velice reální a hlavně díky tomu i směšní zároveň. Takový Elliot Michaela Caina, jakoby vypadl ze skutečného života, Jeho postava která pobaví více než, ale zároveň i vyděsí. Není to zrovna sympaťák, ale to jen proto, že je reálný. Nebo malíř, jehož ztvárnil Max von Sydow, to je prostě úžasné. Ale nemá cenu jít po postavách, protože každá z postav filmu má svoji hloubku, dramatičnost i směšnost. A bonusem navíc, ozdobou filmu je Woody Allen, který snad opravdu hraje sám sebe. A něketeré repliky ve scénáři, jsou dokonalé, protože jsou to velice vtipné a zároveň chytré glosy. Opravdu geniální záležitost.