Amonasr

Ani vysoce postavený velitel amerických mariňáků nemá právo brát spravedlnost do vlastních rukou. Jeho vlastní ješitnost ho pak může dostat před soud a dohnat k zodpovědností i přes nedostatek důkazů. Psychologický majstrštyk mladého advokáta je stejně důležitý jako jeho vysoká právní erudice. Ostatně, jinak by ten příběh za natočení filmu s největšími hvězdami Hollywoodu ani nestál.

Po všech stránkách kvalitní převedení Smetanovy opery na filmové plátno. Pištěkovy kostýmy, nápaditá režie i choreografie a děj odehrávající se působivě v plenéru vytvářejí doslova pohádkovou atmosféru. Víc než příjemný divácký zážitek.

Zpočátku se mi nelíbilo, že je to natočeno jakýmsi sitcomovým způsobem. Postupně jsem si na to ale zvykl, zejména vzhledem k pohodové atmosféře, bizarním figurkám a romantickému přírodnímu prostředí. Inu proč ne...

Povedený filmový přepis Tolstého epopeje, který je přesvědčivě monumentální, a to i přesto, že se na rozdíl od Bondarčukova veledíla odehrává převážně v kulisách. Ovšem pokud jde o velkolepost, Bondarčukova verze tuto americkou samozřejmě ještě převyšuje.

Ostravská televize zvolila pěkné zámecké prostředí pro natáčení, ovšem i přes poměrně bohaté interiéry i osvěžující přírodní prostředí, dobové kostýmy a početný taneční kompars v lidových krojích zůstal tento potenciál využitý jen napůl, což má na svědomí prkenná režie i neméně prkenná kamera. Jediný inovativní režijní prvek, což bylo několik árií zpívaných jen v duchu postav, zatímco pěvci na sebe při nich mlčky zírali jak jelimánci, celkovému vyznění spíš ublížil než prospěl. Nicméně díky odlehčené Smetanově hudbě s řadou chytlavých melodií i díky solidním pěveckým výkonům nakonec vznikla inscenace, kterou je docela příjemné shlédnout i dnes.

Spielbergem zručně namíchaný filmový koktejl obsahující vše, co má diváka uspokojit a trochu i dojmout - napínavý příběh ze skutečnosti i brnkání na city skrze osobní odvahu hrdiny, který přes peripetie všeobecného nepochopení a opovržení dojde nakonec zaslouženého uznání, protože je věrný morálním zásadám a své osobní integritě. "Stojkij mužik."

Nechutná záležitost. Od začátku až do konce.

Klasicky pojaté představení s vynikající Gabrielou Beňačkovou. Scéna byla na svou dobu moderně jen náznaková, což by obstálo i dnes, i když pro větší atraktivnost by byly zapojeny i různé videoefekty apod., které tenkrát ještě nebyly k dispozici. Historizující rámec tak bohatě obstaraly především propracované kostýmy. Toto Smetanovo dílo má pro své slavnostní předurčení vlastenecky patetický ráz, což zároveň omezuje možnosti jeho uvádění ve větším rozsahu. Divácky přitažlivější jsou tak jistě mnohé jiné Smetanovy opery.

Realisticky ztvárněný příběh, který ale není nijak zvlášť zajímavý nebo objevný. A ty rádoby psychologizující otázky v komentáři, jak z malé řádné školačky mohla časem vyrůst vražedná bestie, byly úplně zbytečné, až infantilní.

Alice Nellis opět nadřadila své zbytnělé ego původnímu záměru autora a je z toho její další umělecká prohra a potažmo i prohra Národního divadla. Co naplat, že Smetanova hudba je překrásná a že i po hudební stránce všichni odvedli skvělé výkony, když se na to skoro nedá dívat. Až v posledním dějství režisérka předvedla, že kdyby byla pokornější, uměla by ztvárnit klasické dílo moderně a přitom mu neubližovat. Proto jsem se nakonec přiklonil místo "odpadu" alespoň k jedné *.