Amonasr

Film zobrazuje až příliš explicitně doslova a do písmene umučení Krista, jako by se vyžíval především v sadistickém násilí. Nezměrné utrpení Krista a jeho obrovská oběť tak jsou sice vyjádřeny víc než přesvědčivě, ovšem za cenu velkého utrpení i diváka, pokud má dostatečnou empatii s trpícím a není sám sadista. Občasnými citáty z Bible je sice dokumentován i smysl Kristovy oběti, ale to je vedle extrémního násilí zde skoro tak nějak mimochodem a pochopí to jen poučený divák. Čeho je moc, toho je zkrátka příliš, i když filmařsky je to jinak nesporně výtečný snímek.

Podobné vztahové komedie moc nemusím, ale tato se hodně vymyká naší obvyklé divadelní produkci. Zásluhu na tom má nepochybně skvělá režie, výtvarné pojetí scény i kostýmů, ale hlavně vynikající herecké výkony, z nichž bych vyzdvihl zejména Ondřeje Vetchého, Ivanu Chýlkovou a Petra Nárožného

Humor L+S nebyl nikdy mým šálkem kávy a nepřišel jsem mu na chuť ani tentokrát. Připadal mi vždycky víc křečovitý než inteligentní. Nudu naštěstí občas prolomila svým zpěvem (nikoliv průpovídkami) Zora Kolínská.

Typický artový film v duchu minimalismu - téměř žádný děj, dlouhé obrazové sekvence, minimum slov, opakující se monology a nenápadná psychologická proměna protagonistů, kteří se postupně smiřují s danou situací. Vše rámuje skvělá minimalistická hudba a neobvyklý formát obrazu, který má nejspíš evokovat jakousi výlučnost snímku a jeho meditativnost. Tohle je jen pro "fajnšmekry", kterým nestačí klasické filmové příběhy.

Dva vynikající herci se zde sešli v jen průměrném filmu, který byl i přes atraktivní námět a prostředí po většinu času jen málo záživný a teprve v závěrečné fázi získal na vnitřní dramatičnosti.

Sice sám o sobě zajímavý dokument, ale do seriálu o šlechtických rodech moc nepatří. Jednak šlechtický původ Stránských mi zde nepřipadá příliš doložený a jednak velká část tohoto dílu je evidentně "nastavovanou kaší", jako například pasáž o prodaných pozemcích jakéhosi církevního řádu na Malé Straně, jehož členkami byly dvě tety Jiřího Stránského. Pouze dvě hvězdy tedy dávám z tohoto "formalniho" důvodu, jinak bych dal tři.

Jeden z řady amerických válečných filmů - ani horší, ani lepší než ostatní. Zajímavá kombinace hraných a autentických záběrů, poměrně popisný s obvyklým vloženým milostným melodramem. Patos naštěstí uměřený. Ve změti postav se však lze orientovat jen s jistými obtížemi.

Poněkud roztříštěně a nesourodě působící mozaika osudů a příběhů při odsunu Němců a osídlování severomoravského pohraničí. Na jednu stranu zobrazuje složitost a nejednoznačnost tehdejší situace, na druhou stranu je hodně schematická a mnohé monology šustí papírem. Také ideologická podbarvenost je zřejmá, byť spíše podprahová, nikoliv tedy zcela explicitní. Film je to spíš podprůměrný, ale divák si může udělat alespoň jakýs takýs obrázek, jak to asi v Sudetech mohlo bezprostředně po válce vypadat, pokud si odmyslí až protivnou rozjuchanost skupiny mládežníků a pár podobných režisérských rádoby ozvláštňujících kýčovitých kudrlinek.

Zpočátku jsem filmu přicházel na chuť jen pomalu, připadal mi až příliš vykonstruovaný a některé herecké výkony dost křečovité.  Postupně si mě ale stále víc získávalo spojení obrazové a hudební složky, které dodávalo snímku patřičnou dynamiku a rytmus. Není pro mě podstatné, zda jde o historicky ověřená fakta (nejspíš ne), ale oceňuji, že je myslím dobře vystižen duch Dvořákovy umělecké tvorby i jeho lidské osobnosti. Na druhou stranu některé scény působily příliš strojeně a podbízivě, nejen ty explicitně sexistické, které bohužel stále úplně zbytečně  zaplevelují nejen českou kinematografii.

Seriál je v řadě momentů hodně přitažený za vlasy, vnímám ho ale spíš jako hořkou komedii než drama, a pak je to vlastně v pořádku. Rozhodně nastavuje zrcadlo předlistopadové společnosti mnohem líp než mnohé filmy o zlých komunistech, statečných disidentech a trpícím zbytku národa. Skutečných disidentů bylo u nás tenkrát jen promile ve srovnání třeba s Polskem,  zatimco naprostá většina národa byla s režimem zcela konformní, nehledě na to, že na poměry v soukromí nadávala dokonce i většina komunistů. Zkrátka takoví jsme byli a seriál tak obecně vystihl fenomén, před kterým mnozí zavírají oči, protože takový pohled do vlastní minulosti není pamětníkům úplně příjemný. Ovšem nepamětníci to stejně pochopí jen stěží, když tu absurdní dobu sami neprožili. Možná i proto lze dnes pozorovat různá deja vue - mění se sice kulisy a trička, ale pohodlný oportunismus a bezcharakterní kariérismus je opět na vzestupu.