HoneyBunny

Tenhle příběh byl od začátku v dobrých rukou - Stephen Frears má za sebou řadu kvalitních vztahových dramat, R. T. Davies se vyžívá se vztahovkách a navíc je gay, takže je mu téma blízké. Tenhle skandál (minisérie je založená na skutečných událostech) se na obrazovce rozvíjí relativně pomalu, ale v každé minutě je zábava ho sledovat. Grant a Whishaw hrají výborně, je na ně radost pohledět - zvlášť Grant tu podává jeden z nej výkonů své kariéry. Třešničkou na dortu je pak dokonalá stylizace do šedesátých a sedmdesátých let, od účesů, po auta. Palec nahoru.

Eh... tohle mi trochu připadá jako adaptace béčkové knihy z rozšířeného SW univerza (vím, že to tak není). Nedozvíme se nic závažného, nejsme v nijak velkém napětí (víme, že Han i Žvejkal přežijí), akce je kvalitní, ale rutinérská... Taková epizodka, u které nevidím moc smysl pro její existenci (kromě peněz pro hrabivé studio Disney). Rogue One měl alespoň sympatické hrdiny, cool konec (ta bitva!) a nejlepšího robota v SW. Solo je hrozná rutina - krásná, blýskavá, ale předvídatelná. Nedávám to za vinu Ronu Howardovi, problematický zrod tohohle filmu znám. Ale za to si Disney může samo kombinací špatného managementu (výběru režisérů a pak jejich vyhazovu v půlce produkce), timingu premiéry (jen pět měsíců po The Last Jedi) a slabšího marketingu.

Když je parodie/pocta Star Treku lepší než současný Star Trek... Orville si podobně jako jeho vzor nehraje na hardcore sci-fi, ale je spíše komentářem a zamyšlením nad spoustou problémů současné společnosti - partnerství dvou lidí stejného pohlaví, závislost na sociálních sítích, slepá nenávist k nepříteli (USA vs. kdokoli proti komu zrovna válčí) atd. atd. A překvapilo mě, že seriál (ačkoli je komediální) bere tahle témata vážně a má k nim o říct. Opravdu vás donutí se nad určitými věcmi zamyslet bez toho, aby kázal "homosexuální manželství je super" a podobně. No popravdě se toto občas dost nevhodně míchá s komediálním tónem Orville. Ta nevyrovnanost je největší slabinou seriálu. Na druhou stranu, některé MacFarlanovy vtipy stojí opravdu za to (cokoli s robotem Isaacem), takže by byla škoda je vypustit. Ještě bych vyčetla, že některé díly mají tak hutné téma, že by si zasloužili minimálně o deset minut delší stopáž - díl někdy končí až moc rychle. Jinak je ale Orville zajímavý a zábavný seriál, který v současné éře temných a "edgy" seriálů příjemně překvapí.

Zábavný akčňák, který rozhodně neurazí a nabízí hodně detailních záběrů a zábavných chvilek s druhým nejoblíbenějším sci-fi monstrem. Ale nenechme se zmást - ten plíživý horor prvních Predátorů je pryč. Možná i proto poslední dobou vidíme různé zmutované a "vylepšené" verze predátorů (i když uznávám, že ta "evil" verze z Predátorů s Adrienem Brodym je efektní). Shane Black má unikátní smysl pro humor a na filmu je to vidět - a ano, je to vidět i tady. To ale není největší problém filmu. To jsou očividné přetáčky. Film kvůli tomu chvílemi dost ztrácí tempo a je moc překombinovaný, aby dotočené scény do filmu sedly. A občas děj nedává moc smysl - třeba chování prvního predátora, kterého ve filmu vidíme. Zkrátka žádná velká prohra, dovedu si představit pokračování, ale tady to není nic, nad čím by se tleskalo.

S přehledem nejlepší akční film od Mad Max: Fury Road. Obrovský podíl na tom má trojka Cruise - Cavill - McQuarrie. McQuarrie na režisérské židli předvádí, jak má vypadat zábavná, efektivní a filmařsky vyspělá akční jízda. Několikrát si chytře pohrává s divákovým očekáváním a (v tom dobrém smyslu) si s ním hraje tak, že pak z toho obecenstvo má skvělý zážitek. Cruise nejenže stále zvládá honičky na motorce, rvačky (skvělá troj-rvačka na francouzských toaletách!) a zároveň připomíná, že je i dobrý herec - jeho Ethan Hunt tu poprvé působí zranitelně, jako někdo, na kom si jeho práce vybírá daň. A Henry Cavill má charistma a look, který má velké plátno zkrátka ráno. Na jeho podezřelého agenta Walkera byla radost pohledět a byla zábava ho sledovat a obzvlášť s Cruisem měli na plátně skvělou parťáckou chemii. Krásnou třešničkou na dortu je božská Rebecca Ferguson, která nejenže perfektně hraje, ale zvládá i akční scény. Velký palec nahoru. 90 %

Na první zhlédnutí jsem nepochopila, proč Garland na misi poslal skupinu složenou pouze z žen (navíc krásně rasově vyvážených, aby američtí SJWs měli radost), ale příběhu jako takovému to nevadí. Bez ohledu na pohlaví dámy jednu po druhé kosí tajemné cizozemské prostředí, které se vydaly prozkoumat. Víc než scífko mi ale Annihilation připomnělo Walking Dead nebo hru The Last of US - s důrazem na divné mutace, změny v DNA a lidmi opuštěné lokace. Atmosféra je správně hutná a víc znepokojivá než vyloženě děsivá. Tenhle film jiný, dokonce ani konec není takový, jaký čekáte. Jen mám pocit, že nám Garland toho chtěl říct víc, než se nakonec do filmu dostalo.

Kdo má rád (relativně) chytré špionské filmy, tak tady bude spokojen. Osobně mi v první chvíli nedošlo, že film se má odehrávat v současné době, protože kdyby se pár věcí změnilo, mohl být klidně zasazený do osmdesátek. Vede to k zamyšlení, jestli se toho od pánu železné opony v rámci tajných složek tolik změnilo. Rusové jsou tu drsní, zákeřní, efektivní a bez empatie k jedincům. Američané jsou klasicky schopní, ale samozřejmě ti hodní - škoda, že film není méně černobílý. Samotná hrdinka Dominika je zajímavá a Jen bez problémů film utáhne, jen jsem měla problém uvěřit, že by její výcvik proběhl takto rychle. Schoenaerts jako její sviňácký strýček je parádní, Irons a Ramplingová tradičně charismatičtí. Jen Edgerton je mdlý a radši bych ho znovu viděla za kamerou. Potěšilo, že film nešel cestou tradičního happy endu.

Na můj vkus má scénář dost zásadních logických chyb, ale i tak oceňuju cit a zápal, se kterým je film natočený. Asi v polovině už může znalý divák odhadnout konec, ale coby jednoduchá žánrovka Blok 99 stačí. Příjemně mě překvapil Vince, ještě nikdy jsem ho neviděla v takhle vážné roli a hrát takhle dobře. Poklona. První polovina se mi líbila víc než druhá, která je utahaná a až moc graficky násilná. 70 %

Jako pro dítě osmdesátých let je tohle pro mě lahoda. Oldschoolové hnusné masky příšer, skvělá elektronická hudba (hlavní theme je boží), občas je to děsivé, občas vtipné - a občas i sexy. Jojo, dvacet let před Twilight a deset před Lestatem (z Inteview s upírem) Sarandon světu ukázal, jak vypadá skvělý filmový upír. Umí být lacině padoušský, vypočítavý, šaramantní, sexy i odporný. Zbytek ansámblu už (kromě ujetého Evil Eda) už hraje druhé housle, ale na naivní osmdesátkové hrdiny to stačí bohatě. Tohle je hrdé zábavné béčko, které můžu určitě doporučit. Novějšímu remaku se vyhněte.

One man show Ryana Reynoldse... a jakkoli ho mám ráda, chvílemi se děj zdál natahovaný. Tohle by byla super padesátiminutovka nějakého seriálu, ale hodina a půl je prostě moc. Na druhou stranu je film atmosférický a nabízí zajímavý zážitek, protože celou dobu strávíte s Ryanem pohřbení zaživa a opravdu zažíváte to, co on. Konec za mě super. :-)