Amonasr

Skvěle civilně natočený komorní příběh, který o hrůze a nesmyslnosti válek řekne mnohem víc, než kdejaký válečný velkofilm. Jeho humanistické poselství je neméně aktuální i dnes v době nesmyslného bratrovražedného konfliktu na Ukrajině.

Na svou dobu pozoruhodný film, který místy působil až artově. Obsahově šlo již o jasný náznak tání na kulturní frontě, kdy snímek je zřetelnou alegorií na všeobecně zakořeněné pokrytectví ve společnosti. Oportunistický kariérismus a falešná morálka nejvyšší autority v městečku, ředitele školy, jasně odkazuje na poměry v tehdejších mocenských strukturách.  Na druhou stranu snímek občas působí nevyváženě a nesourodě -  na slavnou novou vlnu čs. filmu už bylo sice zaděláno, ale teprve se měla v plné kráse a síle zrodit.

Méně známá Offenbachova bláznivá opereta se satirickým ostřím namířeným proti omezenosti a nadutosti mocných a bohatých tohoto světa. Možná proto měli režiséři potřebu přenést její děj do současnosti, což je podle mne jen čím dál zbytečnější režisérská manýra, která už dávno ztratila punc originality a diváky to tak akorát mate a některé i otravuje, jako například mě. Někdy to (zcela výjimečně) může být sice účelné, tady to však určitě není ten případ., divák by se stále aktuální podtext dovtípil i sám. Ovšem hereckým a pěveckým výkonům, stejně jako kvalitě orchestru nelze nic vytknout.

Vcelku objektivní pohled na osobnost nejslušnějšího a lidsky nejrespektovanějšího komunistického prezidenta. Jen hodnocení jeho úlohy v úřadě v období Pražského jara a následně za normalizace je dle mého příliš příkré a do značné míry nespravedlivé, protože nebere do úvahy jednak jeho omezené rozhodovací pravomoci a jednak ani to, že sehrál pravděpodobně důležitou roli v tom, že  sovětská okupace nenabyla mnohem drastičtější formy, jako tomu bylo třeba dříve v Maďarsku. Po bitvě je holt každý generálem, zatímco Svoboda jím byl svou rozvážnou podstatou i v prezidentském úřadě. Trošku mi to připomíná i nevděčnou roli Edvarda Beneše v době mnichovské a později i únorové krize, která rozděluje i historiky v názoru na to, jak se měl zachovat,  až dosud.

Naprosto nesrovnatelně s původní verzí z roku 1967, která měla úžasnou atmosféru, již si člověk pamatuje i po půl století.  Tady bylo špatně snad úplně všechno - od mizerného scénáře, přes toporné dialogy šustící papírem, amatérsky působící přehrávání mnohých herců,  celkově nevěrohodné až falešné vyznění. Mnohé scény působily až směšně, jak byly neživotné a nedomyšlené.

Tímto filmem Forman určitě tnul do živého řadu prudérnich Američanů. Ovšem geniálně tím poukázal na to, v čem tkví princip svobody slova - právě tím, že si k tomu vybral tak nesmírně kontroverzní téma a tak nesmírně kontroverzní a nesympatickou postavu, jakou byl Larry Flynt. Dnes je film o to aktuálnější i u nás v atmosféře snahy potlačovat jakékoliv jiné než oficiální názory, kdy hon na čarodějnice už začíná masivně podporovat i mainstream. Například ministryně Černochová by se ve svém aktivistickém názorovém fanatismu musela po shlédnutí tohoto snímku nejspíš osypat.

Na hollywoodskou produkci docela povedená oslava statečnosti obránců Alama, kteří v zájmu vyšších hodnot šli prakticky na jistou smrt. Povedená proto, že se překvapivě obešla bez obvyklého přehnaného amerického patosu, zůstala oběma nohama v realitě a přitom se nebála i humorného nadhledu. Film se samozřejmě nemohl obejít ani bez různých melodramatických momentů, ale na svou dobu to ani v tomto ohledu nepřeháněl až nad únosnou mez.

Pokus o přenesení humoru blízkého české mentalitě do amerických reálií Formanovi tak úplně nevyšel, a to myslím ani z pohledu českého diváka. Zkrátka mimo autentické české prostředí to úplně nefunguje. I tak je to ale pozoruhodný snímek se spoustou zajímavých momentů, které vyniknou ale spíš jednotlivě než jako celek.

Na počátku 50. let muselo být pro celý tvůrčí tým a herce velké štěstí, když mohli točit něco jiného než budovatelskou agitku. A na výsledku je to myslím i znát, tím spíš, že se tu sešli vynikající režisér, scénárista i kameraman s neméně výbornými herci. Čekal jsem obvyklý poněkud suchopárný životopisný snímek a místo toho jsem sledoval plnokrevné filmové drama. Film se v době svého vzniku pochopitelně nemohl úplně vyhnout jistému patosu a romantizující naivitě v některých scénách, ale bylo to v docela snesitelné míře - naopak snímku nescházel ani občasný humorný nadhled a co je snad nejdůležitější, úplně se vyhnul poplatnosti tehdy panující ideologii, pokud pominu některé sociální aspekty, které ale plně korespondují s dobou, v níž prof. Janský žil a pracoval.  I tehdejší celkovou dobovou atmosféru myslím tvůrci vystihli téměř dokonale. Zda všechno ve skutečnosti proběhlo stejně jako ve filmu, nad tím asi není nutné úplně špekulovat - nejde o dokument, ale o historické filmové drama, kde mají tvůrci plné právo na tzv. autorskou licenci, pokud  tím zásadně účelově nezkreslí pravdivost podstaty sdělení. A to se zcela jistě nestalo.

Taková slátanina se jen tak nevidí. Totální hrůzu zachraňovala jen poslední povídka, na kterou se aspoň dalo koukat. První dvě povídky byly na jasný odpad - trapný scénář, mizerná režie a tomu odpovídající zoufalé herecké výkony. Teprve třetí povídka měla jakés takés filmové parametry, místy povedený humor, slušnou režii a také herci v ní jako v jediné z těch tří opravdu něco hráli. Sama o sobě by si zasloužila tři slabší hvězdy, sečteno a podtrženo tak hodnotím celou tu podivnost jednou hvězdičkou.